Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

12. Dokonalý pohled

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: LadyF - 12.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
LadyF nám napísal:

 


12. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor: Emerald-Kisses          

Preklad: LadyF

Beta: marci

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/12/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. 

 

Kapitola 11

Dokonalý pohled

Do zcela tiché místnosti se ozvalo zuřivé zakručení jeho žaludku. Velmi slabě slyšel živé a radostné hlasy lidí, kteří byli o několik pater níže. Zatoužil být s nimi. Byla v něm malinká část, která prahla po hřejivém a zářivém pocitu štěstí a lásky, kterého si právě užívali oni.

Byla tu však další část… ta rozlícená, zlostná, krutá část, kvůli které se nesměl přiblížit k ostatním. Zašlo to dokonce tak daleko, že už i ghúl nad jeho pokojem se bál pohnout.

Zavřel se do tohoto vězení – vězení, které kdysi nazýval domovem – protože nedokázal ovládat svou žárlivost a bolest.

Nedokázal potlačit pocit viny.

Ach jo… co to jen provedl?

Ronald Weasley, který v zoufalství seděl na kraji své postele, si schoval tvář do dlaní. Nedokázal uvěřit, že se nechal takhle pohltit hněvem a žárlivostí.

Nebyl si jistý, díky čemu si to uvědomil. Možná to bylo při cestě vlakem nebo díky spoustě hodinám, které tu strávil zavřený bez možnosti s někým si povídat nebo se jinak zabavit. Jistě věděl jen to, že se mu nějakým způsobem podařilo uklidnit se dost na to, aby mu došlo, že udělal tu nejhorší věc, jakou si dovedl představit.

Jak toho docílil, to stále netušil. Bylo mu však jasné, že má co napravovat.

Mělo to však jeden háček…

Věděl, že jakmile ji spatří, znovu ho ovládne závist a stane se z něj monstrum, kterým byl o den dříve.

Nebude ho zajímat, jaké jsou její pocity nebo myšlenky. Nebude schopen přijmout jinou logiku než svou vlastní. Bude se chovat útočně a sobecky a bude mu jedno, kdo se mu dostane do cesty.

Zatraceně… proč toho musel tolik zdědit po své matce?

Ale… no… když se nad tím zamyslel… možná na jeho závisti nebylo nic divného. Jako nejmladší syn početné, leč chudobné rodiny, nebyl zvyklý dostávat to nejlepší. Odjakživa měl jen věci po starších bratrech nebo koupené z druhé ruky a v rodině byl vždy v pořadí až na druhém či třetím místě.

Dokonce ani ve škole, na kterou nastoupil s nadějí, že se mu podaří zlepšit své postavení v rodině, nedokázal být nejlepší. Ronald Weasley, podržtaška proslulého Harryho Pottera, byl vždy až ten druhý.

Nene, Ronovi se nikdy nepodařilo v ničem plně vyniknout a nikdy si nevysloužil prvé místo. Byl vždy jen druhý nejlepší.

Pomohl přece Harrymu vyhrát onen šachový zápas, nebo ne? Dokonce se obětoval, aby ten nevděčný spratek mohl pokračovat dál a přemoct Quirrella. Nebyl to on, kdo ve druháku Harrymu pomohl najít vchod do Tajemné komnaty? Nebyl to on, kdo byl ve třetím ročníku zraněn Siriusem? Dočkal se někdy od Harryho řádného poděkování? Byla mu někdy Hermiona vděčná za újmu, kterou podstoupil, když ji bránil ve druhém ročníku?

A co čtvrtý ročník, když obětoval tolik svého drahocenného času, aby pomohl Harrymu v přípravách na turnaj tří kouzelnických škol? Nebo pátý, když se mu konečně podařilo získat trochu sebedůvěry výhrou famfrpálového poháru? A co na to Harry? Ten blbeček si klidně políbí jeho sestru!

Šesťák! Co zatracený šesťák? Když na něho Hermiona poslala pitomé ptáky a ani se neobtěžovala tvářit se provinile, přestože ho div nezabili! Dočkal se někdy jakéhokoli poděkování či omluvy? Nabídl mu někdo svou soustrast, když byl napaden jeho bratr?

Ne. Weasley nezasluhuje soustrast. Ronald nezasluhuje omluvu. Ron nezasluhuje uznání.

Takže ano… jeho žárlivost byla pochopitelná. Čím si Malfoy vysloužil Hermioninu plnou pozornost? Po celou dobu, co byli v Bradavicích, je ten pitomec mučil! Byl samá urážka a samá kletba a nikdy neprojevil ani náznak lítosti. Během války se přidal na stranu zla a neudělal nic, aby jim pomohl, když byli zajatci v jeho rodinném sídle.

Draco Malfoy si nezaslouží sympatie Hermiony Grangerové.

Ronald Weasley ano.

Ale… Hermiona Grangerová si nezaslouží hněv Ronalda Weasleyho.

Určitě… určitě byla nevinná. Byla to sladká, vlídná Hermiona. Ta, která, ač to nikdy nedala najevo, ho měla velmi ráda. Byla jeho první opravdová láska, první dívka, která celé roky dominovala jeho představám. Byla pro něho vším a Draco Malfoy se mu ji pokoušel ukrást.

Najde způsob… najde způsob, jak překonat kouzlo, kterým Malfoy nevinnou Hermionu proklel. Vysvobodí ji z dračích spárů!

Ale… možná… možná se bude nejdřív muset omluvit… aspoň malinko. Dost na to, aby se ostatní cítili provinile, že si ho dost nevážili… aby poznali stejnou lítost, jakou teď cítil on…

Ale… i když si ho nikdy nevážili… přesto si to, co udělal a řekl, nezasloužili… k čertu, skoro Hermionu na těch schodech napadl!

Ne… nezasloužila si, aby mu ruply nervy a zaútočil na ni. Nezasloužila si, aby na ni takhle vyjel. Takové chování bylo hodno leda Zmijozelu a Ron Weasley rozhodně nebyl Zmijozel.

