Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Still Delicate

3.Kapitola – O Krávě a hafoňovi

Still Delicate
Vložené: Jimmi - 07.01. 2014 Téma: Still Delicate
Dominika.Del nám napísal:

 Still Delicate

Překlad: Dominika.Del

 Autor: padfoot4ever

 Originálhttp://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?psid=260113

Prohlášení:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří  uživatelce Dominika.Del. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

3.Kapitola – O Krávě a hafoňovi

„Potřebuju štěně,“ vyhrknu bez dechu. Mám obědovou pauzu a z práce jsem musela běžet, abych všechno stihla. Mudlovský zverimex je narvaný lidmi, kteří nakupují na poslední chvíli. Paní přede mnou si pořídila červenobílý kabátek, který musí být pro opravdu maličkaté zvíře. Nechápu, proč má někdo potřebu kupovat vánoční dárky i svým mazlíčkům.

„Dobrý den! Vítejte v Ráji mazlíčků! Jak vám mohu v tomto svátečním čase pomoci?“ usměje se na mě muž za pokladnou od ucha k uchu. Je mi úplně jedno, že jsou Vánoce, ještě jednou se na mě zařehní a zavraždím ho. Má na sobě čepici Santa Clause. To mám za to, že chodím do obchodu, který se jmenuje Ráj mazlíčků.

„Potřebuju štěně,“ zopakuji mu nabroušeně.

„No dobrá! Ale předtím, než se rozhodnete, kterého pejska chcete, je mou povinností jako zaměstnance Ráje mazlíčků a jako milovníku pejsánků,“ mrkne na mě, „vás seznámit s faktem, že pejskové nejsou pouze záležitostí pro Vánoce – je to závazek na celý život! Chování pejska vyžaduje obrovskou zodpovědnost. Musíte se o ně neustále starat – jsou jako děti!“ Ano, tak přesně to mi chybělo.

„Dobře -“

„Jste si jistá, že jste na takový závazek připravená?“

„Naprosto,“ zavrčím.

„Božínku!“ vyjekne a nadšeně zatleská. „Nabízíme hned několik ras – labradory, zlaté retrívry vlčáky -“

„Chci něco malého,“ skočím mu do řeči, „Potřebuji malého psa, který moc nevyroste a jehož předpokládaná délka života nepřekročí několik týdnů. Povězte, kolik stojí váš nejmenší, nejnezdravější pejsánek?“

Pokladní, na jehož jmenovce je napsáno 'Ahoj, mé jméno je Justin a jsem Vám k službám' se na mě podívá, jako bych mu právě přejela matku traktorem.

„D-dovolte?“ vykoktá Justin, „V-vy chcete umírajícího psa?“

„Ne,“ vyštěknu, aby se mi tu nerozbrečel. Už se mu třepe spodní ret. „Prostě nějakého malého, dobře?“

Ještě pořád mě podezřívavě pozoruje. Asi si myslí, že jsem nějaký psí nenávistník. Což není pravda. Jednou jsem psa měla a nadevše jsem ho zbožňovala. Jen se mi nelíbí představa, že budu vychovávat psa a pětileté dítě ve svém prťavém bytě.

„Podívej Justine,“ povím mu, „Poněkud spěchám. Potřebuju malého pejska pro syna. Pomůžete mi?“

Justin se mnou začne probírat různá plemena, přestože ho neustále očividně znervózňuji. Za patnáct minut musím být v nemocnici, tak se ho snažím trochu popohnat a jeho výklad mi jde jedním uchem ven a druhým dovnitř.

„Ano, to všechno vím,“ ujistím ho, „Mohla bych se teď podívat na ta štěnata, prosím?“

„Justin mě vezme do zadní části obchodu, kde chovají psy. Každá rasa má svůj vlastní výběh a kopa štěnat poskakuje všude kolem. Jsou rozkošná. A malá.

„Tak tohle je Kavalír King Charles španěl,“ ukáže Justin, „Miloučcí hafani, kteří moc nevyrostou. A stojí pouze 250 liber.“

Uprostřed kroku se zastavím a zírám na Justina. Ten, se svými dlouhými vlasy, které mu plandají přes ramena jako psí uši, sám vypadá jako štěně.

„250 liber?“ vyjeknu pohoršeně, „To si ze mě děláte legraci?“

„Jsou čistokrevní,“ vysvětlí mi Justin, „Pokud sháníte něco levnějšího, doporučil bych útulek na rohu ulice...“

Kouká se na mě, jako bych byla naprostá ubožačka. Peněz moc nemám, to ale neznamená, že se na mě ostatní můžou dívat skrz prsty. Jako bych těchto psů za 250 liber nebyla hodna, jako bych si zasloužila nějakého zanedbaného chudáka z útulku. To ale nemění nic na tom, že za psa 250 liber nedám!

„Něco levnějšího nemáte?“

„Všichni tito hafánci jsou z čistokrevného chovu,“ dme se pýchou Justin.

A jsme zpátky u té hloupé záležitosti s krví. Kdybych chtěla čistokrevné psisko, adoptovala bych si Draca Malfoye. Ráj mazlíčků opouštím s prázdnýma rukama a co nejrychleji běžím zpátky do nemocnice, přičemž se potichu proklínám za to, že jsem se ještě nezapsala do kurzu přemisťování. Do práce dorazím 10 minut po skončení přestávky a lékouzelnice McĎábělská naneštěstí stojí u recepční desky. Sakra. Přestože technicky vzato se mnou pracovně nemá nic společného, sveze se na mně kdykoliv se jí k tomu naskytne šance.

„Weasleyová! Měla jste tu být už před patnácti minutami!“ zavrčí na mě.

„Před deseti,“ opravím ji. Proč jsem to udělala? Proč jí odmlouvám, když si tím k ničemu nepomůžu?

„Panu Whartonovi s vaším drzým chováním dojde brzy trpělivost, jen si nemyslete,“ pošeptá mi, „A  jak se na vás dívám, je mi jasné, že zrovna vy práci zoufale potřebujete.“ Prohlédne si mě od hlavy až k patě a posměšně si odfrkne. „Tudíž kdybych byla vámi, držela bych jazyk za zuby.“ Otočí se, přičemž mě prakticky profackuje svými vlasy, a odejde pryč.

„Rose, je nám to tak líto!“ vyhrkne Linda, když se konečně usadím na své místo za recepční deskou, „Snažily  jsme se odvést její pozornost jinam, ale potom si vzpomněla na ty hloupé záznamy -“

„Nedělej si s tím starosti, Lindo,“ řeknu jí, „Myslím to vážně.“ Mám pocit, jako bych měřila deset centimetrů. Mám pocit, jako bych byla zpátky v prvním ročníku a profesorka Changová mi právě vynadala za to, že jsem svůj kartáček přeměnila na jehlu místo zápalky. Nic by mi neudělalo větší radost, než vidět tu krávu McĎábělskou spadnout na ten její hnusný, velký zadek. A Daisy, jak by o ni zakopla.

Linda nenapádně naráží na téma Scopius a mně je jasné, že si je vědoma toho, na jak tenkém ledu se pohybuje. Předpokládám, že Hazel a Gladys ji zasvětily do všech detailů mého zoufalého milostného života, zatímco jsem sháněla štěně. Jsem jim vděčná, protože jsem nechtěla být tou, co zničí veškeré její naivní představy. Bylo by to možná ještě horší, než když jsem to říkala Aidanovi.

„Kde mám teď, ksakru, sehnat psa?“ stěžuju si, „Útulky jsou už zavřené a nadbytečných 250 liber se mi nikde bohužel neválí. Proč jsem musela slíbit psa?“

„Našemu Liamovi jsem psa koupila před pár lety,“ poví mi Linda, „Prvních pár týdnů z něj byl nadšený, ale potom ho omrzel a veškerá práce zbyla na mně! Bude ti líp, když si žádného nepořídíte“

To mi nepomůže. Nemůžu Aidanovi slíbit psa a svést na Santu to, že ho nedostane. Dokonce ani lékouzelník Kennedy mi dnes nezlepší náladu, přestože se připojím k děvčatům a zasněně se zadívám na jeho pozadí, když prochází. Netěším se ani domů, protože musím vyzvednou Aidana v sedm u Scorpiuse a chtě nechtě se potkám s tou krávou. Zdá se, že mě čekají ty nejhorší Vánoce ze všechn, včetně těch, během kterých naši zjistili, že jsem těhotná.

„Prosím,“ ozve se hlas zpoza recepční desky, „Minulý týden mě v Německu pokousal lesní mužíčeka a začíná to natékat -“

„V tom případě jděte do křídla Zranění způsobené kouzelnými tvory, první patro,“ odpovím znuděným hlasem. Všechna patra této nemocnice znám jako své boty, což je po nějaké době poněkud unavující.

„Ach, děkuji – Rose?!“

Při zvuku svého jména vzlédnu a všimnu si světlovlasého muže, kterého jsem neviděla alespoň dva roky.

„Lorcane?“

„Ehm, vlastně, jsem Lysander.“

Musí to být strašná otrava, když si vás lidé i po tolika letech pletou s vaším sourozencem. Musí bý ještě horší, když vám vaše dvojče přebere přítelkyni, jak tomu bylo právě v případě Scamanderů a Lily Potterové. Když jsem o nich slyšela naposled, Lysander cestoval po Evropě a hledal nová kouzelná stvoření, zatímco Lorcan studoval Magizoologii, jako jeho rodiče.

„Ach, promiň Lysandere,“ usměji se na něj, „Jak se vůbec máš?“

„No, minuký týden mě pokousal lesní můžíček,“ zopakuje, „Vědělas, že lesní mužíčči...“ v tu chvíli jsem přestala poslouchat. Už jsem zapomněla, jak náročné je vést se Scamanderovými rozhovor.  „... a tak se to vlastně celé stalo. Jak se vede Aidanovi?“

„Aidan se má dobře,“ povím mu, „Až na to, že zítra bude strašně zklamaný, protože jsem mu slíbila štěně a v tuto chvíli jsem jaksi bezepsá.“ Lysanderovi se při zmínce o zvířeti, třebaže obyčejném, okamžitě rozzáří oči.

„Mému Hafoňpvi se nedávno narodila štěnata!“ poví mi nadšeně, „Před třemi týdny! Jestli bys chtěla, jedno ti můžu dát!“

„Hafoň? Máš na mysli toho Jack Rusella s ocasem jako vidlička?“ ujistím se, přestože si matně pamatuji, že jsem se o nich kdysi učila v péči o kouzelné tvory. „Lysandere, to by bylo úžasné! Myslíš, že by ses u mě mohl stavit dneska před sedmou?“

Na útržek papíru napíšu svou adresu a podám ho Lysanderovi, přičemž on konečně zamíří na první patro, aby se nechal zkontrolovat svůj kousanec od lesního mužíčka. Díky Bohu za lesní mužíčky a Lysandera Scamandera. Už tak trochu chápu, proč s ním Lily podvedla Lorcana. Tak trochu.

***

Lysander se s malým Hafoňem staví o půl šesté, zatímco já se mentálně připravuju na setkání se Scorpiusem. Tentokrát jsem si nohy neoholila. A jak to tak vypadá, už si je nikdy nebudu muset holit. Budu stará, scvrklá, chlupatá ženština, která bude se svým starým Hafoněm žít ve svém mikroskopickém bytě, potom, co můj syn odejde a bude si užívat života. Bude z něj Ministr kouzel a v Denním veštci budou psát o staré, chlupaté matce ministra Weasleyho.

„Jmenuje se Olivka,“ řekne mi Lysander a podá mi ji. Musím uznat, že je opravdu rozkošná – o to víc, že je zadarmo. Ale kdo na světě by pojmenoval Hafoně Olivka? Je to, jako když Aidan pojmenoval svůj camrál Bob. Nikdy jsem ho nepochopila. Bez Boba nedá ani ránu. Bere si ho sebou i do postele.

„Páni, Lysandere, opravdu nevím, jak ti poděkovat,“ řeknu upřímně a uvažuju, jestli bych mu za Olivku měla zaplatit. Položím ji na zem, kde spokojeně pobíhá a štastně na všechno štěká. Připomíná mi mého starého psa Tichošlápka, až na to, že on neměl ocas jak vidličku a byl větší.

„Žádný problém, jsem ráda, že jsem mohl pomoct.,“ odpoví Lysander s úsměvem, „Už jsem ji naučil všechno potřebné. Když bude chtít jít ven, dá ti to najevo. A nevadí, když ji necháš doma samotnou. A jak se vlastně má Lily?“

Ta náhlá změna tématu mě překvapí. Lysander se vyhýbá mému pohledu, jako by ta otázka byla vznesena bez většího zájmu. Vím, že se s Lily výrazně sblížili v jejich šestém ročníku, ačkoliv o tom Lorcan neměl ani páru. Vlastně jsem byla jediná, kdo o tom věděl, protože se Lily potřebovala někomu svěřit.

„Má se skvěle,“ povím mu, „Pracuje na Ministerstvu. Píšete si?“

„Ne,“ odpoví, „Už ne. No, už abych se vydal na cestu. Krásné Vánoce!“

„Tobě taky,“ zavolám na něj, když je ve dveřích. Zbyla jsem tu jenom já a Olivka. Kouká na mě a vesele vrtí ocáskem, jako by čekala, že si s ní začnu hrát.

„Ollie, dnes v noci budeš muset být zticha,“ povím jí, „Protože jsi dárek pro Aidana, a kdyby slyšel štěkot, zničilo by mu to překvapení.“ Dál na mě vesele kouká a očividně jí z toho, co tu říkám, nic nedochází. Ještě aby, je to pes. „Já teď půjdu vyzvednout Aidana, takže ty... zůstaň....“ dál vrtí ocasem. Vezmu si kabelku a zamířím ke dveřím, kde zjistím, že za mnou Ollie ještě pořád ocáskuje. „Nene, ty musíš zůstat doma,“ řeknu jí. Další vrtění ocasem. „Se mnou jít nemůžeš, ledaže bych...“

O dvě minuty později běžím po schodem a horečně klepu na dveře paní McGuinessové. Bydlí v čísle dvě a je to jediná mudla na světě, který by si nevšimla, že tento 'pes' má trojitý ocas.

„Ahoj Rose, zlatíčko,“ přivítá mě, když se konečně doklepu.

„Dobrý den, paní McGuinessová, veselé Vánoce -“

„Nesnáším Vánoce!“ skočí mi do řeči, „Nic veselého na nich není! Vědělas, že můj manžel zemřel v devadesátémosmém právě o Vánocích?“ Věděla, a proto nechápu, proč jsem jí přála veselé Vánoce. „A doktor mi oznámil, že můj zákal je horší a horší. Příští rok touto dobou neuvidím zhola nic!“

„No to je strašné -“

„Vědělas, že má sestra zemřela před pár týdny? Na aneurysma.“

„Ehm, ne, ještě jsem o tom neslyšela. Je mi to upřímně líto -“

„Může se to stát komukoliv z nás. I ty sama můžeš mít aneurysma a nevědět o tom, dokud sebou naplácneš o zem v obchoďáku!“ Rozhovory s paní McGuinessovou jsou jedna velká radost.

„Ano, hrůza,“ odpovím a na pár chvil jsm zticha, aby se nezdálo, že jsem netaktní. „No, už musím běžet, protože mám ještě něco na práci. Myslíte, že byste mi na pár hodin mohla pohlídat naše nové štěně?“

Podívá se na Ollie, kterou mám na vodítku, a bezzubě se usměje. „Óó ano, od té doby, co umřela Mary, jsem tak osamocená...“ Utíkám pryč, než se rozvášní o své spolubydlící Mary, která zemřela před deseti lety.

***

Scorpius bydlí v bytě, který je dvakrát tak velký jako ten můj. Ne že bych byla zahořklá, bydlela jsem tam taky. Jeho otec mu na to dal peníze. Moji rodiče chtěli taky něco přihodit, ale nechtěla jsem je vysávat do konce svého života. Po jedné hádce jsem se s malým vystěhovala. Už si ani nepamatuju o čem byla, ale tak to je se všemi hádkami, co jsem kdy se Scorpiusem měla. Asi proto, že jich bylo tolik.

Na cestě do čtvrtého patra se mi udělá zle. Bude chtít každou píď mé síly, abych kompletně nevybuchla a nezbořila celou budovu. Začínám mít pocit, že jsem toho schopná. Dojdu ke dveřím se jmenovkou 'Malfoy', párkrát se zhluboka nadechnu a zaklepu.

Scorpius je naštěstí ten, kdo otevře.

„Ahoj, to už je sedm?“ zeptá se a ustoupí bokem, abych mohla vejít. Rozhlédnu se, ale po krávě ani vidu, ani slechu, ani zápachu. Asi je na pastvě.

„Vlastně je už čtvrt na osm,“ opravím ho. Můj rozhovor s paní McGuinessovou mě podstatně zdržel. Následuji Scorpiuse do kuchyně, kde sedí Aidan a dělá neskutečný binec ze své večeře. Jednu půlku svého talíře má na třičku, druhou na obličeji. „Kde je paní domů?“ neodpustím si.

„Zrovna šla nakoupit,“ odpoví Scorpius, „Došlo nám mléko.“ Proč si ji prostě nenadojil?

„Aidane, jdi se sbalit,“ řeknu mu, když je mi jasné, že s večeří je konec. Utíká do svého pokoje, zatímco po něm uklízím jeho svinčík, abych nemusela navazovat rozhovor se Scorpiusem. Mám strach, že kdybych začala, ze Scorpiuse by zbyl pouze krvavý flek na podlaze.

„Vždyť víš, že to nemusíš dělat,“ řekne mi Scorpius.

„Máš svou půlku dárků?“ zeptám se ho, „Můžu je vzít sebou, jestli chceš.“

„Jasně, hned pro ně zajdu,“ řekne strojeně. Jako bych mluvila s cizincem. Přijde s obrovským černým pytlem plným dárků pro Aidana a já se je snažím narvat do maličké kabelky, kterou jsem dostala od mámy. Je jako zázračná taška Mary Poppins – dá se do ní nacpat cokoliv.

„Myslí si, že dostane štěně,“ oznámí mi Scorpius.

„Dostane,“ odpovím břitce.

„Pořídila sis psa?“

„Pořídil sis manželku?“ vyštěknu rozzloběně. Potlačování svých emocí nemám zrovna v malíčku.

„Věděl jsem, že ses s tím nesmířila!“ vyhlásí Scorpius triumfálně, „Věděl jsem to!“

„Co jiného jsi, ksakru, čekal?“ vyšplechnu, „Vypaříš se do Ameriky, oženíš se s nějakou náhodnou ženskou a já ti mám uspořádat zkurvenou oslavu? Nebo jak sis to představoval?“ Od té doby, co Aidan přišel na svět, se snažím sprostá slova omezit na minimum, ale občas to jinak nejde. Scorpius zavře dveře, které oddělují kuchyni od chodby, aby nás neslyšel.

„Co máš za problém?“ zeptá se, „Nesneseš, když je v tvém okolí někdo šťastný!“

„Ne, to, co nesnesu, je tvoje sobeckost!“ vykřiknu, „Mám chuť si kvůli tobě omlátit hlavu o stěnu!“

„Můžeš mi vysvětlit, co je na tom, co jsem udělal, sobecké?“

S pánví, kterou jsem celou dobu držela, praštím o linku a mrštím po něm pohledem. „Víš, na kolika rande jsem byla od té doby, co se Aidan narodil?“ pokrčí rameny. „Já ti to povím – ani na jednom. Nula. A víš proč?“ znovu pokrčí rameny. „Protože každou vteřinu každého dne strávím tím, že si dělám starosti o svého syna. Každo rozhodnutí se odvíjí od něj. Pokud vůbec uvažuju o tom, jestli se mi někdo líbí, první věc, která mě napadne, je, jestli ten dotyčný má rád děti! A kdybych se vůbec někdy dostala do pozice, že bych měla jít s někým na rande, okamžitě bych se zeptala Aidana, a v případě, že by se mu to nelíbilo, nešla bych. A ty si myslíš, že to, že se sebereš a oženíš se s někým, aniž by tě napadlo, jak to ovlivní tvého syna, je v pořádku? A pak já musím být ta, co mu to řekne?“

„Ona není jen náhodná ženská Rose,“ začne vysvětlovat Scorpius, „Už jsem ji nějakou dobu znal -“

„TO JE MI JEDNO!“ ječím, „Je mi to úplně jedno! Pointa je, že myslíš jenom na sebe! Jsi příliš sobecký na to, aby ses choval jako zodpověný otec!“

„Tak s tímhle na mě nechoď,“ odsekne Scorpius, „Pro to dítě dělám, co můžu, a ty to moc dobře víš! Nejsem jediný, kdo někdy udělal chybu, to sama dobře víš.“

„A to má jako znamenat co?“ zeptám se obranně.

„Ty moc dobře víš, co mám na mysli,“ sykne na mě. Nemůžu uvěřit, že to na mě vytáhl. Nemám ale šanci mu to oplatit, protože se otevřou dvěře. Otočím se, protože čekám, že vejde Aidan, místo toho ale uvidím nějakou ženu. Zrovna tu, o které jsme se právě hádali. Krávu Daisy.

„Ty musíš být Rose!“ usměje se, „Tolik jsem toho o tobě slyšela. Ráda tě poznávám, jsem Daisy.“

Ještě pořád soptím kvůli té hádce a tak jí rukou potřesu jen krátce. Nemůžu si nevšimnout toho, jak je stará. Ne přímo stará, ale rozhodně starší než Scorpius. Je vyšší než já, a to je co říct, protože já sama jsem jako věž. Ale chodí v tom lépe než já. Asi to bude tím, že je hubenější, ale to je kvůli tomu, že ještě neměla děti. A má dlouhé, světlé, rovné vlasy. Určitě na to používá různé přípravky. Na to já nemám čas – holení nohou je pro mě přeci jenom svátek.

„Ehm, ahoj,“ řeknu, „Taky tě ráda poznávám.“ Nevypadá přesvědčeně. Mám chuť se jí zeptat, kolik je jí let, ale nechci působit nevychovaně. Vlastně toužím po tom, jí říct něco velmi nevychovaného, ale máma mě na to vychovala příliš dobře. „Gratuluji,“ dodám po chvíli trapného ticha. Scopius nadzdvihne překvapeně obočí.

„Ach, díky,“ poděkuje a zdá se, že je v rozpacích. „Nejsem ten typ holky, co se vdá ve Vegas, ale znáš to. Scorpius byl tak romantický.“ Teď je se zdviháním obočí řada na mně. Scorpius je ten nenejromantičtější člověk na celé planetě. Až potom mě napadne, že je sarkastická. Než si uvědomím, co vlastně dělám, zasměju se.

Rozesmála mě. Jdu se zabít. Usměje se na mě, a tak se podívám jinam, abych se mohla vesele navrátit k mračení.

Aidan se vrátí do kuchyně s batohem na zádech a camrálem Bobem v náručí.

„No, už abychom šli,“ řeknu, když už nesnesu další trapné ticho, „Rozluč se s tátou, Aidane.“

Aidan dá Scorpiusovi pusu a obejmeho a potom, ze slušnosti, obejme i Daisy. Kéž by to neudělal.

„Přijdeš k nám zítra ráno, tati?“ zeptá se. „Rád bych ti ukázal, co mi donesl Santa ještě předtím, než půjdeme k babičce Molly.“

„Jasně, kamaráde,“ odpoví mu Scorpius, „Počítej s námi.“

S námi. Ještě, aby čekal na pozvání. Scorpius k nám chodí každý rok, aby s Aidanem strávil Vánoce, ale obvykle sebou netahá své kravky. Hádám, že téhle se jen tak nezbaví.

Než dojdeme domů, Aidan je nadšením celý bez sebe. Mám podezření, že ho Scorpius nakrmil pytlem cukru.

„Už jsou skoro Vánoce!“ vykřikuje pořád dokola, čímž si vynutí otrávené zabouchání na stěnu od našeho věčně naštvaného souseda. „Už se jenom jednou vyspím! Mami, opravdu věříš, že dostanu štěnátko?“

„To já nevím, choval ses jako dobrý chlapec?“ zeptám se ho. Vypadá ustaraně. Asi myslí na to, jak s Remusem 'omylem' vylili čokoládu a zmrzlinu na Victoriino nové zboží. A nebo na to, jak s Remusem 'omylem' zamkli Dorie do skříně, protože si s nimi chtěla hrát. A na to, jak 'omylem' vzali berli dědy Artura a deštník babičky Molly, aby si hráli na kouzelnický souboj, přičemž rozbili babiččiny kouzelné hodiny. „Jsem si jistá, že Santa umí odpouštět.“ ujistím ho.

„Dává hračky i lidem jako je Tony Ryan z mé třídy a to je opravdový debil.“ prohlásí Aidan.

„Prosím? Kde jsi to slovo slyšel?“ zeptám se naštvaně. „Jestli uslyším, jak to slovo byť jednou zopakuješ, vymydlím ti pusu a žádný Santa nebude!“ Ach Bože, zním jako má matka. A má babička. „Aidane Weasley, kde jsi to slovo slyšel?“

„V televizi,“ pokrčí rameny. Věděla jsem, že koupě televize byla špatný nápad.

„Je to velmi sprosté slovo, Aidane, tak už ho nikdy neříkej,“ varuji ho. „Kdyby tě slyšela babička Hermiona, dala by ti za uši!“ Nikdy jsem nepochopila, co výrazy jako 'dát za uši' znamenají, ale to mě nezastavuje od jejich používání. Když jsem se ptala mámy, pověděla mi, že taky neví, prý to říkávali i její rodiče. „A kdyby tě slyšel děda Ron...“ zastavím se. Kdyby ho slyšel děda Ron, zasmál by se. „Prostě už neříkej sprostá slova.“

„Jasan mami, jen se uklidni.“ To dítě už s Jamesem Potterem nestráví ani minutu.

Když konečně vyženu Aidana do postele, zaběhnu dolů k paní McGuinessové pro Ollie. Zrovna sledují dokument o obrně.

„Jedna moje sestřenice ji měla, víš,“ povídá mi, „A dodnes nemůže pohnout levou rukou...“

Tak jako každý rok, všechny Aidanovy dárky položím na gauč vedle vánočního stromečku. Scorpius mu koupil zkušební hůlku, malé koště, nový dres Kudleských kanonýrů (už se vzdal veškeré naděje, že bude fandit Wimbourským vosám), set famfrpálových míčů včetně zlatonky, která se nevzdálí na víc než deset metrů, a nové chytačské rukavice, které Nimbus vydal před pár dny. Já jsem Aidanovi koupila knihy, a to Pohádky barda Beedleho a První knihu kouzel. A pořídila jsem mu Ollie. Také jsem mu koupila nové pyžamo Kudleských kanonýrů a jiné, potřebné oblečení. Dávám mu všechno, co potřebuje, zatímco Scorpius mu dává to, co chce. Až na Ollie. Aidan bude muset Santovi tento rok pořádně poděkovat.

Do postele se doplazím až někdy po půlnoci. Budu mít štěstí, když budu vstávat nejpozději v šest. Vezmu sebou Ollie, která usne na podlaze vedle mé postele. Nemůžu přestat myslet na Daisy a Scorpiuse. Nemůžu ji vystát, ale přesto mi přijde sympatická. Je vysoká, sarkastická, příliš toho nenamluví, ale je jasné, že myslí na milion dalších věcí – je jako já. Je já, jenom lepší.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 3.Kapitola – O Krávě a hafoňovi Od: teriisek - 17.02. 2014
Chudák Rose, nemá to jednoduché. A stejně si nemůžu pomoct, mně ta bláznivá svatba ke Scorpiusovi nesedí, ne po tom všem, co mezi sebou měli. Díky za překlad, jsem zvědavá, jak to bude dál!

Som zvedava ako dopadnu tie vianoce . Dik za preklad.

Re: 3.Kapitola – O Krávě a hafoňovi Od: Michelle - 07.01. 2014
na tuhle kapitolu jsem se těšila, co jsem ji uviděla v 'čeká na vás'. Teda, kdybych já byla v Rosiný náladě a potkala zrovna toho prodavače z Ráje mazlíčku a ještě by se na mě tak blbě smál, asi bych se nedržela jako ona:D Docela Rose lituju, že jí není Daisy nesympatická... bylo by to pro ni o mnoho jednodušší. Moc děkuju za překlad:)

Re: 3.Kapitola – O Krávě a hafoňovi Od: TaraFaith - 07.01. 2014
Já bych taky ráda štěňátko. Ještě pořád mě nepřestává překvapovat kolik sarkazmu se vejde do jediné kapitoly této povídky. Vždy, když čtu další kapitolu, neskutečně mi to zlepší náladu. Jsem hodně zvědavá, jak dopadne Štědrý den u Weasleyů společně z Daisy, (bože, mě se to jméno tak nelíbí!) a jak Aidan zareaguje na své dárky. Díky za překlad. Moc se těším na pokračování.

Re: 3.Kapitola – O Krávě a hafoňovi Od: Lupina - 07.01. 2014
Název povídky je dost vtipný. No, není snadný život pro matku živitelku. A ještě nesnadnější je pro vznětlivou Rose. Napadá mě, jestli se někdy zklidní? :-) Ale její sarkastické poznámky jsou dobré :-) Díky za překlad :-)

Ako vidno, tak Rose je v jednom kole. Začína sa predbiehať, kto dá synovi lepší darček. Ja viem, že je na Scorpiusa nahnevaná, ale sama si to spôsobila a on sa len pohol ďalej. To pomenovanie jeho manželky je úchvatné. Aj tie ďalšie poznámky o nej. To poukazuje aká je z toho všetkého nešťastná. PS: Ja osobne by som psa do bytu nechcela. Preto máme králika. Ďakujem za ďalšiu časť.

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( alichay )16.06. 2017Epilog
padfoot4ever: ( alichay )10.06. 201734. kapitola - Konce
padfoot4ever: ( alichay )02.06. 201733. kapitola - Další nervové zhroucení
padfoot4ever: ( alichay )28.05. 201732. kapitola - Druhá strana normálnosti
padfoot4ever: ( alichay, maure )19.05. 201731. kapitola - Dvojitý zápor
padfoot4ever: ( Alichay )14.05. 201730. kapitola - Kandidáti
padfoot4ever: ( Alichay )07.05. 201729. kapitola - Trapnost
padfoot4ever: ( Kar + Alichay )30.04. 201728. kapitola - Nový směr
padfoot4ever: ( Kar )23.04. 201727. kapitola - Zásah
padfoot4ever: ( Kar )18.04. 201726. kapitola - Trochu vyšinutá
padfoot4ever: ( Kar )26.03. 201725. kapitola - Změna situace
padfoot4ever: ( Kar )19.03. 201724. kapitola - Arogance
padfoot4ever: ( Kar )07.03. 201723. kapitola - Návrat do Bradavic
padfoot4ever: ( Kar )24.02. 201722. kapitola - Pláč a zase pláč
padfoot4ever: ( Kar )17.02. 201721. kapitola - Soudy a soužení
padfoot4ever: ( Kar )12.02. 201720. kapitola - Nejdražší dcera
padfoot4ever: ( Kar )07.02. 201719. kapitola - Špína
padfoot4ever: ( Kar )02.02. 201718. kapitola - Čas na víno
padfoot4ever: ( Kar )26.11. 201617. kapitola - Následky
padfoot4ever: ( Kar )18.11. 201616. kapitola - Katastrofální svatba
padfoot4ever: ( Kar )07.11. 201615. kapitola - Build Up
padfoot4ever: ( Online preklady )29.10. 201614. kapitola - Víkend s Jenny, část II.
padfoot4ever: ( Online preklady )20.09. 201613. kapitola - Víkend s Jenny, část I.
padfoot4ever: ( Online preklady )26.08. 201612. kapitola - Kompromis
padfoot4ever: ( TinaStylinson )02.08. 201611. kapitola - Odhalení
padfoot4ever: ( TinaStylinson )10.05. 201610. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )24.01. 20169. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )07.01. 20168. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )29.04. 20157. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )19.10. 20146. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )08.09. 20145. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )05.08. 20144. kapitola
padfoot4ever: ( Dominika.Del )07.01. 20143.Kapitola – O Krávě a hafoňovi
padfoot4ever: ( Dominika.Del )21.09. 20132.Kapitola – Vítejte v mém světě
padfoot4ever: ( Dominika.Del )03.09. 20131. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Dominika.Del )02.06. 2013Úvod k povídce