Preklady fanfiction Harryho Pottera

19. kapitola - Jít dál

Caldwellovy farmaceutické závody, s.r.o.

Řepná ulice 12

Winnipeg, Manitoba

Vážený pane Snowe,

Caldwellovy farmaceutické závody si Vás s potěšením dovolují informovat, že přípravek proti hmyzu „Zmizhmyz“ (název patentován, CFZ s.r.o. 2013), byl vřele přijat prodejci po celé Kanadě a prověřujeme možnosti vývozu na jižní polokouli.

V souladu se smlouvou, kterou jste podepsal vloni v srpnu, (6. 8. 2013), přikládáme šek na Váš roční zisk k tomuto datu.

S pozdravem

Brodie Winslow

ředitel vývojového oddělení

Caldwellovy farmaceutické závody, s.r.o.

* * *

Celý rok uplynul od chvíle, kdy se Hermiona Grangerová objevila na Severusově prahu a byl to rok tak dalekosáhlých změn, že kdyby ten první den byl Severus tušil, k čemu události povedou, možná by ze srubu s křikem utekl. Nicméně uznával, že tak obecné prohlášení je k Hermioně nespravedlivé. Snape by zajisté neutekl ze strachu.

Utekl by v nefalšovaném, ryzím šoku.

Nejvíc Severuse udivilo, že o rok později se oni dva stále ještě mají rádi. Uzavřený prostor srubu – zejména během dlouhé zimy – jejich vztah ani za mák neohrozil. Stále ho neomrzela rána, ve kterých se probouzel vedle Hermiony a její kudrnaté vlasy ho lechtaly na nose, ani mu nevadilo, že se nikdy nebyla schopna vrátit z Trapper's Bay bez tuctu knih z místní mudlovské půjčovny. Když o Vánocích začala Hermiona mluvit o zdobení stromu, Severus se poněkud zarazil, protože si vzpomněl na vánoční výstřelky Albuse Brumbála. Jak se ukázalo, plánovala pověsit zvířecí dobroty na borovici, na kterou bylo vidět z obývacího pokoje ve srubu. Snape postával v posuvných skleněných dveřích na verandu a skepticky sledoval, jak Hermiona rozvěšuje po větvích pomerančovou kůru, brusinky a kousky chleba. A když to dokončila, celé dny je nepřetržitě přicházela navštěvovat procesí divokých zvířat.

„Ta zvěř se nám tu bude objevovat ještě týdny, když pozná, že ji krmíme,“ podotkl se zarputilým výrazem ve tváři.

Hermiona to obracela v legraci: „Jsou Vánoce, Severusi. Rozdávání k nim patří. Ta trocha zbytků přece neohrozí přírodní rovnováhu v téhle oblasti, ne?“

Nakonec musel uznat, že potěšení, které mu působilo sledování Hermiony, soustředěně rozvěšující své lahůdky – které pak severský zvěřinec ze stromu oškubával  – stálo za to. To také vyneslo na povrch otázku vánočních dárků a Severus byl úplně bezradný.

„Chceš si vyměňovat dárky?“ optal se opatrně.

„Nevím.“ Hermiona vypadala zamyšleně. „Co jsem tady ve srubu, vlastně nic nepotřebuju. Je něco, co bys chtěl ty?“

Po třinácti letech téměř naprosté samoty nebyl Severus zvyklý něco chtít a tak se nakonec rozhodli, že výměnu dárků vynechají. A přesto, když nadešlo vánoční ráno, na Severuse čekal nový rybářský prut, ozdobený malým štítkem s písmeny S.S.

„Díky, ale tos vážně nemusela.“ Nikdy se necítil příjemně, když dostával dárky, ale teď chápal věci lépe a nechtěl Hermionu zranit.

„Já vím, že jsem nemusela. Ale když máš teď svou vlastní udici s navijákem, nebudeš muset používat Lawfordovu.“ Hermiona vypadala naprosto spokojená sama se sebou.

„Takže nebudeš nic namítat, když ti dám tohle.“ Snape vytáhl zpod pohovky dárek a podal jí ho.

Hermioně bylo okamžitě jasné, že je to kniha. Sloupla balicí papír a našla kuchařku oblíbených místních odjibwejských receptů.