Byl Nebelvír, statečný a odvážný, a ne zbabělec, který se skrývá za závist a ublíženost. Nebyl někdo, kdo ubližuje svým milovaným. A rozhodně ne někdo, kdo se svých milovaných snadno vzdá.

Dostane Hermionu zpátky.

Byla přece jeho, že ano? Ale jistě… byla.

Získá ji zpátky… za každou cenu.

* * *

Ten vůl se jí už čtyři dny vyhýbal! Do Vánoc zbývalo jen 13 dní a s jejím seznamem zatím moc nepokročili!

U všech čertů, vždyť vánoční ozdoby stále nedotčeny čekaly v taškách u dveří, až je někdo pověsí. Strom, jemuž chyběly barvy a světla, vypadal obnaženě a opuštěně.

Ten kretén…

Zlostně přecházela po společenské místnosti a čekala, až se ten pitomeček laskavě uráčí sejít dolů, aby ho mohla odchytit a žádat vysvětlení.

Nestalo se přece nic špatného, že ne? Nepletla se do jeho soukromého života, nepohádali se a rozhodně mezi nimi nedošlo k žádné intimnosti, od onoho zpropadeného sobotního polibku.

Byl čtvrtek, proboha, a ona byla odhodlána vypáčit z něj vysvětlení ohledně jeho chování!

I kdyby to mělo znamenat, že by ho musela dohnat k žebrání o milost tím, že by na něho kletbou seslala útok svých šminek.

 Ale vážně… vždyť neudělala nic špatně, že ne?

Nekonečně dlouho uvažovala nad jeho chováním a nenašla pro ně žádné přijatelné vysvětlení. Možná od někoho něco slyšel… třeba si Dennis ty fotky nenechal pro sebe a k Dracovi se donesly nějaké drby. Nebo se možná jen rozhodl dokončit všechny úkoly ještě před Vánoci.

Ani jedno z toho ale nedávalo smysl. Věděla totiž, že úkoly dokončil už minulý týden. A žádné drby se neroznesly. Jelikož byla z Nebelvíru, slyšela by je jako jedna z prvních.

Navíc pokaždé, když zahlédla na chodbě Dennise, prchal opačným směrem. Nejspíš hlavně proto, aby chránil svůj foťák. Nic nenasvědčovalo tomu, že ty fotky nechal vyvolat ani že si před někým pustil pusu na špacír.

Znala mladého Dennise Creeveyho dost dobře na to, aby si mohla být jistá, že si fotky i informace nechá pro sebe. Měl mnohem více rozumu než jeho starší bratr a uvědomoval si, že opačné jednání by mohlo značně zkrátit jeho život.

Stále pochodovala po místnosti a čekala, až ten blonďatý prevít vyleze z úkrytu. Aby ventilovala napětí, které se v ní střádalo, netrpělivě zafuněla.

Ten neřád se jí vyhýbal a ona, pro boha svatého, chtěla vědět proč.

Udělala něco špatně? Řekla něco, co ho urazilo nebo naštvalo? Dotkla se ho nějak nevhodně? Krucinál, nebo co když jedla nespořádaně a urazila tak jeho ‚vybrané‘ vychování?

Do háje!

„Co jsem, kruci, udělala?“

„To nevím, ale doufám, že to nebude mít hrůzné následky.“

Prudce se otočila a zuřivě mávla rukama směrem ke schodům. Rázně se vydala k blondýnovi, který stal pod nimi.

„Ty! Celý týden ses schovával ve svém pitomém pokoji!“

Nadzvedl obočí. Tvář měl klidnou, přestože mu v hrudi hlasitě bušilo srdce. Nemohl přiznat, že se před ní skrýval v pokoji proto, že se snažil utřídit vlastní myšlenky.

Kdyby se dozvěděla, že se před ní skutečně schovával, byl by z toho takový trapas, že by s ní nemohl být ani ve stejné budově.

K čertu, nejspíš by nedokázal být ani ve stejné zemi jako ona!

Nepřicházelo v úvahu, že by se vzdal a odpověděl upřímně, takže se rozhodl pro druhé nejlepší řešení.

Vzdor.

„O čem to sakra mluvíš? Neschovával jsem se,“ odpověděl. Doufal, že se mu do hlasu podařilo vložit správný poměr zmatení a podrážděnosti.

„Ale ano. Posledních pár dnů skoro nevylezeš z pokoje, obzvlášť když jsem tu já. Sakra, vždyť jsem tě slyšela, jak jsi utíkal nahoru pokaždé, když jsem vylezla z pokoje nebo když jsem vešla do společenské místnosti. Tak se mě nesnaž oblbnout.“ Tvrdošíjně si založila ruce v bok.

„Šplouchá ti na maják? To si nemůžu udělat pár dnů jen tak pro sebe? Zatraceně, co ty víš? Třeba jsem pokaždé běžel do pokoje proto, že jsem si ho ve společence honil!“ vyslovil lež.

Rychle uhnula očima a zrudla ve tváři. Její vztek přetekl v ponížení.

„No… tak to je teda… nechutné! Proč bys… tohle dělal v naší společenské místnosti?“

Pokrčil rameny. Hodlal se té lži držet tak dlouho, dokud ji Hermiona neprokoukne. „Někdy proto, že jsem se nudil a prostě se mi chtělo. Jindy jsem zase četl Playwitch a, no… to je hned. Nemůžu za to, žes mě vyrušila a že jsem musel běžet do pokoje.“

„Můžeš si za to sám, když provozuješ takové nechutnosti na veřejnosti! Příště s tím jdi rovnou do pokoje!“ Prohnětla si tváře a v duchu ho proklínala. „Na kterém?“

„Hm?“ Zvídavě nadzvedl obočí.

„Po… potřebuju vědět, na kterém gauči jsi to dělal,“ zamumlala, rudá ve tváři. „Abych se mu vyhnula…“

Prohlížel si sedačky a uvažoval při tom, kolik zábavy z toho má vytěžit. Nebylo nic snazšího než říct, že to dělal na všech místech nebo si schválně vybrat její nejoblíbenější. Nebo by mohl být hodný a říct, že to dělal jen na svém místě…

Jakou měl Draco Malfoy momentálně náladu?

„Vlastně asi tak na všech, ale nejradši mám tu pohovku. Dá se na ní dobře ležet a je to vážně pohodlné.“

„FUJ!“ Vyhodila ruce do vzduchu a měla co dělat, aby se nevyzvracela na koberec. „Ty… ty…“

„Nechutný, odporný, zpropadený zmetku?“ navrhl s úšklebkem.

„Jsi hnusný, ohavný a naprosto bezohledný! Jak si něco takového vůbec můžeš dovolit? Na mém místě!“ Křičela na něho a tváře měla rudé vzteky a rozhořčením.

„Bylo dostupné a pohodlné,“ pokrčil rameny. „Co k tomu dodat?“

 V duchu uvažoval, jak dlouho jí to potrvá, než odhalí jeho lest. Prozatím se nechala ovládat pocity studu a odporu, ale brzy jí jistě dojde, že pravidelně nemasturbuje v její oblíbené pohovce.

Divoce si mnula tvář a snažila se zkrotit svůj dech a roztoulané myšlenky. Hlavu měla plnou představ nahého chlapce, jenž si na pohovce hladí obnažené mužství. Ta představa – bezpochyby nereálná, neboť si ho představovala s velkým penisem, přičemž ve skutečnosti byl určitě mrňavý jako špendlík – v ní vyvolávala planoucí touhu. Nevěděla, jestli to je tou touhou nebo něčím jiným, ale najednou plně vnímala jejich blízkost a v žilách jí pulzovala krev.

Její břicho zalilo teplo a musela potlačit nutkání nervózně se ošít. V kalhotkách cítila vlhkost.

To se právě počůrala?

Něco, jakýsi hluboce zakořeněný živočišný instinkt, jí napovídalo, že nikoliv. Přihodilo se něco mnohem horšího.

Vytřásla si z hlavy všechny představy a myšlenky. Snažila se na celou situaci podívat s jasnou myslí.

Když se jí trochu srovnal dech a přestalo jí neuvěřitelně hlasitě bušit srdce, pomalu se nadechla a skrze prsty se na něho podívala.

Ten podvraťák se ušklíbal.

Ušklíbal!

Nejspíš si vychutnával každou…

No do háje. Ten hajzl si z ní dělal šoufky! Dobře viděla nezbednické jiskření v jeho očích, pýchu a škodolibost skrývanou v jeho úšklebku a především to, jak se celé jeho tělo otřásalo potlačovaným smíchem.

„Ty… ty…“ Prskala a roztřeseně na něj ukázala prstem. „Ty lháři! Celé sis to vymyslel! Já to věděla… vypadalo to příliš dokonale… příliš poníživě… ty jeden… řekni mi pravdu! Řekni mi sakra pravdu, nebo tě prokleju tak, že si budeš až do konce života myslet, že seš čtrnáctka zamilovaná do Justina Timberlaka!“

Tázavě nadzvedl obočí. Zeptal by se jí, kdo je Justin Timberlake, kdyby jí z očí nečišela hrůza. Myslela vážně každičké slovo a on byl v pasti. Zatracená čarodějka.

„Tak jo,“ povzdechl si a strčil si ruce do kapes. „Když to musíš vědět, tak si ho nehoním na tvojí pohovce každý den.“ Nato se ušklíbl. „Ale když jsem to tenkrát jednou zkusil, byla to nejlepší honitba mého života.“

Vystartovala k útoku a on dal ruce před sebe, aby se bránil. „Ale… hned po tom jsem uklidil. Důkladně. Jediný důvod, proč už to tam nedělám, je, že úklid trvá zatraceně dlouho. Je to ztráta času, takže jsem s tím hned přestal… i když to bylo lepší, než když to dělám ve sprše.“

Zhluboka se nadechla, aby si zabránila podruhé na něho zaútočit. Chtěl ji jenom nakrknout. Bavilo ho, když se vztekala a nadávala kvůli takovým prkotinám.

Pomalu jí začínalo docházet, že to je nejspíš jeho pomsta za nařčení z toho, že se před ní schovával.

„Tak jo… tak jo… seš chlap… je to přirozené, naprosto přirozené pro muže, kteří nejsou schopní ovládat svoje hormony. Je to naprosto přirozené a ve sprše je čisto… takže… není proč z toho dělat vědu.“ Pořádně se nadechla a promnula si oči. Našla nitku zdravého rozumu a zoufale se jí držela.

„Tak jo,“ nakonec si povzdechla, spustila ruku a probodla ho pohledem. „Budu prostě předstírat, že jsem z toho, cos řekl za posledních deset minut, neslyšela ani slovo.“

„Dobře,“ ušklíbl se a konečně se pohnul. Vydal se do kuchyně, kde si nalil sklenici sodovky, která se objevila v ledničce. „Takže, proč jsi byla tak naštvaná, že se schovávám?“

Přimhouřila na něho oči a pohodlně se uvelebila na pohovce. Když se ušklíbl, vyskočila z ní jako popálená a rozzlobeně se na něho zamračila. „Jestli to musíš vědět, nebyla jsem naštvaná, ale jenom otrávená.“

„A to proč?“ Otočil se a otevřel skříňku, ve které ku své radosti našel balíček amerických chipsů.

Hermiona pozorovala, jak onu potravu – pokud se to vůbec vzhledem k výživovým hodnotám dalo nazvat potravou – sype do dost velké mísy. „Kvůli tomuhle,“ ukázala na hromadu vánočních dekorací u dveří. „Už celý týden tu leží nedotčené. Nekupovala jsem je, aby zůstaly v taškách.“

„Takže jsi na mne čekala kvůli zdobení?“ Položil mísu a zmateně zkřivil ústa. „Proč? Proč jsi prostě nevyzdobila sama?“

Pokrčila rameny a překřížila ruce. „Mám svoje důvody. Za prvé proto, že to chci udělat po mudlovsku, takže žádné vznášení ozdob nebo jejich umisťování pomocí magie. Jenomže jsem příliš malá, abych na některá místa dosáhla. Ale ty jsi vysoký dost. Za druhé,“ její bledá líčka slabě zrůžověla, „jsem si říkala, že by to bylo hezké, kdybychom zdobili spolu. Teda,“ vyhrkla, „pomáhals mi je koupit a máme společnou společenskou místnost a bylo by nefér, kdybych na to byla úplně sama, a…“

Ani kdyby chtěl, nedokázal by skrýt svůj úsměv. Jeho rty se zvlnily v ten nejjemnější úsměv, jaký kdy spatřila. Úsměv, který vyvolal v jeho očích jiskřičky a z kterého se jí rozbušilo srdce. Bylo to poprvé, co viděla Draca Malfoye vykouzlit skutečně spokojený úsměv.

„Podle mě je to skvělý nápad,“ řekl. „Tak aspoň můžu dohlídnout na to, abys společenskou místnost nezpackala.“

Zaškaredila se, poněvadž jeho schopnost pokazit každý moment byla neuvěřitelná. „Pitomče.“

Ušklíbl se a vhodil si do úst brambůrek. „Já vím. A magii použijeme.“

„To teda ne.“

„To si myslíš ty, ale použijeme ji.“

„To si myslíš ty, ale nepoužijeme.“

„A proč jako?“

„Protože ti ukradnu a schovám hůlku.“

„To by ses neopovážila.“

„Ale ano. A teď zvedni svoji línou zadnici a pojď mi pomoct zdobit.“

„Až budeš souhlasit s magií.“

Zvedla hlavu a zakoulela očima. Zrovna se chystala odvětit cosi jízlivého, když se ozvalo bušení na dveře.

Zamračil se, rychle se podíval ke dveřím a potom zpátky na Hermionu, která klepáním nevypadala ani v nejmenším překvapená. „Grangerová, koho jsi pozvala?“

Usmála se na něho. „Měla jsem rozhovor s jistým malým nezbedníkem, který rád fotí. Uzavřeli jsme jistou dohodu.“

„Dohodu bez mého vědomí,“ zavrčel a postoupil k ní blíž. „Víš moc dobře, že mě ta směšná fotka ohrožuje stejně jako tebe. Na čem jste se dohodli?“

Hermiona se zastavila na půli cesty ke dveřím a ohlédla se k němu. „Dohoda zní jednoduše. Dá nám tu fotku výměnou za jiné.“ Rychle pokračovala, než Draco vybuchne vzteky. „Slíbila jsem mu, že může z našeho zdobení pořídit tolik fotek, kolik jen bude chtít. K těm,“ dodala, „si můžeme vymyslet jednoduché vysvětlení, kterému každý uvěří.“

„A jak věděl, že budeme zdobit dneska?“ Draco učinil další krok vpřed.

„Nevěděl. Poslední týden sem chodil každý den a já jsem ho pokaždé poslala pryč, protože ty ses ‚honil‘.“ Ušklíbla se a vydala se ke dveřím. „Dneska je očividně jeho šťastný den.“

„Ale proč by mu nemohla stačit jenom jedna fotka?“

Prudce se otočila a dala si ruce v bok. „Protože ta fotografie, kterou vlastní, toho lidem řekne víc než milion slov a mohla by nám oběma zničit pověst. Podle mě je naprosto v pořádku, když vyplýtvá celý film na to, jak se hádáme o to, jestli zdobit s magií nebo ne.“

„Asi je to rozumné,“ řekl po chvilce zaváhání. „Ale… dá nám tu fotku hned? Jsi si jistá, že nemá další kopie?“

Hermiona se zakřenila. „Pohrozila jsem mu, že jestli má kopie, o kterých nevíme, tak ti dovolím, abys ho proklel, a potom ho necháme uprostřed Zapovězeného lesa. Nahého.“

„Jsi krutá čarodějka, víš o tom?“

„Ano.“ Otevřela dveře, za nimiž stál chlapec s vlasy barvy zmoklé slámy. V jedné ruce držel foťák, ve druhé velmi, velmi, velmi důležitou fotografii. „Čau, Dennisi.“

„Ahoj, Hermiono,“ vypískl. „Tady… tady je vaše fotka.“

„Hermiona ji zabavila dřív, než to stihl Draco, poskládala ji a strčila si ji do zadní kapsy džínů. „Děkuju, Dennisi. No tak, pojď dál. Zrovna jsme se chystali začít.“

Jejich představa chystání vypadala tak, že vybalili ozdoby a hlasitě se dohadovali, jak by měli zkontrolovat, jestli fungují žárovky, a zda by měli použít magii. Draco nakonec vyhrál spor o žárovky. Hermiona si prosadila svou v tom, že pro Draca vytvořila malý žebřík, pomocí kterého měl žárovky pověsit.

Mezitím, co věšel žárovky na stromek, začala vplétat další řetězy se žárovkami do girland, jimiž měly být ověšeny jejich knihovničky, krb a zábradlí schodiště.

Dennis celou dobu poskakoval okolo nich a dělal jednu fotku za druhou, zachycuje na film každičkou vteřinu jejich zdobení.

Když Draco dokončil strom, nařídila mu Hermiona ozdobit knihovny. Ona se zatím věnovala místům, kam dosáhla. Dennis vyfotil moment, kdy si blonďák pomohl s věšením girland magií. Později zachytil jejich hádku, když Draca přistihla Hermiona.

Po této fázi vytáhla Hermiona několik zlatých a stříbrných svící, dala je do svátečních stojanů a postavila je na oba okraje police nad krbem.

„Tys koupila svíce? Kdy jsi sakra koupila svíce?“

Podívala se na Draca, který zrovna slézal ze žebříku. Právě dozdobil knihovny. „Před dvěma dny, když ses ‚schovával‘,“ odpověděla.

„Mají nějakou vůni?“ Přiběhl k ní, vytrhl jí z ruky rudou svíčku a přičichl k ní. „Blé, mají!“

„Ano. Koupila jsem perník, borovici, skořici, tenhle speciální bílý sníh a brusinku. Taky jsem pořídila tyhle pěkné stojany.“ Pár jich zvedla, aby je ukázala. Některé vypadaly jako obyčejné věnce s cesmínou nebo pryšcem, jeden se podobal sněhové kouli a jeden vypadal jako Santa, který měl v kabátě vyřezány hvězdičky, aby ven pronikalo světlo.

„Proč utrácíš peníze za takové kraviny?“ vykřikl a popadl Santu.

„Vlastně byly ve slevě a miluju je. Dotvářejí vánoční atmosféru.“

„Do prkýnka,“ zasténal a promnul si tvář. Dennis mezitím dělal jeden obrázek za druhým. „Dělej si, co chceš, jenom mi dej ty pitomé rampouchy.“

Podala mu tašku s nerozpustnými rampouchy a vrátila se k přiřazování svící ke stojanům. Než rozmístila svíce spolu a několika plyšovými sněhuláky a Santy, měl všechny rampouchy pověšeny, nepochybně s pomocí magie.

Když začali po společenské místnosti rozmisťovat květiny, Draco s překvapením zjistil, že navzdory tomu, kolik věcí Hermiona koupila, místnost nevypadala přeplácaně. S úšklebkem mrkla na Dennise, když věšela nad schody větvičku jmelí. Draco byl zrovna otočený zády a snažil se vymyslet, kam postavit vázu s pryšcem.

Hermiona jmelí pověsila těsně před schodiště z prostého důvodu. Mohlo tam fungovat jako pouhá dekorace, neboť se na tom místě nikdy nepotkávali. Za celou dobu jejich soužití se před schody střetli pouze jednou.

Sice o tom neměla ani tušení, ale Dennis její uličnické počínání zachytil foťákem.

„Tak jo, společenská místnost je hotová,“ povzdechl si Draco a prohrábl si rukou vlasy. „Po mudlovském způsobu to zabere mnohem míň času, než jsem si myslel.“

„To proto, žes švindloval a půlku úkolů jsi splnil s pomocí magie,“ odpověděla Hermiona. Vydala se do kuchyně, kde vyndala džbánek džusu z lednice a tři sklenice.

„Jenom jednou,“ ohradil se Draco, vzal džbán a nalil si sklenici džusu – nikoliv dýňový, jenž se mu před třemi lety značně zprotivil.

„Uvidíme, až budeme mít ty fotky,“ odpověděla a vzala si džbánek zpět. „No, už nám chybí jenom strom.“

Dennis jejich rozhovor jen pozoroval, protože nechtěl vyrušovat. Popíjel džus a kolem krku mu nečinně visel foťák.

„Asi nám nezbývá nic jiného než to dokončit dneska,“ Draco si povzdechl a srovnal si rukávy, které si vyhrnul při zdobení knihoven.

Dennis je pozoroval s vyceněnými zuby. Všímal si způsobu, jakým se kolem sebe pohybovali, a toho, jak byli rozmístěni po kuchyni. Hermiona seděla na lince, Draco se opíral o stůl. Vypadali zkrátka jako dva lidé, kteří se vedle sebe cítí dobře.

Zdálo se, že se navzájem dokonale znají a chápou jeden druhého. Nebyl slepý. Poznal, že je mezi nimi vášeň, jednak díky jejich hádkám, ale i podle způsobu, jakým na sebe hleděli. Viděl, že mezi nimi poletují jiskřičky, a tušil, že scházel jen malý krůček k tomu, aby se vznítily v plamen.

Byli by roztomilý pár.

„Stromek bez magie,“ připomněla Hermiona Dracovi, když odcházeli z kuchyňky. Vytrhla tak mladého Creeveyho ze zasnění.

„Technicky vzato jsme na něj už magii použili,“ podotkl Draco. „Dostali jsme ho sem pomocí nadnášecího kouzla a pomocí magie jsme ho vložili do magického stojanu, v kterém se magicky každý den sama doplňuje voda.“

„Ještě jsem neslyšela, aby někdo řekl magie tolikrát v jedné větě.“ Zakoulela očima a vytáhla krabice s nejrůznějšími ozdobami.

„To bylo jenom pro zdůraznění,“ vysvětlil Draco. Sedl si vedle ní na podlahu, vytáhl dlouhý řetěz a rozvázal ho. „Na strom zlatý a stříbrný?“

„Jelikož jsme všechny červené a zelené použili na výzdobu místnosti, tak nám nic jiného nezbývá.“ Hermiona vstala a opatrně položila krabici na stůl. „Takže, řetěz bychom měli asi pověsit jako první…“

„Myslím, že napřed by měly být žárovky,“ pípl Dennis. „M… myslím, že tak to dělával můj táta…“ zadrhl se mu hlas, když se Draco otočil a probodl ho pohledem.

„Asi má pravdu,“ ozvala se Hermiona dřív, než mohl Draco toho chudáka seřvat. „Má to logiku.“

„Jakou? Že překryjeme žárovky řetězem?“ Dracovi na tom nepřipadalo nic logického.

„A co třeba takhle,“ navrhla Hermiona, „uděláme to tak, jak jsme to udělali s girlandami. Spleteme žárovky a řetězy k sobě a teprve potom je pověsíme. Co ty na to?“

„To zní rozumněji, než oba vaše návrhy dohromady,“ odfrkl. Přitáhl si žárovky, aby mohl zahájit zdlouhavý úkol. Než je začal vplétat do řetězů, tak je rozsvítil – Stačí mávnutí hůlkou a budiž světlo pro celou místnost! – aby zjistil, jestli nějaká není pokažená.

Hermiona spolkla všechny sprosté a uštěpačné poznámky, které měla na jazyku, popadla stříbrný řetěz a začala kolem něho omotávat další žárovky.

