Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

60. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 05.11. 2013 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

ï»Â¿

"Prubuďte se."

Harryho oči se zprudka otevřely, když se s náhlým zalápáním po dechu probudil; jeho ležící tělo se s trhnutím nastartovalo. Nepamatoval si žádné sny, možná jeho mozek byl příliš unaven, než aby snil, přišlo mu jako by sotva zavřel oči a o chvilku později už slyšel ta slova.

"Musíte se probudit," řekl hlas Quirina Quirrella. "Dal jsem vám tolik času, kolik jsem jen mohl, ale bude moudré nechat si alespoň jedno otočení obraceče času v rezervě. Brzy se musíme vrátit o čtyři hodiny zpět do Maryina sídla a ve všech směrech budit dojem, že jsme dnes nedělali nic zajímavého. Ještě před tím jsem si s vámi přál promluvit."

Harry se v temnotě pomalu posadil. Jeho tělo bylo rozbolavělé, a to nejen v místech, kde leželo na tvrdém betonu. V jeho paměti se obrazy převalovaly jeden přes druhý, všechno to, co jeho unavené podvědomí nedokázalo zpracovat do skutečné noční můry.

Tucet příšerných prázdnot vznášejících se kovovou chokodbou, kov kolem nich matnul, světlo uhasínalo a teplota klesala, jak se prázdnota snažila vysát ze světa život -

Křídově bílá kůže, natažená přes kost, která zůstávala, když tuk a svaly zmizely -

Kovové dveře -

Ženský hlas -

Ne, nechtěla jsem, prosím neumírej -

Už si nevzpomínám na jména mých dětí -

Neodcházejte, neberte mi to, ne, ne, ne -

"Co to bylo za místo?" zachrčel Harry hlasem, který vyrazil z jeho hrdla jako voda nucená projít příliš tenkou trubkou, v temnotě zněl skoro stejně zničeně jako hlas Bellatrix Blackové. "Co to bylo za místo? To nebylo vězení, to bylo PEKLO!"

"Peklo?" řekl klidný hlas učitele obrany. "Myslíte tu křesťanskou představu o trestu? Předpokládám, že jistá podobnost tu je."

"Jak -" Harryho hlas se zadrhával, v hrdle měl uvízlého něco obrovského. "Jak – jak mohli -" Lidé vybudovali to místo, někdo postavil Azkaban, postavili ho účelně, udělali to s rozmyslem, ta žena měla děti, děti, které si nebude pamatovat, nějaký soudce rozhodl, že to by se jí mělo stát, někdo ji odtáhl do té cely a zamkl dveře zatímco ječela, někdo ji krmil každý den a odcházel, aniž by ji pustil -"

"JAK TOHLE MŮŽOU LIDÉ DĚLAT?"

"Proč by neměli?" řekl učitel obrany. Na to slabé modré světlo osvětlilo skladiště, ukázalo vysoký, betonový strop a zaprášenou betonovou podlahu; a profesora Quirrella sedícího slušný kus od Harryho, opírajícího se zády o natřenou zeď; ono slabě modré světlo dalo zdím ledovcovitý lesk, prach na podlaze se proměnil v tečky sněhu a z muže se stala ledová sucha, zahalená v temnotě, kde ji její černý hábit pokrýval. "K čemu jim jsou azkabanští vězni?"

Harry v zaskřehotání otevřel ústa. Žádná slova z nich nevyšla.

Na rtech profesora obrany zacukal slabý úsměv. "Víte, pane Pottere, kdyby se Ten-jenž-nesmí-být-jmenován jednou zmocnil vlády nad kouzelnickou Británií, a postavil by takové místo jako je Azkaban, postabil by ho proto, protože by si chtěl vychutnal utrpení svých nepřátel. A pokud by místo toho shledal, že mu jejich utrpení připadá odpudivé, no, pak by druhý den přikázal Azkaban strhnout. Pokud jde o ty, kteří Azkaban postavili a o ty, kteří jej nestrhli, zatímco pronášeli vznešená kázání a představovali si, že oni tu zločinci nejsou... no, pane Pottere, kdybych měl na výběr mezi čajem s nimi, nebo s Vy-víte-kým, myslím, že společnost Pána zla by mě urazila méně."

"Nerozumím," řekl Harry, hlas se mu třásl, četl o tom klasickém experimentu zabývajícím se vězeňskou psychologií, obyčejní vysokoškolští studenti se v něm proměnili v sadisti hned, jak jim byla přiřčena role vězeňských strážců; jen teď si uvědomil, že ten experiment se nezabýval tím správným problémem, tou nejpodstatnější otázkou: nezaměřili se na klíčové lidi, nemělo jít o vězeňské strážce, ale o všechny ostatní. "Opravdu nerozumím, profesore Quirrelle, jak lidé mohou jen tak dovolit něco takového, proč to kouzelnická Británie dělá -" Harryho hlas se zastavil.

Profesorovy oči měly v bledě modrém světle stejnou barvu jako vždy, protože barva světla byla barvou duhovek Quirina Quirrella, těch nikdy netajících kousků ledu. "Vítejte, pane Pottere, ve vašem prvním setkání s reáliemi politiky. Co mohou ta žalostná stvoření v Azkabanu nabídnout jakékoli frakci? Kdo by mohl něco získat tím, že by jim pomohl? Politik, který by se otevřeně postavil na jejich stranu by se asocioval se zločinci, s jejich slabostmi, s nevkusnými věcmi, o kterých by lidé raději nepřemýšleli. Alternativně by politik mohl demonstrovat svou sílu a krutost voláním po delších rozsudcích; demonstrace síly přece vyžaduje oběti k rozdrcení. A lidé jásají, protože je v jejich povaze stavit se na stranu vítěze." Chladný, pobavený smích. "Chápejte, pane Pottere, nikdo tak docela nevěří tomu, že by do Azkabanu mohli jít oni sami, takže v tom pro sebe nevidí žádnou škodu. Pokud jde o to, jak tak ublíží druhým... předpokládám, že vám kdysi bylo řečeno, že lidi podobné věci zajímají? To je lež, pane Pottere, nezajímá je to ani v nejmenším, a pokud byste neprožil dětství v takové izolaci, všiml byste si toho už dávno. Utěšte se tímto: ti momentálně uvěznění v Azkabanu volili pro toho samého ministra čar a kouzel, který sliboval, že jejich cely přemístí blíže k mozkomorům. Přiznávám, pane Pottere, že vidím málo naděje pro demokracii jakožto efektivní formu vlády, ale obdivuji poetiku v tom, jak činí své oběti komplici ve své vlastní destrukci."

Harryho čerstvě sjednocené já znovu hrozilo, že se roztříští do fragmentů, ta slova na jeho vědomí padala jako rány kladivem, hnala jej zpět, krok za krokem, k propasti, kde se ukrývala jakási mohutná propast. Snažil se najít něco, čím by se zachránil, nějakou chytrou odpověď, která by ta slova vyvrátila, ale žádná ho nenapadala.

Učitel obrany Harryho pozoroval, jeho oči odrážely spíše zvědavost než nějaký cíl. "Pochopit, jak byl Azkaban vybudován a jak pokračuje ve svém chodu je velmi jednoduché, pane Pottere. Lidé se starají o to, co by oni, osobně, mohli získat nebo ztratit; a dokud nečekají, že by se jim to mohlo vrátit, jejich krutost a nedbalost nezná mezí. Všichni kouzelníci v této zemi se nijak neliší od toho, kdo nad nimi chtěl vládnout, Vy-víte-koho; jen jim chybí jeho moc a jeho... upřímnost."

Chlapcovy ruce byly sevřeny do pěstí tak pevně, že se mu nehty zařezávaly do dlaně. Pokud jeho prsty byly bílé nebo tvář bledá, spatřit se to nedalo, protože bledě modré světlo všechno měnilo v led a stín. "Jednou jste mi nabídl podporu, pokud bude mou ambicí stát se dalším pánem zla. Je tohle tím důvodem, profesore?"

Učitel obrany naklonil hlavu, lehký úsměv na rtech. "Ovládněte všechno, co vás mohu naučit, pane Pottere, a jednou této zemi vládnout budete. Pak budete moci strhnout vězení, co postavila demokracie, pokud shledáte, že vás Azkaban stále znepokojuje. Ať se vám to líbí nebo ne, pane Pottere, dnes jste viděl, že vaše vůle je v rozporu s vůlí populace této země, a že, když se to stane, neskloníte hlavu a nepřijmete jejich rozhodnutí. Takže pro ně, ať už to oni ví či ne, a ať už si to vy připustíte nebo ne, jste jejich další pán zla."

Ve stálém, monochromatickém světle, jak chlapec tak učitel obrany působili jako nehybné ledové sochy, duhovky jejich očí byly redukovány do podobné barvy, v onom světle vyhlížely téměř stejně.

Harry upřel pohled přímo do těch bledých očí. Všechny ty dlouho-potlačované otázky, ty, o kterých si řekl, že je odloží až do dubnových idů. To byla lež, jak už teď věděl, sebeklam, nic neřekl, protože se bál, co by mohl uslyšet. A teď to z jeho rtů všechno začalo proudit, všechno najednou. "Při naší první hodině jste se pokusil přesvědčit mé spolužáky, že jsem zabiják."

"To jste." Pobaveně. "Ale pokud vaše otázka zní, proč jsem jim to řekl, pane Pottere, odpovědí je, že ve dvojznačnosti najdete silného spojence při své cestě za mocí. Jeden den dejte znamení zmijozelům, druhý si protiřečte se znamením k nebelvírům; zmijozelským tak dovolíte věřit čemu chtějí, zatímco nebelvíři přemluví sami sebe, aby vás podporovali rovněž. Dokud zde existuje nejistota, lidé věří tomu, o čem se domnívají, že slouží k jejich prospěchu. A dokud budete působit silně, dokud budete působit vítězně, jejich instinkty jim řeknou, že jejich prospěch leží s vámi. Vždycky kráčejte stínem a světlo i temnota budou následovat."

Profesor Quirrell poklesl hlouběji proti zdi o kterou se opíral, jeho tvář tak byla vržena do stínu, jeho oči se změnily z bledého ledu do temných propastí, stejných jako měla jeho hadí podoba. "Přeji si, aby Británie zesílila pod silným vůdcem; to je mé přání. Pokud jde o mé důvody," profesor Quirrell se nevesele usmál, "myslím, že ty si nechám pro sebe."

"Ten pocit zkázy, který kolem vás cítím." Ta slova se mu vyslovovala stále obtížněji, jak se točil blíže a blíže kolem něčeho strašného a zapovězeného. "Vždy jste věděl, co znamená."

"Mám několik dohadů," řekl profesor Quirrell, jeho výraz nečitelný. "A zatím ještě nepovím, k čemu všemu jsem se dobral. Ale tolik vám řeknu: je to vaše zkáza, která vzplane, kdykoli se přiblížíme, ne moje."

Pro jednou se Harryho mozku podařilo označit to za sporné tvrzení a možnou lež, namísto toho, aby věřil všemu, co slyší. "Proč se občas měníte v zombii?"

"Osobní důvody," řekl profesor Quirrell bez náznaku humoru v hlasu.

"Co bylo vaším postranním motivem pro záchranu Bellatrix?"

Nastalo krátké ticho, během kterého se Harry z plných sil snažil kontrolovat své dýchání, udržet ho vyrovnané.

Konečně učitel obrany pokrčil rameny, jako by o nic nešlo. "Téměř jsem vám to vyslabikoval, pane Pottere. Řekl jsem vám vše, co jste potřeboval k vydedukování odpovědi, poku byste byl dostatečně dospělý, abyste uvážil tu první očividnou otázku. Bellatrix Blacková byla nejsilnějším služebníkem Pána zla, její loajalita byla nejpevnější; byla tou nejpravděpodobnější osobou, které by byla svěřena část onoho ztraceného Zmijozelova dědictví, které mělo být vaším."

Vztek, zběsilost se pomalu začala zmocňovat Harryho, něco strašného mu začínalo vařit krev, během několika okamžiků řekne něco, co by vážně neměl říkat teď, když byli sami dva v opuštěném skladišti -

"Ale ona byla nevinná," řekl učitel obrany. Neusmíval se. "A stupeň, ve kterém ji byly uzmuty všechny její volby, takže nikdy neměla šanci trpět následky svých vlastních omylů... mi připadá jako přemrštěný, pane Pottere. Pokud vám nepoví nic užitečného -" Učitel obrany znovu lehce pokrčil rameny. "Pak nebudu považovat dnešní den za promrhaný."

"Jak šlechetné." řekl Harry chladně. "Takže, pokud jsou všichni kouzelníci uvnitř jako Vy-víte-kdo, pak vy jste výjimkou?"

Profesorovy oči byly stále ve stínu, temné propasti jejichž pohled nemohl být opětován. "Nazvěte to rozmarem, pane Pottere. Občas mě bavilo hrát roli hrdiny. Kdo ví, třeba by Vy-víte-kdo řekl to samé."

Harry naposledy otevřel pusu -

A zjistil, že to nedokáže vyslovit, nedokázal položit tu poslední otázku, poslední a nejdůležitější otázku, nedokázal ta slova zformulovat. I přestože podobné odmítnutí bylo racionalistovi zakázáno, i když recitoval Tarského litanii nebo Gendlinovu litanii a přísahal, že cokoli může být zničeno pravdou, to by zničeno být mělo, v této jedné chvíli se nedokázal donutit vyslovit svou poslední otázku nahlas. I když věděl, že jeho myšlení je chybné, i když věděl, že by to měl dokázat, nedokázal to říci.

"Teď jsem s otázkami na řadě já." Profesor Quirrel se narovnal z místa, kde se opíral o ledovou zeď zabarveného betonu. "Přemýšlel jsem, pane Pottere, jestli mi nechcete něco říci o tom, jak jste mě málem zabil a sabotoval naši společnou snahu. Bylo mi dáno na vědomí, že omluva je v podobných případech považována za znamení respektu. Ale vy jste mi žádnou nenabídl. Mohlo by to být tak, že jste se k tomu ještě nedostal, pane Pottere?"

Jeho tón byl klidný, tichá hrana v něm tak jemná a ostrá, že vás mohla rozseknout skrz naskrz, než jste si uvědomili, že vás vraždí.

A Harry se jen podíval na učitele obrany chladnýma očima, které by nikdy neuhnuly před ničím; teď už ani před smrtí ne. Už nebyl v Azkabanu, už se nebál té své části, která strach neznala; a pevný drahokam, který představoval Harryho se točil, aby reagoval na tlak, hladce se otáčel z jedné fazety na druhou, ze světla ke tmě, tepla k chladu.

Kalkulovaný manévr z jeho strany, abych se cítil provinile, abych ustoupil do pozice, kde se musím podřídit?

Nefalšovaná emoce z jeho strany?

"Chápu," řekl profesor Quirrell. "Předpokládám, že to odpovídá-"

"Ne," řekl chlapec chladným, rozvážným hlasem, "takhle snadno si tenhle rozhovor nenastavíte, pane profesore. Riskoval jsem mnohé, abych vás ochránil a dostal vás bezpečně z Azkabanu, potom, co jsem nabyl přesvědčení, že jste se pokusil zabít dozorce. To v sobě zahrnovalo stání tváří v tvář dvanácti mozkomorům, bez pomoci Patrona. Zajímalo by mě, kdybych se omluvil, když jste to požadoval, řekl byste naoplátku 'děkuji vám'? Nebo mám pravdu, když si myslím, že vám tu šlo o mé podřízení a ne jen o můj respekt?"

Chvíli bylo ticho, a pak profesorův hlas odpověděl, otevřeně ledový, nebezpečí už nezkrýval. "Zdá se, že se stále nedokážete přimět prohrát, pane Pottere."

Z Harryho očí bez mrkání zírala temnota, v jejím pohledu byl učitel obrany redukován na smrtelnou bytost. "Oh, a vy teď přemýšlíte, jestli byste neměl předstírat prohru vůči mně, předstírat, že se podvolíte před mým hněvem, abyste mohl zachovat své vlastní plány? Napadla vás vůbec myšlenka na kalkulovanou falešnou omluvu? Mě také ne, profesore Quirrelle."

Učitel obrany se zasmál, zhluboka a neradostně, ten smích byl prázdnější než prostor mezi hvězdami, nebezpečný jako každé vacuum naplněné vysokou radiací. "Ne, pane Pottere, svou lekci jste se přeci jen nenaučil."

"V Azkabanu mě mnohokrát napadlo, že prohraju," řekl chlapec vyrovnaným hlasem. "Že bych se měl jednoduše vzdát, jít za bystrozory. Prohra by tehdy byla rozumná. Slyšel jsem váš hlas, jak mi to říká, v mé mysli, a udělal bych to, pokud bych tam byl sám. Ale nedokázal jsem se přinutit vzdát se vás."

Na to na chvíli nastalo ticho, jako by ani učitele obrany tak docela nenapadalo, co říci na tohle.

"Zajímá mě," řekl profesor Quirrell konečně, "za co přesně si myslíte, že bych se měl omluvit? Dal jsem vám specifické intrukce pro případ boje. Měl jste se držet při zemi, neplést se do cesty, nesesílat žádná kouzla. Tyto instrukce jste porušil a zničil naši misi."

"Neučinil jsem žádné rozhodnutí," řekl chlapec vyrovnaně, "nebylo v tom žádné rozhodnutí, jen přání, aby tem bystrozor nezemřel, a můj Patronus se objevil. Aby se to přání nikdy nestalo, měl jste mě varovat, že můžete blafovat s použitím smrtící kletby. Takhle jsem předpokládal, že pokud na někoho namíříte hůlkou a řeknete Avada Kedavra, je to proto, že chcete, aby zemřeli. Nemělo by to být prvním pravidlem bezpečnosti u kleteb, které se nepromíjejí?"

"Pravidla jsou pro duely," řekl učitel obrany. Část chladu se mu vrátila do hlasu. "A duely jsou sportem, ne odvětvím bojové magie. Ve skutečném zápase se kletbě, kterou nemůžete blokovat musíte vyhnout, to je nezbytná taktika. Myslel jsem, že to budete mít za samozřejmé, ale zdá se, že jsem špatně odhadl váš intelekt."

"Taky se mi zdá nerozvážné," pokračoval chlapec jako by ten druhý nepromluvil, "že jste mi neřekl, že pokud na vás sešlu nějaké kouzlo, můžu nás zabít oba. Co pokud by vás potkala nějaká nepříjemnost a já musel seslat Innervate nebo vznášející se kouzlo? Tahle nevědomost, kterou jste dovolil z důvodů, které mi unikají, také hrála svou roli v té katastrofě."

Nastalo další ticho. Učiteli obrany se zúžily oči, na jeho tváři byl lehce zmatený výraz, jako by narazil na situaci mu zcela neznámou; stále nepromluvil ani slovo.

"Takže," řekl chlapec. Jeho oči zůstaly upřeny na učitele obrany. "Rozhodně lituju toho, že jsem vás zranil, profesore. Ale nemyslím si, že situace volá po tom, abych se vám podřídil. Nikdy jsem doopravdy nepochopil princip omluvy, o to méně, jak by se vztahovala na podobnou situaci; ale pokud budete mít mou lítost, když ne podřízení, počítá se to jako omluva?"

Znovu ten chladný, chladný smích, temnější než prázdno mezi hvězdami.

"To netuším," řekl učitel obrany. "Já jsem rovněž nikdy nepochopil koncept omluvy. Podobný manévr mezi námi by tedy byl marný, zdá se, když oba budeme vědět, že jde o lež. Nemluvme už tedy o tom. Účty mezi námi se vyrovnají časem."

Na chvíli nastalo ticho.

"Jen tak mimochodem," řekl chlapec. "Hermiona Grangerová by Azkaban nikdy nevybudovala, bez ohledu na to, pro koho by byl určen. A zemřela by dříve než by zranila nevinného. Jen to zmiňuju, vzhledem k tomu, že jste řekl, že všichni kouzelníci jsou uvnitř jako Vy-víte-kdo - to je jednoduše špatně. Uvědomil bych si to dříve, kdybych nebyl," chlapec se krátce pochmurně usmál, "vystresovaný."

Oči učitele obrany byly zpola zavřené, jeho výraz vzdálený. "Lidé uvnitř nejsou vždy jako zvenčí, pane Pottere. Možná si jednoduše přeje, aby o ní ostatní přemýšleli jako o hodné dívce. Nedokáže seslat Patrona -"

"Ha," řekl chlapec, jeho úsměv teď působil skutečněji, vřeleji. "Má problémy z přesně těch stejných důvodů jako jsem měl já. Má v sobě dost světla, aby mohla ničit mozkomory, tím jsem si jistý. Nebude schopná přestat ničit mozkomory, i za cenu vlastního života..." Chlapcův hlas se vytratil, pak pokračoval. " možná tak dobrým člověkem nejsem, ale podobní existují a ona je jedním z nich."

Suše. "Je mladá a předvádět svou laskavost ji stojí málo."

Na to nastalo ticho. Pak chlapec řekl: "Pane profesore, musím se zeptat, když všechno vidíte tak temně a ztraceně, nenapadlo vás někdy se to nějak pokusit zlepšit? Třeba, no, v lidských hlavách se něco strašně pokazí a donutí je to myslet, že je v pořádku mučit zločince, ale to neznamená, že jsou uvnitř skutečně zlí; a možná, kdybyste je naučil ty správné věci, ukázal jim, co dělají špatně, mohli by se změnit-"

Na to se profesor Quirrel zasmál, už ne s dřívější prázdnotou. "Ach, pane Pottere, někdy zapomínám, jak jste mladý. Dříve by se vám podařilo změnit barvu nebe." Další uchechtnutí, tentokrát chladnější. "A důvodem, proč je pro vás tak lehké podobným hlupákům odpouštět a smýšlet o nich dobře, pane Pottere, je, že jste sám ještě nebyl vážněji raněn. Dáte si na ně dopustit méně, až vás bláhovost okolních idiotů poprvé bude stát něco drahého. Například sto galeonů z vaší kapsy, namísto agonizující smrti stovky neznámých lidí." Učitel obrany se lehce usmíval. Vytáhl z hábitu kapesní hodinky a pohlédl na ně. "Teď už půjdeme, pokud mezi námi nezůstávají další otázky."

"Nechcete se zeptat na žádnou z těch nemožných věcí, co jsem udělal, abych nás dostal z Azkabanu?"

"Ne," řekl učitel obrany. "Věřím, že už jsem si většinu z nich domyslel. Pokud jde o zbytek, jen zřídka najdu osobu, kterou nedokážu prohlédnout ihned, ať už jde o přítele či nepřítele. Ty hádanky si rozluštím sám, ve svém čase."

Učitel obrany se zvedl, oběma rukama se odtrčil ode zdi a zvedl se na nohy, hladce, i když dost pomalu. Chlapec, méně elegantně, udělal to samé.

A chlapec vyhrkl tu poslední nejstrašnější otázku, kterou předtím nedokázal položit; jako by ji její vyslovení učinilo reálnou a jako by to už tak nebyla naprosto očividná.

"Proč nejsem jako ostatní děti mého věku?"


Do opuštěné postranní uličky Příčné ulice, kde zbytky odpadků opomenuté odstraňovacími zaklínadly zůstávaly u cihlových krajů a holých cihlových zdí budov které ji obklopovaly, spolu s roztroušenou špínou a dalšími známkami zanedbání, se přemístil starý kouzelník se svým fénixem.

Kouzelník už se natahoval do hábitu pro obraceč, když tu, silou zvyku, jeho oči poskočily k náhodnému místu mezi ulicí a zdí, aby si jej zapamatovaly -

A starý kouzelník překvapeně zamrkal; na tom místě se nacházel útržek pergamenu.

Po tváři Albuse Brumbála přeběhlo zamračení, když udělal krok kupředu, zmuchlaný útržek si vzal a rozprostřel.

Stálo na něm jediné slovo: "NE" a nic více.

Kouzelník jej pomalu nechal klesnout ze svých prstů. Bezmyšlenkovitě se natáhl dolů k chodníku a zvedl nejbližší útržek pergamenu, který vypadal pozoruhodně podobný tomu, který si právě vzal; dotkl se ho hůlkou a o chvíli později na něm bylo napsané to samé slovo "NE" tím samým písmem - jeho vlastním.

Starý kouzelník měl v plánu vrátit se o tři hodiny do minulosti, do času, kdy Harry Potter dorazil do Příčné ulice. Už viděl, na svých vlastních instrumentech, jak chlapec opouští Bradavice a to vzít zpátky nešlo (jeho jeden pokus ošálit své vlastní nástroje a tak získat kontrolu nad časem, aniž by změnil to, jak se mu jeví, skončil katastrofou dostatečných rozměrů, aby ho to přesvědčilo, že se do podobných lstí už nemá pouštět). Doufal, že chlapce získá při nejbližší příležitosti po jeho příchodu a vezme ho na jiné bezpečné místo, když už ne do Bradavic (protože jeho nástroje neukázaly chlapcův návrat). Ale teď -

"Paradox, pokud ho vyhledám ihned potom, co dorazí do Příčné ulice?" zamumlal si starý kouzelník sám pro sebe. "Možná svůj plán vloupat se do Azkabanu nezačali uskutečňovat, dokud se neujistili, že sem dorazil....nebo....možná..."


Zabarvený beton, tvrdá podlaha a vzdálený strop, dvě postavy čelící si naproti sobě. Jedna bytost, která měla formu muže blížící se čtyřicítce a už plešatějícího, druhá mysl s formou jedenáctiletého chlapce s jizvou na čele. Led a stín, bledě modré světlo.

"Nevím," řekl muž.

Chlapec se na něj jen podíval. Pak řekl: "Ach, vážně?"

"Opravdu," řekl muž. "Nevím, a o svých dohadech mluvit nebudu. Ale tolik řeknu-"

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


nedokazala som sa nezacitat. prvu polovicu som dala hned ale k zvysku som sa dostala az teraz cez obed. tak ta prva polovica mi vyrazila dych. az tak bolavo pravdiva a nahanajuca husiu kozu. toto su kapitoly ktore som v orig. preskocila takze to bol sok. zvysok som sa matne dovtipila o co ide ale tuto poviedku si aj tak musim dat na jeden zasah ked bude cela. nadherny preklad. dakujem jimmi z mobilu
Díky, i za to, že ještě čteš A určitě - i autor teď přidává kapitoly v několikaměsíčních intervalech, a i když jsou samozřejmě stále dobré, prostě to nemá na to přečíst si tuhle - teď už snad tak 900stránkovou - ságu v jednom tahu. Prostě si s tím někam zalézt na víkend a ponořit se do toho, vidět všechny souvislosti... Taky to po dokončení plánuju a pravděpodobně budu žasnout, co je to za osobu, co to před lety překládala

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce