Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 5 - Vůně

Izolace
Vložené: arabeska - 11.09. 2014 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Chapter 5: Scent

originál: https://www.fanfiction.net/s/6291747/5/

autor: Bex-chan

překlad: arabeska

beta: Aiden, elbi, MaJaB

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

 

Každý den se vracela do svých komnat a on tam byl. Připravený zavalit jí mozek urážkami a stížnostmi a z ní to začínalo vysávat život. Když skončilo vyučování, vracela se zpět do svých komnat, aby si dopsala úkol, s vědomím, že knihovna bude do osmi večer příliš přeplněná, a on tam vždy byl. Jen čekal s jazykem připraveným vyprovokovat ji k hádce, která trvala minuty nebo i hodiny v závislosti pouze na tom, jak tvrdohlaví oba byli.

Byla to vždy ta samá posměšná slova.

Špinavá.

Mrcha.

Mudlovská šmejdka.

Mudlovská šmejdka...

Někdy jí ubližovala a někdy zase tolik ne. Pomalu si vůči nim vytvářela imunitu, ale čas od času ji napadl něčím novým a to jí zcela otřáslo. Ale opakovaně mu oplácela stejnou mincí. Přišla na to, že jsou vcelku vyrovnaní soupeři, avšak po týdnu pulzujících bolestí hlavy a jeho hlasu burácejícím v uších měla dost.

Osmý den jeho pobytu – v pátek – během hodiny věštění z čísel měla Hermiona vnuknutí, které přišlo prostřednictvím matčina hlasu.

Nic nenaštve tyrana víc, než když nebudeš reagovat. Anebo ještě lépe, buď na něj milá.

Ve skutečnosti nikdy nepřikládala těmto občasným pošetilým radám svých rodičů velkou váhu, jelikož většinou byly nepoužitelné, ale tuhle by použít mohla. Malfoy ji očividně trápil, protože se nudil, a pokud ho odmítne brát na vědomí, nebo na něj bude prostě milá, mohlo by to fungovat. A pokud by byl příliš otravný, může ho jednoduše zamknout v pokoji, dokud se neuklidní.

Nikdy si tolik nevážila své hůlky.

Už jen dvě vyučovací hodiny a pro dnešek skončí. A on tam bude. Čekat. A ona ho bude ignorovat. Bez ohledu na to, jak moc jí ublíží, nebude reagovat.

Nebude reagovat tak, jak by chtěl.

Už jen lektvary a bylinkářství a bude na tom slizkém mizerovi moci vyzkoušet svou teorii.

 

*

 

Mezi kuchyňkou a koupelnou bylo čtyři sta pět dlaždiček. Všechny bílé a padesát šest z nich bylo prasklých. Trvalo mu tři dny to potvrdit, vzhledem k podělanému neustálému přerušování Grangerovou a jeho potřebě všechno si ověřit.

Poté se vrátil k prknům na podlaze. Celkem jich bylo devadesát sedm, z toho třicet osm v jeho ložnici, a pak přičetl i všechny ostatní v obývacím pokoji. Samozřejmě vyjma ložnice Grangerové. Pokusil se do jejího pokoje proniknout před dvěma dny a dostalo se mu stejného spalujícího pocitu jako u vstupních dveří.

Popálené konečky prstů. Báječné.

Dnes se probudil ve dvě hodiny po velice bouřlivé noci. Více nočních můr a ještě se zhoršovaly. Očima automaticky sklouzl k čelu postele a studoval svůj výtvor přesně tak, jak to dělal každé ráno. Zatím měl šest značek a Grangerová pět. Podle toho, že v některé dny se hádali častěji a v některé méně, usoudil, že je pátek.

Dorazil v pátek, takže teď by to mohl být osmý den v pekle.

Přinejmenším se mu dařilo udržet si pojem o čase. Jistým způsobem...

Bylo by opravdu mnohem rozumnější značit si na pelest postele dny místo záznamů o hádkách. Ale do prdele s tím. Vyhrával, takže to zůstane tak, jak je.

Vstal z postele, převlékl se a vydal se pátrat po nějaké činnosti. Počítat. Jen dokud se nevrátí Grangerová, aby mohli podstoupit obvyklý souboj.

Grangerová...

Její vůně byla všude; zahalovala ovzduší jako letní smog. To čajovníkové mýdlo, které používala, stopa po letním dešti a něco, co nakonec identifikoval jako třešně. Sladké se špetkou koření. Ne úplně nepříjemné; jen zatraceně dusivé, když to musel dýchat celý den, každý den. Její vůně dokonce prosákla do jeho pokoje a nyní byla trvale usazená někde mezi jeho nosními dutinami a čelním lalokem.

Nemohl tomu uniknout. Uniknout jí. A to trochu urychlovalo vleklé šílenství v jeho hlavě.

Cestou do obývacího pokoje popadl svou obvyklou misku cereálií s jablkem a hledal něco na počítání... Ale už tam nic nezbylo.

Tak prostě zíral na hodiny a sledoval, jak minuty ubíhají, dokud se jako obvykle v patnáct čtyřicet nevrátila domů. Jako hodinky. Její drobná křehká postava vklouzla do místnosti a on si vychutnal krutý úšklebek.

