Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pokud na tom trváte

Autor: Ramora

Překlad: Jacomo, která za pomoc s jazykovými záludnostmi posílá veliké díky betě Calwen.

Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12762

Poznámka překladatelky: Navazuje na povídku ´Jen si tak trochu písknout´ (Storm In a Teapot), která je rovněž součástí letošního Snamione Adventu. Sice by spíš pasovala k aprílu, ale snad si této legrace užijete i v předvánočním čase.

Severus Snape zůstal na večeři.

Neplánoval to, rozhodně si nemyslel, že o to stojí. Poté, co poslal Minervě sovu se zprávou, že se za ní Hermiona Grangerová zítra zastaví, se začal chystat k odchodu, když v tom se náhle ozval pronikavý zvuk zvonku.

Vyskočil a sáhl po hůlce, ale poté, co mu došlo, že to zvoní telefon, se uvolnil. Pomyslel si, že vyzvánění telefonů se od té doby, co pobýval v mudlovském světě, změnilo k nepoznání.

Sam – paní Grangerová – telefon zvedla. Snape si vyslechl její část hovoru.

„Haló, Em, je všechno v pořádku?“

„Ale ne! Nemocnice? Co se stalo?“

„To není pravda! Em, myslíš to vážně?!“

„Ne, ne, samozřejmě, že si nevymýšlíš!“

„Ale je OK?“

„Podívej, navštívíme ho zítra. S dnešním večerem si nedělej starosti, zorganizujeme to na jindy. Srdečně ho od nás pozdravuj a řekni mu, aby byl příště opatrnější!“

Položila sluchátko a s jiskřením v očích se otočila k Hermioně. „Emma a Ken nakonec dnes vůbec nedorazí.“

„Je všechno v pořádku, mami?“ zeptala se Hermiona. „Mluvila jsi o nemocnici – “

„Ach ano! Ken měl malou – nehodu. Během pár dní bude v pořádku. Mohli byste teď ty a Severus připravit stůl pro čtyři, tedy pokud vám to tedy nevadí, Severusi, byl byste tak laskav a otevřel víno? Bílé je v ledničce a červené v přístěnku pod schody.“

„Mami!“ ozvala se Hermiona rozhořčeně.

„Moc se omlouvám, Severusi, zase jsem dělala ukvapené závěry! Ale zůstanete na večeři, že ano? Sam a já bychom uvítali vaši společnost a jsem si jistá, že i Hermiona bude ráda, když zůstanete,“ prohlásila matka navzdory šílené gestikulaci své dcery, která stála za Snapeovými zády. „Chci říct, nemáte nějaké další závazky, že ne?“ dodala náhle nejistě.

„Já – rád bych tedy zůstal, paní – Sam, pokud trváte na tom, že budu vítán,“ řekl Snape. „Nemám žádné další závazky. A moc krásně to voní,“ dodal v náhlém osvícení.

Sam se s úlevou usmála a nasměrovala Snapea ke skříňce s vínem. Pak se otočila k dceři, která měla hlavu zabořenou v dlaních.

„Co je, Hermiono?“ zeptala se.

„Ty jsi někdy tak trapná, mami! Nemůžeš lidi jen tak nutit, aby zůstali na večeři! A k tomu ještě Snapea! Je příšerný a nespolečenský! Byl to můj učitel! A…“

„A už není. Nejspíš je jen plachý. Vítej ve světě dospělých, Hermiono! Budeš si na to muset zvyknout!“ Sam pohladila dceru lehce po tváři a vrátila se do kuchyně.

„Plachý!“ zasténala Hermiona a ze zoufalství uhodila čelem o zeď.

Snape se vrátil do místnosti s lahví červeného vína. „Kde je stůl?“ zeptal se, až nadskočila. Když viděl její zmatený pohled, dodal: „Domnívám se, že se očekává, že ho prostřeme.“

„Aha. Dobře. V jídelně,“ zamumlala Hermiona a ukázala mu, kudy jít.

„Podívejte se,“ začala nejistě, „moc se za mamku omlouvám, někdy je fakt trochu vlezlá. Vím, že tu nechcete zůstat na večeři, takže jestli chcete odejít, omluvím vás.“

„A vy chcete, abych odešel, slečno Grangerová?“ zeptal se a zblízka se na ni zahleděl.

Zrudla. Co se očekává, že řekne? Samozřejmě že chtěla, aby odešel, ne? Nedokázala si představit, že s ním povede normální rozhovor, a on se pravděpodobně nechystá vést ho s jejími rodiči nebo oni s ním, ale nemohla jít a takhle to všem říct, že ne?

„Ne, chci říct, samozřejmě že budu ráda, když zůstanete,“ zalhala. „Jen mě prostě nenapadlo, že byste o to stál. Myslela jsem si, že jste jen zdvořilý.“

„Slečno Grangerová, zdvořilost je trestný čin, ze kterého bývám obviněn zřídkakdy. Kdybych nechtěl zůstat, nebyl bych tady.“

„Ne, ne, jistě, já vím, že jste zcela schopen vyjádřit svůj názor,“ ujistila ho, ale nepřestávala přemýšlet, proč tu pro všechno na světě chce zůstat.

„Mám hlad,“ řekl, „a mám náladu nebýt sám. Je milé být pro jednou pozván místo toho, aby všichni předpokládali, že jsem příšerný, nespolečenský mizera. Tak proč bych prostě neotevřel to víno a pak jsme neprostřeli stůl?“

Přikývla a zastyděla se.

Snape si na druhou stranu začal svůj večer užívat; pohled na ruměnec, který jeho pokárání vyvolalo, naznačoval, že se před ním možná otvírá možnost užít si nějakou nevinnou zábavu.

Hermiona došla k příborníku a vytáhla zásuvku. „Vývrtku, vývrtku,“ mumlala a prohrabávala se obsahem. Snape si za jejími zády odkašlal. Otočila se. Láhev vína se vznášela mezi nimi a Snape nad ní mával dlouhou štíhlou rukou. Očima se vpíjel do jejích; ale ona jimi rychle uhnula směrem k lahvi.

„Jste snad čarodějka, slečno Grangerová, nebo ne?“ zeptal se tiše, a přestože nespustil oči z její tváře, z vršku lahve se elegantně sloupla folie, špunt s jemným lupnutím pomalu vyklouzl z hrdla a bezpečně přistál v jeho natažené ruce.

Při té jednoduché ukázce síly se hluboko v ní pohnulo cosi primitivního; byl to ten nejneuvěřitelnější erotický moment, který kdy zažila. Stěží mohla dýchat; ústa měla vyprahlá a podbřiškem se jí šířilo podivné brnění. Otočila se po Snapeovi, který ji s lehkým úsměvem a tázavým pohledem v očích pozoroval.

„A teď, Hermiono, ten stůl,“ zašeptal a naklonil se k ní blíž.

„Ano,“ zašeptala i ona, „stůl.“ A vůbec se nepohnula.

Pozvedl obočí a ona se náhle upamatovala, co by měla udělat. „Stůl!“ vypískla a upalovala sklidit pátou soupravu. Odtahovala právě stranou židli, když ji tatáž dlouhá štíhlá ruka chytila za zápěstí.

„To je vůbec poprvé, Hermiono, co jste neodpověděla na moji otázku.“ Ztuhla a bušilo jí srdce.

„Ja – jakou otázku, pane?“ vykoktala.

„Jste čarodějka,“ artikuloval pečlivě a při tom zvedl její ruku ze židle a přesunul ji mezi ně, „nebo ne?“

Rozechvěle přikývla.

„Tak byste,“ nechal její ruku klesnout a trochu ustoupil, „možná mohla zvážit použít k téhle činnosti svou magii?“

Panebože, pomyslela si zoufale, kde mám začít? Nemůžu to dělat, když se na mě takhle dívá!

Tápavě sáhla po hůlce a snažila se vymyslet kouzlo, jakékoliv kouzlo, které by poslalo nádobí a příbory zpátky do skříňky. Byla si hmatatelně vědoma Snapeovy přítomnosti a připravenosti zesměšňovat její neúspěch, ale začala se připravovat na to, že v téhle zkoušce selže, protože si náhle uvědomila, že nezná jediné domácí kouzlo, a i kdyby nějaké znala, nedokázala by si ho pod tím upřeným pohledem vybavit.

Přinutila se znovu soustředit na prostírání stolu, ale byla tak rozrušená, že mizící kouzlo, o které se pokusila, selhalo; ozvalo se hlasité prásk a stůl byl náhle pokrytý porcelánovými a skleněnými střepy.

„Spravte to, Hermiono,“ pronesl hlas za ní, když bojovala se slzami zoufalství. „Reparo by mělo stačit, pokud budete opatrná,“ nadhodil a ona poprvé zaslechla v jeho hlase náznak pobavení a srdečnosti; což bylo daleko více znepokojující než jakékoliv množství sarkasmu.

„Re – reparo!“ vyslovila; střepy se zase spojily dohromady a prostřené nádobí se vrátilo do původního stavu. Vydechla úlevou.

„Dnešek není dobrý den pro vás a nádobí, že?“ položil jí řečnickou otázku. Začervenala se.

„A taky působíte velice nervózně, Hermiono,“ pokračoval a popošel blíž. „Ne jako statečná válečná hrdinka z Nebelvíru. Nemůžu uvěřit, že rozchod s panem Weasleyem tak nabořil vaše sebevědomí.“

Položil jí ruku na rameno a obrátil ji čelem k sobě. „Mohu doporučit vhodné kouzlo,“ zamumlal.

Nabízí jí kouzlo, jak přeměnit Rona nazpátek?

„Nebo – pokud na tom trváte, můžete držet mou ruku, až ho budu předvádět.“ Zůstala na něj zírat. „Odstranit prostřené nádobí? Na to se hodí tohle kouzlo,“ vysvětlil klidně.

Bože, uvědomila si, to není pravda! Jsem mnohem vzrušenější z myšlenky, že ho držím za ruku, zatímco on mi ukazuje nějaké hloupé domácí kouzlo, než jsem kdy byla z čehokoliv, o co se Ron snažil!

Zachránila ji matka, která vešla do místnosti s lahví bílého vína.

„Jé, Severusi, vy jste otevřel červené!“ Sáhla po špuntu a uznale se nadechla. „Bez vývrtky? Použil jste magii?“

Snape přikývl. Hermiona zrudla ještě o kousek, jestli to tedy bylo vůbec možné.

„Ukážete mi to?“ zeptala se matka dychtivě a podala mu víno.

„Madam, jsem vám k službám,“ odpověděl, vzal si od ní lahev a přiměl ji vznášet se ve vzduchu.

Hermiona utekla.

* * *

„U mudlorozených nejde o zas tak neobvyklý problém,“ vykládal Snape o něco později nad šálkem kávy. „Myšlení dětí se formuje dávno předtím, než jdou do školy, takže se naučí, jak se věci v domácnosti dělají od těch, se kterými vyrůstají. A tyhle dovednosti si neosvojí ani v žádné fázi svého vzdělávání, takže způsob, jakým vykonávají domácí práce, je odrazem toho, kde vyrůstaly. Přidejte k tomu omezení, která jsou na ně uvalena; mudlovští rodiče, kteří nevědí, proč jejich dítě dělá tak podivné věci, a snaží se tomu zabránit, či ministerské omezení magie nezletilých, to všechno vysílá podprahové poselství, že magie domů nepatří. Zejména ne domů k rodičům. Když odejdou z domova a uzavřou sňatek nebo bydlí s dalšími kouzelníky a čarodějkami, je to o něco snazší. Motáci pochopitelně mají podobný problém, ale v opačném směru; musí se naučit dělat věci po mudlovsku a obvykle v tom nejsou zklamanými rodiči podporováni. A ani kouzelnickou společností.“

Takhle to probíhalo celý večer, uvažovala Hermiona. Snape se choval zdvořile, sečtěle, sdílně, jevil opravdový zájem o vše, co Sam a Sam říkali; očividně si je během té půl hodiny, co strávila nahoře, získal. A zdvořile přijal její výmysl, že ´se musela převléknout k večeři´, zatímco vstal, aby jí odsunul jí židli, když se vrátila dolů.

Pokud si někdo všiml, že mluvila málo a jedla ještě míň, všichni se chovali příliš zdvořile, než aby se o tom zmiňovali.

„Pošlu vám knihu o domácích kouzlech, Hermiono,“ pokračoval Snape. „Je užitečná a nepochybuji, že Sam se ráda na některá z nich podívá.“

Hermionina matka se zasmála. „To ano. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jste předváděl s tím špuntem, Severusi!“ Hermiona se zavrtěla, když se vzpomněla, jak to zasáhlo ji.

„Jen tak zamávat rukou a dívat se, jak to mizí v nenávratnu!“ pokračovala Sam. „A jste velmi vnímavý, Hermiona nám skutečně od té doby, co je pro ni legální dělat magii doma, žádná kouzla neukázala. Nečekali jsme, že je uvidíme, a Hermiona se prostě při pobytu doma vrátí do starých kolejí. Těší nás, že jste tu dnes večer mohl zůstat, hodně jsme se toho dozvěděli.“

To rozhodně ano, pomyslela si Hermiona. V zoufalé snaze změnit téma hovoru, než matka pozve Snapea na další večeři, se zeptala: „Mami, co se stalo panu Thompsonovi? Proč je v nemocnici?“

Ulevilo se jí, když se matka znovu posadila na židli a pustila se do hovoru vedoucího směrem, který Hermioně vyhovoval. Otec už zřejmě ten příběh slyšel, protože se zachechtal a s úsměvem pohlédl na svoji ženu.

„No, víš, že se Ken a Emma právě přestěhovali? Ken je nadšený kutil,“ vysvětlovala Snapeovi, který přikývl, že rozumí. „Taky je nadšený zahradník a nezdravě posedlý zdravím a bezpečností. V dolní části nové zahrady stála stará chatrná kůlna a Ken si všiml, že z ní asi v úrovni očí trčí rezavý hřebík. Tak se rozhodl, že ho dnes odpoledne, ještě než se půjde přichystat na večeři, odstraní.“ Upila ze šálku kávu, a pak ho odložila na talíře a pokračovala.

„Přinesl si krabici s nářadím, položil ji stranou a vyndal z ní kleště. Bohužel hřebík byl poněkud delší, než předpokládal, pořádně zrezlý. Tak si opřel nohu o roh kůlny a zatáhl.“

„A kůlna spadla!“ vykřikla Hermiona, předjímajíc pointu.

„Ne, Hermiono, takhle to nepokračovalo,“ napomenula ji matka hraně přísným tónem, „a nepřerušuj mě!“

Hermiona se znovu opřela a cítila se malinká, že dostala před Snapem vynadáno jako dítě. Pobavený pohled, který jejím směrem vyslal, když matka začala znovu vyprávět, jí unikl.

„Když ten hřebík vytáhl, kůlna nespadla. Ale použil příliš moc síly, takže když to udělal, ztratil rovnováhu a zavrávoral. Bohužel než to stihl vyrovnat, zakopl o krabici s nářadím, kterou si položil, podle svého mínění, dostatečně stranou.“

Snape svraštil obočí, protože při pohledu na Sam vytušil, že přijde ještě něco dalšího. „Ale to není důvod, proč se zranil, že ne?“

Sam zavrtěla hlavou.

„Naštěstí se mu podařilo měkké přistání. Naneštěstí jim týden předtím přivezli dvě fůry čerstvé koňské mrvy a…“

„Přistál přímo v ní!“ vyhrkla Hermiona, protože nedokázala odolat.

„Tentokrát jsi to trefila, Hermiono!“ smál se její otec. „Ale pokračuj, milá Sam.“

„Takže tam spadl, hrabal se z té hromady hnoje, která ho zasypala, když ucítil, jak mu kus vklouznul do gumovky. On Ken je jaksi – opatrný – na svůj vzhled – “

„Domýšlivý,“ vložil se do toho Hermionin otec.

„Naprosto lockhartovský,“ zamumlala Hermiona směrem ke Snapeovi, který si pobaveně odfrkl.

„ – a tak se oprašoval, co to šlo, pro případ, že by ho viděli sousedi, jak se snaží zout. Ale jelikož neudržel na jedné noze rovnováhu, tak se opřel o…“

„…kůlnu!“ vyhrkli sborově Hermiona a Snape.

„Přesně tak, o rohový trám kůlny. A v tom okamžiku, jak jste už uhodli, se ukázalo, že ten dlouhý rezavý hřebík, který vytáhl, byl tou jedinou věcí, která držela stavbu pohromadě!“

„Pane bože!“ vykřikla Hermiona a přikryla si rukou pusu se směsicí hrůzy a smíchu.

„Takže takhle se zranil?“ dodal Snape.

„No, ne, to nebylo ono,“ řekla Sam. „Emma uslyšela rámus, vyběhla ven, a uviděla, jak se její manžel zvedá z velké hromady trouchnivých prken; jen s pár škrábanci a trochu otřesený, ale jako zázrakem bez úhony.“

„Tak jak –“

„Huš, dítě. A tak tam náš milý, zdravím a bezpečností posedlý muž stál uprostřed své nové zahrady, pokrytý bůh ví čím, po kolena zabořený do trosek kůlny, ale jak říkám, nezraněný. Emma ho zatáhla dovnitř a poslala ho do sprchy. Netrvalo ani pět minut a zaslechla z patra velký rachot. Vyběhla nahoru do koupelny. Šlo o to, že Ken nebyl zvyklý používat sprchu ve vaně – v minulém domě měli sprchu zvlášť – a uklouzl po vlhkém povrchu vany, chytil se závěru a strhl ho i s celou tyčí na sebe!“

Sam, Hermionin otec se tiše pro sebe pochechtával, což dávalo Snapeovi tušit, že tím celý příběh ještě nekončí.

„No, nechala ho ve vaně, s přísným pokynem, ať se neutopí a vrátila se dolů. Připojil se k ní o dvacet minut později, čistý a vymydlený, ale plný obav, že jeho očkování proti tetanu už je prošlé. Tak sedli do auta a jeli do nemocnice.“

„Neměli nehodu, že ne?“ vydechla Hermiona.

„Ne, neměli. Dojeli bezpečně až do nemocnice. A strávili dvě hodiny čekáním na pohotovosti, než na ně přijde řada.“

„Tak dlouho?“ hlesl Snape vyděšeně. U Svatého Munga prohlédli pacienty během několika minut po příchodu.

„Co se tedy stalo, jestliže byl v pořádku, když tam přijel?“ zeptala se Hermiona.

„Trpělivost. Nakonec ho prohlédl doktor, který souhlasil s tím, že mu dá injekci proti tetanu. Tak sestřička odešla pro příslušné vybavení a během pár minut byla zpět. A – “

„A?“ vydechlo celé její publikum unisono.

„- a on zavadil jediným pohledem o jehlu a šel k zemi!“

Hermiona a Severus se rozchechtali. Smáli se, až je píchalo v břiše a Sam i Sam se k jejich veselí připojili.

„Ale mami,“ namítla Hermiona, když smích konečně odezněl a ona si utírala slzy z tváře, „nenechali by si ho tam jen kvůli mdlobám, ne?“

„Ale on jenom neomdlel, Hermiono. Ve skutečnosti se při tom pádu praštil hlavou o zeď. Šest stehů a nechali si ho tam na pozorování.“

To vyvolalo nový výbuch smíchu a Hermiona poznamenala: „Vím, že by to mohlo být vážné, a neměli bychom se smát, ale já si nemůžu pomoct! Tohle prostě nevymyslíš!“

* * *

Půl hodiny poté se Severus konečně rozloučil. Potřásl si srdečně rukou s panem Grangerem a ruku paní Grangerové pozvedl ke rtům.

„Mnohokrát děkuji za nádherný večer, o to lepší, že byl neočekávaný,“ řekl.

„My děkujeme za vaši společnost,“ odpověděla Sam. „Jste u nás srdečně vítán, kdykoliv půjdete okolo! Jsem ráda, že jsme měli příležitost setkat se s jedním z Hermioniných přátel.“

Otočil se k Hermioně, uchopil její pravou ruku a účinně ji tím zbavil schopnosti myslet. Rozloučil se s ní stejně jako s její matkou, i když tentokrát to možná trvalo o chvilku déle. Pak se naklonil a pošeptal jí cosi do ucha.

Uskočila, tvář náhle zrudlou, a řekla: „Ale to ne, to nemůžu!“

„Hermiono, trvám na tom. Bylo by mi potěšením,“ zamumlal a pustil její ruku.

„Tedy, pokud na tom trváte, přijímám vaši nabídku,“ vykoktala. „Je to od vás velice laskavé. Severusi.“

„Rádo se stalo,“ odpověděl s jednoznačným náznakem úsměvu na rtech. Ustoupil od skupiny ke vchodovým dveřím, uklonil se a s prásknutím se přemístil.

„Nádobí,“ zvolala Hermionina matka rázně a postrčila dceru směrem ke kuchyni.

* * *

„Co ti to Severus šeptal, zlatíčko?“ zeptala se matka, když končily s utíráním nádobí.

„No, tedy, říkal – ehm – říkal, že mi pošle tu knihu,“ zadrmolila. „Víš, tu, co o ní mluvil, o těch domácích kouzlech,“ dodala spěšně.

„Chápu,“ řekla Sam a v duchu si pomyslela, že na předání tak krátké zprávy to trvalo trochu moc dlouho. „To je od něj velmi pozorné.“

„Ano, ano,“ přikývla Hermiona roztržitě. Matka se slitovala nad pánví, do které se dívka snažila utěrkou vydřít díru, a opatrně ji dceři sebrala z rukou.

„Máš za sebou dlouhý a náročný den, drahoušku,“ nadhodila matka zkusmo. „Co si takhle dát dlouhou koupel a jít brzy spát? To nádobí oschne samo. Nezapomeň, že se chystáš zítra do Bradavic. Nejspíš toho máš hodně k přemýšlení a jistě se chceš trochu vzpamatovat z celého toho zmatku.“

„Zmatku?“ zopakovala Hermiona jako ozvěna a při myšlence, že v ní matka může tak snadno číst, zrudla.

„Ano, drahoušku. Nestává se každý den, že by dívka zrušila zasnoubení, ne?“

„Zasnoub – aha, jasně, ano. Ron. Ano, mami, dobrý nápad. Půjdu nahoru a pořádně si to promyslím. Mám na přemýšlení ve vaně spoustu věcí. Dobrou!“ políbila matku a vyrazila po schodech nahoru. Ten večer už se neukázala.

* * *

Když to bylo všechno za nimi, Sam a Sam se stulili na pohovce jeden druhému do náručí.

Sam promluvila první: „Je to zajímavý muž, ten Severus, že ano? Ve skutečnosti dost fascinující.“

„Moje milá, kdybych nevěděl tak jistě, že jsi věrná manželka, žárlil bych na pozornost, které se mu dnes večer dostávalo!“ odpověděl Sam.

Sam se zasmála. „Já si spíš myslím, že i kdybych dnes večer vešla do pokoje nahá, tak by si toho nevšiml. Neviděl jsi to?“

„Jako její otec si nejsem jistý, jestli jsem to chtěl vidět!“ odvětil muž suše. „Ale dobrá, no, byla to sranda, ne?“

„Myslíš, že je to oboustranné?“

„Hm hm.“

„Jednou bychom mohli mít velmi zajímavá vnoučata,“ zamumlala žena.

„Nezačínej s počítáním Hermioniny drobotiny,“ řekl Sam a cvrnknul svou ženu lehce do nosu. „Je ještě hodně mladá, nechme je, ať si to vyřeší sami podle sebe. Možná k tomu vůbec nedojde. Viděli jsme se s ním jen jeden večer a člověk může na tak krátkou dobu skrýt hodně ze své povahy. A neexistuje žádná záruka, že se ještě někdy sejdou.“

„Ach, myslím, že tohle nebude problém,“ prohlásila Sama sebejistě.

„Tak prostě uvidíme, co se stane, miláčku,“ odpověděl jí manžel. „Nepleť se do toho!“

„Pletla jsem se snad do toho směšného zasnoubení s Ronem Weasleyem? Ne. A proč ne?“

„Protože jsi věděla, že naše dcera časem přijde k rozumu?“

„Přesně tak! A přišla. Ačkoliv Severusův dnešní příchod byl bonus, který jsem neočekávala. Rozhodně otřásl jakoukoliv sebelítostí, ve které by se mohla utápět!“

Chvilku zůstali sedět v chápavém tichu.

„Vzpomínáš si, když jsme spolu chodili?“ zeptal se muž nakonec.

„Bože, ano! Bylo to vzrušující, ne? To napětí, nejistota – ba přímo magie!“

„Dnešní večer mě nutí být poněkud nostalgický, Sam,“ podotkl ještě a věnoval jí významný pohled.

„Ty jsi nemožný, Same Grangere! Ale konec konců proč ne? Pokud na tom trváš!“

A zvedla k němu tvář pro políbení.

Poznámka překladatelky:

Příběh má ještě jedno pokračování, které se jmenuje „Malá kniha kouzel“, ale bohužel není dokončené a autorka se už dlouho nepohybuje ve světě ff, takže naděje na další aktualizace je mizivá. Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem, nabízím odkaz: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12782