„Severusi, to je super! Spousty nových jídel k vyzkoušení!“

Je k nevíře, říkal si Severus, že ho Hermiona pořád nemá plné zuby. Pořád byla tady, pořád dychtivá sdílet svůj život a nevypadala, že by vůbec někdy chtěla odejít. Buď byla Hermiona strašně pošetilá (a Snape věděl, že není), anebo nakonec celou tu věc s láskou nezpackal tak moc.

Dokonce proti svému přesvědčení  Hermioně dovolil, aby ho dovlekla na sobotní večerní bingo do Trapper's Bay.

„Tyhle lidi znáš,“ trvala na svém Hermiona, „celou dobu s nimi obchoduješ. To není jako přijít do místnosti plné cizích lidí.“

„Bude tam k zadušení od tabákového kouře,“ podotkl Severus zamračeně. „A když pak z toho baráku vypadneš, budou ti smrdět šaty.“

„Všechno, co potřebuješ, je jednoduché kouzlo na ochranu šatů.“

„Moje plíce žádné kouzlo neochrání.“

„Pro jednou?“ přemlouvala ho Hermiona. „No tak, Severusi, co můžeš ztratit?“

„Schopnost dýchat,“ zamumlal Snape, ale nakonec souhlasil, že jednou, ale jen jedinkrát, půjde.

Byl zrovna studený, zasněžený únorový večer a jen zázrakem se nikdo nepídil, jak se dostali do města. Neola, majitelka obchodu smíšeným zbožím, byla překvapena, když uviděla dvojici vcházet dovnitř. Už před měsíci si dala dvě a dvě dohromady a usoudila, že jí Sebastian Snow o hledání ženy lhal.

„Snowe! Slečna Hermiona tě konečně přemluvila, abys zašel na bingo!“

Severus na ni jen zíral, zatímco  Hermiona mezitím zaplatila poplatek a vyzvedla jim bingo karty. Nejraději by se posadil a nechal Hermionu, aby hrála sama, ale to by mu neprošlo. K Hermionině velké radosti Snape nakonec skončil s výhrou ručně šité přikrývky a padesáti dolarů.

„Přiznej se,“ mámila z něj po návratu domů, „že sis ten večer užil?“

„Bylo to rozptýlení,“ zabručel Snape a pokoušel se zachytit přetrvávající závan tabákového kouře na svém oděvu, aby si na něj mohl stěžovat. „Upřímně řečeno, to už byly lepší koncerty s Albusem.“

„Koncerty s Albusem?“ zopakovala tázavě Hermiona. „Jaké koncerty?“

Snape zauvažoval, jestli jeho potupa ten večer může být ještě větší. „Albus měl rád komorní hudbu. Chodili jsme pravidelně na koncerty Aberdeenského komorního kvarteta.“

Hermioně spadla brada. „Fakt?“

„Měli jsme předplatné,“ zamumlal a už vypadal dotčeně jen trochu.

Ještě při třech dalších příležitostech zašli na bingo, ale takového úspěchu už nedosáhli. I když Snape měl podezření, že Hermiona považuje jejich výlety za velmi úspěšné už jen proto, že ho vytáhla ze srubu.

Ale nejdůležitější zkušenost, kterou v uplynulém roce získal, se netýkala zdvořilého přijímání darů, souhlasu s účastí na bingu, nebo dokonce sdílení domova s někým jiným. Bylo to zjištění, že nechává svoje srdce otevřené, tak strašně nechráněné... až se mu z toho svíralo hrdlo. Nebylo možné milovat jen za svých vlastních podmínek, nebo si lásku držet od těla. Při víc než jedné příležitosti během uplynulého roku Severus přísahal, že se cítí mnohem zranitelnější, než kdykoliv jindy ve svém životě – a to včetně půltuctu případů, kdy klečel před Voldemortem a zoufale uzavíral mysl, aby udržel tajemství Řádu v bezpečí. Když mu nakonec došlo, že Hermiona nemá v úmyslu vzít jeho srdce a rozcupovat ho na kousíčky, dodalo mu to kuráž, aby nadhodil téma manželství.

„Velice rád bych svůj svazek s tebou stvrdil oficiálně,“ řekl ohromené Hermioně jednoho večera, když seděli na verandě. „Samozřejmě, že nemusíš odpovědět hned.  A bez ohledu na to, co se mezi námi tenhle rok stalo, pochopím, když se mi vysměješ do obličeje a odejdeš. Jen chci, abys věděla, že neberu náš vztah na lehkou váhu.“

„Severusi ...“ Hermiona vypadala, jako by ji někdo praštil pytlem po hlavě. „Víš to jistě? Myslela bych, že... chci říct... takový závazek … to je navždycky!“

„Nestojíš o trvalý závazek?“ zeptal se opatrně. To je neočekávaný vývoj, pomyslel si.

„Ale ano, stojím!“ ohradila se. „Já jen, že by mě nikdy nenapadlo, že je to něco, co bys chtěl ty.“

Snape se nad tím zamyslel. „Doteď jsem o to neusiloval, snad  proto, že nikdy předtím se nenaskytla vhodná příležitost.“

„Ach. Já...tedy... ano!“ vykoktala Hermiona a tvář se jí při tom rozzářila.

„Cože?“ zíral na ni nechápavě.

„Ano. Já...“  najednou stáhla obočí a zamračila se. „Bavíme se tady o manželství, ne?“

„Samozřejmě. Neříkal jsem to...?“

„Řekl jsi “oficiálně stvrdit“, tak jsem předpokládala....“

„Správně, manželství, ano. To jsem myslel.“ Severus pro tuto chvíli neměl chuť handrkovat se o slovíčka.

Hermioně v koutcích zacukal úsměv. „Takže ses mě chystal požádat o ruku?“

„Mám za to, že jsem to právě udělal.“

„Nikoliv, řekl jsi, že by ses se mnou chtěl spojit oficiálně.“

Chystal se na ni zavrčet, že nebude hrát hříčky se slovíčky a ptát se, jestli si ho vezme, nebo ne. Místo toho se pokusil nasadit ten nejpříjemnější výraz, jaký svedl.

„Hermiono,“ pronesl s přehnanou trpělivostí, „prokázala bys mi tu čest a stala se mojí ženou?“

Což mělo za následek typicky ženský výbuch: Hermiona vyskočila ze židle a vlepila mu pusu, z ničeho nic jí vytryskly slzy a párkrát zapištěla nefalšovanou radostí. Snapeovou myslí se mihnulo zděšení, ale pak ho napadlo, že on – proslulý umaštěný bradavický mizera – právě dokázal někomu způsobit tak neuvěřitelnou radost. Bylo to něco jako zjevení.

O několik dní později, na oblastní pobočce Ministerstva kouzel, byli Hermiona a Severus oddáni během dvouminutovém obřadu, který se z velké části skládal z podpisu dokumentů a poučení o manželském právu v kanadských provinciích. Žádní hosté, žádní přátelé, žádné formality. Později si spolu zašli na oběd, vrátili se do srubu a šli rybařit.

Důvod, proč Severus právě stál v kuchyni a s precizností zažitou léty připravování lektvarů chystal salát, měl přímou souvislost s oznámením jejich manželství. Předpokládal, že se návštěvě gratulantů nevyhnou, ale tohle se zrovna nedalo nazvat příjemnou událostí. A pak Snape uslyšel ostré prásknutí, které doprovází přemístění a okamžitě zaťal čelisti.

„Harry!“

Otevřeným kuchyňským oknem uviděl toho zatracenýho kluka-který-přežil, jak se bouřlivým objetím zdraví s Hermionou. To byla záporná stránka svazku s Hermionou: Pottera a Weasleyových se už asi nikdy nezbaví. Na druhou stranu, žili všichni dost daleko, takže nehrozilo, že by na jeho prahu tábořili pravidelně.

Snape si povzdechl. Během uplynulých dní ho Hermiona ani jednou nepožádala, aby se při Potterově návštěvě vhodně choval, přestože tento druh komentáře očekával. Místo toho mu neustále připomínala, že se jejich host zdrží jen dvě nebo tři hodinky, z čehož mezi řádky vyplývalo, že po tu dobu přece Harryho určitě dokáže tolerovat. Potter se chystal do Kanady v souvislosti se svou prací na Odboru prosazování kouzelnických zákonů, což bylo plus, pomyslel si Severus, protože přinejmenším nebude nucen hostit celou rodinu. Vzato kolem a kolem, došel k názoru, že pár hodin ve společnosti Harryho Pottera je poměrně nízká cena za potěšení být ženatý s Hermionou Grangerovou.

A teď přišel čas zaplatit. Snape si umyl a osušil ruce, narovnal si košili a vyšel ven pozdravit nově příchozího.

Ten člověk, kterého chtěl vidět nejméně ze všech na celém světě, stál před verandou, objímal Hermionu a povídal jí, jak je rád, že tu je. Pak si Hermiona všimla Severuse a vymanila se z Potterova objetí. Její výraz – šťastný, dychtivý a plný naděje – mluvil za všechno.

Harry sledoval její pohled. Snape pomalu sestoupil po schodech a obezřetně Pottera pozoroval. Chlapec - ne, muž, připomněl si – vypadal pořád stejně, jen starší. Ve svém kouzelnickém hábitu tady působil naprosto nepatřičně. Vědomý si toho, že ho Hermiona se špatně skrývanou úzkostí sleduje, natáhl ruku.

„Pane Pottere,“ pronesl opatrně neutrálním hlasem.

„Pane Snape,“ odpověděl mu Harry stejným tónem a natáhl se, aby nabízenou ruku přijal.

Dva staří nepřátelé, navzájem se zkoumající s maximální pozorností, tiše hledající slabá místa a střípky výhod. Zelené oči se do Snapea zavrtaly a Severus si musel připomenout, že toto setkání je méně o minulých křivdách a více o tom, jestli je Hermioně dobrým manželem. Za jiných okolností už by sahal po hůlce.

„Děkuji vám, že jste se k nám dnes připojil. Možná byste si rád odložil hábit. Tady na severu jsme spíš neformální.“

„Je tu rozhodně krásně,“ poznamenal Harry.

„Věděla jsem, že se ti tady bude líbit.“ Rozzářená Hermiona zareagovala dřív, než Snape stačil odpovědět. „Vezmu tě dolů k jezeru. A ukážu ti laborku a taky zahradu.“

„Zahradu?“

„Založili jsme ji letos na jaře. Zelenina a nějaké ovoce spolu s bylinkami, které potřebujeme do lektvarů. Chystáme se zamrazit nebo zakonzervovat, co půjde, takže budeme mít celou zimu dobré domácí potraviny.“

Harry se na ni podíval zvláštním pohledem, jako kdyby chtěl říct: Co se to stalo s nejchytřejší studentkou našeho ročníku? Severus poprvé cítil, že má rozhodně navrch. Potter možná byl dlouhou dobu Hermionin nejlepší kamarád, ale teď ji nikdo neznal lépe, než Snape.

„Než si to prohlédnete, dokončím přípravy,“ nabídl Severus Hermioně.

„Bezva,“ prohlásila zvesela, chytila Harryho za ruku a táhla ho na pěšinu dolů k jezeru.

Snape se vrátil do kuchyně ke svým povinnostem a říkal si, že by Hermiona měla být potěšena, že si s Potterem zatím vzájemně nejdou po krku. Dodělal salát, sundal rybu z grilu a ve chvíli, kdy jeho žena a její kamarád vstoupili do srubu, byl oběd hotový.

„To je opravdu pěkné,“ prohlásil Harry a rozhlížel se po obývacím pokoji se širokou plochou skla. „Úžasný výhled.“

„Je to krásné, že?“ řekla Hermiona a šťastně se usmívala. „Harry, nechceš se posadit na ten vzdálenější konec stolu? Budeš mít odtud lepší výhled.“

Severus sledoval, jak Potter míří do jídelny a přitom si prohlíží srub. Byl si docela jistý, že Potter odvrátil oči, když mu padly na otevřené dveře do ložnice a Snape se v duchu usmál. Je ti to nepříjemné, co, Pottere? Vidět postel, kterou sdílím s Hermionou?

„Jéé,“ řekl najednou Harry a plácl se přes kapsu hábitu. „Málem jsem zapomněl.“

„Zapomněl na co?“ zeptala se Hermiona.

„Tady,“ řekl a z vnitřní kapsy vylovil malý balíček. „To je pro tebe.“

Předmět, tak o velikosti malé sklenice, byl pečlivě zabalený do papíru. Hermiona si ho od něj vzala a sundala papír.

„Á, domácí marmeláda. Poděkuj za mě Ginny, jo?“

Harry zavrtěl hlavou. „To je od Molly. Myslím, že se možná snaží usmířit.“

Hermiona na místě ztuhla. A pak se bez varování rozbrečela.

Severus na ni zíral a lámal si hlavu, co by měl, pro všecko na světě, dělat se svou vzlykající manželkou. A pak si uvědomil, že Harry Potter zírá na Hermionu se stejně zmateným výrazem. Harry zachytil Snapeův pohled a pokrčil rameny, jako by chtěl říct No, vždycky tak trochu bláznila a lehce se pousmál.

Byl to okamžik ohromující sounáležitosti. Dávní nepřátelé, najednou dva muži na jedné lodi, potýkající se s tajemstvím ženských emocí - a tím se všechno změnilo. Severus souhlasně příkývl a rty mu zacukaly. „Jsi v pořádku, Hermiono?“

„Cože?“ zeptala se Hermiona a na chvíli přestala hlasitě popotahovat.

„Jsi v pořádku?“

„Samozřejmě, že jo. Omlouvám se,“ vykoktala. „Jen si najdu kapesník. Vy dva se posaďte a začněte jíst, hned budu zpátky.“

Oba muži na sebe pohlédli. Severus si povzdechl a pokynul směrem k jedné z židlí u jídelního stolu. „Posaďte se, Pottere.“

Harry na něj ostře pohlédl, jako by chtěl proti tomu příkazu vznést námitku, ale pak vytáhl židli a sedl si. Snape se posadil naproti. V tu chvíli ticho přerušil vzlyk z ložnice.

„Nabídněte si rybu,“ řekl Severus a postrčil mísu směrem k Harrymu.

Harry si odkašlal. „ Tyhle jste..eee...chytil vy?“

„Dvě z nich chytila Hermiona dnes ráno a já jsem ulovil ty ostatní tři.“ Před několika týdny Hermiona konečně pochopila jemnější nuance rybolovu, ale Snapeovi chyběly ty chvíle, kdy ji tiskl pevně k sobě, zatímco jí naváděl ruku při nahazování návnady.

„Nedokážu si představit Hermionu, jak rybaří,“ poznamenal Harry, zatímco si nakládal grilovanou rybu.

„Začala v tom být docela zručná.“

„Vypadá to, že je tu šťastná.“

Co si myslel, že odpoví? Samozřejmě, že je šťastná, Pottere, držím ji pod Imperiem, takže nemá jinou možnost, než být šťastná.... Nahlas Snape řekl: „Svedla tvrdý boj s démony své minulosti. Ta marmeláda je fakt na usmířenou?“

Harry se na krátký okamžik odmlčel. „Věřím, že ano. Ginny akorát řekla, že mám Hermioně určitě říct, že je to od Molly.“

„To by pro ni znamenalo hrozně moc.“

„To mi došlo. Podívejte, Snape...“

Severus upřel na Pottera pohled přes okraj své sklenice, upil ledového čaje a čekal.

„... ani na vteřinu neuvěřím, že z nás někdy budou blízcí přátelé, ale pokud o vás Hermiona stojí...“

„Tak se mě pokusíte tolerovat?“ zeptal se Snape suše.

Harry ho studoval, jako by chtěl zjistit, jestli je uražený, vážný, nebo ho popichuje. Nakonec se usmál a řekl: „Ano, pokusím se vás tolerovat.“

„Dobrá,“ prohlásil Severus a naložil si porci divoké rýže, „protože já budu muset udělat totéž.“

Hermiona se znovu objevila, v ruce držela papírový kapesník a oči měla mírně začervenalé. „Promiňte,“ omluvila se a vklouzla do židle. „Jaké jsou ryby?“

„Moc dobré,“ odpověděl jí Harry. „Slyšel jsem, že ulovení některých z nich máš na svědomí.“

„To je pravda,“ přiznala hrdě. „A divoká rýže je z naší vlastní sklizně.“

Vidlička se zastavila ve vzduchu.  Harry se zarazil a přelétl pohledem z Hermiony na Snapea. Zdálo se, že se chystá k nějakému komentáři, ale místo toho se rozhodl věnovat pozornost svému talíři.

Rozhovor během celého oběda byl škrobený. Bylo to, jako by ti tři kolem sebe chodili po špičkách a Severusovi se upřímně ulevilo, když jídlo skončilo a odnesli si kávu ven na verandu. Vnímal, jak je Hermiona napjatá; bezpochyby si představovala příjemné jídlo, během kterého se naskytne mnoho nejrůznějších možností ke sblížení, ale to se prostě nestane – ne takhle brzy a možná nikdy. Po hodině diskuze o současné britské politice (Snapea to nemohlo zajímat méně) a současných směrech ve výrobě lektvarů (Potter se k smrti nudil) si Harry odkašlal a prohlásil, že se potřebuje vrátit do Toronta. Skutečnost, že Hermiona protestovala jen slabounce, byla velmi výmluvná.

„Napiš brzy,“ naléhal Harry a sevřel svou kamarádku v medvědím objetí.

„Slibuju. Nenech to všechno na Ginny, rozumíš?“

„Budu se snažit.“ Harry se obrátil čelem ke Snapeovi a jeho úsměv poněkud zvadl. „Děkuji vám za pohostinnost.“

„Není zač,“ řekl prostě Severus.

Harry se letmo ohlédnul po Hermioně. „Já vím, že to není žádná skleníková kytka,“ řekl Snapeovi, „ale ocenil bych, kdybyste se o ni dobře staral.“

„Máte mé slovo.“

Harry nabídl Severusovi pravici a ještě jednou si potřásli rukama. Pak se Harry přemístil a Severus a Hermiona na verandě osaměli. Hermiona se přisunula k Severusovi, vklouzla mu rukou kolem pasu, Severus ji objal kolem ramen a přitáhl si ji blíž.

„Nejsi spokojená s tím, jak se věci vyvinuly,“ řekl tiše.

Hermiona si povzdechla. „Tak strašně jsem chtěla, aby ho tohle místo zaujalo. Říkala jsem si, že bude jasné, proč jsem tady tak šťastná a že to Harry pochopí.“

„Domnívám se, že zaujalo, ale pochybuji, že pochopil. Potter by si přál, aby tvá volba byla jiná, Hermiono. Jsi vynikající žena a máš kouzelnickému světu co nabídnout, ale rozhodla ses jít cestou, kterou nechápe.“

„Hmm...“ Hermiona položila hlavu Snapeovi na rameno a zamyslela se. „Asi to tak bude. Mimochodem, byl jsi skvělý.“

„Děkuji. Ani to nebolelo tolik, jak jsem čekal.“

Hermiona se široce usmála nad stopou sarkasmu v jeho hlase. „Chtěla jsem říct, že vy oba dva jste se chovali dokonale civilizovaným způsobem. Skutečně jste mě ohromili.“

„Předpokládám, že to znamená, že ho budeme muset ještě někdy v budoucnu pozvat.“ zabručel.

„Za dobrotu na žebrotu. To je daň za vstřícnost. “

„Zcela zjevně jsem v manželství beznadějně změknul. Budu muset „získat zpět svůj starej říz,“ jak říkají ve městě.“

„Já mám toho starého Severuse náhodou docela ráda,“ dobírala si ho Hermiona.

„A to,“ řekl Severus tiše, „je opravdu udivující.“

Konec

Poznámka autorky:

Pokud jde o příběh, když došlo na lámání chleba – bez ohledu na nádherné fikce, které jsem četla - měla jsem potíže představit si dospělého Snapea s dospívající Hermionou. Nedokázala jsem si představit ty dva společně, dokud nedostali šanci oprostit se od toho, čím byli předtím. To je důvod, proč jsem je umístila do zcela jiného prostředí patnáct let po Voldemortově smrti.

Za druhé, chci poděkovat všem, kteří komentovali. Pokud jde o základní životní potřeby, tak komentáře jsou pro autora kyslíkem, který dýchá a vodou, kterou pije. Všechny mi pomáhaly pokračovat a i když jsem snad na každý neodpověděla, za každý jsem byla vděčná. Jak by řekli Odžibwejové, „Mii-gwetch.“