Nechť hry započnou.

Zdravíčko, mudlovská šmejdko,“ přivítal ji furiantsky a nijak zvlášť ho nevzrušilo, že nereagovala. Chvíli mu trvalo, než ji vydráždil na úroveň vlastní spokojenosti. „A jak se měl náš oblíbený knihomolský nebelsuchar na vyučování?“

Dobře, děkuji,“ odpověděla vyrovnaně a jako obvykle se vydala k pohovce.

Zaváhal. Co, tentokrát žádné „Odprejskni, Malfoyi“?

Ptal jsem se tě-“

A já ti odpověděla,“ odvětila klidně. Příliš klidně.

Ne dost dobře,“ vytknul jí a přešel k ní blíž.

Pokrčila rameny. Jen pokrčila rameny a vytáhla pár pergamenů, aby mohla začít s domácím úkolem. Tichý přístup, výzva. Dobrá, s tím by mohl pracovat. Nakonec zareaguje. Musí. Více než hodinu čekal na to zajiskření v jejích očích a na ostré odseknutí. Chtěl je. Vlastně si v nich liboval.

Co je kurva tohle?“ vyprskl a vytrhl jí pergamen z rukou, aby ho kriticky prozkoumal. „Ty dokonce i píšeš jako zdeformovaný mudla. Mudlovští šmejdi nejsou schopni psát úhledně?“

Stále se na něj ani nepodívala, jen místo toho vytáhla z tašky knihu a dala se do čtení. Odhodil její domácí úkol stranou a zavrčel na ni.

Nedělej ze mě blbce, Grangerová,“ protáhl, postavil se přímo před ni a založil ruce na hrudi. „Vím, o co se snažíš.“

Čtu,“ řekla mu tiše a nepřítomným skořicovým pohledem klouzala po inkoustem poznamenaných stránkách.

Víš, že mě chceš seřvat, Grangerová,“ protáhl přesvědčený o tom, že ji musí drážděním přinutit napadnout ho buď nehty, nebo urážkami. „Nebo mám nadhodit toho debila, který neumře, a jeho oranžového mazlíčka?“

Mrazivým pohledem sklouzl k jejím zaobleným rtům a čekal na jejich obvyklé cuknutí. Když jste v místnosti izolovaní pouze s jedinou osobou, se kterou můžete zabíjet čas a pozorovat ji, začnete si všímat výrazných znaků a Grangerová byla docela fascinující vzorek ke studiu. Stačila jen rychlá útočná urážka jejích dvou „výjimečných“ přátel a její rty sebou vždy bolestivě škubly. Potom se jí rozšířily zorničky a její tváře polil ruměnec rozčilení předtím, než jí z úst vypadla duchaplná odpověď.

Ale dnes se žádné škubnutí neukázalo. Ne, její růžová ústa se vůbec nepohnula. Porušila svou rutinu. Rutinu, kterou si téměř vštípil do paměti. Jak se opovážila.

Popadl i její knihu a prudce ji odhodil za sebe.

Kurva, Grangerová, podívej se na mě!“ dožadoval se arogantně a byl jen o chloupek před dupnutím nohou. „Hned!“

Pomalu k němu zvedla medově hnědý pohled, ale byl naprosto prázdný. Dokonce znuděný. Ignorovat ho bylo ve skutečnosti snazší, než očekávala, ale vlastně měla spoustu praxe s utlumením Harryho a Ronových famfrpálových konverzací. Tohoto okamžiku využila, aby prostudovala jeho rysy, zatímco vykřikoval, jak špinavá je její krev; všimla si, že má pleť jako porcelánová panenka. Zvláštní. Obyčejně se k němu hodila, ale mohla by přísahat, že nyní téměř zešedla.

...že mě budeš ignorovat!“ pokračoval, ale ona mu vážně nevěnovala pozornost. „Grangerová, jsem zatraceně...“

Přejela mu pohledem po tváři a všimla si, jak vyčerpaně vypadá. Ale nebylo to z nedostatku spánku. Spíše měl ochablé končetiny, skelný pohled a nedostatek energie. Nadechla se, a protože byla dostatečně blízko, ucítila jeho vůni.

Jablka a spánek. Vždy to byla jablka a spánek.

Hlavou jí probleskla myšlenka a se zájmem pootevřela rty. S jediným úderem jeho srdce stála na nohou, prosmekla se kolem něj a zamířila do malé kuchyně.

Kam sakra jdeš?“ zaznamenala nejasně jeho dotaz. „ŘEKL jsem, kam zatraceně jdeš?“

Vnímala ho jen jako vzdálený stín, když začala otevírat všechny skříňky a zkoumat obsah, zatímco se snažila vzpomenout, co v posledních dnech jedla. Merline, jak je možné, že si toho nevšimla dřív?

Hej!“ zvolal a připochodoval až k ní. „Mudlovská děvko! Ptal jsem se tě-“

Co jsi jedl?“ zeptala se Hermiona ostře, otočila se a našla ho stát o něco blíž, než by se jí líbilo.

