Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

23. Kroky minulosti

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 23.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
michelle nám napísal:

23. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor:            Emerald-Kisses                   

Preklad: michelle

Beta: marci

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4676920/23/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

 

Kapitola 22

 

Kroky minulosti

 

"Buď ticho!"

"Snažím se!"

"No tak se snaž víc!"

Denis a Hermiona stáli skoro na konci chodby, přitisknutí ke stěně, pokoušíce se zaslechnout, jestli někdo nejde – marně. Ačkoli moc nezáleželo na tom, jestli narazí na nějaké prváky, hlavně v Denisově případě, Hermiona nepotřebovala, aby se tu šířily řeči o tom, že byla na dvou místech najednou.

Ne znovu.

Jemně si povzdechla a přiložila Denisovi ruku na ústa ve snaze ztišit jeho dýchání. On však jen vykulil oči a začal okolo sebe mlátit rukama, jako by se bál, že se ho snaží udusit.

"Přestaň,“ zasyčela. "Nehluč, nebo tě prokleju do příštího století, rozumíš?"

Denis přikývl a potlačil zakňučení nad její brutalitou.

Úlevně zavřela oči. Otevřela je, postrčila Denise ke kraji stěny a zhluboka se nadechla. Pomalu vyklonila hlavu a rozhlédla se po chodbě.

"Nikdo," oddechla si a přesunula se na otevřené prostranství. "Pojďme."

Takhle šli celou cestu – nejisté kroky, opatrné šeptání, abnormální starost o to, jak hlasitě něco udělají nebo řeknou. Nemohli riskovat, že by je někdo chytil.

Jakmile se ovšem do nebelvírské věže konečně dostali, čelili dalšímu problému.

"Pamatuješ si heslo?"

"Co?"

Úplně přesně věděla, jak se Snape cítil, kdykoliv byl přinucen jednat tváří v tvář s někým, jako Ron. Zoufale chtěla Denise praštit, ale na to se moc obávala následků. "Heslo," zopakovala, "pamatuješ si ho?"

Denis si skousl ret, snažil se vybavit si dva týdny staré heslo. Promnul si oči. Urputně přemýšlel, zatímco Hermiona odolávala nutkání zírat na něj a netrpělivě podupávat nohou.

Nemohla ho za to vinit, ačkoli nesmírně chtěla. Zatáhla ho do toho zmatku jen před hodinou, takže, namouduši, nemohla očekávat, že si to heslo okamžitě vybaví.

"Já... nemůžu si vzpomenout," povzdechl si poraženě. "Promiň, Hermiono."

Opět ho chtěla praštit, ale neudělala to, namísto toho mu pocuchala vlasy. "To je v pohodě, jen počkáme, dokud se někdo neobjeví a neřekne ho. Měli bychom být dost blízko, abychom to zaslechli."

Stočil pohled ke svým nohám a přikývl. Snažil se rozpomenout na slovo, které by jim zajistilo vstup.

Po deseti minutách čekání Denis zničeho nic vykřikl. Hermiona mu okamžitě zakryla pusu, ztlumila jeho výkřik ze strachu, že by je někdo mohl chytit. "Ticho!"

"Mmmmfffff," řekl Denis. Hlas měl pridušený její rukou.

"Co?"

"Mmmm mmmfffff!!"

"Oh… oh, omlouvám se!" zašeptala rychle. Sundala mu ruku z úst. "Co ses mi snažil říct?"

Zhluboka se nadechl a s úsměvem se k ní otočil. "Vzpomněl jsem si."

"Perfektní!" Široce se usmála a objala ho. "Tak jdem!"

Přihnali se ke dveřím a Hermiona se modlila, aby ve věži nebyl Ron nebo Harry. Denis řekl heslo a obraz Buclaté dámy se odklopil, aby mohli vejít.

"Ty první," zamumlala k Denisovi. "Tak se za tebe můžu zkusit schovat."

Mladší hoch se na ni dozadu ušklíbl. "To nebude fungovat; jsi vyšší a tvoje vlasy se tak lehce neskryjí."

"Blbče," zašeptala zpátky a dloubla ho do zad.

Paní Štěstěna dnes byla na jejich straně; v rohu se učilo jen pár prváků a několik ostatních studentů si četlo při ohni zády k nim.

Denis byl vpředu. Postupně, jak nejtišeji uměli, stoupali po schodišti nahoru do chlapeckých ložnic.

"Která postel je jeho?" zeptala se, když otevřeli dveře a zkontrolovali, jestli tam někdo není.

"Myslím, že tahle," odpověděl jí Denis a přesunul se k blízké posteli. "Kde to asi tak má?"

Hermiona se rozhlížela po pokoji, najednou se zastavila a otočila se k mladšímu chlapci. "Jak ho znám, bude to mít v kufru. Obvykle si balí dřív."

Denis přikývl, prohledal ho a našel přesně to, co potřeboval. Hermiona se objevila vedle něj a vytáhla odtamtud nějaký pergamen. "Tohle budeme potřebovat taky."

"Kousek pergamenu?"

Usmála se na Denise a zamávala s tím ve vzduchu. "Víc než ‚kousek pergamenu‘; je to mapa celé školy, Pobertův plánek. Ukážu ti, jak ho používat, jen když mi slíbíš, že ho ‚nepoznáš‘, jestli ho Harry někdy vytáhne, dobře?"

Denis se ušklíbl. "Jasně."

"Dobře, tady jsme skončili." Mávla hůlkou a všechny věci z kufru se vrátily na své místo. "Dej to pryč a půjdeme. Máme asi tak… patnáct minut, než budeme muset být venku."

"Hermiono," zeptal se Denis, když zašoupával kufr zpět na jeho místo, "jak víš, kdy přesně budete s Dracem venku?"

Zase se usmála a mrkla na něj. "Vím, že jsme vyšli krátce po obědě, což znamená před druhou. Taky vím, že jsme se do školy vrátili před setměním - já se vrátila okolo večeře. Nějaký čas jsme strávili ve Třech koštatech. Takže, jak tak počítám, venku jsme byli asi okolo druhé, poněvadž mi nějakou chvíli trvalo přesvědčit ho, abychom ven šli."

