Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Advent 2012 Snamione

Jen vzhlédni

Advent 2012 Snamione
Vložené: solace - 11.12. 2012 Téma: Advent 2012 Snamione
Lupina nám napísal:

 


11. december 2012

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Jen vzhlédni

Just Look Up

Autor: MomoDesu

Překlad: Lupina

Beta: marci

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4786241/1/Just-Look-Up

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který knihy o Harrym Potterovi přeložil do češtiny. Autorkou této fanfikce je MomoDesu. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Snamione

Romance / humor

Rating: 13+ 

Shrnutí: Kdyby někdo Hermioně řekl, že se bude na Boží hod muchlovat se svým profesorem lektvarů v zaneřáděném kumbále, zasmála by se.

 

Jen vzhlédni

„Můžete mi, prosím, připomenout, proč jsem vás ještě nezabil?“

„Protože nemáte svoji hůlku?“

„Mohl bych vám zakroutit tím pěkným krčkem, pokud bych cítil potřebu.“

Hermiona přesně věděla, jak chce strávit své Vánoce. No, aspoň byla v Bradavicích, jedno přání se splnilo. Ale být uvězněná v kumbálu na košťata s poněkud rozvztekleným Severusem Snapem nebylo na pořadu dne. Doušek odvaru z chejru s Minervou, debaty o možných použitích maskovacích kouzel s Filiusem, požádání Pomony o pomoc při záchraně vadnoucí africké fialky, které se dole ve sklepení moc nedaří; tohle všechno bylo to, co měla právě teď dělat. Ale ne. Zůstala zavřená s hulákajícím a nepříčetným Snapem, oba dva bez hůlek.

Všechno to začal Remus, který se nedávno vrátil do Bradavic opět na svůj post profesora OPČM. Požádal ji, aby do Velké síně donesla dárek, který koupil Minervě a skryl v kumbálu na košťata, umístěném v zaměstnanecké vstupní chodbě. V koutku mysli ji napadlo, proč si to nezařídil sám. Přesto udělala to, oč ji požádal. Nepřemýšlela o tom, proč se o ni otřel, když ji prosil, aby šla do kumbálu (předpokládala, že je trochu opilý). Šťastně opustila prázdninovou oslavu, aby vyřídila jeho záležitost. Až když byla uvnitř kumbálu za pevně zavřenými a zamčenými dveřmi, uvědomila si, že ji Remus za pomoci své lstivosti a s dovedností toho nejzkušenějšího kapsáře obral o hůlku. 

Měla v plánu, až se odtud dostane, si s ním pěkně zostra promluvit. Možná i víc než to, což bude záležet na její momentální náladě. Od chvíle, kdy ve třetím ročníku praštila Malfoye, nikoho fyzicky nenapadla. Tušila, že taková pořádná rána do nosu posledního Poberty by jí udělala tuze dobře.

Bouchání na dveře nepomáhalo, ani křik do strhání hlasivek. Večírek zaměstnanců byl v plném proudu, sváteční hudba vyřvávala z kdesi poblíž umístěného prastarého kouzelnického radia. Někdo si časem musí její nepřítomnosti všimnout. Vždyť přece Bradavice neměly tolik zaměstnanců, že by bylo snadné někoho přehlédnout. Prozatím byla Hermiona zaneprázdněná hledáním dárku, pro který ji Remus poslal. Když však ani po dvaceti minutách hledání žádný nenašla, pouze krabice od zásob a zaprášená stará košťata, uvědomila si, že ji podvedl. Ale proč, ptala se sama sebe. Proč by ji Remus zavedl a na noc zavřel do kumbálu na košťata? Když vyšla Bradavice, tak spolu kratince flirtovali, ale tohle jí moc smyslu nedávalo. Teď si z toho dělali legraci: bylo to jen malé pošťouchnutí Tonksové, které potřebovala, aby konečně převzala iniciativu a nakonec získala muže, po kterém toužila.

Že je v pasti si doopravdy uvědomila, až když se v místnosti zjevil sám černý netopýr ze sklepení.

Dveře se rozlétly a Hermiona vystřelila z bedny, na které seděla. Záchrana!

Z plných plic na něj zařvala: „Nezavírejte...“

PRÁSK!

„...dveře.“ Poslední slovo znělo spíš jako šepot. Někde hluboko uvnitř cítila, že ho Remus také vtáhnul do ‚dárkového lovu.‘ Ano, ona a Severus spolu po válce úzce spolupracovali. Ano, nakonec se stali, dalo by se říct – skoro kamarády. Její přátelé ji kvůli tomu donekonečna škádlili a také Albusův portrét vypadal, že má na věc jiný názor. Domníval se, že jejich vztah je víc, než jen přátelství. Ale nebyla zde žádná půlnoční dostaveníčka ve sklepení, žádné ukradené polibky během setkání Řádu, nic nevhodného pro mistra a jeho učednici. Jen příjemný pracovní vztah a občasné večeře, pokud spolu někam cestovali. Nic víc, nic míň.

Proč by vybral Snapea, ze všech lidí na světě, aby je spolu zamkl v malé místnosti? To bylo zcela mimo její chápání.

„Co tady děláte, slečno Grangerová?“ zvedl obočí v gestu, o němž věděla, že znamená ‚Tak ven s tím‘.

„Mohla bych se vás zeptat na to samé, profesore Snape,“ vrátila mu gesto s obočím.

„Naháním vás. Už je to je půl hodina, co jste zmizela.“

Hermiona přimhouřila oči. „Kdo vás vyslal mě hledat?“

„Váš vlkodlačí kámoš.“

„Vrazil do vás?“ Začínalo to být čím dál tím víc vtipné.

Severus přikývl. „Docela tvrdě. Byl úplně našrot. Parchant, nikdy nezvládal alkohol.“

Hermiona se lehce usmála: „Podejte mi svou hůlku.“

Zavrtěl hlavou. „Máte svou vlastní, takže nemáte žádný důvod strkat ruce na tu moji.“

„Prostě to udělejte, dobře?“

Jak už ho mnohokrát viděla, Severus sáhl do hábitu, aby vytáhl hůlku, ale skončil s prázdnou rukou. Tvář se mu zlostí zkroutila. „To...“ Zaútočil na dveře a pěstmi na ně zabušil. „Remusi! Kurva! Pusť nás, než...“

„To nebude fungovat,“ zpěvavým hlasem ho přerušila Hermiona. „Už jsem to zkoušela. Zkoušela jsem je vyrazit, což mělo za následek pouze moje pohmožděné rameno, zkusila jsem použít trochu bezhůlkové magie, kterou jste mě učil, zkusila jsem křičet, zapálit je... Nic nefungovalo.“

Severus zastavil mlácení do dveří a spílání Remusovi. „Zapálit dveře?“

Hermiona pokrčila rameny a naklonila hlavu na stranu. „Mudlovské zápalky. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat oheň.“

„Poté, co jste na mě v prvním ročníku seslala oheň, jsem vás měl pokládat za pyromanku. Ze všech lidí na světě bych si zrovna o vás myslel, že budete vědět o kouzlech, která chrání hrad před žháři.“ Sevřel rty. „Tak tedy, co navrhujete dělat?“

Zavřela oči a zhluboka se nadechla. „Upřímně řečeno, v této chvíli si nejsem jistá. Čekat?“

„Jako bych tu chtěl být s vámi uvíznutý déle, než je nezbytně nutné,“ zabručel.

„A to má znamenat co?“ Hermiona se sama sobě vysmála. Možná, že váhavé přátelství, které se rodilo, nebylo nic víc, než jen výplod její fantazie.

„Všechno, co jsem chtěl dnes večer udělat, bylo ukázat se na večírku a pak se hned se vrátit zpět do mých komnat, kde na mě čeká láhev Ogdenské.“ Přesunul se ode dveří a sedl si na bytelně vypadající bednu. „Šel jsem jen proto, že Minerva na mé přítomnosti trvala. Zůstal jsem jen proto, že mi stála v cestě, když jsem chtěl odejít.“ Setřel trochu prachu z bedny. „Podle toho, jak úspěšně mi několikrát za večer bránila v odchodu, se nedivím, že byla jako studentka jedničkou ve famfrpálu.“

Hermiona si zkřížila ruce na hrudi. „Pokud vás to potěší, já si zase představovala, jak právě teď otevírám dárky se svými přáteli a budoucími kolegy. Ne, že budu uvíznutá v kumbále s vámi.“ Trucovala jen na efekt, i když věděla, že to bude k ničemu, když to zamračenému, na zaprášené bedně sedícímu muži došlo.

„Vy se mnou trávíte dobrovolně měsíce v laboratoři a teď s tím tady máte problém?“ vstal z bedny a napochodoval k ní.

Sundala ruce z hrudi a založila si je v bok. „Jeden z nás dvou měl vždycky možnost laboratoř opustit, když se mu druhý začal dostávat pod kůži.“

Zavrtěl hlavou. „To nedělám, už ne.“ Vrátil se ke své bedně. „Časem si někdo naší nepřítomnosti všimne a vypustí nás z tohoto zatraceného kumbálu. Doufejme, že dřív, než dojde ke krveprolití.“

O dvacet minut později začala Hermiona cítit v končetinách mravenčení. Severus seděl na své bedně nehybně a zdánlivě neotřesitelně. Vůbec se nepohnul. Žádné nervózní tiky, žádné šoupání nohama, hraní si s palci. Jak mohl sedět pořád stejně, když byli tam, kde byli? Jí to vadilo už jen proto, že nebyla příznivcem malých prostor. Dokonce i kupé ve Spěšném vlaku a výtahy na ministerstvu stačily na to, aby jí naskakovala husí kůže napětím a nervozitou. Malinký kousek útěchy skýtalo okno v zadní části malé místnosti. ‚Kdo udělal okno do kumbálu?‘

Začala přecházet.

Deset koleček po místnosti a Severus vyštěkl. „Přestanete už?“ zařval a zastavil ji v její cestě.

Hermiona se na něj, opět s rukama v bok, podívala. „Jestli máte lepší nápad, než všichni ostatní, prosím, podělte se se zbytkem třídy.“

Na okamžik zalovil v hábitu. „Kdyby mi ten vlk aspoň nechal hůlku,“ zamumlal a vytáhl malý balíček zabalený v zeleném celofánu. „Můžete si otevřít toto a zahrnout mě chválou.“

Hermiona si odfrkla, ale balíček přijala. Byl malý, obdélníkový a trochu delší. Bylo to něco, co podle tvaru vypadalo jako náramek, ale ona věděla, že ten by jí nedal. Skoro po ní skočil, když přišla na jejich každodenní vaření lektvarů se šperkem. Připomenul, že by mohl reagovat s lektvary, které připravovali, nebo, v případě například náhrdelníku, do nich spadnout. Opatrně začala uvolňovat rohy obalu, pokoušejíc se jej neporušit.

„Ach, pro Merlina, prostě to už roztrhněte!“

Po jeho pokynu Hermiona rozškubla papír, zmuchlala ho a zastrčila do kapsy hábitu. Krabička byla sametová, jako bývají ty od klenotníka. Mohl? Ne tak... Šperky nebylo něco, co si vyměňují ‚jen‘ přátelé. Odklopila víko. „Severusi, to je perfektní!“ rozzářila se.

Severus vypadal potěšený sám sebou. „Myslel jsem, že to shledáte užitečným,“ řekl s poněkud samolibým úsměvem.

Hermiona s rozzářenou tváří obdivovala skleněnou tyčinkovou sadu, která jiskřila v nepatrném světle okna kumbálu na košťata. Na vnitřní straně víka se skvělo zlatým inkoustem vyražené jméno jednoho z největších dodavatelů v lektvaristické oblasti. „Nevím, co říct.“

„Děkuji vám by bylo vhodné.“

Stejně opatrně, jako krabičku otevřela, ji zase i zavřela a zastrčila do hábitu. „Děkuji vám!“ řekla, vrhla se na něj a drtila ho v objetí.

Severus nejdřív ztuhnul, ale brzy se v její náruči uvolnil a oplatil jí svojí vlastní. „Rádo se stalo,“ odvětil. „Přával jsem si, aby byl můj mistr tak laskavý a obdaroval mě takovou věcí.“

„Muselo to stát majlant!“ Odtáhla se od něj. „Cítím se kvůli tomu skoro špatně.“

„Já už dvě sady mám, takže se nerozpakujte.“

Hermiona se usmála, ohromená, že si pamatoval její malou poznámku, kterou prohodila před měsíci. Už tehdy se jí líbila tato mimořádná sada skleněných potřeb pro přípravu lektvarů víc, než kterákoliv jiná. Ale cena byla odstrašující.

Náhle si něco uvědomila a zamračila se. „Nechala jsem dárek pro vás na stole v Síni,“ řekla a začala si okusovat spodní ret.

„Kolikrát vám mám říkat, že okusování rtů nepřísluší mladým ženám. Jsem unavený výrobou balzámu na rty, který zastaví bolest a krvácení.“ Zavrtěl se na bedně. „To je v pořádku, slečno Grangerová. Vyzvednu si jej, jakmile nás pustí z tohoto vězení.“

Upadli znovu do příjemného ticha. Severus na své bedně, Hermiona na té své u okna. „Víte, kdybych mohla vyšplhat do toho okna...“

„Ani o tom neuvažujte.“

„Jsou tu košťata,“ zněla nadějně.

Zavrtěl hlavou. „Viděl jsem vás na koštěti,“ odpověděl. „Tříletý Draco ho měl víc pod kontrolou, než vy v současnosti.“

Kdyby to nebyla pravda, Hermiona by se cítila víc uražená. „Pravda, neumím se s ním ani pohnout, ale vy můžete letět.“ Mohl by je na jednom ze školních košťat odsud dostat. Kdyby šlo o Malfoye, možná by ji za takový nápad poděkoval, a pak by si ji vysadil za záda.

Ještě jednou zavrtěl hlavou. „Pouhý fakt, že jsme v pasti s košťaty, neznamená, že jsou to košťata magická,“ odsekl. „Jak myslíte, že Filch uklízí?“

„Používá studenty?“ zeptala se sarkasticky. Nikdy, ani jednou ho neviděla dělat cokoliv jiného, než šmírovat po chodbách s jeho prašivou, slídivou kočkou paní Norrisovou. A pak, po zadržení dětí, je využíval k práci.

„Více uznání tomu muži, moták, či ne.“

Pak nastalo ještě větší ticho. Takové, že to bylo až ohlušující.

Severus jej nakonec opět prolomil. „Můžete mi, prosím, připomenout, proč jsem vás ještě nezabil?“

„Protože nemáte svoji hůlku?“

„Mohl bych vám zakroutit tím pěkným krčkem, pokud bych cítil potřebu.“

„To byste neudělal.“

„Dejte mi dobrý důvod.“

„Měl byste třetí sadu tyčinek na míchání. Říkal jste, že víc jich už nepotřebujete.“

„Mohl bych je darovat někomu dalšímu.“

„Vy všiváku.“

Nejprve zvuky, které přicházely od temného muže, připomínaly dušení. Po chvíli se sípání změnilo v něco, co by se dalo označit jako klokotavý smích. „Slečno Grangerová, tohle je pro mne zcela nové.“

Nebylo pro ni výjimečné slyšet ho smát se. Během jejího učednictví se to už mnohokrát přihodilo, obvykle nad něčím hloupým v eseji napsané prvňáčkem. Ti byli vždy zlatí. Nicméně stéle u něj bylo neobvyklé smát se tak vesele. Pokaždé to vypadalo, jako by se někdo předávkoval mnoholičným lektvarem, vydával se za něj a nakonec ho nezvládl zahrát.

Brzy se jeho smích změnil na pochechtávání, až úplně vymizel. „Alespoň něco zábavného vzešlo z této noci. Škoda, že to ten vlk nemůže vidět dřív, než ho rozcupuju na kousky.“

Hermiona obrátila oči v sloup. Velice pochybovala, že by Remuse vážně zranil. Protože až s ním skončí ona, nezbude toho příliš k ublížení. A kromě toho si nedovedla představit, že by byl ten muž schopný sám vytvořit takový plán. Cítila, že jistá paní Nymphadora Tonks-Lupinová v tom měla prsty. Tonksová, stále trvala na tom, aby se jí tak říkalo, se po sňatku s Remusem moc nezměnila. Nešikovná, se zvláštním smyslem pro humor, milující své schopnosti měnit rysy a bavit tím mladší děti. Od té doby, co konečně našla lásku svého života, se snažila ‚pomoci‘ těm lidem kolem sebe, kteří byli stále svobodní. Hermionu by velice překvapilo, kdyby v tom nebyla zainteresovaná.

„Vezměte si do parády taky Tonksovou,“ dodala Hermiona. „Myslím, že v tomhle má svoji úlohu.“

„To nemohu,“ odpověděl. „Je to matka. Neublížím matce.“

A opět zavládlo ticho.

Oba s nadějí vystřelili ze svých příslušných přepravek, když uslyšeli kroky na kamenné chodbě. Než Hermiona stihla malou místnost přejít, Severus už byl u dveří a bouchal do nich.

„Pusťte nás, kurva, odsud!“

Kroky se zastavily a až k nim pronikl smích. Částečně podnapilý smích, ale smích to stejně byl.

„Ach, Severusi! Jaká škoda, že jsi zmeškal party! Byl to docela nářez, jak říkají mudlové.“

„Remusi, pokud nás odtud okamžitě nenecháš odejít, tak tě...“

Remus se srdečně zasmál. „Co uděláš, Hermiono? Budeš na mě hulákat? Rozkopeš dveře?“

„Pohraju si s tvým protivlkodlačím lektvarem. Ty víš, že to udělám.“ Samozřejmě, že by ho vážně nezměnila, hloupý vtip nebyl důvodem k tomu, aby ohrozila celou rodinu.

Severus zavrčel. „Remusi, neděláme si srandu.“

Smích zesílil, připojil se k němu ženský.

„Je zde něco, co vy dva musíte udělat předtím, než budete osvobozeni.“

Hermiona poznala to nesrozumitelné skotské nářečí.

„Minervo,“ začal Severus a zhluboka se nadechl, jakoby se snažil udržet v klidu, „pokud nás teď nepropustíte, bude ti pro zbytek pololetí chybět Mistr lektvarů.“

Hermiona byla šokovaná. Její napružený, přímý, upjatý dřívější učitel použil toto?

„Profesorko McGonagallová,“ řekla skrz dveře, „pojďme se domluvit.“

„Ty a Severus se potřebujete domluvit, má drahá! Jediní lidé z celých Bradavic, kteří vás mohou osvobodit, jste teď vy dva!“ Smích, spíše opilecký, následovaný kroky, ukazoval na to, že Minerva odchází.

„Ty čarodějnice, ty víš, jak nás odsud dostat!“ křičel Severus. „Copak ti to ředitelování leze na mozek? Všiml jsem si, že se v poslední době cpeš citrónovou zmrzlinou!“

Kroky nakonec utichly a Hermiona položila ruku na Severusovu paži, zatímco on pokračoval ve vyřvávání jako šílenec. „Je pryč, Severusi.“

„...chováš se tak, že Brumbál vypadá jako obraz příčetnosti! A...“

„Severusi,“ řekla a tahala ho za rukáv. „Je pryč.“

Poražený Severus přestal hulákat a opřel si hlavu o dveře. „Nikdy se odtud nedostaneme.“

„Ale ano, Severusi, dostanete!“ pronesl Remusův jasný hlas z druhé strany dveří. „Jen vzhlédni!“

S tím se ozvaly kroky, které záhy utichly, ponechávajíce zajatce zase samotné.

„Jen vzhlédni? Co to má, zatraceně, znamenat? Ten ožrala...“ Teď zase začal rázovat Severus a opustil Hermionu stojící u dveří.

„Možná to znamená přesně to,“ nadhodila. „Vzhlédnout.“

Severus své přecházení nezastavil, zjevně nechtěl poslouchat. ‚Tvrdohlavý parchant...‘

Hermiona zaklonila hlavu a podívala se na vysoký strop. „Nechápu, co se předpokládá, že uvidím.“ Trámy, pavučiny, pár opravdu ošklivých pavouků, ale nic jiného tam neviděla. „Vidíte něco?“

„Nebudu se obtěžovat,“ odvětil strnule. „Je jasně opilý, takže tam pravděpodobně nic není. Musíme prostě počkat na Arguse, až sem ráno přijde a osvobodí nás.“

„Nechci tady spát!“ vykřikla. „Chci být v posteli se svojí kočkou!“

Odfrkl si. „Já bych byl zase rád v posteli nejlépe se ženou, ale podívejte, kde oba jsme.“

Při prohledávání okolí Hermiona našla bednu s označením ‚famfrpál‘. Doufala, že tam budou teplé hábity, nebo něco takového. Jak hodina pokročila, teplota stále víc klesala a mrazilo do morku kostí. Začaly jí cvakat zuby a kolena o sebe bolestivě narážet, což jí připomenulo válku. Sice vyhráli, ale zranění utrpěla. „Pomozte mi to otevřít,“ ukázala na bednu.

Zvedl ruce a zavrtěl prsty. „A čímpak asi?“

Prozkoumala regály a vynořila se s malým páčidlem. „Tímhle?“ podala mu ocelovou tyč.

Bylo zřejmé, že si nepřeje jí pomáhat, ale udělal to, pravděpodobně jen proto, aby ho nechala na pokoji. Centimetr po centimetru páčil dřevěné víko, dokud nebylo zcela uvolněné a následně odhozené bokem.

Hermiona se najednou ocitla v nebi. I když byla bedna označena ‚famfrpál‘,  byla plná úhledně složených vlněných přikrývek. „Jackpot!“ Jednu po druhé deky vytahovala a vytvářela malé teplé lože na podlaze. „Jste vítán, pokud se budete chtít ke mně připojit. Není to zcela jako vaše postel, ale jsem žena, jestli je to nějaká útěcha.“

Věděla, že se jí na těle objevila husí kůže. Když si vybírala tu vkusnou zelenou toaletu, nepřemýšlela, jestli je teplá. Šlo jí o to, aby vypadala hezky. Teď svého rozhodnutí litovala. Musel její husí kůži také vidět. Svlékl si svůj hábit a odhalil tak vlněný kabát, který měl pod ním. Rychle porozpínal mnoho knoflíků umístěných na přední straně, svlékl se a podal jí ho. Oblékla se a začala kabát zapínat, až skončila těsně pod bradou. Byl jí velký, samozřejmě, ale hřál a stále si držel vůni jeho mýdla.

Nakonec se sklonila k podlaze a vsunula se na lůžko. „Je tu spousta místa. Bude vám zima, když nemáte svůj kabát.“

„Nesmysl,“ odvětil.

Věděla, že to nesmysl není, protože měl paže ovinuté pevně kolem trupu.

„Nabídka pořád platí.“

Ale to už byla příjemně zahřátá pod všemi těmi vlněnými přikrývkami. Zatuchle páchly, ale kabát, co měla na sobě, trochu bránil tomu smradu. Ti lidé, kteří rádi vtipkovali o Severusově osobní hygieně, neměli ani ponětí, o čem mluví. Používal nejlepší bylinná mýdla, jaká se dala za galeony pořídit, a sám vytvořil jeden z nejlepších šampónů, co kdy ve svém životě použila. Nebyla jeho chyba, že měl příliš aktivní mazové žlázy.

Přetočila se, začala v duchu vymýšlet nový šampon a pomalu upadala do spánku.

Když se probudila, byla vmáčknutá do pevné hrudi a cítila dvě svalnaté paže omotané kolem sebe. Někdy v průběhu noci si k ní na lůžko vlezl Severus. Usmála se a trochu se odtáhla. ‚Och, doprčic, slintala jsem mu na hrudník...‘ Ušklíbla se na malou loužičku na jeho oslnivě bílé košili.

S trochou dobré vůle se Hermioně podařilo prosmýknout cestu ven z jeho sevření a otočit se na záda. Není nic lepšího, než začít den kvalitním protáhnutím a pořádným zívnutím.

Tehdy si toho všimla.

Okamžitě začala třást svým spolunocležníkem. „Severusi, vstaňte.“

Něco zamumlal a lehce zachrápal, pak se přetočil a použil její hruď jako podušku, otíraje o ni svůj velký nos.

„Ne!“ vykřikla a třásla jím ještě víc. „Probuďte se!“

„Co...?“ ospale se zeptal. Otevřel oči a náhle byl ve střehu. „Slečno Grangerová!“

„Vzhlédněte!“

„Měl jsem dost té hovadiny už minulou noc!“

„Ne!“ zavrtěla prudce hlavou. „Podívejte se nahoru!“ ukazovala zmíněným směrem, aby upřesnila to místo.

Konečně si uvědomil, to myslí vážně, a vzhlédl.

„No, do prdele.“

„Doufám, že to není to, co měli v úmyslu,“ pobaveně řekla Hermiona. „Podobné aktivity jsem si šetřila pro manželství,“ dodala dramaticky.

Nahoře, na jednom z nejvyšších trámů, se blýskal trs jmelí, které bylo včera v noci schované ve stínu.

„Musíte si ze mě dělat srandu!“ Severus si zakryl tvář rukama. „To je chorý vtip. Musí být.“

„Vy tomu říkáte chorý vtip, já zase ředitelčino vměšování.“

Sedl si na lůžko. „Nuže, pojďme, ať to máme za sebou. Můžou být školní prázdniny, ale stále musíme vařit lektvary.“

Hermiona sbírala síly, když se k ní přiblížil. „Co když to nebude fungovat, pokud to nebudete myslet vážně?“

„Musíme to risknout, ne?“

Bez okolků ji k sobě přitáhl, aby ji obdaroval dokonale cudným polibkem, a pak couvnul. Rychle se snažil zmizet z lůžka a, stále zamotaný v přikrývkách, téměř zakopl na cestě ke dveřím. Nakonec to zvládl.

Dveře byly stále pevně zavřené.

„Do háje.“

„Jak jsem říkala,“ připomněla mu Hermiona svým nejlepším všechno-vím hlasem, „možná to budete muset myslet vážně.“

Severus si povzdechl a vrátil se k lůžku. „Myslet vážně? Nechovám k vám žádné, obzvlášť ne zemi zachvívající city, a jsem si jistý, že jste na tom stejně.“

Na chvíli se zamyslela. Něco tam bylo. „Úcta.“

„Promiňte?“

„Jednou jste mi řekl, že mě vezmete pod svá křídla jen kvůli úctě ke mně, pro mou touhu učit se. Já mám v úctě vás za vše, co jste udělal pro Řád, za vaše nasazování života znovu a znovu.“ Usmála se. „Možná to bude ono!“

Opět si ji k sobě přitáhl a obdaroval ji dalším dokonale cudným polibkem. Soustředila se na svoji úctu k němu a doufala, že on dělá to samé. Když se odtáhl, přešel znovu ke dveřím.

Stále pevně zamčené.

„Sakra!“ Hermiona sebou trhla, když vší silou kopnul do dveří. Chvíli skákal po jedné noze, jako to dělají ti, kteří si uprostřed noci ukopnou palec o neočekávaný kus nábytku. „Máte nějaké lepší nápady?“

Ještě jednou se Hermiona zamyslela. Cítila jeho návrat na její stranu lůžka, koutkem oka sledovala, jak si zkřížil paže. „Možná to kouzlo přestane fungovat díky základním instinktům? Místo pocitů to možná odemkne vášeň mezi dvěma lidmi?“

Chvíli uvažoval, než odpověděl. „Možná.“

„Zkusíte to?“

Pokrčil rameny a znovu si ji přitáhl. Tento polibek byl na hony vzdálen těm dvěma předcházejícím, dokonale cudným. Na někoho, o kom se domnívala, že nemá žádný vztah k opačnému pohlaví, byl sakra dobrý v líbání. Teplo zaplavilo její tělo, když jazykem vyhledal ten její a přesunul nad ní celé tělo. Projela rukou jeho spánkem rozcuchané vlasy, lehoučce za ně potahovala a vychutnávala si jeho sténání.

Kdyby jí někdo řekl, že se bude na Boží hod muchlovat se svým profesorem lektvarů v zaneřáděném kumbále, zasmála by se. Právě teď byl ovšem smích poslední věcí, na kterou myslela. Vše, co zaměstnávalo její mysl, byl muž nad ní, líbající ji do bezvědomí, ruka, která si provrtávala cestu skrz její oblečení, aby našla její ňadra, a jeho pohyby boků, které jí vysílaly do podbřišku vlny chvění. Za jiných podmínek by byla víc než šťastná si s ním tohle zopakovat.

Jeho hbité prsty se konečně dotkly jedné z jejích bolestivě naběhlých bradavek, když oba uslyšeli klapnutí otevíraných dveří.

„Milosrdný Die! Profesore Snape! Slečno Grangerová!“

Na šokovaná slova Arguse Filche se odtrhli. Stejně, jako když ji chránil ve třetím ročníku před vlkodlakem, skočil do akce, zatlačil ji za sebe a jeho paže ji držely na místě. „Argusi! Co tady děláte!“ 

„To je můj kumbál. Co tady děláte vy?“

Ten chudák vypadal, jako by se o něj pokoušel infarkt. Hermiona zastrčila své oblečení na místo a promluvila. „Byli jsme tu jako v pasti celou noc.“

„Mně se zdá, že to bylo víc než to!“

Severus se vztyčil, aby Hermionu v její diskuzi podpořil. „Prosím, omluvte nás, Argusi, přemístíme se na lepší dějiště.“

Následně ti dva klidně opustili kumbál na košťata i Arguse, podrážděně vykřikujícího o nepořádku, který v něm přes noc natropili.

„Nuže, slečno Grangerová,“ pronesl, a poprvé, co si pamatovala, vypadal jako nervózní školák.

„Profesore Snape,“ odvětila ve stejném duchu.

Zhluboka se nadechl. „Vaření je na jeden den zrušeno kvůli mnohem zábavnějším aktivitám.“

Hermiona zvedla obočí, malý zvyk, který od něj přejala.

„Mé komnaty, pět minut.“

Usmála se. „To je rande.“

Konec.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 10.10. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: Jen vzhlédni Od: martian - 15.12. 2022
Minerva s Remusem jako spiklenci? Zajímavá a úsměvná představa... Díky za překlad.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Jen vzhlédni Od: nadin - 22.12. 2012
Imelo, imelo!!! Koľko toho už má na svedomí! )) Skvelá poviedka! Ďakujem
Re: Jen vzhlédni Od: Lupina - 22.12. 2012
To jo :-) Ale hlavně, když jsou šťastné konce :-) Jsem moc ráda, že se Ti povídka líbila, že Ti stála za komentář :-)

Re: Jen vzhlédni Od: siriana - 15.12. 2012
tak tohle je hodně povedené :)
Re: Jen vzhlédni Od: Lupina - 15.12. 2012
Děkuji za koment, jsem moc ráda, že se líbilo někomu dalšímu. Jsi první, komu odpovídám s novým nickem (starým na jiných stránkách).

Re: Jen vzhlédni Od: tigy - 12.12. 2012
Argus a jeho kumbál  Parádna poviedka, mala som podozrenie na imelo, ale keď najprv žiadne nenašli, myslela som si, že som tipovala nesprávne... a predsa tam bolo!  Díky, Val, za túto veselú poviedočku!
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 13.12. 2012
A jaký binec mu tam udělali! :-D  Jsem moc ráda, že Tě povídka pobavila. Těší mne to. :-)

Re: Jen vzhlédni Od: Lachim - 12.12. 2012
Minerva s Remusem, zabít nebo poděkovat?
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 13.12. 2012
:-D Rozhodně poděkovat :-D

Re: Jen vzhlédni Od: Jacomo - 12.12. 2012
To by mě zajímalo, jestli to fungovala, protože vzplála vášeň, nebo prostě Filch odemkl Díky za superdlouhou povídku!
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 12.12. 2012
Ano, to je otázka, kterou jsem řešila i já. Ale to ví, bohužel, asi jen Minerva s Remusem :-) Děkuji za komentář :-)

Re: Jen vzhlédni Od: solace - 12.12. 2012
Veľkolepá dohadzovačská akcia, do ktorej bola zapojená takmer polovica Rokfortu, skončila úspešne. Severus a Hermiona sa posunuli do ďalšieho levelu a všetci boli spokojní... teda až na Filcha, ktorý musel upratať ten neporiadok, čo v jeho kumbále cez noc natropili. Vďaka za preklad tejto dlhej, vtipnej poviedky, valerie. Bavila som sa :-))
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 12.12. 2012
Tak to jsem moc ráda, že pobavila. Zase jsem trnula, aby se povídka líbila. Ale naštěstí ano. Uf :-) Tady jsou vlastně jenom milé komentáře, milí lidé, je tady na kizi příjemná atmosféra. Děkuji za komentář,  moc potěšil.

Re: Jen vzhlédni Od: teriisek - 11.12. 2012
Neuvěřitelní dohazovači, naprosto chápu, že Hermiona i Severus byli v mírně vražedné náladě. Ale nakonec jim to hádám nevadilo, když kvůli těm zábavnějším aktivitám zrušili i celý jeden den vaření:P Díky moc za překlad!
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 12.12. 2012
Ano, myslím, že ti dva si to pak náramně užili :-D Děkuji za komentář :-)

Re: Jen vzhlédni Od: Zuzana - 11.12. 2012
To bolo dobré :) Ďakujem za preklad :DDD Argus je super :)
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Ano, to jeho rozhořčení, že pobývali v JEHO kumbále! Děkuji za komentík

Re: Jen vzhlédni Od: larkinh - 11.12. 2012
:)))) Remus jako talentovaný kapsář, Minerva se chová skoro jako puberťačka a Snape se nám zamiloval! Krásný :)
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
A že se cukal, co? Ty cudné polibky... :-D Naštěstí ukázal, co je v něm skryto... ach...:-) Děkuji za komentík :-)

Re: Jen vzhlédni Od: kamci - 11.12. 2012
Remus jako dohazovač, no vyšlo mu to náramě díky
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Jojo, Remus se vytáh :-) Taky díky :-)

Re: Jen vzhlédni Od: doda357 - 11.12. 2012
Ja som hneď na začiatku vedela, že Remus ju tam neposlal len tak náhodou  To bolo jasné ako facka. Už som len čakala, kedy sa k nej Severus pripojí  Chudák Filch  Ale nemohol tam prísť neskôr?  Ach jaj  Mali na to celú noc a až potom, keď je už aj Filch neblízku sa do toho pustia?  Ďakujem pekne, bolo to skvelé 
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Popravdě nad momentem Filchova příchodu jsem přemýšlela. Byl následkem kouzla seslaného na jmelí (či celý kumbál), nebo to byla náhoda? Bohužel nám autorka neposkytla víc toho muchlování.. škoda, můžeme si jen představovat :-) Děkuji za komentář :-)

Re: Jen vzhlédni Od: denice - 11.12. 2012
Od první věty vynikající povídka. Přesně to pravé ořechové,správně nadávkovaný humor i romantika, budu se k ní moc ráda vracet. Moc se mi líbila úloha Remuse i Minervy. Díky.
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Remus kapesní zloděj a Minerva kuplířka :-D Ano, všechny postavy perlily. Moc mě těší, že Tě povídka potěšila :-) Děkuji :-)

Re: Jen vzhlédni Od: Eggy - 11.12. 2012
pokracovanie nebude? :) toto je taka typicka "kumbalova" poviedka :) neviem kolko som ich uz precitala ale aj tak dobre napisana dokaze potesit :P daaakujem 
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Taky jsem jich pár četla, ale zdálo se mi, že tahle by se tady hodila, tak jsem do toho šla. Severus je tady krásně nevrlý :-) Jsem ráda, že se líbila. A pokračování, bohužel, nemá. To už je na naší fantazii :-) Děkuji za komentík.

Re: Jen vzhlédni Od: GwenLoguir - 11.12. 2012
Ja by som ešte na koniec pridala, že Fakt príde o svojho majstra elixírov  pretože z dôvodu zakladania si rodiny zdrhá z Rokfortu Veľmi dobre som sa pobavila!
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Tak to jsem moc ráda, že ses pobavila :-) Děkuji za komentík.

Re: Jen vzhlédni Od: MIRA - 11.12. 2012
Veľmi pekné. Moc rýchlo to skončilo. Ale chudák Filch, skoro mu zneuctili jeho kumbál.
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Jó, zbytek si můžeme jen představovat :-) Škoda, že se Filch objevil tak brzo. To zneuctění :-) by mohlo být zajímavé...Hmmm :-)

Re: Jen vzhlédni Od: wixie - 11.12. 2012
zemizachvívající city, Filch a jeho "milosrdný Die", Severus častující Minervu slovy "ty čarodějnice" ... tak tohle mě fakticky rozesmálo. Ale nejen to, přitrouble jsem se usmívala po celou dobu čtení, skvělá práce - autorky i překladatelky. Děkuji! PS: si tak říkám, že se nakonec dočkali - Hermiona sice neskončí v posteli s kočkou, ale zato s velmi pěkným kocourem a Severus zase s tou 'kočkou'
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Ano, ke spokojenosti všech, že. Minerva a Remus si mnou ruce, Hermi se Severusem v posteli :-D A Filch mohl být taky spokojený, měl na koho nadávat :-) Děkuji za chválu, až se červenám. Ale nebýt bety marci... Ještě, že ji mám :-)

Re: Jen vzhlédni Od: marci - 11.12. 2012
Milosrdný Die!  To je můj kumbál! Co tady děláte vy? už jsem na chudáka Filche téměř zapomněla Ale jsem za svoji drobnou sklerózu vděčná - mohu se pobavit vícekrát   Skvělý překlad, skvělý výběr. Užila jsem si to (Tehdy i teď)
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Já si to taky znovu užila. Navíc jsem se nemusela dívat na všechny ty opravy :-D Bez Tebe by to nebylo ono :-*

Re: Jen vzhlédni Od: soraki - 11.12. 2012
Ano, to je rande díky, bylo to skvělé
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Docela Hermioně to rande závidím :-) Jsem ráda, že se líbilo. :-)

Re: Jen vzhlédni Od: Koki - 11.12. 2012
Prostě perfektní. Docela jsem se nasmála. Například když křičel na McGonagallku. A na konci Filch.
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Trošičku jsem měla problém s jeho slovníkem. Přeci jen jsem u něj zvyklá na vybranější způsoby, ale když se to tak vezme, kdo by v takové situaci jadrně nenadával, že? :-) Jsem moc ráda, že se povídka líbila.

Re: Jen vzhlédni Od: zuzule - 11.12. 2012
Koukám, že Filchovi ze samého překvapení nestačil Merlin a dovolával se až k Diovi. :D Boží povídka, díky. ;)
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Motáci možná Merlina neuznávají :-D Jsem ráda, že povídka pobavila. Těší mě spokojené komenty. :-)

Re: Jen vzhlédni Od: arkama - 11.12. 2012
Zlatko, aký bol zase protivný Pobavilo to dobre takto zrana.
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Byl, co? K nakousnutí :-D Takového ho přímo žeru :-)

Re: Jen vzhlédni Od: FlorenceMabel - 11.12. 2012
Hihihi :) Skvělý výběr. Děkuji ti za překlad a obdivuji do jaké délky ses pustila :)
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
No, délka nevadila, ale některé věty jsem přímo dešifrovala :-D Toto byl oddych od překladu Skrze zdi od Enahmy, potřebovala jsem něco "méně temného". Filch neměl chybu, co? :-D
Re: Jen vzhlédni Od: FlorenceMabel - 11.12. 2012
Jo jo, Filch byl prostě boží :D. A Skrze zdi je taky adventní? Abych věděla na co se mám těšit :)
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Nene, to mám překlad celé trilogie, pokud máš ráda Severuse a Harryho v naslash povídkách, tak se koukni na odkaz pod mým jménem. Je na druhý díl. Pokud by ses pustila do čtení prvního, přečti slovo úvodem. Tento je trochu drastický. Ale druhý... ach... moje srdeční záležitost :-) A třetí díl patrne s marci stihnem do Vánoc dokončit.
Re: Jen vzhlédni Od: FlorenceMabel - 11.12. 2012
Jasně, Šťastné dny v pekle, ty znám! Tak to ty jsi se do toho pustila :) (obdivuji :D) Já jsem první díl četla v originále. Tvůj překlad už más stažení z Rodiny, bohužel ale jsem na to ještě nesebrala dostatek času :)
Re: Jen vzhlédni Od: FlorenceMabel - 11.12. 2012Re: Jen vzhlédni Od: FlorenceMabel - 11.12. 2012
Jasně, Šťastné dny v pekle, ty znám! Tak to ty jsi se do toho pustila :) (obdivuji :D) Já jsem první díl četla v originále. Tvůj překlad už más stažení z Rodiny, bohužel ale jsem na to ještě nesebrala dostatek času :)
Re: Jen vzhlédni Od: valerie - 11.12. 2012
Tak budou vánoční svátky... ideální doba na čtení povídek... Aspoň já se chystám na nějaké  kousky. Potřebuju vybrat nějakou další pecku na překlad Dostala jsem tipy, tak to musím přečíst, ať vím, co bych mohla zvládnout. Pustila jsem se do Enahmy, protože jsem nutně potřebovala vědět, jak to dopadne a překlad ve SJ uvízl na mrtvém bodě. A teď mě překládání pohltilo Chuděrky dcerunky a manžel Ale když vidím z komentů, že ne jen mě děj Šťastných dnů pohltil, vůbec toho nelituju. Tady budu mít ještě 20.12. sérii drabbles (podařilo se mi přeložit každé na 100slov, jsem na sebe pyšná ) a pak bonus.

Prehľad článkov k tejto téme:

Scattered Logic: ( solace )24.12. 2012Daň z tupých hláv
Atiana Gray: ( larkinh )23.12. 2012Pod rouškou noci
DADA_Mistress: ( Eggy )22.12. 2012Noc pred Vianocami verzia so Snapom
Kitsunelover: ( Florence )21.12. 2012Kožich z norka
Jenwryn: ( Lupina )20.12. 2012Rodinný recept Princeů
Della D.: ( solace )19.12. 2012Čokoláda
WatchersGoddess: ( larkinh )18.12. 2012Malá velká nepříjemnost
Dyce: ( Jacomo )17.12. 2012Lepší den
Cecelle: ( Florence )16.12. 2012Nezapomenutelný
Arevik: ( solace )15.12. 2012Vianočný zázrak
Imhilien: ( marci )14.12. 2012Ne tak docela šťastné Vánoce
WatchersGoddess: ( larkinh )13.12. 2012Ráno poté
Imhilien: ( Eggy )12.12. 2012Špeciálny darček
MomoDesu: ( Lupina )11.12. 2012Jen vzhlédni
Incarcerous: ( solace )10.12. 2012Dve slová
SouthernWich69: ( Florence )09.12. 2012Návštěva sirotčince
WatchersGoddess: ( larkinh )08.12. 2012Neustálé problémy se šéfem
JunoMagic: ( Jacomo )07.12. 2012Vánoční pudink
snapesgirl1981: ( marci )06.12. 2012Šťastné bradavické Vánoce
Pamuk: ( solace )05.12. 2012Zápisník zo žalárov
kailin: ( Eggy )04.12. 2012Rozprávka na dobrú noc
Severina2884: ( Florence )03.12. 2012Nebelvírská rudá, zmijozelská zelená
lcvald: ( Lupina )02.12. 2012Rudé kalhotky
WatchersGoddess: ( larkinh )01.12. 2012Samomluva bývalé studentky