Zmateně zamrkal. „Co sakra-“

Co jsi jedl?“ zopakovala, tentokrát ostřeji. „Pokud vidím, nedotkl ses žádného jídla kromě jablek a mléka-“

Co je ti kurva do toho?“

To je všechno, co jsi měl?“ zeptala se a z jakéhosi důvodu ji to zjištění vyděsilo. „Jablka a mléko?“

Sklonil oči, aby zamaskoval zmatení a mračil se nad jejím zvláštním chováním. Proč přesně byla tak vytočená jeho stravovacími návyky? „A cereálie,“ zamumlal nejistý, co by měl říct, ale s nutkáním se hájit.

To končí!“ zamračila se a smutně vydechla, čímž opravdu pohrdal. „Malfoyi, nemůžeš přežívat na takovém druhu diety-“

Proč bych-“

Začínáš být chudokrevný,“ pokračovala a on znenadání ustoupil, jako by si právě vzpomněl, že její špinavá krev může být nakažlivá. „A pravděpodobně si rozvíjíš deficit proteinů-“

Má tahle nudná lekce anatomie pointu?“ vyprskl netrpělivě a předstíral, že si zkoumá nehty.

Potřebuješ víc jíst,“ prohlásila Hermiona, vědoma si té zneklidňující špetky starosti ve svém hlase. Ten proklatý humanitární gen v jejím organismu. „Proč jsi ne...“

Hlas se jí vytratil, když jí svitlo a prohlížela si ho, a jeho rysy se varovně zkřivily, ať nevypouští nahlas komentář, který ji pálí na jazyku. Ale všechna ta nebelvírská statečnost a podobné věci stranou, byla to tvrdohlavá čarodějka.

Neumíš vařit bez magie,“ vyvodila si trochu klidněji s rozšířenýma očima a o něco tišším hlasem a porozhlédla se kolem. „Je to tak?“

Naser si, Grangerová.“

To znamená ano. Po osmi dnech s ním už měla v hlavě zabudovaný malý malfoyovský slovník. Každý den přibylo nové heslo, ale „naser si, Grangerová“ byl kód pro „ano a nikdy to nepřiznám“.

Proč jsi nic neřekl?“ zeptala se čarodějka opatrně a naklonila hlavu tím způsobem, kvůli kterému měl Draco chuť ji odtrhnout. „Mohla jsem-“

Mohla jsi co, Grangerová?“ ušklíbl se a přikročil, takže znovu vstoupil do jejího osobního prostoru. „Obdařit mě tím stupidním lítostivým pohledem, který máš právě teď? Omíláš to pořád dokola-“

Nebyla bych-“

Nechci tvoji pomoc,“ krutě zašeptal. „Prostě to nech být-“

Nemůžu,“ zamumlala s nepatrnou omluvou v hlase. „Potřebuješ jíst-“

Bylo by pro tebe lepší nechat mě shnít v koutě!“ zavrčel Draco a tyčil se nad ní tak, že jí po lícních kostech sklouzl jeho dech vonící ovocem. „Proč se sereš do-“

Prostě to dělám!“ vyprskla a svou nedostatečnou výšku vynahradila hlasitostí. „Prostě jsem taková-“

Prokletí Nebelvíři,“ zavrčel a rychle se od ní se znechuceným pohledem odtáhl. Pozorně ho sledovala, když mizel za dveřmi svého pokoje, a náhle jí proběhl říjnový chlad.

 

*

 

Uvnitř svého pokoje a pryč od jejích podělaných obav se sesunul po dveřích na zem a schoval tvář ve zpocených dlaních. Tohle byl rozhodně nový propad; její empatie. A vše se dnes odehrálo jinak; objevil se zádrhel v rutině, o který oba náhodou zakopli. Stěny se znovu o něco přiblížily.

Ani se nenamáhal vstát a vyznačit zářez na pelesti. Pokud mohl říct, žádný z nich tuto hádku nevyhrál.

Hodinu nebo čtyři zůstal v té poražené pozici, poslouchal pohyby Grangerové a vdechoval její neodbytnou vůni. Zaslechl, jak se zavřely hlavní dveře, podle všeho odešla, a nejistě se vytáhl na nohy, náhle si uvědomil, jak mu otupěly svaly. Vrátil se do obývacího pokoje, kde vzduch zaplnilo něco jiného.

Jídlo. A vonělo zatraceně báječně.

Obezřetně pohlédl na kouřící hrnec dušeného masa na pultu. Bezostyšně mu to tam nechala a jeho pýcha se snažila potlačit kručení v žaludku. Ale Merline, vonělo to úžasně a pokušení bylo příliš silné.

Bylo tam dost pro tři lidi a on snědl všechno. Bylo to perfektní.

A pak se cítil dezorientovaně. Dnes se odehrálo příliš mnoho změn a on z toho šel zešílet. Nekřičeli na sebe tak pitomě jako obvykle a potom ta záležitost s jídlem...

Hraje si s tvojí hlavou.

A nezbylo nic na počítání! Do prdele, do prdele, do prdele!

Potřeboval se stále rozptylovat, jinak zcvokne. Zrak mu spočinul na jejích knihách a usoudil, že je to jeho jediná možnost.

K čertu, snědl jídlo připravené mudlovskou šmejdkou, o kolik víc by se mohl ještě infikovat čtením její knihy?

Vybral si jednoduše vyhlížející text o lektvarech, který už předtím nepochybně prostudoval, a začal číst.

 

*

 

Dobře, slečno Grangerová!“ pochválila ji McGonagallová a vypálila k mladší čarodějce další kletbu. „Držte štít!“

Hermiona cítila, jak jí na čele vyrašil pot a jak stékal i po páteři. Svaly její hůlkové ruky bolely jako při mučení, ale stále držela obranný postoj. Tohle bylo rozhodně nejdéle, co kdy dokázala udržet vztyčené štítové kouzlo, a to, k jejímu velkému zklamání, začínalo kolísat.

Ještě chvíli...

Ředitelka vypálila další kouzlo a to proniklo její ochranou. Zasáhlo její paži a ona se se zklamaným zabručením zřítila na podlahu. Jen okamžik popadala dech, než vyskočila na nohy. „Znovu,“ těžce vydechla a opět se přikrčila do počáteční pozice.

To pro dnešek stačí,“ řekla Minerva a sklonila hůlku. „Připozdívá se-“

Zítra je sobota,“ namítla. „No tak, už jen jednou-“

Musíte se naučit skončit, když jste ve vedení, slečno Grangerová,“ doporučila jí šedivějící žena. „Mimochodem mám pár otázek, které bych vám ráda položila.“

A o čem?“

O panu Malfoyovi,“ odpověděla, jako by to bylo zřejmé. „Myslela jsem, že o něm budete mít hodně co říct, ale ani jednou jste jej nezmínila. Je všechno v pořádku? Očekávala jsem, že mě požádáte, abych ho okamžitě přemístila.“

Myslím, že to zvládám lépe, než jsem myslela,“ vysvětlila Hermiona s unaveným pokrčením ramen. „Domnívám se, že šest let snášení jeho řečí mě vcelku dobře připravilo.“

Věděla jsem, že mě nezklamete,“ věnovala jí profesorka vzácný laskavý úsměv. „Takže se chová slušně?“

Hermiona nedokázala potlačit odfrknutí. „Myslím, že zachází trochu daleko,“ řekla. „Ale vídám ho zřídka mezi vyučováním a lekcích s vámi. Pořád se hádáme, ale není to nic, co bych neslyšela už dřív, a zvládám to.“

Starší žena nad tím chvíli uvažovala. „Zvrhly se někdy ty hádky v násilí?“

Několikrát se na mě snažil sáhnout,“ vzpomínala s přimhouřenýma očima. „Ale mám hůlku, takže se s tím můžu vypořádat.“

Dobrá,“ přikývla starší čarodějka a natáhla ruku. „Podejte mi svou hůlku, slečno Grangerová. Vzpomněla jsem si na zaklínadlo, které by mohlo pomoci. Je to druh mudly-odpuzujícího kouzla, které spálí ruku každému, kdo se jí bude snažit dotknout.“

Ale Malfoy není mudla?“

Toho jsem si vědoma.“ McGonagallová se při seslání tichého kouzla zamračila a Hermiona sledovala, jak její hůlka na moment zeleně zazářila. „Ale nemá svou hůlku, takže to bude fungovat stejně. Budu muset kouzlo obnovit každých devět nebo deset dní.“

Díky,“ zamumlala, když jí byla vrácena hůlka.

A co chování pana Malfoye?“ pokračovala ředitelka. „Nepozorujete nějakou neobvyklou změnu?“

Hermionino zpocené čelo se zamyšleně zvlnilo. „Já... ani nevím,“ zamumlala nakonec. „Jak jsem řekla, opravdu-“

Inu, byla bych ráda, kdybyste mu od nynějška věnovala trochu více pozornosti,“ řekla profesorka své studentce tím svým známým nezaujatým hlasem.

Brunetka zbledla. „Proč bych-“

Ten chlapec byl více než pět měsíců uvězněn v chatrči,“ vysvětlila McGonagallová pomalu. „A nyní je nucen zůstat ve vašem malém pokoji. Omezení svobody může poškodit mysl, slečno Grangerová, a domnívám se, že je docela... problémový, jelikož-“

No, to je jen jeho problém-“

Pochybuji, že jednání s labilním Dracem Malfoyem by pro vás mohlo být přínosné,“ konstatovala čarodějka moudře a pokynula Hermioně, aby ji následuovala ke dveřím. „A zatímco se s ním potýkáte, neměla byste zapomenout na to, že byl ke svému jednání přinucen.“

Mladší čarodějka se zamyšleně kousala do rtu. Věděla, že zabít Brumbála nebyl Malfoyův nápad a že mu v případě selhání vyhrožovali smrtí. Harry jí to vše poněkud nerad řekl poté, kdy se ho zeptala, co té noci zaslechl, ale nikdy to její nenávist ke Zmijozelovi nezmenšilo. Truchlení nad Albusem a příprava na válku stály v cestě snaze to pochopit... Pochopit jeho...

Tehdy došla k závěru, že navzdory jistému Voldemortovu hněvu selhal a stejně Brumbála nezavraždil, a díky tomu zcela vystřízlivěla. Neudělal to, přestože jeho život by byl v ohrožení, pokud by selhal.

Potřásla hlavou a zafuněla, zatímco ji McGonagallová vedla chodbou k východu, a chodbou se neslo její vzdorovité supění.

Ne. Na tom nezáleželo. Tak nebyl vrah; to ale nezmírňovalo další jeho odporné vlastnosti. Stále to byl pomstychtivý a docela ďábelský tyran.

Stále to byl pomstychtivý a dost odporný tyran.

Ale...

Přesto jí však něco cvaklo v hlavě. Něco blízké podstatě pletichaření a ona uvažovala, zda se právě kvůli tomu obtěžovala nechat mu teplé jídlo. Ve skutečně dosud nepřišla na to, odkud se její laskavost vzala.

Paní profesorko,“ začala za chůze zdráhavě. „Proč myslíte, že to neudělal?“

Hermiona si nebyla schopná vzpomenout, kdy viděla ředitelku vypadat váhavě nebo nejistě, ale v tuto chvíli tomu tak bylo. „Jsem si jista, že to ví pouze pan Malfoy,“ řekla nakonec, když došly ke dveřím, a odmlčela se. „A možná že důvod není tolik důležitý.“

Co tím myslíte?“

Možná jediné důležité je to, že to neudělal,“ navrhla McGonagallová s těžkým přízvukem plným moudrosti a stáří, který Hermiona vždy shledávala poučným. „A doporučila bych vám, abyste se na to po zbytek jeho pobytu zaměřila.“

Zuby stiskly její spodní ret o něco silněji. „V pořádku,“ souhlasila. „Udělám, co bude v mých silách.“

A to je vše, co žádám,“ řekla stárnoucí čarodějka. „Chcete, abych vás doprovodila do vašich komnat?“

Zvládnu to,“ odmítla a poodešla o pár kroků, takže nechala ředitelku za zády. „Dobrou noc, paní profesorko.“

Cestou do svých komnat si dala na čas a zvažovala, jak přesně by měla asi dohlížet na Malfoye, když vše, co chtěla, bylo zamknout za ním dveře a už ho nikdy nespatřit... Tak nějak... Předchozí myšlenky na Brumbála ji nutily se ptát, jestli byla míra jejího odporu oprávněná. Bude o tom muset přemýšlet.

Hermiona napůl očekávala, že na ni bude Malfoy čekat; připraven převrátit jí hrnec s dušeným masem na hlavu za to, že ho takovým způsobem ponížila. Věděla, že to bere jako urážku své čistokrevné pýchy, ale ten frajer potřeboval jíst. Tečka.

Pokud má snášet dušeným vepřovým zapříčiněné nadávky kvůli svému naivnímu pokusu o laskavost, pak budiž.

Ale on tam nebyl.

A hrnec byl prázdný.

Skutečně to snědl...?

Koutky rtů se jí zdvihly v dalším bezděčném Malfoyem vyvolaném úsměvu a v hrudi cítila vzkvétat intriky. Možná míra její nenávisti k němu nebyla oprávněná. I když na druhou stranu možná byl jen tolik hladový a ona byla vždy příliš zbrklá v tom, vidět v lidech dobro.

 

*

 

Do prdele...

Vzbudil se se slanými cestičkami roztroušenými na tvářích a skutečně neměl ponětí, jestli to jsou slzy nebo pot.

Podělané noční můry.

Víkend uplynul docela rychle s dalšími kouřícími jídly od mudlovské šmejdky a nudnými úryvky ze dvou knih. Zbývalo jich už jen devadesát devět. Opouštěl pokoj jen kvůli návštěvě koupelny a vyzvednutí jídla. Když nevběhne Grangerové do cesty, mohl by předstírat, že mu to jídlo nenechává ona.

Mohl by předstírat, že nepřijímá její laskavá gesta.

Protože už kvůli té samotné možnosti cítil nutkání mlátit hlavou o zeď, dokud neztratí vědomí. Nebo možná dokud nezačne zvracet, ale nemohl si dovolit postrádat tekutiny. Zvláště když se každý den budil zpocený.

Nevěděl, co je horší; to, že vynakládala čas a úsilí uvařit mu jídlo, nebo fakt, že se pokaždé ujistila, aby zůstalo teplé, prostřednictvím toho, co považoval za druh ohřívacího kouzla. Proč to prostě nenechá vystydnout? Proč plýtvat magií na to, aby se ujistila, že si jídlo vychutná? To bylo zatraceně ponižující.

Bylo pondělí a ona se znovu sprchovala, což znamenalo, že se probudil příliš brzy, pokud ještě neodešla na vyučování. Konejšivé šumění vody vtančilo do jeho pokoje jako uklidňující sen. Zoufale se nechtěl vrátit k nočním můrám. Teď byly násilné a on začínal fyzicky reagovat. Bolelo to; pulsovalo to ve spáncích hodiny poté, a ani nedokázal potlačit ten třes, který trápil jeho tělo.

Ničily ho...

Jeden z jejích blažených povzdechů se rozezněl jeho ložnicí a on by přísahal, že bolest hlavy se trochu zmírnila. Olízl si rty a čekal na další, jen aby se přesvědčil.

O chvíli později další ženské zabroukání.

Ano, rozhodně z toho měl zastřenou mysl a zahánělo to pulzování v jeho hlavě. Chtěl to zpochybňovat, ale neodvážil se.

Místo toho zjistil, že opouští postel a tahá s sebou pokrývku, aby bojoval proti podzimnímu ránu. Zabalil se do hřejivé látky a uvelebil se u zdi oddělující jeho ložnici a koupelnu. Později se za to bude nenávidět, ale při Merlinově hrobě byl ochotný udělat cokoliv, aby zaplašil bolestivé dozvuky svých nočních můr.

S poraženeckým zasténáním položil ucho na stěnu a vychutnával si její vlhké hrdelní zvuky. Jedno zvláště potěšené zavrnění vyslalo třas vzhůru po jeho páteři a nyní se od té noci na Astronomické věži cítil nejuvolněněji.

Voda a čarodějka ho ukolébaly zpět do spánku, a ačkoliv věděl, že ty zvuky byly příjemné jeho uším a psychice, ještě nikdy se tolik nenáviděl.

 

*

 

Když se Draco znovu probudil, odhadl čas podle úhlu podmračeného slunce. Hádal, že bude brzké odpoledne, takže si navlékl obvyklé černé kalhoty a svetr s vědomím, že jeho sbírka oblečení bude brzy vyžadovat praní. Skvělé. Další služba od ní.

Ta nebelvírská kravata kolem jeho krku se s každou uplynulou minutou, která se zdála hodinou, stávala mnohem lákavější. A ne z módního hlediska. Jako kdyby mohl nosit červenou a zatracenou zlatou.

Přešel do obývacího pokoje, kde na obvyklém místě na sporáku čekalo dušené se zeleninou, a další kousek jeho pýchy se rozplynul, když otevřel zásuvku, aby našel vidličku. Musel otevřít špatný šuplík, protože zjistil, že shlíží na tři malé ampulky čiré tekutiny a čisté válcovité nádobky s jehlou na konci.

Co to sakra?

Chvilku neznámé objekty bedlivě pozoroval, než došel k rozhodnutí, že to musí být nějaké podivné mudlovské věci.

Poté mrkl na hodiny a zasténal, když si uvědomil, jak podcenil čas. Jen co mu ta myšlenka vnikla do mozku, vchodové dveře se otevřely a Grangerová vklopýtala do místnosti s evidentními potížemi se svou taškou.

Vypadá jinak...

A opravdu vypadala. Neměl nejmenší ponětí, v čem to je, ale něco se rozhodně změnilo.

Byla jedinou osobou, kterou v posledních deseti dnech viděl, a naznal, že se docela dobře vyzná v jejích rysech, ale teď bylo něco jednoznačně jinak. Dosud si nevšimla jeho přítomnosti, takže si rtuťově stříbrnýma očima prohlížel její tvář, aby tu změnu našel.

Stejné květinově růžové rty.

Stejné sirupově zlaté oči.

Stejná opálená kůže.

Stejná sprška sotva viditelných pih na kořeni nosu.

Rozhodně stejné katastrofální soví hnízdo, které nazývala vlasy.

Stále sváděla mlčenlivý zápas se svou taškou, když za sebou zavírala dveře, a po nějaké chvíli připsal její „změnu“ tomu, že ji dva dny neviděl. Izolace v ložnici zřejmě jeho rozumu nijak nepomohla, a spíše to vypadalo, že si s ním pohrává. Nebylo by to poprvé.

Hlava jí vyletěla nahoru a on se zasekl v jedné z těch šílených civějících soutěží, kterých se jako dítě odmítal zúčastňovat.

Ano, rozhodně tytéž zlaté oči.

Trvalo šest úderů srdce, než se její výraz změnil na unavené zamračení a odvrátila se od něj, aby se došourala do místnosti.

Dnes nemám náladu se hádat, Malfoyi,“ zamumlala a těžkopádně dopadla na pohovku. „Takže pokud-“

Jdi do prdele, Grangerová,“ přerušil ji a všiml si, že má z dvoudenního mlčení trochu chraplavý hlas. „Mám lepší věci na práci, než plýtvat časem na tebe.“

Měla tu drzost se zachichotat. „Ale, vážně?“ posmívala se. „A co přesně? Schovávat se ve svém pokoji-“

Schovávat se před tebou?“ odfrkl si Draco chladně a v momentě zapomněl na jídlo. „Nenech se vysmát, Grangerová. Raději zůstanu v ložnici, než riskovat, že uvidím tvůj ksicht-“

A co přesně v tom pokoji děláš, Malfoyi?“ otázala se a posměšným tónem maskovala svou zvědavost. „Všimla jsem si, že mi chybí několik knih.“

Do prdele...

Nechtěl, aby přišla na to, že si bere její knihy. Teď měla další eso v rukávu a jeho pýcha utrpěla další výprask.

Máš problém s tím, že čtu, Grangerová?“ vyzval ji nenuceně poté, co usoudil, že popírání je skutečně bezúčelné, když on byl tím jediným možným viníkem.

Hermiona se na chvíli zarazila, aby to zvážila, a došla k závěru, že ve skutečnosti ji opravdu nezajímalo, jestli četl její knihy nebo ne. Dokud je nepotřebovala, vlastně ji to nezajímalo. Vzadu v hlavě jí prodlévalo vábení zachovat se malicherně a vyvolat další hádku, ale čeho přesně by tím dosáhla?

Ne, je to v pohodě,“ zamumlala nakonec a nevšimla si náznaku překvapení, který mu prolétl bledou tváří. „Jen bych si přála, aby ses zeptal.“

Neměl ponětí, co na to říct. Představa, že ji o něco žádá, byla zkrátka nechutná a prováděla zničující věci jeho charakteru. Ne, ani náhodou neexistovala šance v tomhle ani v dalším životě. Pokud se chtěla promenádovat kolem, trvala na tom, že mu bude vařit a cokoliv jiného, potom si sama kopala hrob, ale vyslovit žádost před žádost by jeho vychování a hrdost nepřipustily.

Možná máš zrzavou čubku a nesmrtelného sirotka dobře vytrénované,“ zasyčel krutě, ačkoliv by si někdo mohl všimnout, že trochu postrádal tu známou kousavost. „Ale mohu tě ujistit, že já tě o nic žádat nebudu.“

Jednoduše si nad ním povzdychla. „To je v pořádku,“ vyslovila. „To jsem si myslela. Co moje vaření?“

Tohle neočekával a obočí mu vyletělo vysoko nahoru. „Co?“

Moje vaření,“ zopakovala, snad trochu nesměle, ale dobře to skryla. „Dá se to jíst?“

Jeho hrdlo rozechvělo zabručení a potřeba odpovědět ho nevítaně podněcovala v hrudi.

Je... vyhovující,“ odpověděl rychle a vzápětí toho zalitoval. Zvláště když se jí po rtech rozlil malý úsměv. Od doby, co byl přinucen s ní bydlet, to bylo poprvé, kdy jej spatřil, a byl to znepokojující pohled. Ačkoliv jí to slušelo.

Dobře,“ přikývla a potřeba změnit téma hovoru navrátila bolest jeho hlavy.

Grangerová,“ začal podezíravě a přelétl očima k zásuvce s těmi podivnými mudlovskými věcmi, které předtím objevil. „Co jsou ty věci v zásuvce?“

Jaké věci?“ zeptala se, zvedla se z místa a přiblížila se k Malfoyovi. Uvědomila si, že je to pravděpodobně nejblíže, co k němu byla, aniž by na sebe ječeli, a cítila se trochu nepříjemně, když o něj náhodou zavadila. Setřásla ten pocit a s výrazem pochopení otevřela zásuvku, na kterou ukazoval. „Ach, tyhle? To jsou injekce proti alergii.“

Injekce proti alergii?“ zopakoval a o krok od ní ustoupil. Příliš blízko mudlovské šmejdce...

Mám alergii na včelí bodnutí,“ vysvětlila tiše a na ukázku zdvihla jednu z připravených stříkaček. „Když dostanu žihadlo, musím si jednu z nich vpíchnout. Je tam epinefrin a jehla musí jít z boku-“

Není na to nějaké kouzlo nebo něco?“ zeptal se.

Možná je,“ pokrčila rameny, „ale já jsem zvyklá to dělat takhle.“

Skeptickým pohledem těkal mezi ní a jehlou. „To je zasraně nechutné,“ vyhrkl nakonec, protlačil se kolem ní, sebral kastrůlek a vidličku a zamířil do své ložnice. „Hloupí mudlové.“

Protočila očima nad jeho předpojatým komentářem, ale ve skrytu se jí ulevilo, že se jim nějak podařilo vyhnout se plamenné hádce. To bylo určitě poprvé od doby, co se přistěhoval. Možná se věci zlepšují.

 

*

 

Následujícího rána Draco procitl příliš brzy a znovu se opřel s uchem přitisknutým ke stěně.

Tentokrát se dokonce se ani nesnažil vzdorovat melodickému šumění jejího ranního rituálu. Ostatně nebylo to tak, že by ho ona nebo kdokoliv jiný mohl vidět, jak poslouchá tu uklidňující hudbu blažených sprchovacích zvuků. Bylo to zkrátka příliš lákavé... příliš uklidňující.

Nejefektivnější protilék na jeho migrény po nočních můrách. Také její všudypřítomná vůně byla stále uvězněna v jeho nose... ale ani to nebylo tak hrozné. Téměř jako jeden z těch bylinných prostředků, o kterých všichni bylinkáři řečnili.

A přísahal by, že těsně před tím, než ho ty zvuky ukonejšily ke spánku, se zdi vzdálily. Možná jen o pět deset centimetrů... ale místnost se rozhodně zdála větší.

 

 





Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Reader14 - 25.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 5 - Vůně Od: mami - 06.09. 2016
Ani tá nenávisť sa nedá pestovať na hladný žalúdok...a s plným načo...

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: sisi - 26.02. 2016
Moc děkuji za tuto povídku a její překlad. Moc se mi líbí pár Draco a Hermiona, připadám si, že patřím k té velké skupině čtenářek sladkobolně slintajících u výloh knihkupectví vždy, když má vyjít nový zamilovaný román, při jeho obdržení nenasytně hledajících stranu 96, kde už jsou hlavní aktéři spolu a mají před sebou zásnuby, nebo slib, nebo dokonce po svatbě a nemilosrdně se blíží jejich společná první noc. Takových čtenářek jsou asi stovky a tisíce a je to úplně normální, podle lékařských kapacit mají tyto knihy dokonce léčivý efekt, když pomáhají zapomenout na tíži světa a všechny strasti, což jako Hermiona asi ví nejlíp, když je pořád zahloubaná v knihách a lidé kolem ji jen ruší, ale ona je navíc dcerou lékařů, maminka jí dobře radí a občas se i trefí, když to Hermiona zaregistrovala a jala se pěčovat o jídlo pro Draca. Ledy se hnuly, přichází jaro?

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: silrien - 11.10. 2015
Krásné, děkuji. Jak se nám Draco postupně dokáže bavit s Hermionou téměř normálně. Těším se, jak to bude pokračovat.

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: leelee - 22.07. 2015
Děkuju :-D

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: Cather - 14.09. 2014
Nádherná kapitola :D těším se na pokračování :D

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: Jimmi - 12.09. 2014
Ja len žasnem. Naozaj, po celý čas čítania tejto kapitoly som sa od nej nemohla odtrhnúť a žasla som nad tým, aké je to v preklade iné. V origináli mi to nesadlo, viem, že som tieto časti preskakovala, okrem toho boli ťažko preložiteľné bez slovníka, ale teraz... a po poslednom riadku: To už je koniec? Chcem ďalšiu!  Baby, ja si uvedomujem, že som Vám na krk hodila dlhokánsku a náročnú poviedku, ale to čo ste dokázali v preklade... mala som pocit, ako keby som to reálne pozorovala, každé slovko sedelo, nič nedrhlo.... Poviedka mi vyrazila dych, čo sa mi pri originále fakt nestalo. Takže len jednoducho: ĎAKUJEM! 

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: Zuzana - 12.09. 2014
Skvelá kapitola. Mám z nej takú zmes pocitov, že ani neviem ktorý vyhráva. Obaja ma štvú, je mi ich zároveň ľúto a v tejto kapitole mi obaja aj urobili radosť. Hermiona tým, že si všimla Dracovu bledosť a Draco, že takmer pochválil jedlo a normálne sa spýtal na tie injekcie:) Teším sa na to, keď sa im raz podarí normálne komunikovať :) Ďakujem za preklad.

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: MIRA - 12.09. 2014
...a tak postupne začína ich spolunažívanie. Je to nádherná poviedka a ju tiež zbožňujem. Obdivujem autorku ako vie pracovať s ich povahami. Krásny preklad, ďakujem

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: Lejsi - 12.09. 2014
Skvělá kapitola. Řekla bych, že se jedná o průlom mezi nimi. Sice malý, ale o to více důležitý. Hermiona si uvědomuje, že vše kolem Draca není jen černé a bílé a Draco je v podstatě ve stejné situaci, i když trochu jinak. Díky za překlad a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: TaraFaith - 11.09. 2014
Já mám z této povídky tolik dojmů a pocitů, že to ze sebe ani nedokážu vypsat. Jedno vím, ale určitě. Tenhle příběh jsem si zamilovala!!!!!! Moc díky za překlad. Nemůžu se dočkat další kapitoly. DÍKY!!!

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: luisakralickova - 11.09. 2014
Přidávám se k chvále. Čte se to samo, krásný vývoj postav. Díky děvčata, těším se na další.

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: denice - 11.09. 2014
Kouzelné - Hermiona mohla změnit Draca jen tím, že sama změnuila svůj přístup. Kdybych si z celé kapitoly neměla zapamatovat nic jiného, tak aspoň to, jak si všimla, že má hlad, dělalo jí to starost a uvařila mu. A najednou se začala ta zeď mezi nimi drolit. McGonagallová je tu velice moudrá dáma, nedivím se, že jí Hermiona bedlivě naslouchá. Krásná kapitola. Díky.

Re: Kapitola 5 - Vůně Od: Lupina - 11.09. 2014
Tak jo, chtěla jsem napsat hromadu postřehů o povídce, ale než jsem dočetla na konec kapitoly, jsou fuč. Zůstal jen dojem. Moc se mi líbí, jak autorka popisuje duševní pochody člověka uvězněného prakticky jen ve dvou místnostech. A jak Hermiona dozrává a uvědomuje si, že Draco není jen ten černý, ten zlý. Kapitola zanechala hluboký dojem a vážně se těším na pokračování. Díky, děvčata, bylo to skvělé :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod