Preklady fanfiction Harryho Pottera

Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

11. kapitola – Rozděl a panuj

Severus Snape vstoupil na bradavické pozemky roztřeseněji než kdykoliv jindy. Byl unavený, pokrytý kočičí srstí a obával se, že mu noha pořád ještě krvácí po nešťastném setkání s kočičími drápy. Kromě toho ho kočka stála spoustu peněz a duševní klid. Sice si doplnil několik nezbytných složek do lektvaru, jeho vztahy s obchodníky na Příčné ulici však utrpěly značnou škodu kvůli kočičím lumpárnám.

Zavrčel a snažil se věnovat pozornost nadcházejícímu večeru. Po naprosto nezbytném převlečení a lehkém jídle by konečně mohl uvařit lektvar, který by měl umožnit mezidruhovou komunikaci. Pak by si možná mohl s tou příšerou rozumně promluvit. Ale když viděl, jak Gingerhead skotačivě prohání průsvitnou postavu Tlustého mnicha, vážně o tom zapochyboval.

V mizerné náladě zrušil ochrany střežící jeho sklepení a vstoupil dovnitř do chladu svých soukromých komnat. Balíček hodil na postel, sundal si hábit a chystal se ho důkladně vyčistit od zápachu a kočičí srsti. Právě když si sundával kalhoty a chtěl zkontrolovat škody na noze, objevil se v ložnici skřítek.

Snape do něj zabodl zlostný pohled, rozzuřený, že ho zastihl s kalhotami na půl žerdi. „Ano? Co se děje?“

Domácí skřítek zíral na mistra lektvarů a třásl se. Nezmohl se ani na slovo, jen mu podal lístek. Naproti tomu Gingerhead sledovala jejich hosta s obzvláštním zájmem. Skřítek těkal očima sem a tam, nejistý, kdo z těch dvou představuje větší hrozbu.

Mistr lektvarů, samozřejmě, nikdy neměl v úmyslu skřítka sežrat. Praštit ho, dejme tomu. Nakopnout ho, snad. Řvát na něj, nepochybně. Ale Gingerhead už měla jasno, k čemu je skřítek užitečný. Soustředila se, odrazila se zadníma nohama a skočila na vyděšeného skřítka. Vykřikl a zmizel, právě když kočičí drápy proťaly vzduch přesně v místě, kde ještě před okamžikem pulsovaly jeho krční tepny.

Gingerhead s hlasitým žuchnutím dopadla na podlahu a popřela tak mýtus, že kočky vždycky přistanou na všech čtyřech. Někdy přistanou na břiše.

Snape se uchechtl a otevřel lístek. Pobavený výraz mu zmizel z obličeje. Vzkaz byl od ředitele.

Profesore Snape,

požaduji Vaši přítomnost na naléhavé schůzce učitelského sboru, která se koná v ředitelně školy za

účelem projednání narušení života školy kvůli chování jisté kočky.

Profesorka McGonagallová si přeje připomenout, že nejste tak starý, abyste nemohl dostat trest.

Dostavte se do kanceláře ředitele školy okamžitě, jakmile se vrátíte do Bradavic.

Albus Brumbál, ředitel.

P.S. Neberte s sebou kočku.

Snape se zamračil na kočku, která se blaženě rozvalovala na hábitu a trousila další srst na tmavou látku. Poslední dobou mu nějak chyběly jeho smrtijedské časy. Ach, kletby, mučení, zabíjení... Vzdychl a začal se znovu oblékat.

           **********

Gingerhead:

Ten zatracenej domácí skřítek! Vážně potřebuju vědět, jak to dělají!

Tamhle jde moje poslední šance na slušné jídlo. Docela pochybuju, že mi tenhle zoufalec připomínající opičáka poskytne vyhovující večeři.

Velká matko všech koček! Už zase čučí tím pohledem! Co mám dělat?

A kam to jdeme?

         **********

Navzdory veškerému Snapeovu úsilí byla Gingerhead rychlejší než on. Kočka se vyhnula jeho pokusům zavřít ji v koupelně, v ložnici i v pracovně. A neskočila mu ani na valerián nebo šantu. Jeho podezření, že je v té kočce rozhodně víc, než se zdá, se zvýšilo, když ignorovala misku tuňáka a tvrdohlavě se mu držela po boku. Jako kdyby vycítila, že se jí mistr lektvarů snaží zbavit.

Když konečně vstoupil do ředitelny, Gingerhead vyskočila na Brumbálův stůl a uvelebila se tam. Fawkes zakokrhal a vyletěl z místnosti, jen co uviděl kočku, zatímco Moudrý klobouk se přikrčil na své polici. Albus poklepával dlouhými prsty na dřevěnou desku svého stolu a zahleděl se na Snapea.

„Možná jsem se nevyjádřil jasně, Severusi,“ pronesl ledovým hlasem.

Snape se posadil na volnou židli a snažil se zahnat únavu z tváře. „Rád bych viděl vás, jak se pokusíte udržet ji venku, řediteli,“ odpověděl žlučovitým hlasem. Diplomacie skutečně nikdy nebyla Snapeovou silnou stránkou. Odvážil se kradmo pohlédnout na zbytek účastníků jednání.

Byla tu profesorka McGonagallová, rty v přísném obličeji měla sevřené do úzké linky a přítomnost kočky okázale nebrala na vědomí. Snape se tvrdě snažit potlačit škodolibý úsměv, když si vzpomněl na její ponižující setkání s kočkou před několika dny. Madam Prýtová tam byla také a celým svým baculatým obličejem vyjadřovala nesouhlas. Pokud jde o madam Hoochovou, byl vděčný, že není nikde v dohledu její koště. Kratiknot, který byl kočičích neplech ušetřen, seděl tiše na židli. Což se rozhodně nevztahovalo na Lockharta, který dnes večer postrádal část svého šarmu a svůj jindy tak elegantní oděv. Hábit mu tak docela neseděl, jako by byl o dvě čísla větší. Na Snapeově tváři se objevil zlomyslný úsměv, ale pod Brumbálovým mrazivým pohledem ho rychle skryl. Kdesi vzadu zahlédl školníkovu hubenou postavu.

Gingerhead seskočila a ke Snapeově velkému překvapení to vypadalo, jako kdyby byla na koberečku kočka osobně. Ale pak ho ředitelův hlas vrátil zpátky do reality.

„Severusi,“ začal, „Minerva mě upozornila na jistý incident, týkající se tvé kočky. Jsem hluboce zděšen, jako ředitel i jako člověk, že jedna z našich učitelek byla vystavena sexuálnímu obtěžování. A věřím, že vyjadřuji myšlenky všech, když říkám, že bys měl najít způsob, jak udržet svou kočku pod kontrolou, protože jinak budu nucen vyvodit důsledky.“

„Kolikrát vám to mám říkat? Není to moje kočka.“

Přesně v tom okamžiku skočila Gingerhead Snapeovi na klín a začala hlasitě příst.

Brumbál si založil ruce na prsou. „Samozřejmě.“

Profesorka McGonagallová následovala Brumbálův příklad. „Musím ti připomínat, Severusi, nedávný incident ve tvé třídě? Tato kočka ohrozila několik nebelvírských studentů druhého ročníku.“

„Ó, to by byla ztráta,“ zamumlal.

McGonagallová byla v šoku. „Promiň?“

„Chtěl jsem říct, Minervo, že Longbottom často způsobil stejné, ne-li větší narušení mé výuky, a kvůli tomu jsi nikdy schůzi nesvolala.“

„Neville nikdy nezničil květinové záhony, na kterých jsem tak tvrdě pracovala, Severusi,“ promluvila madam Prýtová. „Zatímco tvoje kočka udělala za několik vteřin z měsíců mé dřiny salátový bar!“

Snape potlačil zívnutí. Jako by se staral o ženské květiny. Měl kytky rád pouze, když byly usušené, označené a uskladněné ve vzduchotěsně uzavřených nádobách.

„A to nemluvím o tom, že mě málem shodila z koš....“

Ale madam Hoochová nikdy větu nedokončila, protože jí Zlatoslav skočil do řeči. „A co moje oblečení? Mé elegantní, drahé hábity? A moje lektvary krásy? Byl jsem nucen snížit se k oblečení téhle... téhle věci a ještě ke všemu jsem byl dvě noci bez svého očního séra! Přísahám, že cítím, jak se mi tvoří vrásky!“

Snapeovi klesla tvář do dlaní. Brumbál obrátil oči v sloup a zdálo se, že všichni v místnosti sdílí stejné pocity, ačkoliv nebylo jasné, jestli tentokrát mají pochopení pro Zlatoslava nebo pro kočku. Gingerhead seskočila Snapeovi z klína a mezi nohama mu zmizela pryč.

„To monstrum obtěžovalo mého andílka, řediteli.“ Tentokrát to byl Filch, kdo promluvil. „Šel po paní Norrisové od chvíle, kdy postavil svou proklatou tlapu na bradavickou půdu!“

McGonagallová byla v šoku. „Vaše kočka? Ten tvor skoro znásilnil mě, Argusi. Pokud byste mu dopřál trochu zábavy s vaší kočkou, možná bych byla ušetřena ponížení.“

Školníkovi spadla brada. „Nechat ho obtěžovat mého anděla? Moji nevinnou holčičku?“ Na jeho ošklivé tváři se začal objevovat jízlivý úsměv. „Po pravdě řečeno, paní profesorko, myslím, že ta kočka vám dělala laskavost.“

„Promiňte?“

„Ano, profesorko,“ odpověděl pohotově Zlatoslav, „to nejhorší, co se vám mohlo stát, bylo nějaké tolik potřebné uvolnění sexuálního napětí. Kdežto moje hábity...“ Poslední slova pod šokovanými pohledy téměř zavzlykal.

„Drž hubu, Zlatoslave,“ odplivla si madam Hoochová. „Jak můžeš porovnávat pokus o znásilnění se ztrátou svého směšného oblečení?“

„Ještě něco k zamyšlení,“ řekl Filch hedvábným hlasem. „Jak víme, že kocour ve skutečnosti nedosáhl svého cíle?“

„Moje šaty, směšné?“

Pro Snapea bylo příliš těžké odolat. „Ano, Minervo,“ pronesl sametovým hlasem. „Pověz nám to. Opravdu kocour při svém pokusu neuspěl?“

„Severusi Snape, jak se opovažuješ naznačovat něco takového?“ McGonagallové se zablýsklo v očích.

„Kocour následoval své přirozené instinkty. Je jen logické předpokládat, že bys tak postupovala také.“

Minervin obličej byl zkřivený hněvem a hanbou. „Ty… ty...“ Snažila se najít vhodnou odpověď, ale žádná ji nenapadala. „Severusi Snape, máš školní trest!“

„Skutečně? Teď?“

Brumbál se pokusil situaci uklidnit. „Prosím, Minervo, jsem si jistý, že Severus....“

„Moje šaty? Směšné?“

Ředitel pohlédl na Lockharta viditelně podrážděně.

„Sklapni, Zlatoslave,“ zasyčela Hoochová. „Jsou tady důležitější problémy, než tvoje oblečení.“

„A co by to tak bylo? Květinové záhony menopauzální čarodějnice?“

Obličej madam Prýtové krvavě zrudnul. Snape se uchechtl. Ale, ale! Nikdy jsem si nemyslel, že Lockhart má něco do sebe. Ale Prýtová viděla jeho zasmání a její hněv se obrátil na něj místo Zlatoslava.

„To je všechno tvoje práce, Severusi,“ vykřikla. „Já jsem tě varovala,“ zavrčela a sáhla po hůlce.

Snape rychle uhnul a její kletba zasáhla Hoochovou vedle něj, která okamžitě zaječela bolestí, jak se jedovatý břečťan začal plazit po její kůži.

„Hloupá čarodějnice! K čemu nosíš hůlku, když netrefíš cíl?“ A vrhla své vlastní kouzlo, ale kvůli nezvladatelnému svědění netrefila zamýšlený cíl ani ona a obličej McGonagallové teď pokrývaly obrovské, rudé spáleniny.

„Klid! Bude tady pořádek, nebo budete všichni...“ Brumbál se pokusil obnovit mír a získat zpět svou autoritu, ale větu nikdy nedokončil. Stihl se schovat pod stůl právě včas, aby se vyhnul Lockhartovu kouzlu, které spálilo obraz za ním.

Chaos v ředitelně nějaký čas pokračoval. Kolem létaly ošklivé poznámky a nejrůznější kletby, které nakonec neměly vůbec nic společného s kočkou, která to způsobila. Byl to Filchův výkřik, který dočasně ukončil spor.

„Můj anděli! Co ti ta obluda dělá?“

Snape se naklonil dopředu, aby viděl, co Gingerhead dělá paní Norrisové. A uviděl obrovského, šťastného ryšouna na neméně šťastném hnědém mourkovi, zabývající se prastarým rituálem plození.

Zlořečené zvíře! To znamená víc koček, jako tahle! Jsem ztracen.

Znamená to konec Bradavic?

Zdá se, že nakonec ani nebudeme potřebovat Temného Pána. Jsme víc než schopni vyhladit se navzájem i bez cizí pomoci.

S výjimkou jisté kočky, samozřejmě.