Netrvalo to tak dlouho, jak předpokládali. Celý proces se urychlil tím, že už během zdobení místnosti si vytvořili vlastní postup a přišli na pár triků. Za několik minut už věšeli kolem stromu řetězy provázané žárovkami. Do tváří jim nepřetržitě blikala světla. Draca ty žárovky v jednu chvíli iritovaly do té míry, že měl sto chutí převrhnout rovnou celý strom. Uvázl totiž za stromem tak, že se nemohl pohnout a tvář měl zabořenou přímo do blikajících žárovek. Musel v té pozici zůstat celé dvě minuty, než se Hermioně podařilo odsunout strom, aby mohl vylézt.

„Mohlo to dopadnout hůř,“ reagovala Hermiona na jeho bědování a naříkání.

„To mi laskavě vysvětli,“ žádal Draco jízlivě. Nebyl na její káravý a pobavený hlas ani trochu zvědavý.

„Štěstí, že nejsi epileptik.“

„A co to má s čím společného?“ vykřikl. Měl nutkání popadnout nejbližší baňku a hodit ji po nejbližší hlavě.

„Epileptici mívají záchvaty, když přijdou do styku s blikajícím světlem, třeba když je bouřka. Tak buď rád, že nemáš silnou epilepsii a že jsi za tím stromkem nedostal záchvat.“ Předvedla mu úšklebek, za který na ni byl trošičku pyšný. Měl pocit, že se to naučila od něho. „Ačkoli… kdybys dostal záchvat, aspoň bych nemusela poslouchat tvoje remcání.“

„Seš slepice,“ zavrčel.

„A ty kříženec fretky a švába,“ odpověděla s úsměvem. „Tu máš, ty použij tuhle krabici a já si vezmu tuhle. Začneme odshora.“

Draco se obrátil na Dennise, který momentálně zápasil se záchvatem smíchu, a probodl ho pohledem. „Zasměješ se ještě jedné její hlášce – a já tě osobně připravím o každičkou známku mužství. Rozumíme si?“

Dennis slabě vypískl strachy a horlivě přikývl. Spolkl všechen smích, který mu uvízl v hrdle. „A… ano.“

„Draco, jsi vážně pitomec. Nevyhrožuj tomu chudáčkovi.“ Hermiona si povzdechla. I když se vůbec nedívala jejich směrem, slyšela každé slovo.

„Přece nenechám nějakého prťavého debilvíra, aby se smál tvým pokusům o urážku mé osoby,“ odsekl Draco a začal věšet baňky z opačné strany stromu než ona.

„Jen ať se zasměje. Není na tom nic špatného. Abys neskučel, tak hele,“ otočila hlavu k Dennisovi, „jestli tady Malfoy řekne něco vtipného, i kdyby mě tím chtěl urazit, můžeš se zasmát. Tak,“ obrátila se zpátky ke stromu a Dracovi, „spokojený?“

„Dejme tomu,“ zamrmlal a natáhl ruku, aby pověsil rudou baňku se stříbrným lemováním nedaleko špičky stromu.

Zbytek zdobení se obešel bez řečí. Dvojice záměrně věšela ozdoby tak, aby strom vypadal ozdobený, ale ne přezdobený. Brzy začal sám od sebe třpytit, díky odrazu ohně z krbu. Obyčejná borovice se náhle proměnila v nádherný, nablýskaný stromek.

Pokaždé, když Hermiona pověsila další baňku, její vánoční nálada se zdesetinásobila. Cítila ji na svém srdci i v břiše, kde ji šimralo nadšení. Přestože byla blízko Draca, její tělo bylo uvolněné a měla spokojený pocit, skoro jako by byla doma.

Dennis fotil každičký moment scény, která se před ním odehrávala. Byl to dokonalý pohled. Dvojice postupně umisťovala na strom každou baňku. Hermiona nad každou přemýšlela a kousala se přitom do rtu. Draco je naopak věšel tak, jak ho zrovna napadlo. Dennis stál v povzdálí a dělal jeden obrázek za druhým. Scéna před ním se pozvolna projasňovala a najednou ve vzduchu spatřil nové jiskření.

Pozoroval, jak jsou uvolnění a spokojení. Sledoval jejich vzájemnou interakci a porozumění. Při tom pohledu ho napadlo: ‚Vypadají, jako by byli už několik let svoji.‘

Podle něho byli dokonalí. Tam, kde jednomu z nich něco scházelo, ho doplňoval ten druhý. Jejich zdobení mu připomínalo tanec nebo rituál námluv. Pohybovali se v souladu, oba čekali stejnou dobu, než pověsili další ozdobu. Každičký pohled byl naplněn vášní, ovšem dostatečně skrytou, aby si toho ten druhý nevšiml.

Dennis však viděl úplně všechno.

Vše probíhalo dokonale, dokud…

Prásk. Cink.

„Do prdele!“

„Páni, Grangerová, ty mluvíš sprostě!“

Draco vykoukl zpoza stromu, aby se podíval na Hermionu, která po jedné noze odhopsala k sedačce, kde si prohlédla pravou nohu. Sklopil hlavu a uviděl střepy roztroušené po zemi. Pak se podíval zpátky na ni. „To se ti povedlo, Grangerová, rozflákat baňku. Ještěže jsem je neplatil já.“

„Trhni si, Malfoyi,“ odsekla. Vsedě si prohlížela holou nohu, aby zjistila, jestli není poškrábaná nebo pořezaná.

„Spadla ti na nohu nebo jsi na ni šlápla?“ zeptal se Draco a sehnul se pro další baňku.

„Spíš na to, co z ní zbylo,“ odpověděla a promnula si místo, kde se jí určitě udělá modřina. „Šlápla jsem na pár střepů, tak se chci ujistit, že jsem se nepořezala.“

„A proto bys měla mít obuté ponožky nebo papuče, když věšíš skleněné ozdoby,“ pokáral ji Draco.

„Jdi někam, Malfoyi. Tohle je poprvé, co jsem nějakou rozbila, tak mě přestaň poučovat.“ Vytasila hůlku, aby vyčistila a zahojila malinkou ranku pod palcem.

„A já ještě nerozbil ani jednu,“ připomněl. „A pro všechny případy mám na sobě papuče.“

„Ani jsem nevěděla, že nějaké vůbec vlastníš.“ Vstala a přivolala ty své z ložnice.

Draco zvedl nohu, aby předvedl huňaté zelené papuče. „Jsou huňaté a zelené,“ oznámil s úšklebkem. „Blaise je kdysi zaklel, aby vypadaly a syčely jako hadi. To kouzlo jsem ale zrušil, protože mě štvalo, když syčely celou noc.“

Hermiona chytila své papuče ve vzduchu, pleskla s nimi na zem a vložila do nich nohy.

Draco nadzvedl obočí. „Leopardí vzor? Upřímně řečeno, na zvířecí vzory bych tě nikdy netipoval.“

„Je to žertovný dárek od jedné mudlovské kamarádky. Že prý jsem potřebovala do šatníku něco, co má trochu šmrnc. Mám i zebru a tygra.“

„Dokonce i mašličkama,“ dodal s úšklebkem. „No není to roztomilé?“

„Dej si bacha, Draco, nebo ti ty střepy vkouzlím do zadnice. A pak chci teprv vidět tvůj úsměv,“ pohrozila mu a zvedla hůlku, ovšem aby uklidila a opravila baňku.

Blonďák zakoulel očima a vrátil se k věšení ozdob. Když Hermiona byla s baňkou hotová, pověsila ji zpátky na místo. Jakmile byly pověšeny všechny, odstoupili od stromu a prohlíželi si své dílo.

„Musím přiznat, že se mi s tebou zdobilo docela dobře, Grangerová,“ zamumlal Draco tichým hlasem, aby ho neslyšel Dennis.

Usmála se, ale nespustila pohled ze stromu. „I mně se s tebou zdobilo dobře, Malfoyi. Pěkná práce.“

Situace začínala být trapná, protože stáli vedle sebe a neomaleně se ošívali, a proto Hermiona o kousek odstoupila a zatleskala rukama.

„Tak jo, už jenom jedna věc, nebo vlastně dvě, a jsme hotovi!“ Došla k tašce a vytáhla podlouhlou krabici, z níž vyjmula skleněného andílka. Měl dlouhou bíle malovanou sukni a dlouhatánské blonďaté vlasy, které zářily. Měl nad hlavou svatozář, která se vznášela, přestože nebyla ničím upevněna, a nádhernou tvář, jež vypadala téměř reálně.

„Anděl? A co s ním máme dělat?“

Otočila se k Dracovi a podala mu skleněnou postavičku. „Umísti to na špičku stromu. Je zvykem tam dát buď anděla nebo hvězdu. Sice jsem si o tom nic nezjišťovala, ale andělé mají nejspíš symbolizovat anděle, kteří sestoupili z ráje na zem, aby ohlásili narození Ježíše Krista, a hvězda bude kometa, kterou tři králové následovali do Betléma.“

„Nemám ani šajn, o čem mluvíš, ale asi po mně chceš, abych tu blbost pověsil,“ zamumlal Draco a přivolal si žebřík. „Na špičku, že?“

„Ano,“ odpověděla a odstoupila, aby mohla pozorovat, jak věší anděla na strom. „Označila jsem větev. Je na ní červená čárka. Na dně je díra, takže můžeš toho anděla prostě vsunout na větev. A neupusť ho.“

„Neboj, Grangerová, mám to pod kontrolou,“ odpověděl a opatrně se natáhl, aby anděla umístil.

Hermiona na něho zírala s rukama překříženýma na hrudi. V břiše ji s každou uplynulou vteřinou poletovalo více motýlků. Sjížděla pohledem celou jeho postavu, od dlouhých noh přes statná záda až k zlatým loknám na týlu. Jejím tělem pomalu proudil oheň, který postupně vzněcoval všechny orgány, až nakonec cítila žár úplně všude.

Její rty se pomalu začaly usmívat, její tváře nachověly, srdce se jí rozbušilo a v břiše se oheň proměnil v tekutý žár. Přiškrceně polknula a rychle uhnula očima. Musela ocenit cvakání Dennisova foťáku, které ji vrátilo zpátky do reality.

„Tak.“

Draco znovu upoutal její pohled a její rty se roztáhly v široký úsměv. V moment, kdy se anděl dotkl stromu, tak se rozsvítil a roztáhl křídla, která se jasně rozzářila. Místnost byla osvětlena blikajícími žárovkami a zářivým andělem.

Zavadila očima o Dracovu tvář, která v záři anděla zjemněla. V očích se mu odráželo světlo a ústa mu zdobil chlapecký úsměv. To proto, že poprvé v životě viděl anděla svítit na špičce vánočního stromu.

Ohlédl se a ušklíbl se na ni. Opětovala jeho úsměv a cítila, jak se pod jeho spalujícím pohledem do jejího těla vracejí všechny pocity.

Dennis se zeširoka usmíval a fotil každý moment. Nechával se unášet láskou a vášní, jež poletovaly ve vzduchu.

Bylo to neuvěřitelně dokonalé.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 28.04. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 12. Dokonalý pohled Od: avisavis - 17.01. 2014
Vloudilo se ti tam pár chybiček. Např: Možná to bylo při cestě vlakem nebo díky spoustě hodinám, které tu strávil zavřený bez možnosti s někým si povídat nebo se jinak zabavit. - Hodin. Pokud bys měla zájem o opravu, ráda ti pomohu.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: Jimmi - 16.12. 2013
Ron je pako, ale takého ho predsa chceme, keďže chceme, aby Hermiona skončila s Dracom, no nie? Ďakujem za preklad, ale priznávam, najprv musím dobehnúť resty, až potom si to prečítam. Ale určite je dokonalý. PS. Neviem prísť na to, kde sa tam vzali tie poznámky. Žeby som si ich predtým nevšimla? Normálne ma to zmiatlo.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: Lachim - 15.12. 2013
Pokračuje to dobře. Jen doufám, že Ron neprovede nějakou volovinu.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: elbi - 14.12. 2013
Dracovy provokace jsou nechutné a předvánoční hádky mi moc nesedí, i když jsou víceméně z legrace.  Z Dennise se klube skvělý pozorovatel. Pochopil co se děje. Jen on a Lenka. On jistě tuší, že hráz mezi nenávistí a láskou je velmi tenká. A může zvenčí sledovat, co jim dvěma v pohledu zevnitř uniká, tedy čeho se oba spíše obávají. Zdobení stromku bych chtěla vidět. A tu fotku složenou v kapse by si měla Hermiona i Draco společně prohlédnout. Díky

Re: 12. Dokonalý pohled Od: solace - 13.12. 2013
Som zvedavá, či im Dennis spraví z tých fotiek nejakú vianočnú PR kampaň. Rona by rozhodilo od jedu:-) Je fajn, že sa im ten stromček a ostatnú výzdobu podarilo dokončiť bez toho, aby skončila v troskách. A inak klasika, tí dvaja nemôžu existovať bez vzájomného podpichovania a štipľavých slov na adresu druhého. Vďaka za preklad.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: teriisek - 12.12. 2013
Zdobení stromku bylo krásné, ale ty jejich hádky už mi vážně začínají lézt na nervy, tahle hádající se Hermiona mě neskutečně vytáčí... A Dennis to vyhrál, má teď hádám mnohem lepší materiál než jeden jediný polibek. Ron vážně není v pořádku, to to nikdo nevidí? Jako jeho myšlenky o tom, co všechno dokázal během školy... uff! Díky za překlad!

Re: 12. Dokonalý pohled Od: larkinh - 12.12. 2013
Jestli je Dennis tak dobrý, aby uměl zachytit na fotkách to, co sám vypozoroval, tak je úplně jedno, že jim vrátil  fotku s polibkem - všichni si budou myslet, že spolu chodí. Skoro si přeju, aby to uměl. A Ron bude zuřivější ještě víc. Díky za překlad.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: Sebelka - 12.12. 2013
Fantastik. Děkuji za super kapitolu. Jiťa

Re: 12. Dokonalý pohled Od: tiberia - 12.12. 2013
Dennis si tu reportáž docela užíval...on je další taková postavička, o kterých se moc nepíše. Díky za krásný překlad.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: doda357 - 12.12. 2013
K Ronovi sa vyjadrovať nejdem... Ale to zdobenie bolo vážne skvelé. Už sa teším na to, keď budeme zdobiť stromček my doma  Ale s mágiou by to bolo asi omnoho ľahšie, neviem, prečo s tým Hermiona nesúhlasila  Ale aj ten obyčajný spôsob v sebe skrýva mnoho neobyčajného  Rada by som videla tie fotky  Ďakujem za preklad 

Re: 12. Dokonalý pohled Od: denice - 12.12. 2013
Je mi strašně líto, že Ron nemá nikoho, komu by se svěřil se svými chorými myšlenkami a kdo by ho vzápětí vyexpedoval k Mungovi. Tam už by si s tím specialisté měli poradit, snad. A zdobení stromečku jsem si užila s těmi dvěma mnohem víc, než jsem doufala. Díky, čarodějko!

Re: 12. Dokonalý pohled Od: Koki - 12.12. 2013
Dennis vidí mnohem víc nž oba dva dohromady.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: scully - 12.12. 2013
Krásná kapitolka. Zdobení stromečku na mě dýchlo vánoční atmosférou. Dennis je dost vnímavý,a jsem zvědavá co s tou fotkou provede Hermiona. Děkuji za překlad

Re: 12. Dokonalý pohled Od: MIRA - 12.12. 2013
Krása. Denis je fakt všímavý. Ďakujem za Krásny preklad.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: martina11 - 12.12. 2013
Dokonalá kapitola, skoro bez hádek a plná příprav na Vánoce. Dennis má úžasný postřeh a doufám, že tam bude častěji. Moc díky za překlad.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: arabeska - 12.12. 2013
I ten Dennis je vnímavější než oni dva! :D Chtěla bych u toho zdobení být, muselo to být magické. Zmocňuje se mě vánoční nálada... :)

Re: 12. Dokonalý pohled Od: Lupina - 12.12. 2013
Nádherné zdobění. Úplně mě to naladilo. Strašně krásně se to četlo - ta vášeň, co mezi nimi probleskovala, no mňamka. Ti dva se prostě k sobě hodí :-) Už se těším na pokračování. Děkuji moc za překlad.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: Zuzana - 12.12. 2013
Aj keď som si tú atmosféru živo predstavovala, závidím Denisovi, že to mohol zažiť a vidieť na vlastné oči. Som zvedavá ako použije tie fotky :) Bude to nádherný vianočný príbeh♥ ďakujem aj za túto prekrásnu kapitolu.

Re: 12. Dokonalý pohled Od: leporelo - 12.12. 2013
To naozaj muselo byt dokonale predstavenie...aspon pre vsimaveho Denisa...niektore fotky budu podla mna uzasne...som zvedava ci tam este budu hrat nejaku ulohu... A chudak Ron...s nim sa naozaj nieco deje a nie je to nic dobre... Tesim sa na dalsi diel. Dakujem LadyF za preklad

Re: 12. Dokonalý pohled Od: marci - 12.12. 2013
Zdobení stromečku bylo úžasné. "Nemám ani šajna, o čem mluvíš, ale asi chceš, abych tu blbost pověsil." Jak typické!! Chlap! (To vážně nemá co dělat s kouzelníky) Líbilo se mi, jak Draco vycukával hermionu popisem, kde všude si... ulevuje   Super kapitola, úžasný překlad. Díky, LadyF  

Re: 12. Dokonalý pohled Od: soraki - 12.12. 2013
opravdu krásné zdobení , já se už taky těším, až vytáhneme všechny ozdoby - a jen tak na okraj, my máme už několik let po sobě výzdobu zeleno-stříbrnou (a nemá to vúbec nic společného s tím, že ve všech rozřazovacích testech končím ve Zmijozelu) ovšem Ron bude potřebovat lékaře, on je vážně chorý! Děkuji, hned mám lepší den

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu