Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Preklady jednorazoviek od Patoložky II

Jsi to ty

Preklady jednorazoviek od Patoložky II
Vložené: Patolozka - 31.10. 2013 Téma: Preklady jednorazoviek od Patoložky II
Patolozka nám napísal:
Trocha sváteční romantiky...
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

It's You – Jsi to ty

Autorka: YenGirl; Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Claire

http://www.fanfiction.net/s/8659243/1/It-s-You

Snarry, Slash, Romance/Angst

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by YenGirl, czech translation was created by Patolozka. 

Popis příběhu: Po porážce Voldemorta je Harry konečně volný a může žít život, jaký jen chce. A stejně tak Severus. Jenže právě to přivede ty dvě milované duše dohromady.

ooOoo

„Och, vypadá tak smutně, že?“

„To ano.“

„Rozhodně je sklíčený.“

„Přesně tak.“

„To budete prostě jen souhlasit se vším, co řeknu?“

„No, víte přece, jak moc jsem proti neshodám mezi námi přáteli.“

Průhledné obočí se v bezeslovné výzvě pozvedlo. Odpovědí mu byl tichý smích.

„Znáte mě tak dobře, sire Nicku.“

„To ano, Mnichu,“ odpověděl sir Nick.

Mrzimorský duch vyklenul obočí, když ten druhý napodobil jeho mluvu, ale neřekl na to nic. V tichém souznění se otočili a znovu sledovali objekt svých soucitných slov.

Chlapce. Téměř muže a v kouzelnickém světě dokonce právoplatně dospělého. Černé vlasy, které nikdo nedokázal zkrotit, zelené oči, nad kterými nikdo nezvítězil, nezkrotná duše, která nebyla zlomena. Taková byla minulost, ve které Harry Potter chodil s hlavou vztyčenou a rovný v ramenou, rozhodnut svým mladým životem naplnit proroctví, ignoruje veškeré námitky a pochybnosti. Oddaný a odhodlaný voják bojující za muže, který miloval tajemství a vzal si je s sebou do hrobu – Albuse Brumbála.

Albus se jako duch nevrátil, neměl k tomu důvod. Měl na přípravu své smrti dost času. Času prohlédnout si svou šachovnici a rozhodnout, kterými figurkami potáhne, aby strana světla zvítězila i bez něj. Dokonce, i když Albus zemřel před Voldemortem, neměl důvod přetrvávat na světě jako duch. Pospíchal za závoj smrti, kde na něj již čekala jeho milovaná matka a sestra.

Učinil vše, co potřeboval. Předal nejprostší informace a instrukce svým dvěma nejoddanějším následovníkům. Na svého oblíbeného studenta vložil těžké břemeno a ještě těžší na svého věrného špiona – a bezpečně věřil, že oba prohlédnou.

A oni se vskutku chopili příležitosti a všechno velkolepě zvládli. A ti, kteří věděli o jejich fyzickém i psychickém utrpení, by jistě souhlasili, že tyto dvě osoby měly rozhodně právo na klid a štěstí, právo na to uskutečnit všechny sny a touhy, které museli odložit, užít si života, který se jim nabízel.

Nikdo by je nevinil.

Nikdo by je nezastavil.

Až na to, že se do Bradavic vrátil jen jeden – Harry Potter - a vypadal, jako by se z něj život vypařil, jeho ramena byla pokleslá, jeho zelené oči prázdné. Stejně jako mnoho jeho spolužáků, kteří nebrali v úvahu ten loňský výsměch učebního plánu, se vrátil dokončit svůj sedmý ročník. Jako všichni se dožadoval míru, normálnosti a nasměrování k životu. Všichni tolik vyspěli během honby za viteály, během Carrowovského režimu nebo při čekání v Malfoyově vězení.

„Jestli hodlá takhle vypadat pořád, pak mohl rovnou zemřít!“

Ta neočekávaná slova způsobila, že se Tlustý Mnich i sir Nick ve vzduchu otočili a téměř do sebe v tom shonu narazili.

„Dobrotivá Helgo! Co jsi to říkala, dítě?“ zapal po dechu Tlustý Mnich, boubelatou ruku přitisknutou na prsa.

Ufňukaná Uršula našpulila rty, paže zkřížené na hrudi, a vůbec nevypadala kajícně.

„Kdyby zemřel, pak by mohl žít se mnou!“

Její tklivé vysvětlení přimělo oba duchy vyměnit si odměřené pohledy, obočí na vzestupu. Ani jeden z nich nechtěl podotknout, že třebaže byl Harry obětavý nebelvír, který do všeho často skákal po hlavě, aniž by se nad tím předem zamyslel, neznamenalo to, že byl rovněž idiot.

Uršula stiskla rty k sobě, když se nezdálo, že by se jí v blízké době dostalo souhlasné odpovědi.

„A profesor Snape zemřel, ale taky se nevrátil!“ prohlásila s pokryteckým odfrknutím.

„Kdo se nevrátil?“ vyhoupnul se k nim Protiva, který zaslechl jen konec Uršuliných slov.

„Profesor Snape,“ pronesli sborem ti dva.

„Nezasloužil si zemřít.“

Protivův pohled se zasekl na těch třech. Zírali na něj, protože z jeho úst nikdy neslyšeli nic jiného než hrubé urážky, a to dokonce směřované i na ně.

„Ano, to nezasloužil,“ souhlasil Tlustý Mnich po chvíli, stále pomrkávaje překvapením.

„Byl to vskutku statečný muž,“ souhlasil sir Nick.

„Zvláštní, že se nevrátil, vážně,“ pokračoval Protiva. „Stal by se z něj skvělý lulací dušík, na jeho duši ležely celé tuny nevyřešených záležitostí.“

Než mohli Tlustý Mnich a sir Nick komentovat tu lulací část, či snad tu část s nevyřešenými záležitostmi a duší, propukla Uršula v hlasitý pláč.

„Dobrotivá Helgo, co se zase stalo, dítě?“

„Kdyby se v-vrátil, mo-mohl žít se mnou…!“ snažila se Uršula říct mezi halasnými vzlyky.

Její přání následovalo nucené ticho, a tak vzhlédla, škytla a polkla.

„S tebou?“ zopakoval Tlustý Mnich skeptickým tónem.

„Sotva si myslím, že by to pro něj byl dostatečný důvod, aby se vrátil,“ prohlásil sir Nick povýšeným hlasem.

„Kdo by chtěl žít v potrubí, natož v potrubí s tebou?“ zeptal se Protiva pohotově se svou obvyklou hrubostí.

Uršula zalapala po dechu, než si přitiskla neviditelnou ruku na ústa. Zakvílela tak, že to muselo být slyšet i v říši mrtvých, a prchla do hradu, pravděpodobně najít útočiště ve svém oblíbeném potrubí na dívčích záchodcích.

„Musel sis ji takhle dobírat?“ povzdechla si Helena, když k nim dorazila. „A mimoto, víš přece, že jen mrtví se mohou stát duchy.“

Nastalo ohromené ticho a ona se tajemně usmála.

ooOoo

Hodina do půlnoci.

Zatímco obyvatelé Godrikova Dolu oslavovali ve svých domovech či ve zdejších hospůdkách se svými milovanými a přáteli svátek Všech svatých, místní hřbitov zůstal opuštěný a tichý. Mramorové náhrobky se v měsíčním světle stříbřitě leskly, umístěné v pečlivých řadách jako hlídka na stráži, jako by střežili mrtvé.

Temná postava procházela kolem nich. Dokonce i za pomocí hole byly její kroky pomalé a váhavé, ale její směr byl jistý. Pokračovala ke svému cíli, neuvědomujíc si – zřejmě poprvé ve svém životě – že je následována jednou ještě tišší.

Druhá postava kráčela pod mihotavě stříbřitým pláštěm, bezhlučně od náhrobku k náhrobku. Její mladinká, ustaraná tvář byla nyní zčervenalá nádechem dřívější odvahy, její až dodnes prázdné zelené oči žhnuly zvláštní potřebou, která dalece přesahovala zvědavost.

První muž se zastavil u dvou hrobů umístěných velmi blízko sebe. Náležely Jamesovi a Lily Potterovým.

Společně v životě, společně ve smrti.

Se značným úsilím k nim poklekl a odložil hůl na zem. Ze záhybů svého hábitu vyjmul kytici lilií a opatrně je položil na jeden z hrobů.

„Lily.“

Jedno jméno. Dvě slabiky.

Stačily, aby se potvrdilo vzrůstající podezření Harryho Pottera, roztříštily jeho svět na kousky a zase jej spojily dohromady, v jenom nekonečně dlouhém, srdcervoucím, dech-beroucím momentu. Přiložil si chvějící prsty k bledým rtům, potlačuje tak vzlyk, který mu hrozil uniknout.

Ten hlas!

„Odpusť mi mou letošní liknavost. Málem jsem se sem nedostal.“

Zelené oči se zavřely pod náporem náhlého a nezastavitelného přívalu horké vlhkosti, prsty druhé ruky sevřely tkaninu neviditelného pláště.

Nikdy bych si nepomyslel, že jej znovu uslyším. Kromě svých snů…

„Musel jsem Abeovi pohrozit otravou, než mi dovolil opustit dům. Po šest měsíců byl mým žalářníkem i ošetřovatelem, tak už ho nyní asi považuje za svůj.“

Tichý, unavený smích dopomohl zamaskovat Harryho lapnutí po dechu.

Jeho dům… na Tkalcovské ulici! Och, Bože, celou tu dobu…!

Štíhlé, bledé prsty se napjaly, aby pohladily milované jméno vyryté v náhrobku.

„Musíš vědět, co se stalo, Lily. Musíš vědět, jak odvážný Harry byl. Viděla jsi závěrečnou bitvu, v níž tvůj syn čelil Temnému pánovi ne jako chlapec, ale jako muž?“

Už tak zmatený z důkazu, že Snape přežil otravu jedem Nagini, byl Harry těmi neočekávanými slovy zcela vyveden z rovnováhy. Byla o to více ohromující, že pocházela od člověka, od kterého by je nikdy neočekával, natož díky tónu toho nízce položeného hlasu, který ho připravil o dech, protkaného tichým obdivem a – znovu neočekávaně – postrádajícího sarkasmus či hněv či chlad.

Harryho srdce začalo bušit o to rychleji, zatímco zůstával napůl přikrčený za vysokým náhrobkem, jen asi osm stop od něj. Opíjel se pohledem na Severuse Snapea od hlavy až k patě, vnímaje každé nepatrné gesto a pohyb od odmítavého zavrtění tmavé kštice až k tichému, zahořklému smíchu.

„Byl jsem v bezvědomí. Takže jsem toho nejúžasnějšího momentu Harryho života nebyl svědkem. Předtím tam přišel a viděl mě… s přáteli. Všichni si mysleli, že jsem mrtvý… Neviním je za to. Kdyby nebylo Abeho…“

Harry sklonil hlavu a natěsno stiskl štiplavá oční víčka k sobě, nedbaje na teplo, které mu tak uniklo. Pohltilo ho takové množství studu a viny. Snape nezemřel… byl jen vyčerpaný, a Harry se do Chroptící chýše nevrátil, aby se o tom ujistil.

„Až o několik týdnů později jsem se zotavil natolik, abych si prohlédl okamžiky, během kterých porazil Voldemorta. Opět díky Abemu. Půjčil si od Minervy myslánku. Viděl jsem závěrečnou bitvu, Lily. Bylo to, jako bych tam byl. Harry… jak vypadal… každé slovo, které vyslovil…“

Jako by ho to přemohlo, zvolna se nadechl a pak znovu vydechl.

„Já… nikdy jsem na něj nebyl pyšnější, než právě v tom okamžiku.“

Harry otevřel a mrkáním odstranil slzy. Užasle zíral na naprostou dychtivost vytesanou v té vyzáblé tváři, kterou naposledy spatřil bílou jako křída a zbavenou života.

Silou hromu ho zasáhlo pochopení. Teď už tomu rozuměl.

Pochopil, proč se vrátil do Bradavic i poté, co se zbavil toho břemene a viděl až příliš smrtí.

Pochopil, co celou tu dobu hledal a proč to nedokázal najít s Cho nebo s Ginny.

Pochopil proč, třebaže našel určitý klid uvnitř magických, milovaných zdí Bradavic a spokojenost ve štěstí svých nejlepších přátel, nemohl najít stejné i pro sebe.

Ta hryzavá bolest v jeho břiše… ta díra uvnitř jeho hrudi… pocit odtržení od reality a bezcílnosti celé ty předešlé měsíce, jako by ztratil něco vzácného, nevěda ani co… všechno to teď dávalo smysl. Věděl, co tou ztrátou bylo, nebo spíš… kdo jí byl.

Severus Snape, jeho dávný profesor Lektvarů.

Bez masky znechucení nebo krutého ušklíbání, bez pozlátka pohrdání či pláště arogance. Bez toho všeho… zbyl jen muž sám.

Cynik by možná řekl, že to, co zbylo, nestálo ani za pohled. A možná by měl i pravdu. Ale Harrymu na tom nezáleželo. Jediná věc, o kterou mu šlo, byla šance na štěstí. Šance na život, takový, jaký chtěl. A ten byl nyní jeho, zcela jeho, a tento muž, stojící před ním, byl tou poslední chybějící částí.

V Harrym se rozlil jakýsi pocit, narůstal od špiček jeho prstů, až obalil celé jeho tělo brnící hřejivostí a on se poprvé za tolik posledních měsíců zdál sám sobě živý. Cítil se nadmíru bdělý, tváře mu prudce zčervenaly, kůže svrběla husí kůží, nevysvětlitelně lpící na štíhlém muži klečícím u matčina náhrobku.

Severus Snape, zhouba jeho žití za posledních sedm let.

„Severusi,“ naznačil Harry ústy, testuje si to slovo na jazyku; ostře vnímal, jaké mu to přivodilo zachvění.

„Severusi.“

Harry si na moment pomyslel, že jej snad vyslovil nahlas, ale ten hlas byl něžný a ženský. Jeho lapnutí po dechu se ztratilo za lektvaristovým, jak oba zírali na přízračnou podobu Lily Potterové stojící poblíž náhrobku a usmívající se na Snapea.

„Lily? Lily! Jak…?“

„Halloween, Seve. Vím, že jsi mě navštěvoval každý rok, ale předtím jsem se nemohla objevit. Až dnes.“

Usmála se na Snapea, jehož hrdlo se zachvělo, jak polkl, jeho hlava se pozvedla směrem k ní, jeho výraz zbožný a nevěřícný zároveň.

„Vím, jaký je z Harryho odvážný muž,“ řekla mu. „Odvážný jako ty.“

Snape zavrtěl hlavou.

„Jsem zbabělec, Lily,“ povzdechl si. „Jinak bych… byl…“

„Šel za ním? Řekl mu, co cítíš?“

Snape náhle rázným pohybem odvrátil tvář, jako by se snažil schovat před těma pátravýma očima prudké zardění.

„Víš to,“ zašeptal. Pak na ni znovu pohlédl a skousl si spodní ret. Což bylo gesto, které u něj Harry nikdy, nikdy dřív, neviděl.

„Musíš si myslet, že jsem se zbláznil,“ zašeptal, jeho tvář vypadala přepadle a ramena měl shrbená. Znovu sklonil hlavu. „Že jsem své city přenesl na tvého syna…“

Bylo jen dobře, že měl Harry ruku přitisknutou na ústech. Sotva dokázal zírat s očima dokořán, jak se ten štíhlý, přízračný prst natáhl a dotkl se Snapeovy brady, povzbuzuje ho tak, aby znovu vzhlédl.

„Můj drahý Seve. Kde je psáno, že by nějaká matka nechtěla, aby bylo její dítě šťastné? A to díky člověku, který se o něj staral a chránil ho tak dlouho, riskoval svůj život znovu a znovu?“

Další slza se rozběhla po Harryho tváři. Všechna její srdečná slova byla doprovázená neuvěřitelné krásným úsměvem a její neotřesitelnou vírou v neodmyslitelnou dobrotu jednoho muže. Harry se chvěl úsilím, jeho oči se znovu rozhořely. Pokud si někdo zaslouží dobrý konec a štěstí, poté co splnil svou povinnost vůči Brumbálovi a kouzelnickému světu, pak to byli oni dva.

Slza vyklouzla z oka i Snapeovi, ale jeho výraz zůstal věcný a zbavený sklíčenosti.

„Jenže já k němu byl tak krutý.“

Třebaže se to předchozím nepovedlo, tato slova úspěšně zahnala Lilyin milující úsměv a její výraz zpřísněl. Když se Snapeova hlava pod tíhou jejího odmítavého pohledu sklonila, ten stejný přízračný prst ho donutil znovu vzhlédnout.

„To jsi byl,“ souhlasila. „Ale Harry má celý život před sebou, a stejně tak ty. Začni tím, že to napravíš.“

„On… mě nenávidí.“

„Ne, to není pravda.“

„On mi… neodpustí.“

„Ale ano. Odpustí, Seve.“

Úžas, který vysvitl na Snapeově tváři, musel být ten samý, jaký cítil Harry. Myslel snad Snape na to samé, co on? Na něco, co on – oni – předtím nikdy neuvážili?

„Já… zkusím to, Lily. Půjdu do Bradavic. Zítra.“

„Zítra?“ zasmála se Lily, jasnozřivým smíchem, který ulehčil smutku v srdcích obou mužů. „Teď, Seve. On je tady. Je tady právě teď.“

A pak s úsměvem jasnějším než úplněk, který ji osvětloval, Lily otočila hlavu a pozvedla ruku.

Harry upustil plášť a, ignoruje ten bodavý pocit ve zkřehlých nohách, poodešel od náhrobku. Stál tam s chvějícíma se rukama, které se mu zatínaly a uvolňovaly na bocích, očima lesklýma od slz a srdcem přetékajícím touhou.

Chlapec-který-přežil se stal pouhým Harrym Potterem hledícím na muže, o kterém věděl, že ho chce více než cokoliv na širém světě.

Severus, neschopen promluvit, s ústy otevřenými v šoku, rozpolcený mezi zlostí, nejistotou a nadějí, na roztřesených nohách opatrně vstal.

„Harry…“

„Severusi!“

Kdo se pohnul jako první? Byl to snad Severus, který náhle rozevřel svou náruč v nezaměnitelném gestu kapitulace a pozvání? Či snad Harry, který k němu doklopýtal s radostným výkřikem, jenž mu unikl ze rtů?

Všechno, co věděli, bylo, že se nakonec ocitli v náručí toho druhého, opilí šokem z náhlého fyzického kontaktu, tisknoucí k sobě paže v těsném, hřejivém objetí.

„Harry…!“

„Ach Bože, Severusi!“

Se sepjatýma rukama a zářícíma očima sledovala Lily svého syna v náručí svého nejlepšího přítele a radovala se z toho, že jejich pohublé tváře vypadají konečně plné života a štěstí. Pohupovali se ve vzájemném objetí a jejich jediný svědek je odmítal vyrušit, třebaže byla hodina duchů téměř u konce.

Byl to Harry, kdo pozvedl hlavu jako první a počkal na Severuse, až učiní to samé. Jednali ve stejný okamžik, dokonale sehraní, oční víčka se jim chvějivě přivřela, když se pootevřenými rty setkali v prvním vášnivém polibku.

Prvním polibku, který trval a trval, dokud jej nepřerušil radostný smích a neoddělil je. Oba naráz zrůžověli a otočili se jako jeden muž, jen aby spatřili Lily, jak se na ně usmívá, ruce stále sepjaté před sebou.

„Mami,“ zašeptal Harry plaše, „já… já myslím, že ho miluju.“

Lily se na něj usmála, zelené oči se blyštěly jako hvězdy. „Nepřekvapuje mě to, synu.“

„Lily,“ prohlásil Severus, hlasem chraplavým a plným emocí. „Přísahám, že budu tvého syna milovat po zbytek svého života.“

Lily se usmála na oplátku i na něj. „To je vše, co potřebuji vědět.“

A s tím se Severus otočil k Harrymu a políbil jej znovu. Ani jeden z nich nezahlédl postavu, která se mihotavě objevila vedle Lily – vysokého muže s brýlemi, který jí položil ruku kolem ramen, rty znechuceně zkřivené.

Snape, Lil? To jako vážně?“

Lily se přitulila k jeho rameni, prsty jedné ruky propletla s těmi manželovými.

„Vážně, Jamesi. Věř mi.“

Kostelní zvony začaly odbíjet půlnoc. Harry a Severus přerušili svůj pátý – nebo šestý – polibek a otočili se právě včas, aby viděli, jak se přízračné postavy Jamese a Lily Potterových začínají rozplývat, ruce pozvednuté, dávajíce jim tak sbohem.

„Milujeme tě, Harry, a jsme na tebe pyšní,“ usmál se James na syna. „Nauč Snapea lásce.“

Pak se otočil na svého bývalého rivala, oči vyzývavě žhnoucí. „Važ si jej, Snape.“

„Ššš, Jamesi,“ pokárala ho Lily. „Víš, že bude.“

S rukou kolem ramen nyní usmívajícího se Harryho Snape vrátil Jamesovi pevný a sebejistý pohled. „Jistěže budu.“

Naposledy jim zamávali, a pak jim James a Lily zmizeli z dohledu.

Harry si povzdechl a protáhl svou paži kolem Severusova pasu. Tíže na jeho hrudi se zdála trochu hořkosladká, ale rovněž lehčí než ty kameny, které nesl předtím.

„Harry?“

Mladší muž se usmál, a pak se otočil, jen aby uviděl, jak na něj Severus hledí, temné oči náhle nejisté.

„Budeš mě učit? Jak odpouštět, zapomenout a milovat?“

Harry se natáhl, aby jej řádně políbil.

„Budu, Severusi. Už teď vím, že budeš daleko lepší student, než jaký já kdy byl v Lektvarech!“

Jejich smích se rozléhal tichým hřbitovem, jasný a bezstarostný. Zastavili se, jen aby vyzvedli Harryho plášť, než to místo ruku v ruce opustili.

Nastal čas začít novou kapitolu jejich životů, bez břemen z minulosti, naplněnou radostí a láskou.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 26.09. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Jsi to ty Od: sisi - 30.05. 2016
To je dobré ta porada duchů v Bradavicích, na začátku příběhu, jinak je moc poetické, jak se ti dva potkali u hrobů a nakonec dostali požehnání od rodičů. Trochu to připomíná Deník Prince, ale tím lepším způsobem, je to dobře napsané a krásně přeložené. Dík.

Re: Jsi to ty Od: Nade - 17.12. 2013
No páni! To bylo teda slaďoučké cukrátko.  Ale občas to bodne...

Re: Jsi to ty Od: Desire - 07.11. 2013
To je milá povídka.. Trochu zvláštní, protože si špatně umím představit, jak by jim něco takového říkal James. Ale to vubec nevadí.. Taková na zlepšení nálady. :3 Ano! Zbožňuju šťastné konce.  Díky za něj.

Re: Jsi to ty Od: denice - 31.10. 2013
Díky za ten kouzelný, sladký bonbónek, krásně padnoucí zítřejšímu svátku. Přečtu si ho znova a budu snít...

Re: Jsi to ty Od: MagicLady - 31.10. 2013
Rozprávající duchové se jen tak nevidí, bezva :) Ale nejlepší úlohu sehrála Lily, která vševědoucně Severuse postrčila k akci... Díky za překlad :)

Re: Jsi to ty Od: Zuzana - 31.10. 2013
Taká zvláštva poviedka. Ale výborne sa hodí k zajtrajšiemu sviatku. Celý čas som čakala, kedy vyletí z hrobu James aby tej rozplývajúcej sa trojici poriadne vynadal nakoniec prišiel, ale Lily má dobrý rešpekt, pekne ho umravnila Ďakujem za preklad. 

Prehľad článkov k tejto téme:

suitesamba: ( Patolozka )05.06. 2014Třikrát poprvé a jednou navždy
Alisanne: ( Patolozka )18.11. 2013Holmes svému Watsonovi
JustJeanette: ( Patolozka )12.11. 2013Skeč mrtvý Voldemort
YenGirl: ( Patolozka )31.10. 2013Jsi to ty
emynn: ( Patolozka )13.08. 2013V hodině duchů
Annymc: ( Patolozka )04.07. 2013Jak se jen opovažujete?
snapeswidow: ( Patolozka )19.06. 2013Pochod smrti
emynn: ( Patolozka )30.05. 2013Milencův dotek
snapeswidow: ( Patolozka )26.05. 2013Otázky a odpovědi
emynn: ( Patolozka )23.04. 2013Jeden princ mezi všemi 2/2
emynn: ( Patolozka )19.04. 2013Jeden princ mezi všemi 1/2
emynn: ( Patolozka )04.03. 2013Dokonalý milostný příběh
YenGirl: ( Patolozka )13.02. 2013Otočte se, neboť naděje stále trvá
The Half Mad Muggle: ( Patolozka )08.01. 2013Seznamy