"Oh, myslím, že to dává smysl."

Hermiona zamířila ke dveřím, zrovna když zvenku uslyšeli hlasy. Otočila se, popadla Denise a vytrhla mu z rukou neviditelný plášť. Přehodila ho přes ně a pohledem jej varovala, aby byl potichu a následoval ji. Přikývl, imaginárně si zamkl pusu a odhodil klíč. Dveře se otevřely a odhalily Seamuse, Harryho a Nevilla v živé diskuzi.

"Řeknu ti, Neville, nemůžu tomu uvěřit," konstatoval Seamus hlasitě, přešel k posteli naproti Harryho a skočil na ni. "Ty se Susan, a nikomu jste to neřekli!"

"Chtěli jsme to utajit," vysvětlil vysoký, černovlasý Neville Longbottom, jehož tvář nabyla roztomilého odstínu červené.

"Nikdy jsem si nemyslel, že tě přichytím muckat se s někým na chodbě," připustil Harry.

"Nebylo to tak hrozný, jako když jsem přichytil tebe a Ginny," dodal Seamus s mrknutím na hnědovlasého chlapce.

Hermiona si přála, aby o tom už nemluvili. Najednou si všimla, že dveře jsou příhodně otevřené. S Denisem se k nim začali sunout. Už tak skoro byli, když vtom...

"Joj, Harry, jestli budeme mluvit o sexu, mohl bys aspoň zavřít dveře?" zeptal se Seamus.

"Oh… do prdele, zapomněl jsem," odpověděl jmenovaný a zvedl se, aby to udělal.

Hermiona využila šance, škubla Denisovi za triko a strhla ho za sebe. Ze dveří vyskočili v momentě, kdy se za nimi objevil Harry a zabouchl je. Sotva to stihli, Denisova noha se mohla rozdrtit mezi dveřmi a rámem.

Hermiona si těžce povzdechla, otřela si čelo a otočila se k Denisovi. "To bylo jen tak tak. Umíš si představit, co by udělali, kdyby nás spolu nachytali v chlapeckých ložnicích?"

Denis se temně začervenal. "Já, uh… Můžou se nás lidi dotknout, i když na sobě máme tohle?"

"Jo," řekla tlumeně, když to v pokoji zaburácelo smíchy. "Můžou do nás narazit, cítit nás, slyšet... jen ne vidět."

"To musíme být super opatrní, co?"

"Jo." Táhla ho za ruku dolů ze schodů. "Pojďme. A pamatuj, když jsme mezi lidmi, buď co nejtišší."

Přikývl, dnes asi pomilionté, a šel za ní. Čekali jen pět minut, než se průchod z věže otevřel, a naštěstí se stihli vyplížit předtím, než se zase zabouchl. Jakmile byli na chodbě, Hermiona vyndala plánek, klepla na něj hůlkou a zašeptala: "Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti."

Denis jen zíral, když se objevila mapa celých Bradavic, včetně teček, které označovaly každou bytost, která na hradě byla - ať už živou, nebo mrtvou.

"Ještě že sis na něj vzpomněla," zazubil se Denis.

"Jo, moc nám to pomůže. Když uvidíme, že jsou hlavní chodby prázdné, nebudeme si muset dělat starosti o to, kolik naděláme hluku." Ukázala na pár průchodů. "Půjdeme tudy; budeme tam rychle a nechodí tam moc lidí. Musíme si pospíšit, chci co nejrychleji udělat co nejvíc fotek."

Hnali se chodbami školy, docela potešeni zjištěním, že většina studentů se buď učila v knihovně, nebo si venku užívala krásného počasí. Dvakrát museli zpomalit a jít klidně, ale jinak to šlo jako po másle. Než se dostali ven a uvědomili si jednu důležitou věc.

"Sníh!" zašeptal Denis. "Jak můžeme kráčet sněhem bez toho, abychom za sebou zanechávali stopy?"

"Použijeme takový maličký šikovný trik, co jsem se naučila v kouzelných formulích," odpověděla Herimona se širokým úsměvem. S mávnutím hůlky a pár dobře zvolenými slovy ukázala na jejich nohy, které se obalily modrou barvou. "Je to Nevystopovatelné zaklínadlo. Může být použito pro různé věci, jednou z nich je začarování něčích nohou tak, aby nezanechávaly stopy. Je to perfektní kouzlo pro plížení nebo vyzvídání."

"Páni!" zalapal Denis po dechu, ve tváři se mu zračilo ohromení a uznání. "Jsi úžasná!"

"Díky," řekla jemně. "Fajn… Vidím Draca a mě, pojďme." Ukázala na místo, kde se Draco a její minulé já hlasitě bavili, zatímco se prodírali sněhem.

"Nepřipadá ti divné vidět samu sebe?" zeptal se Denis. Jak šli, překvapeně zaregistroval, že jejich nohy opravdu nezanechávají stopy. Bylo to, jako by se nad sněhem jen maličko vznášeli.

"Ano i ne," odpověděla. "Ve třetím ročníku jsme s Harrym museli jít do minulosti a sledovat se, to bylo divné. Myslím, že teď to není tak divné, ale pořád dost zvláštní."

Dívala se na minulou Hermionu, která učila Draca stavět sněhuláka. Lehce se nad tím usmála; na ten den si vzpomínala. Bylo to prostě báječné: dovádění ve sněhu, poslouchání jeho smíchu...

Promnula si oči a zašeptala Denisovi: "Vypni blesk a vyfoť tolik snímků, kolik dokážeš. Projdeme je později."

Denis přesně to udělal. Chodili okolo, zatímco ti dva stavěli sněhuláka, a fotili o sto šest. Hermionina mysl se mezitím pomalu zatoulala zpět k tomuto dni.

Milovala, jak se Draco smál... bezstarostný zvuk jeho štěstí ozývající se ve větru. Bylo tak nádherné vidět jeho tvář zářit ve slunečním světle, bez vrásek od starostí, bez napětí v ramenou. Nic než dětská radost.

Chtěla ho vidět znovu se smát, znovu ho rozesmát. Chtěla mu říct, jak moc jeho úsměv miluje, jak bolestně touží po jeho doteku, jak moc potřebuje jeho lásku.

Chtěla mu říct, že by nikdy nedokázala své city zapřít a že ačkoliv to začalo se špatným úmyslem, byla do něj bezpochyby zamilovaná. Nic, co řekne nebo udělá, jí to už nevezme.

Chtěla mu říct, jak je vděčná... Pokud by nezacítila ten nejnepatrnější náznak soucitu, nikdy by se do něj nezamilovala.

Vyrušená Denisovým náhlým, potlačeným chichotem se otočila. Její minulé já a Draco se váleli ve sněhu. Stáhl ji k sobě, když mu pomáhala vstát. Sledovala, jak se smějí, škádlí, pošťuchují a strkají, jak bojují, aby se dostali ze sněhu a stále se hádají... Oči se jí leskly neprolitými slzami.

Och… ve jménu Godrika Nebelvíra, miluje Draca Malfoye.

Po zbytek dne se nic nestalo. Pozorovali je, dokud Draco nenechal minulou Hermionu ve Třech košťatech. Hermiona potom naznačila Denisovi, že už půjdou. V věži primusů věži odpočívali, čekajíce na další dějství.

Hermiona hodila plášť na zem. Sedla si na gauč a hlasitě si povzdechla. Promnula si oči.

"Jsi v pohodě?"

Otočila se k Denisovi, který seděl ve vedlejším křesle a s dychtivým zájmem si pročítal Pobertův plánek.

"J… jo. Jsem jen unavená."

Denisovy oči nelhaly; nehodlal ji trápit, ale věděl, že je něco špatně. Chtěl vědět co a pomoct jí, ale netušil, jak se zeptat. Tiše vydechl a shlédl na plánek.

"Takže," tiše hvízdnul, "proč se nepodíváš na tohle?"

Pozvedla obočí a zaujatě se naklonila dopředu, aby zjistila, co ho tak strašně zaujalo.

"Co to je?"

Široce se usmál a ukázal na chlapeckou koupelnu ve čtvrtém patře. "Jestli se nemýlím, Susan Bonesová se právě stala ženou."

"Páni," zalapala Hermiona po dechu a temně zčervenala. "No… Harry a Seamus předtím nelhali."

V koupelně byly dvě tečky přitlačené ke zdi, identifikované jako Susan Bonesová a Neville Longbottom.

"Do prdele… abych byla upřímná, nemyslela jsem si, že Neville by mohl mít sex před dvacítkou," připustila Hermiona potichu. "Ach… no… dobře pro něj, předpokládám…"

"Zajímalo by mě, koho dalšího bychom na tomhle mohli najít."

Většinu následující hodiny se snažili najít další ‚ukryté‘ páry. Některé byly očekávané, třeba jako Ginny s Harrym, kteří byli na chodbě v pátém patře, ale některé poněkud udivující.

"Neměl jsem tušení, že jsou Levandule a Parvati takové!" divil se Denis.

"Nevíme to určitě," odvětila Hermiona, ačkoli začervenání jejích tváří mluvilo jinak. "Tím myslím… jsou jen samy v dívčích koupelnách."

"Ty tečky jsou opravdu blízko u sebe, " poukázal.

"Jo, a tečka mého minulého já se dostává opravdu blízko k veži."

Zabralo jen pár sekund, než přes sebe přehodili plášť a složili plánek. Hermiona, schovaná v rohu, sledovala, jak její minulé já připravuje horkou čokoládu. Přesně věděla, co se jí teď honí myslí.

Draco…

Vypadalo to, že na něj myslí pořád…

Ještě dlouhou chvíli potrvá, než bude něco stát za vyfocení. Mezitím minulá Hermiona tvrdě zaspala na gauči, mumlajíc něco o jednorožčích žíních. Zhruba asi hodinu poté, co usnula, se dveře věže otevřely a přišel Draco.

Hermiona sledovala, jak vešel a zastavil se uprostřed kroku, překvapený, že vidí její minulé já spát na gauči. Poté jí opět vehnal slzy do očí.

Ohřál si tu čokoládu a když ji vypil, svalil se do nejbližšího křesla. Jasně veselý a potěšený zavřel oči. Vypadalo to, že si ten nápoj vychutnává a ona temně zčervenala, protože výraz jeho tváře jí připomínal tolik jejich polibků. Uvolněný, spokojený a vzrušený. Usmíval se jako kočka Šklíba.

Když se naklonil a přikryl její tělo dekou, vytryskly jí slzy a rozbrečela se ještě víc, když vzal její tvář do dlaní a jemně ji pohladil palcem po tváři.

Viděla v jeho očích omluvu, jak ho trhá pocit viny. Spolkla několik hlasitých vzlyků.

Denis zachytil tuto láskyplnou chvíli navěky, celou dobu pořizoval fotku za fotkou. Vyfotil celou sérii: jak si Draco vybírá zničenou knihu, sedá si zpátky a čte, dokud ho nepřemůže spánek, nepřepadne dopředu a kniha mu nespadne do klína.

Denis se na chvíli posadil a sevřel v náručí plačící Hermionu. Bolelo ji srdce pro muže, kterého milovala a kterého právě ztratila.


Noc strávili v Komnatě nejvyšší potřeby, oba vyčerpaní z dnešního časocestování a sledování. Měli štěstí, že ve věži primusů museli být až zítra navečer, takže většinu dne strávili lenošením a plížením se dolů do kuchyně pro něco k jídlu.

Konečně přišlo pozdní odpoledne. Hermiona s Denisem stáli uprostřed Komnaty nejvyšší potřeby, připraveni posunout se v čase, zachytit štěstí a lásku mezi Hermionou a Dracem.

Dny byly jeden jako druhý, špehovali pár z minulosti, plížili se okolo a pořizovali tolik fotek, kolik jen bylo možné. Poté pár hodin odpočívali a, když to bylo nutné, jedli, buď v kuchyni nebo v Komnatě nejvyšší potřeby. Bylo to zvláštní. Vypadalo to, jako by čas utíkal buď velmi pomalu, nebo hrozně rychle, což byl problém.

Jeden z nejzábavnějších dní byl ten, kdy šli Draco s Hermionou nakupovat; Denis se většinu času pochechtával a Hermiona na něj házela smrtící pohledy, jelikož chtěla, aby byl co nejtišší. Ona, na druhou stranu, když na něj nezírala, se usmívala, jako by byla chycená v příjemném snu. Oči jí zářily a koutky úst se zvedaly nahoru, jak znovu prožívala každou jednu příjemnou vzpomínku, co s Dracem měla.

Když fotili, jak se pár prochází vánočně vyzdobenými chodbami, tiše si povzdechla.

Chtěla mít s Dracem více vzpomínek… o hodně víc.

"Takže, na tomhle jste se zasekli," řekl Denis poté, co vyfotil pár momentek, kde se pár líbal pod jmelím.

"Povětšinou to nebylo moc příjemné," namítla Hermiona. Seděla na jedné z postelí v Komnatě nejvyšší potřeby. "Jak vidíš, polovinu času jsme se hádali."

"A po tu druhou jste se líbali," odvětil se smíchem a uhnul polštáři, co po něm hodila.

"Bylo to strašné."

"Opravdu?" Denis se skrčil, aby pohovka vykrývala většinu jeho těla. "Upřímně, vypadala jsi, že si to fakt užíváš."

"Opatrně, nebo tě prokleju," varovala ho a protočila ve vzduchu hůlkou.

"Řeknu to McGonagallové," odsekl.

"Která bude opravdu, opravdu naštvaná, až zjistí, že jsme cestovali časem, aniž bychom o tom někomu řekli," poukázala Hermiona.

Hlasitě si povzdechl a přikývl. "Máš pravdu." Rozhlédl se po místnosti a žuchnul zpátky na pohovku. "Takže... co Draco dělal po vaší 'večeři'?"

"Netuším," připustila. I když… nějakou představu měla… ale Denisovi to říct nehodlala. I když v posledních letech dost vyspěl, stále byl přinejmenším o tři roky mladší než ona a představa, že se s ním baví o sexu, byla jednoduše… nesprávná.

"Oh…" Pohlédl na strop. Snažil se nějak načít konverzaci, takže se zamyslel nad pár posledními hodinami. "Bylo opravdu zábavné, jak jsi na něj hodila všechny ty věci."

"Choval se jako ukázkový blbec," vysvětlila s malým úšklebkem. "Zasloužil si to… dožadovat se, abych mu připravila sendvič."

Denis se rozesmál a ona se zanedlouho připojila. Bylo zábavné sledovat své minulé já a Draca, když se hádali. Konečně si uvědomila, jak hloupé a dětinské argumenty měli. Legrační bylo, že se na sebe vždycky rozzuřili kvůli úplným maličkostem.

"No, dostalas ho," zasmál se Denis.

"Jo… Dostala…" Nechala větu vyznít do ztracena. Jen doufala, že v budoucnu budou mít ještě více těchto hloupých hádek.


Rozhodli se, že nebudou fotit zdobení vánočního stromečku – Denis měl stále kopie těchto fotek a byl více než ochotný dát je Hermioně, aby je mohla použít pro svůj vánoční dárek. Místo toho skočili o několik dní dopředu a vplížili se do věže primusů to ráno, kdy ve vytváření vztahu mezi Hermionou a Dracem hrál velkou roli modrý oheň.

Denis se povětšinou ovíval, zatímco Hermiona se červenala. Nemohla uvěřit, že si s Dracem přes tu silnou sexuální frustraci, co byla ve vzduchu, dokázali odolat. Netušila, jak dokázali odejít. Oba museli mít velmi silnou vůli.

Denis ji poté v Komnatě nejvyšší potřeby škádlil dobrou hodinu, dokud se nerozzlobila a v podstatě mu nenarvala obraceč času okolo krku. Posunula je o dva dny dopředu, úterý mělo být rozhodujícím dnem…

"Co se mezi tebou a Dracem stalo tak důležitého?" zeptal se Denis, když ztichlými chodami mířili do věže primusů.

"Tehdy jsme poprvé přijali naše city," odpověděla tiše a hlas se jí lámal bolestí, kterou jen tak tak zadržovala. Dokonce i teď, což by mohly být tak dva týdny od oné události, cítila nesnesitelnou vinu a bolest kvůli tomu, co se mezi nimi stalo.

Vlastně to byla její chyba a musela to strpět, než to napraví.

Ale hodlala Dracovi ukázat, že věci nenapravuje kvůli svému zájmu o charitu. Díky dnešním fotkám uvidí... mohl by vidět, co k němu doopravdy cítí. Mohl by vědět, uvědomit si, jak moc jí na něm vlastně záleží.

Jak silně je do něj zamilovaná…

"Jak?"

"Uvidíš," odpověděla, neschopná popsat, co se tento den stalo. Neskutečně by to bolelo, zvýšilo by to ten pocit viny, kdyby si vybavila, jak moc se Draco staral o její bezpečí.

 

Pobertův plánek dokazoval, že je pro jejich výlet i focení nezbytně důležitý. Pokaždé, když dorazili do věže primusů, museli by čekat, až někdo, kdo je ve společenské místnosti, vyjde. Plánek jim pomohl najít a využít perfektní šance, jak se do i z místností dostat.

Měla štěstí, že Afrodita byla buď jedno, nebo druhé: velice geniální nebo velice tupá. Vídala dvě odlišně oblečené Hermiony v různou dobu, ale neřekla na to ani ťuk.

Bylo poledne, měli to štěstí, že Draco byl ve Velké síni s davy ostatních studentů. Hermiona si vybavila, že tohle odpoledne tam bylo setkání, kde varovali studenty před bouřkou.

Jemně si povzdychla. Shazujíc neviditelný plášť řekla Afroditě heslo a vstoupili do věže, kde poté odpočívali na stole nebo na pohovce.

"Je extrémně nutné, abychom z dneška měli tolik fotek, kolik to jen půjde," řekla Denisovi po chvíli ticha.

"Protože je to důležité?"

"Strašně," odpověděla. Zběžně se na něj povdívala; s potešením žvýkal muffin, který si vybral z lednice. "Neudělej nepořádek, dobře? Draco to nemá rád."

"Slyšel jsem." Drobečky z pultu i podlahy uklidil mávnutím hůlky.

Seskočila na nohy, když se poblíž na plánku ukázala Dracova tečka, a přehodila přes sebe a Denise, který si cpal poslední kousek muffinu do pusy, plášť. Čekali u krbu. Dveře se otevřely a odhalily dost vystresovaného Draca Malfoye.

Mumlal kletby a rukama si projíděl tvář i vlasy. Nebyl schopný sednout si a odpočívat. Bylo zřejmé, že měl o někoho nebo něco velký strach.

Nedokázal sedět klidně, přecházel sem a tam, nervózní jako tygr v kleci. Cukal sebou při sebemenším zvuku a přísahala by, že pokaždé, jakmile zahlédl bouřku zuřící venku, jeho strach a vztek vzrostly ještě více.

Když už v sobě déle nedokázal udržet emoce a vztekle praštil do zdi, zaťala pěsti. Bohové… tak moc mu na ní záleželo…

Sledovali, jak její minulé já vešlo do věže a začala hádka. Odstartovala to rána a zápal s vášní postupně nabývaly na intenzitě. Hermiona si zakryla studem hořící tváře, Denis dál fotil.

Ta slova byla konečně vyřčena a ona se pomilionté rozbrečela. Brečela, když se její minulé já smálo a brečela ještě více, když sledovala sebe samu dojít až k Dracovi a omluvit se mu. Dusila se vzlyky, když se snažil přijít s něčím jiným, než aby přiznal, že ji miluje. Dívala se, jak znovu vystavěl ty hradby, které ale ona zbořila, když si ho přitáhla k sobě a spojila jejich rty ve vášnivém, láskyplném polibku.

Viděla, jak Denis neslyšně vyslovil „páni“, když polibek nabyl na intenzitě a vášni. Draco hltal její ústa v polibku plném zdrcujícího množství nahromaděného sexuálního napětí. Sledovala to a brečela, bolestně toužila po dalších takových vzpomínkách a polibcích.

Denis fotil, ovíval se a, když zazněl alarm, ohlédl se na Hermionu, která se usmívala a brečela zároveň.

Natáhl se k ní, pokusil se ji nějak uklidnit. Jemně ji pohladil po ruce, ale ona jen ukázala na foťák. Chtěl ji obejmout, jako ona objala jeho, utěšit ji, jako ona utěšila jeho, když brečel, říct jí, že je všechno v pořádku, přesně jak mu říkala pokaždé, když mu chyběl bratr. Ale nemohl... nechtěla, aby to udělal. Chtěla, aby se soustředil na aktuální úkol.

Později... později si vymění role. Nechá ji brečet ve svém náručí, zařídí, aby se cítila lépe.

Měli štěstí, že byl ten alarm tak hlasitý, Denis se totiž docela hlasitě rozchechtal, když do místnosti vstoupila McGonagallová a uviděla Draca s Hermionou ve vášnivém objetí. Hermiona přitiskla ruku na Denisova ústa a sledovali scénu dál.

Po této příhodě se schovali u ošetřovny. Hermiona otevřeně, ale tiše plakala, a Denis ji podpíral. Čekali, až ti druzí projdou, aby mohli vyfotit více. Jakmile sem byli Denis a Hermiona z minulosti - ona nesená Dracem - dopraveni, Hermioniny slzy vyschly a její odhodlání se zatvrdilo. Z brečení už byla unavená; měla by zůstat silná a sledovat to spíše s úsměvem než se zamračením. Byly to pěkné vzpomínky a ona nehodlala dovolit své hlouposti, aby jí tohle štěstí vzala.


Okamžiky, které následovaly potom, byly stejně důležité, takže ve své práci pokračovali. Čekali a skákali časem, aby zachytili každičký moment, který Draco s Hermionou strávili spolu, s výjimkou dne jejich hádky.

Druhou polovinu dne se rozhodli strávit spaním a odpočíváním v Komnatě nejvyšší potřeby. Dolehl na ně stres z několika posledních dní a skoků v čase. Nemluvě o tom, že do minulosti museli ještě jednou, aby vrátili Pobertův plánek a neviditelný plášť do Harryho pokoje.

Hermiona nakonec rozhodla, že bude nejlepší, když se v den, kdy šli do minulosti, schovají v Komnatě. Zamyslela se a místnost se změnila tak, jak ji vytvořila Lenka. V rohu se ukryli pod plášť a sledovali sebe samé probírat cestování časem.

Koukali se, jak jejich minulá já po otočení přesýpacích hodin mizí a chvíli počkali, než si plášť sundali. Lenka se k nim otočila s úsměvem, který Hermioně připomněl Brumbála.

"Jak to šlo?"

"Opravdu dobře," odpověděla Hermiona s promnutím očí. "Jsem tak trochu vyčerpaná, ale to se dalo očekávat, toho cestování v čase bylo moc."

"Nikdo vás nechytil?" Lenka se k Hermioně natáhla pro obraceč času.

"Ne." Hermiona ji znenadání objala. "Děkuju ti... za všechno."

Blondýnka se usmála do Hermioniných vlasů a jednoduše přikývla. "Bylo mi potěšením."

"I tobě, Denisi," dodala Hermiona a přitáhla toho chudáčka do objetí. "Lidi, tak moc jste toho pro mě udělali…"

Denis  se usmál oproti jejímu rameni a krátce na ni pohlédl. "No, zachránila jsi mi život a záleží nám na tobě. Víme, že bys pro nás udělala to samé."

Hermiona přikývla a široce se usmála. "Jo... jo, udělala." Uvolnili objetí a přesunuli se k nedalekému gauči, kde začali probírat, co se během jejich časocestování stalo.

"Denisi… dokázal bys vyvolat ty fotky hned teď?“ zeptala se Hermiona, když všechno ostatní prodiskutovali. „Já jen… Už je chci držet v ruce a roztřídit je, však víš."

"Jasně," přitakal s úsměvem. "Zabere to tak dvě vteřiny."

Hermiona nikdy nestudovala magické fotoaparáty, takže byla mile překvapena. Denis poklepal hůlkou na foťák, ze kterého začaly vyjíždět fotografie jako z kopírky. Během pár vteřin jich tu byla pěkná hromada a vedle ní se kupily další.

"Skvělá věc na těchhle foťácích je, že nepotřebuju film a nemusím vyvoláváním fotek strávit týden," řekl Denis, když vyletělo několik dalších obrázků.

"Můžu... můžu se jich hned dotknout?" zeptala se Hermiona. "Vím, že mudlovských ne, protože by se mohly rozmazat nebo zničit."

"Můžeš." Denis kývl k fotkám. "Jen do toho."

Hermiona začala fotky prohlížet. Lenka se natáhla a vytáhla jeden obzvláště žhavý obrázek z nové hromádky.

"Hermiono!" vyjekla se smíchem. "Páni! Nikdy jsem netušila, že to v sobě máš! Je to zatraceně vášnivý."

Hermiona temně zrudla. Odvrátila se od fotky, kde se s Dracem líbala ve věži primusů, nohy pevně ovinuté okolo jeho pasu. "Já… jo… díky," zamumlala, teď na sto procent odpoutaná od fotek před ní.

Lenka si začala prohlížet jinou hromádku, její úsměv se zvětšoval s každou další fotkou. "Hermiono," řekla jemně. Otočila se na hnědovlasou přítelkyni a počkala, až se na ni dívka koukne, než pokračovala. "Jsem si jistá, že to bude milovat."

Hermiona pomalu přikývla a začala všechny fotky sbírat."Doufám. Jen je musím projít, vyřadit ty rozmazané, kde nejsme celí nebo ty, co prostě vypadají příliš hloupě. Já..." Pohlédla na oba své kamarády a jemně se usmála. "Nemůžu vyjádřit, jak moc jsem vám vděčná, že jste mi pomohli."

Všechny fotky byly konečně „vyvolané“. Denis si zandal hůlku do kapsy a usmál se na ni. "Žádný problém. Jak jsem řekl, udělala bys pro nás to samé. Mimoto, jak jsi řekla – dlužím ti to."

Hermiona přeměnila nedalekou knihu na desky a začala do nich fotky skládat. "Vím, jen... tak moc to pro mě znamená. Opravdu…"

"Ale až mu to album dáš, popíšeš nám každý jeden detail, jak to probíhalo," řekla Lenka. "To nám bude stačit."

"To... opravdu?" Oba přikývli. "Vy dva jste úžasní," vzdychla. "Vážně… Nemyslím si, že by Harry nebo Ron udělali to samé."

Lenka vstala z gauče a uhladila si sukni. "Harry pravděpodobně jo, ale fakt neochotně."

Denis přikývl, také si stoupl. "Jo. Asi by si celou dobu stěžoval, ale pomohl by ti."

Hermiona si přitiskla desky na prsa, tváří jí prolétla nejistota. "Nevím," odvětila a vykročila ke dveřím. "Poslední dobou to prostě vypadá, že by mi moc nepomohl."

Lenka se opřela o rám dveří s vědoucným úsměvem. „Vždycky budeš Harryho brácha, Hermiono, nezapomeň na to. Pořád mu na tobě moc záleží, jen to někdy dokazuje dost zvláštně."

"Brácha?"

Dívky na Denise pohlédly s identickými úšklebky. "Podle Lenčiny teorie," odpověděla Hermiona, "jsem Harryho parťák a Draco je moje buchta."

Nad výrazem Denisovy tváře obě ženy vybuchly smíchy. Otevřely dveře a vyrazily. Denis, koktaje různé otázky, spěchal za nimi. Divil se, jak a kdy se Draco stal buchtou.

Hermiona se z toho smíchu rozkašlala, a tak zvedla ruku, aby si zakryla ústa. Ani si nevšimla, že jí z desek vyklouzla fotka a snáší se k zemi. Šli dál, jako by se nic nestalo, a dívky se snažily co nejlépe zodpovědět Denisovy otázky.

Jakmile jejich těla zmizela z dohledu a smích z doslechu, stín z postranní chodby vykročil do mdlého světla. Klekl si a bledou rukou zvedl spadlou fotku.

Byla to jedna z těch, kde Hermiona jemně držela Dracovu tvář v dlaních. Přitahovala ho k sobě, jejich rty byly jen kousek od sebe a oči měli přivřené v očekávání polibku. Nevypadalo to falešně ani hraně; ta péče, láska, vášeň v jejích očích... vůbec to nevypadalo falešně. Byla to fotka ženy, která miluje líbat muže svého srdce.

Ruka držící ten obrázek se třásla, na jeho okraj dopadlo pár slz. Draco Malfoy jej přehnul a dal si ho do kapsy, koukal se směrem, kudy odešla Hermiona a její přátelé. Srdce mu tepalo bolestí, hlavu měl plnou otázek a pochyb.

Už nevěděl, čemu může věřit.

 

A/N: Je to tady, dvacátá druhá je hotová. Jestli se budu řídit původním plánem, zbývají tak tři kapitoly a možná epilog.

Nějakou dobu jsem o tom uvažovala a, vzhledem k tomu, jak tohle ukončím, napíšu pokračování. Tenhle příběh je o tom, jak se do sebe Draco a Hermiona zamilovávají, ten druhý bude o tom, jak odhalí svou lásku. A otazník ohledně Rona bude konečně vyřešen.

Doufám, že jste si tuhle kapitolu užili. Tak nějak jsem jen prolétla pár částí, ale to hlavně proto, že jsem nechtěla všechno pročítat znovu. Původní zakončení bylo jiné. Hermiona s Dracem se měli setkat a poprat se, ale víc se mi líbí tohle.

Doufám, že to pro některé z vás není moc uspěchané nebo krátké. Ale napsala jsem to, jak nejlíp jsem uměla! Musela jsem znovu přečíst některé dřívější kapitoly, aby byla časová linie a chronologie událostí perfektní (dokonce jsem vytvořila chronologii). Myslím, že bych si měla projít předchozí kapitoly. V jedné bylo, že je pátek, ale měl to být čtvrtek. Zřejmě jsme se dívala na kalendář 2009, ale tahle povídka je založená na kalendáři 2008.

Tak... udělám přehled hodnocení a pak vás všechny obdaruji receptem!

 

Přehled hodnocení:

Zbožnování à zvyšuje moje ego a vždy bude více než vážené. Pomáhá mi psát další kapitoly rychleji.

Urážky à zatím žádné, ale kdybych nějaké dostala, využila bych je... no, k posílení Hermionina odhodlání spravit její vztah s Dracem.

Kritická kritika/Editování à miluji to. Ne vždy mám čas kapitoly projít, když je napíšu. Kvůli škole nebo protože to prostě chci vydat co nejrychleji. Takže mám ráda, když mi ve svých komentářích napíšete chyby.

RECEPT!!!!

 

A protože je Kanadské díkuvzdání za pár týdnů…

 

Křupavý dýňový koláč

 

Na křupavou krustu

85 g ovesných vloček

165 g hnědého cukru (baleného)

60 g nasekaných pekanových ořechů

75 g másla (rozehřejte)

2 polévkové lžíce hladké mouky

špetka skořice

 

Na těsto

1 balení směsi těsta na koláč od Robin Hood  (nebo si myslím můžete koupit už hotové/udělat vlastní) – PP/Robin Hood není česká značka, takže to v obchodech asi nenajdete, ale pokuste se porozhlédnout po něčem jiném… Jinak je na Internetu pár dobrých, lehkých receptů J

 

Na náplň

1 konzerva (398 ml) dýňového pyré

220 g hnědého cukru (baleného)

300 ml normálního nebo kondenzovaného mléka

2 vejce

1 kávová lžička vanilkové esence

1 kávová lžička mleté skořice

špetka mletého zázvoru

špetka mletého muškátového oříšku

špetka soli

 

Pokyny

Předehřejte troubu na 218OC.

 

Kůrka: Smíchejte všechny ingredience vidličkou a odložte na stranu.

Těsto: Připravte podle návodu na zadní straně obalu. Rozválejte na povrchu jemně posypaném moukou do kruhového tvaru (průměr cca 23cm). Dejte ho do pečící formy (většinou se používá tato forma) a odřežte přebytečné těsto. Přitlačte k formě a prsty na okrajích vytlačte rýhy (nějak takhle)

Náplň: Sešlehejte dýňové pyré, cukr, mléko, vajíčka a vanilku ve velké míse. Přidejte zbylé ingredience a vylijte do formy na těsto.

Pečte v předehřáté troubě 15 minut. Troubu potom snižte na 180OC a pečte dalších 45 minut.

Přidejte směs na kůrku a pečte ještě 20 minut. Vyndejte z trouby a před servírováním nechte vychladnout.

 

Tip: podávejte s čerstvě našlehanou šlehačkou nebo kopečkem vanilkové zmrzliny, pokud máte rádi.

 

Zní to dobře, že? Nejsem největší fanoušek dýňových koláčů, ale tohle mi znělo opravdu, opravdu, opravdu dobře, když jsem to našla a tak jsem myslela, že by bylo hezké podělit se!

Tento recept jsem objevila v podzimním Simply, Homemade (americký časopis) z roku 2009, na straně 21 – je to malá brožura, kterou jsem objevila v novém Canadian Reader's Digest (vydání říjen 2009, na titulní straně je ten poměrně atraktivní hacker).

Našla jsem tam pár dalších receptů a stále přemýšlím, jaký si mám na tento víkend vybrat pro mé 5-ti leté výročí.

To bych se vás mohla zeptat, co zní líp!!!

Čas průzkumu! Prosím, jedno vyberte! (Pokud stále čtete, haha!)

Zdravý jablkový štrůdl

Pekanové čtverečky s tmavou čokoládou

Čokoládové tiramisu

Jahodovo-citronové slepované plátky

Pavlova (něco jako dort s korpusem ze sněhového těsta, pokrytý/plněný směsí pudinkovo-citronové náplně a jogurtu, na které je poleva z bobulí a je to posypané jahodami, malinami, rybízem, borůvkami, ap... Zadejte si to do googlu a najděte si obrázek. Vypadá to šíleně dobře.)

A jestli chce někdo znát výživnou hodnotu našeho dýňového koláče, zeptejte se (i když možná nechcete znát odpověď, haha!!)

Tak!!!!! Jsem hotová! Okomentujte prosím a řeknete mi, jak moc mě milujete! A jestli jste zkusili nějaký z receptů, co jsou vyjmenované výše, tak nám (mě a čtenářům) dejte vědět, jak dopadly (nemám čas vyzkoušet všechny recepty, co jsem vypsala!!)

Tak zatím!

 

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 10.05. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: 23. Kroky minulosti Od: Gmajlcz - 29.10. 2022
Dennis s Hermionou se schovali pod plášť v komnatě, počkali až odletí jejich dřívější protějšky na cestu do minulosti a pak se ukázali před Lenkou. Vrátili ji obraceč a...? Plášť bude muset vrátit Lenka z Havraspáru? Do věže se dostane, plánek s pláštěm ji pomůžou dovnitř, heslo z minulosti ji můžou říct, ven se dostane obracečem, ale nebyla to jejich starost? Každopádně plánek vrácen byl, takže logicky i plášť, jen se mi nelíbí, že to nechali na Lence a ani se o tom vlastně nezmínili.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 23. Kroky minulosti Od: elbi - 31.12. 2013
Dennis je vpodstatě už Hermionin bráška, což? Mohla prožít znovu to krásné... Dobře, že Draco našel tu fotku. Je mi ho líto...  Konec byl hořkosmutný... Díky

Re: 23. Kroky minulosti Od: elbi - 31.12. 2013
Dennis je vpodstatě už Hermionin bráška, což? Mohla prožít znovu to krásné... Dobře, že Draco našel tu fotku. Je mi ho líto...  Konec byl hořkosmutný... Díky

Re: 23. Kroky minulosti Od: Lachim - 26.12. 2013
Krásný díl. Zajímavě se to vyvíjí.

Re: 23. Kroky minulosti Od: solace - 26.12. 2013
Je fajn, že tú stratenú fotku našiel Draco a nie Ron. Chvíľu som mala obavy. Tiež by som bola na Dracovom mieste prekvapená, odkiaľ Hermiona vzala fotky z ich spoločne strávených chvíľ... asi by ma nenadchlo, že to všetko videl aj Denis. Vďaka za preklad, michelle.

Re: 23. Kroky minulosti Od: tiberia - 24.12. 2013
Díky za krásný překlad, ten Pobertův plánek byl tedy nečekaně využitý ke šmírování....aspoň se zabavili a neměli dlouhou chvíli. Luna i Dennis jsou skvělí kamarádi...

Re: 23. Kroky minulosti Od: scully - 23.12. 2013
Teda to cestování v čase je úžasná věc. Dennis měl s Hermionou svatou trpělivost. Bylo mi hrozně líto Draca. Snad už to Hermiona brzo napraví a dočkáme se veselejších chvilek. Ještě,že tu fotku našel Draco a né někdo jiný.Děkuji za překlad

Re: 23. Kroky minulosti Od: larkinh - 23.12. 2013
Podle konce to vypadá, že Draco zareaguje dobře, ale já bych třeba byla trochu podezíravá - jak to, že najednou má fotky z akcí, kde byli jen sami dva? Mít Dracovu minulost, měla bych podezření, že je někdo špehoval. No nechám se překvapit.

Re: 23. Kroky minulosti Od: Jimmi - 23.12. 2013
Ďakujem  za ďalší čriepok do mozaiky. Skvelý preklad. 

Re: 23. Kroky minulosti Od: denice - 23.12. 2013
Denis měl s Hermionou svatou trpělivost - ale zase si to užil, když na Pobertově plánku sledoval všechny bradavické dvojice. Jsem zvědavá, jak na Draca zabere album. Díky.

Re: 23. Kroky minulosti Od: doda357 - 23.12. 2013
Zaujímalo by ma, aké to je teda nakoniec dlhé  Že kedy sa dočkáme rozuzlenia  Ja mám rada návraty do minulosti, takže som si aj tento užila  McGonagallová, ktorá ich vyčíhla, ma aj tentokrát rozosmiala  A kvôli Dracovi som zosmutnela. Ale celkovo to hodnotím veľmi pozitívne, ďakujem za skvelý preklad 

Re: 23. Kroky minulosti Od: Eily - 23.12. 2013
No teda, chudáček Dennis. Za tohle by mi Hermiona dlužila véééélkou službu. I když mu předtím zachránila život, nechat na sebe čtyři dny syčet a neustále fotit ty dva... Zase jsem si vzpomněla na Zodpovědnost, ve které fotí Colin ty snímky ročních období a andělů a pak ty fotky vyvolává. Škoda, že tady to bylo tak kách, staré ruční vyvolávání má taky svoje kouzlo. Děkuji za překlad, michelle

Re: 23. Kroky minulosti Od: MIRA - 23.12. 2013
Neverila som, že to cestovanie časom môže byť také úžasné. Je pekné, že má Hermiona  takých dobrých priateľov ako sú Luna a Denis. Keď Hermiona stratilu tú fotku, dúfala som, že ju nájde Draco. A našiel. Len mi trhá srdce, že je taký zúfalý. Dúfam, že si to čo najskôr vysvetlia a Draco uverí, že ho Hermiona naozaj miľuje. Krásny preklad Neskôr som si ani neuvedomila, že bol preklad po česky.

Re: 23. Kroky minulosti Od: Zuzana - 23.12. 2013
Fotenie a cestovanie v čase šlo výborne. Pripomenula som si spolu s Hermionou tie krásne chvíle, ktoré s Dracom prežili. Je mi strašne smutno, že sa tak zle pohádali, teda, ani nie pohádali ale, že je Draco tak nešťastný. Prekvapilo ma že našiel tú fotku práve on. Dosť mi vadí, že na ne Hermiona nedávala väčší pozor. Mohol ju nájsť niekto, kto by to ukázal Ronovi a nastalo by peklo. Ďakujem za kapitolu a čakám na ďalšiu. Som zvedavá čo povie Draco na darček, či uverí, že ho Hermiona neberie ako charitatívny program.

Re: 23. Kroky minulosti Od: arabeska - 23.12. 2013
Omlouvám se, že jsem nekomentovala předchozí dvě části, byla jsem mrtvá z práce. Jsem v ohromném očekávání, co bude dál, vážně :) 

Re: 23. Kroky minulosti Od: Lupina - 23.12. 2013
Hermiona musí Denisovi hodně věřit, protože takto ho prakticky se vším seznámila. Ale možná to není na škodu, bude mít dalšího spojence, kterému nebude vadit, že si něco začala se Zmijozelem. V závěru jsem se bála, kdo to vykročil ze stínu a fotku sebral. Ale Draco je ta nejlepší z možných variant. Myslím si dobře, že nás zítra čeká usmíření :-) Díky za překlad :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu