Preklady fanfiction Harryho Pottera

Annie Talbot: Naše volby

„Albus Potter.“ Hlas strýčka Nev–profesora Longbottoma zněl klidně, ale chlapcův zmatek nedokázalo nic uklidnit. Co mám dělat? Táta řekl, že si můžu vybrat, ale jak?

Když nejistě kráčel ke stoličce, kterou mu právě uvolnil Scorpius Malfoy („Zmijozel!“ vykřikl klobouk asi po půl minutě uvažování), v celé Velké síni to bzučelo jako v úle.

„Vypadá jako on!“ ozval se někdo z Mrzimoru.

„Určitě je náš,“ chlubil se od nebelvírského stolu bratranec Weasley.

Poslední věc, kterou Albus uviděl, než mu klobouk spadl přes oči, byl sál plný lidí, kteří natahovali krky, aby na něj dohlédli.

„Dobře, dobře. Další Potter. To by mělo být snadné rozhodnutí,“ zašeptal mu do ucha známý hlas. „Rozhodně mi připomínáš svého otce, ale chybí ti ono poznamenání od Raddlea. Neboj se… vím, kam s tebou.“

Al mohl přísahat, že zaslechl nadechnutí.

„Počkej!“ vykřikl. Nějak věděl, že jeho hlas neuslyší nikdo jiný než klobouk.

„Počkej? Co myslíš tím ´počkej´? Nechceš být zařazen do koleje svého otce?“ zazněl hlas klobouku rozhořčeně.

„Řekl, že si můžu vybrat!“ odsekl Al.

* * *

„Řekl, že si můžu vybrat!“ zopakoval Al.

„Samozřejmě, že můžeš… ale proč bys chtěl volit něco jiného? Tvůj otec si vybral Nebelvír. Myslíš, že jsi lepší než on? Nabídl jsem mu Zmijozel, kvůli tomu poznamenání. Ale byl pravý nebelvír; nakonec se to ukázalo. A tvůj bratr dorazil s očekáváním, že bude zařazen do Nebelvíru. Což nebyl vůbec problém, byl to prostě mladý James. Podobá se svému dědečkovi v mnoha směrech. A ty se podobáš svému otci. Jsi nepředvídatelný. Možná i iracionální.“

„On takový možná byl. Ale já nejsem můj otec. A nejsem ani můj bratr nebo můj dědeček, když na to přijde. A pokud chci dělat potíže, mám na to právo.“

„Tak tedy do toho, no… řekni mi, co bys chtěl. Ale očekávám vysvětlení, proč můj výběr koleje odmítáš,“ podotkl klobouk posměšně. „Nebelvíru není hoden každý, víš. Budeš mě muset přesvědčit.“

Alovi se při těch slovech krátce sevřelo srdce, ale najednou si vybavil vzpomínky, které ho v jeho rozhodnutí utvrdily… James, jak se mu vysmívá… strýček Ron žertující o tom, že ho vydědí… James s kamarády dobírající si Scorpiuse, jakmile se vlak rozjel…

* * *

„Přestaň, Jamesi,“ houkl Albus, čímž přiměl Jamese, aby se od chlapce odvrátil. „Nech ho na pokoji!“

„Nepleť se do toho, Ale. Není nic jiného než špinavý zmijozel. Neslyšel jsi strýčka Rona?“

„Ještě nebyl na zařazování! A i kdyby byl zmijozel, tak co? Vůbec nic o něm nevíš!“

„Ty to prostě nechápeš, víš, Ale? Táta s mámou s tebou včera večer nemluvili? O tom, co táta udělal? No, všichni zmijozelští ho zradili. Nikdo z nich nebojoval spolu s Řádem… všichni bojovali na Voldemortově straně. Pokud se skamarádíš s někým ze Zmijozelu, zradíš svou kolej a zradíš tátu!“

„To není pravda! Táta mi řekl, že na straně Řádu bojovali lidi ze všech kolejí. A řekl mi, že ředitel Snape byl ten nejstatečnější muž, kterého znal. Proto se jmenuju po něm.“

„Však uvidíš, Ale,“ dodal James a otočil se. Kývnul na kamarády a společně odešli úzkou chodbou pryč, takže Al zůstal s menším chlapcem o samotě.

Chvíli si mlčky jeden druhého prohlíželi. Nakonec Al napřáhl ruku.

„Albus Severus Potter,“ pronesl zdvořile.

Druhý chlapec stisk pevně opětoval. „Scorpius Malfoy.“

* * *

Klobouk zůstal po skončení sledování Alovy vzpomínky chvíli potichu. Nakonec si povzdechl.

„Ve své právoplatné koleji si najdeš spoustu kamarádů, chlapče. Nepotřebuješ mladého Malfoye.“

„Vy to nechápete, pane Klobouk! Když můj táta bojoval s Voldemortem, nikdo z těch kluků a holek ještě nebyl naživu, ale všichni si myslí, že je v pořádku mlátit je jen kvůli tomu, že jsou z té koleje. Kdyby ale byl syn Harryho Pottera ve Zmijozelu, tak by ta výmluva vyletěla komínem. Protože nikdo nikdy neobviní syna Harryho Pottera, že by byl Smrtijed, ne?“

Přál si, aby se cítil tak sebejistý, jak sebejistě to znělo. Přesto měl každou vteřinou víc a víc jasno, že je to správná volba a že i kdyby ji nikdo jiný nepochopil, tak jeho otec ano.

Klobouk si znovu povzdechl.

„Uvědomuješ si, že jsi mi právě dokázal svou jednoznačnou příslušnost k Nebelvíru, že ano? Ačkoliv v tvé logice je dost kliček taky pro zmijozelskou kolej,“ dodal zdráhavě.

„To naše volby ukazují, kým skutečně jsme,“ namítl Albus působivým tónem.

„Poslední šance… Dobře tedy. Zmijozel!“ zaburácel klobouk a tišeji dodal, „jsi stejně příšerný jako tvůj otec.“

Al se usmál a vykročil ke stolu, který si vybral.

* * *

Autorská poznámka: Děkuji Ferporcel, Machshefa a Somigliana za přečtení a pomoc s nalezením toho správného tónu pro Ala. Také děkuji Philadelphia Electric Company, jejíž výbuch transformátoru zapříčinil několikahodinový výpadek mého připojení k internetu (horor!), takže jsem byla schopná psát. Je v tom jisté poučení!