Preklady fanfiction Harryho Pottera

Popis: Pokračování OSVOBOZENÍ (Harryho Pottera) – Severus Snape již není zvědem, oficiálně uznal Harryho Pottera za svého syna. Užuž se zná, že se Harryho život konečně bude ubírat směrem k lepším zítřkům...
Kánonu se dodrží v rozsahu prvních pěti knih, tedy nezahrnuje dění Prince dvojí krve a následující vývoj. Dokončeno. 53 kapitol. Pro čtenáře od 16 let (pro rozumně vyspělé dospívající a starší). Oceněno cenou ZLATÉHO BRKU pro rok 2006.
Postavy: Harry P./Charlie W., Severus S. a další. Stejně jako náš běžný svět obsahuje milostné vztahy bez ohledu na pohlaví aktérů.
Prohlášení: Autorce nepatří práva k postavám ani světu, které vytvořila J. K. Rowlingová. Překladatelka vychází při překladu z díla pánů Medků (ne dogmaticky) a celé skvělé bezejmenné HP komunity; autorka s přeložením svého díla souhlasila.

Kapitola šestá

Severusi,

vím, že podobné záležitosti bytostně nesnášíš, ale pokud jsi ještě nemluvil s Albusem, zajdi za ním, prosím. Jestli jste spolu již hovořili, případně vzpomněl-li sis jiným způsobem, poklepej na tento pergamen hůlkou a vyslov jméno lektvaru, díky němuž Lily počala Harryho.

James Potter

Severus potřásl hlavou. Vypadalo to, jako kdyby James nevěřil Blackovi, že dodrží instrukce sepsané v průvodním dopise. Poklepal hůlkou na list. Genitorum pariter.

Slova se slila a znovu rozeběhla po pergamenu, zápis byl tentokrát mnohem delší.

Seve,

poslední rok a půl, kdy jsem musel předstírat, že tě nesnáším, byl v mém životě asi tím úplně nejtěžším. Nedlouho po tom, co jsme dokončili školu, bylo Fideliovo zaklínadlo vylepšeno Řádem, i když nevím, kdo přesně na něm pracoval. Byli jsme pod jeho ochranou, co se Harry narodil, naším strážcem byl Sirius. Mám Tichošlápka rád, jenže vídat se v podstatě jen s ním je náročné. Ale Harry alespoň dobře zná svého kmotra. Párkrát přivedl Remuse a Petra, i Poppy si vyvzdorovala několik pracovních návštěv, několikrát přišel Albus a jednou se stavili Frank s Alicí a Nevillem, aby si kluci pohráli. Lily šla do vývrtky, když Harry Remuse zčistajasna oslovil „Uemí“, protože mladého už celou věčnost učila říkat „mamí“ – bez úspěchu, podotýkám. Zřejmě oslovení ‚Remy‘ a ‚mami‘ znějí až příliš podobně.

Sirius chtěl, abychom si našli jiného strážce, byl přesvědčený, že ho smrtijedi sledují ve snaze se k nám dostat, a očekával, že ho unesou. Kdybychom ale tajemství přesunuli na Petra, nebyli by schopni Siriho zlomit ani při mučení, míst našeho pobytu by prozradit nemohl. Koneckonců, říkal, kdo by čekal, že bychom Petrovi svěřili něco tak důležitého. Vždyť byl rád, když s naší pomocí prolezl OVCE. Že by zrovna on mohl být strážcem, to nikomu ani na mysl nepřijde.

Před pár dny měl Harry první narozeniny. Uspořádali jsme pořádně bujnou oslavu v pobertovském stylu a pozvali na ni skoro celý Řád. Poté, co všichni odešli, jsme v tajnosti změnili ochranu – s Petrem jako novým strážcem. Ani Albus to neví, jen Lily, Tichošlápek, Červíček a já. Lily má jakési neblahé tušení.

Zní to jako klišé, ale čteš-li tato slova, nejspíš jsem po smrti a Lily se mnou. Doufám, že Harry přežil. Máme v plánu, pokud na nás Voldemort přijde, ochránit našeho syna tím, že se za něho obětujeme. Snad bychom toho měli být schopni. Pravděpodobně je teď Harry u Siriuse, jakožto u svého kmotra, nebo možná u Alice Longbottomové, to by si přála Lily. Abych se přiznal, také si nedovedu představit Tichošlápka, jak vychovává dítě. Vždyť se sotva dokáže postarat sám o sebe. Jak by se asi vypořádal s přebalováním nebo prořezáváním zoubků?

Znám znění věštby, v posledních dvou letech jsem se nad ní dost napřemýšlel. Určitě se týká Harryho. Každý rodič si myslí, že jeho potomek je výjimečný, bystřejší než ostatní děti, ale u Harryho je to něco jiného. Snad s tím má co do činění způsob jeho početí, ale když se mu zadívám do očí, tak vím, že jednou bude velice mocný, nejméně jako Albus. Je mu teprve rok, Seve, a už kouzlí. Nikomu jsme to neřekli, ale před pár týdny si sám přivolal lahev s mlékem a ohřál ji na tělesnou teplotu. Něčeho takového by neměl být schopen ještě celá léta.

Všechny ostatní dopisy jsem napsal kvůli tobě, Seve. Kdysi jsme se shodli, že je důležitější, aby sis udržel pozici špeha, než abychom žili spolu. Jenže pokud jsme byli napadeni, nejdůležitějším se stal Harry. Může vyrůstat s Alicí a Frankem, nebo i se Siriusem, ale rozhodně tě potřebuje. Napsal jsem o nás Albusovi, Siriusovi, Frankovi, Alici a Remusovi. A i kdyby to Sirius neskousl, ostatní budou na tvé straně. Vím, že se Náměsíčníkovi vyhýbáš obloukem, ale on ti nikdy neublíží. Patříš do jeho smečky. Vo tom žádná, Sevíku.

Lily říká, že jsme měli strážcem udělat Remuse, jenže co úplňky? Netuším, zda by nás byl schopen chránit i ve chvíli, kdy ani neví, jak se jmenuje. Na Siriuse se už nezlobí, ale stále mu nedůvěřuje, tím páťákem to Siri zazdil. A kdo ví, jestli Remy vůbec někomu věří. Pohádali jsme se a nedaří se to urovnat. Dohlédni prosím, aby se k němu dostal dopis mu určený. Musí vědět, že jsme ho já ani Lily nikdy za zrádce nepovažovali, vzdor Tichošlápkovým bizarním nápadům.

Do krabičky jsem ti sbalil fotky a pár drobností, co ti budou povědomé. Otevírá se tak, že ji sevřeš oběma rukama a řekneš ‚Harold James Potter‘. Otevřít ji může jen ten, kdo má potterovskou krev nebo kdo je s někým z rodu sezdaný.

Dohlédni prosím také na to, aby se k Harrymu, až se naučí číst, dostal jeho dopis. Nejlépe bude, když ho od Siriuse vyzvedneš, třeba s pomocí Albuse, bude-li to nutné, a uložíš ho někam do bezpečí. Siri by ho jinak určitě do měsíce ztratil.

Lily na tebe neseslala paměťové kouzlo přesně tak, jak jsi požadoval. Propletla tvé vzpomínky a ukryla je natolik hluboko, že je nenajde ani Voldemort, pokud nebude vědět, co přesně má hledat a jak její práci rozplést. Nebude-li kouzlo uvolněno zvenčí, začne se během přibližně pěti let samo rozvolňovat, ačkoliv pokud se mezitím zdokonalíš v nitrobraně, je možné, že na něho bude mít vliv. Pokud ovšem budeš mít vynikající nitrobranu v dohledné době, tak tě milerád odlovím, svážu a předhodím Lily, aby mohla své kouzlo zrušit. Hm, možná si tě odlovím tak jako tak.

Chybíš mi, Seve, každý den. Ukazujeme Harrymu tvé fotky a mluvíme s ním o tobě, ale to nestačí. Chtěl bych, aby Harry mohl mít doma oba taťky.

Miluji tě

James

Severus se několikrát zhluboka nadechl. Odložil prázdný pohár na stůl, osušil si oči a dopřál si chvíli na uklidněnou. Zvedl hladkou dřevěnou krabičku o velikosti Příručky kouzelných slov a zaklínadel a opatrně ji sevřel v dlaních. Na vrchní straně se skvěly iniciály JAP vyvedené ve zlatě; na obvodu krabičky nebyla znatelná žádná spára napovídající, kde by se mohlo oddělovat víko.

„Harold James Potter,“ pronesl Severus se staženým hrdlem.

Krabička zlatě zazářila, vodorovný paprsek oběhl boky skříňky v cirka dvou třetinách její výšky. Když záře pohasla, Severus odklopil víko. Navrchu ležela tenká obálka nadepsaná jeho jménem, vypadl z ní zlatý prsten a několik kouzelnických fotografií.

Se staženým hrdlem si nechal prsten sklouznout na levý prsteníček. Zlatý kroužek se zablýskl, jak poznal snubní pouto, do něhož Severus v osmnácti letech vstoupil, a sevřel se, aby svému majiteli dokonale seděl. Severus ucítil záchvěv přítomnosti Jamese a Lily, s nimiž byl díky svazku ve spojení. Jak si vzpomínal, stejné prsteny nosili James i Lily, ta měla samozřejmě menší. Severus měl svůj snubní prsten na ruce pouze první týden po svatbě, kdy trávil líbánky zrovna v tomto domě, kde právě seděl a probíral se památkami na věci dávno minulé.

Většinu obsahu krabičky tvořily fotografie – snímky Jamese se Severusem nebo Jamese s Lily a Severusem, Severuse s Lily, samotného Harryho nebo Harryho ve společnosti jednoho či obou nyní zesnulých rodičů. Na několika záběrech byl Severus sám: Lily ho zachytila, když seděl v Jamesově primusovském pokoji, když spal v Boudě a při vaření lektvarů v suterénu domu. Párkrát byl zobrazen na návštěvě ještě stojícího Potterova panského domu a jeden snímek dokonce ukazoval Severuse s novorozeným Harrym v náručí, ten musela Lily pořídit tenkrát u Prasečí hlavy.

Nad fotografiemi seděl celé hodiny; tiše pozoroval lidi na nich zobrazené a jejich vzájemné chování. Všiml si, jak se měnil vzhled i jeho samého poté, co mu v páťáku Black poprvé zlomil nos, a po obdobné události po ukončení školy, kdy už Blacka přestala brzdit hrozba možného vyloučení.

-oOo-

„Ach, Seve,“ obskakovala ho Lily starostlivě, „dovol mi alespoň dát ti na to led.“

Podvolil se, stejně by se nenechala odbýt. Už v minulosti prokázala, že je schopná ho skolit kletbou, jen aby ho mohla ošetřit. Potkal Jamese s Blackem v Prasinkách, v rámci kamufláže se na ně pohrdavě utrhl. Úder, který mu Black obratem uštědřil, ho nachytal nepřipraveného, protože žil v domnění, že již dávno postoupili od fyzických útoků k verbálním. James Blacka obratem zpacifikoval, takže Severus je počastoval pouze nepřátelským pohledem a opustil Prasečí hlavu.

„Měli byste držet Blacka na šňůře,“ zavrčel rozmrzele. Vzal si lektvar proti bolesti, ale potřeboval by pořádně ošetřit. K Mungovi nemohl, tam všechny pacienty nejprve kontrolovali, zda nenesou znamení, a prozradit Poppy Pomfreyové, že se porval s rivalem ze školních škamen, rozhodně odmítal. Koneckonců právě nastoupil do školy jako učitel.

Lily se rozesmála. „Na Tichošlápka vodítko máme. Občas v té podobě doprovází Jamese na hlídky do mudlovských a smíšených lokalit.“

Proti vlastní vůli se také rozesmál. „Znám dost lidí, kteří by dali nevímco, aby to mohli vidět na vlastní oči.“

„Dám ti vědět, až příště vyrazí,“ slíbila mu a seslala na něho kouzlo na srůst kostí. „A je to. Troše kostirostu nebo Poppyině péči se to sice nevyrovná, ale líp to neumím.“

Ohmatal si stále trochu nateklý nos. Byl ještě zahnutější než prve. „Díky. Připomeň mi, abych to Blackovi jednou oplatil.“

„Pochybuji, že bys na to zapomněl, Seve,“ políbila ho na čelo. „A už běž, než se vrátí. Ani ve stavu totální ožralosti by tvou přítomnost Siri nenechal jen tak – a nevím, jak bych mu to vysvětlila.“

Severus protočil oči a odfrkl si. „Stejně mám nejvyšší čas vrátit se do Bradavic. Vyřiď Jamesovi, že je mi líto, že jsme se minuli.“

Krátce se objali a Lily mu ještě na odchodnou vnutila do ruky sáček s ledem. „Zítra má volno. Stav se a řekni mu to sám.“

„To bych mohl,“ uculil se potutelně. S prásknutím se přemístil k branám Bradavic.

-oOo-

Když se probudil, uvítala ho vůně přepuštěného másla a čerstvě uvařené kávy. Vymnul si spánek z očí a zjistil, že usnul na pohovce, oblečený v hábitu. Protáhl se a odebral se do patra, aby se osprchoval a převlékl. Áron s Vivianou poklidně dřímali ve svých rámech.

Netěšilo ho, že je bude muset seznámit s děním uplynulých dvaceti let, ale bylo to nutné provést, než budou mluvit s Harrym. Potřebují znát o svém vnukovi alespoň to nejzákladnější, aby se neuřekli – zvláště Áron – a zbytečně ho nerozrušili.

Když vcházel do kuchyně, Harry právě nosil na stůl. Připravil komínek dozlatova vypečených palačinek, slaninu a ovocný salát. Dokonce ve spíži vyhledal různé marmelády, sklenici medu a džbánek javorového sirupu.

„Říkal jsem, že umím vařit,“ uculil se Harry na přivítanou a sedl si.

Severus přitakal a začal si nabírat, zatímco si jeho syn před sebe opatrně přilevitoval puclák s kávou. „Kolikátý hrnek piješ?“

„Asi třetí,“ zamračil se Harry na předmět hovoru.

Severus potřásl hlavou. „Netuším, po kom to máš. Lily se kávy nikdy ani nedotkla a já ji piji pouze pro chuť, nikoliv kvůli kofeinu.“

„A co James?“ vzhlédl Harry dychtivě. Vždy byl celý žhavý po informacích o své rodině.

„James a kofein?“ Severus se rozesmál tak, až musel odložit vidličku. „Na toho měla zničující následky už čokoláda, Lily ji před ním schovávala. I normálně vydal ne za dva, ale za pět, cukr a kofein to jenom zhoršovaly.“

Harry vypadal mnohem spokojeněji než přechozího dne. Pořádně se nasnídal, což neměl ve zvyku, vlastně vůbec nějak málo jedl, a zazubil se. „Asi jsem na to přišel.“

Severus se po něm prudce otočil. „Vážně?“

Harry přitakal a poslal mu list pergamenu. Severus si ho pročetl a vzhlédl k synovi. „Myslíš...?“

Harry freneticky přikyvoval. Což o to, smysl to dávalo. Chlapec, který zůstal naživu, nutně nemohl zapadnout do šedi průměru v ničem, oč se pokusil. Ale na druhou stranu, taková dovednost se jeho synovi jen hodí.

„V suterénu by stále měla být laboratoř,“ zamyslel se Severus. „Vyber si tři zdravotní lektvary z těch, co jsme v minulém roce probírali, ale nevařili, a pokus se je vyrobit. Nezapomeň zkontrolovat ochrany laboratoře, sedmnáct let ji nikdo nepoužíval. Slíbil jsem tvým prarodičům, že je uvedu do děje, ale včera už k tomu nedošlo.“

Harry přitakal. „Přísady tam jsou, nebo mám použít vlastní?“

„Něco by tam být mělo.“ Severus zavřel oči a pokoušel se vzpomenout si. Míval tam dobře zásobenou almaru opatřenou kouzlem pro zachování čerstvosti, ale to mohlo během let vyprchat. „Než použiješ cokoliv místního, raději to prověř a vezmi si s sebou pro jistotu i vlastní.“

„Dobrá,“ kývl Harry a rychlým pohybem ruky poslal nádobí na umytí. „Sejdeme se u oběda.“

Severus jen souhlasně sklonil hlavu, pak oba vystoupali po schodišti a zamířili každý do svého pokoje. Severus vstoupil do hlavní ložnice, před portréty si přilevitoval křeslo a stolek, na který přikouzlil konvici čaje a šálek, aby měl čím zaměstnat ruce během nepotěšujícího, leč nezbytného vyprávění. Zavdal si trochu voňavého nápoje a vzbudil Potterovy. Bylo mu jasné, že i díky Áronovu zvyku neustále skákat mluvčímu do řeči, se rozhovor protáhne, ale i tak pro jistotu začal líčením konce svého pátého bradavického ročníku, tedy dějem, který už Potterovi znali.

Během pár dní zapadli do ustáleného koloběhu. Střídali se v přípravě jídel, protože Severus se budil v mnohem čilejším stavu než Harry, který se na to konto staral o večeře. Dopoledne trávívali prací, ať už vařením lektvarů, procvičováním lékouzel, nebo souboji, i když těmi se spíše jen bavili – Severus si nedělal iluze, že by měl v tomto směru Harryho moc co učit. Odpoledne většinou věnovali rozhovorům, aby se poznali lépe, než jim dovoloval pobyt v Bradavicích. Vyprávěli si navzájem o svých zážitcích z dětství a Severus Harrymu přiblížil historii Snapeova rodu.

Večer hráli šachy nebo karty, případně novou hru, kterou Remus koupil, jen ji viděl: Spoj a panuj, obdobu mudlovských Monopolů. Nejhodnotnějším majetkem bylo Ministerstvo kouzel a Svatý Mungo; Bradavice s Kruvalem a Krásnohůlkami následovali hned vzápětí. Inu, mudlovská kultura prosakovala do kouzelnického světa stále více.

Některé večery jednoduše proseděli v obýváku zabraní každý do své knihy, Harry nalezl v domě několik málo knížek pojednávajících o fénixech a s radostí se do nich pustil.

Po několik dní za nimi nikdo nepřišel, až se Severus divil, protože Remus byl známý puntičkář, tomu by se muselo stát něco skutečně vážného, aby odložil ohlášenou návštěvu. Nechodili ani na schůze Řádu a Severusovi už to pomalu šlo na nervy, začínal mít pochopení pro svého syna: jak se cítil, když byl v pátém ročníku odříznut ode všeho dění.

Pátého dne po setmění se konečně ozvalo očekávané bušení na domovní dveře. Harry vzhlédl tázavě od šachovnice a Severus mu souhlasně pokynul.

„Náměsíčníku,“ z Harryho hlasu sálala radost, „pojď dál! Dáš si čaj?“

„Rád, Harry,“ odpověděl Remusův hlas nečekaně nosově. „Dovol mi představit ti mého přítele Josefa. Toužil se s tebou seznámit.“

Severus se podíval ke dveřím a uviděl za Remusem stát vysokého bledého muže, který působil dosti podezřele. Vlkodlak měl zarudlé oči a odřený nos, ten pohled Severuse zamrazil, i když to na sobě nemohl dát znát. Že Remus chytil rýmu, bylo jednoznačně špatné znamení. Lykantropie si začínala vybírat svou daň, a to právě v nejhorší možné době.

Vstal a přešel do předsíně, kde si jeho syn potřásal rukou s Josefem a snažil se o slušné chování. Severus zatím Harrymu udělil jen pomálu lekcí etikety, a i ty se snažil dobře zamaskovat, aby se Harry necítil méněcenně. Nebylo třeba mu přidělávat starosti kvůli tomu, co dalšího by ještě mohl zvojtit.

„Severus Snape,“ představil se s náznakem úklony a podal příchozímu ruku. „Bradavický mistr lektvarů a Harryho otec.“

„Josef,“ odpověděl bledý muž a lehkým nachýlením hlavy mu úklonu oplatil, „příjmení je podružné.“

Severus vyklenul jedno obočí, muž přikývl a Remus se jemně usmál. Harry Josefa prošpikoval pohledem a Severus téměř cítil, jak jeho syn okamžitě popustil uzdu empatii a namířil ji na návštěvníka.

„Posaďte se u nás,“ nabídl Severus zdvořile a veda je do obývacího pokoje, odklidil rozehranou hru na stolek u zdi. „Harry právě úspěšně prohrával.“

„Už zase,“ doložil jmenovaný. „S Ronem nebo Albusem by sis zahrál mnohem líp.“

Harry se odebral do kuchyně připravit čaj, mimo patronova zaklínadla dosud nedospěl na úroveň, aby dokázal občerstvení přikouzlit. Zatímco byl pryč, Remus vytáhl kapesník a vysmrkal se. Severus nepřehlédl pozorný pohled, jímž Josef vlkodlaka sledoval.

„Rýma jako trám?“ zeptal se Severus.

Remus potřásl hlavou. „Nejsem na ni zvyklý. Řekl bych, že od pokousání ji mám prvně, a z doby předtím si moc nepamatuji.“

Severus věcně poznamenal: „Už to začalo, že.“

„Jo,“ kývl Remus jednoduše, nezastíral pravdu, „to mělo beztoho už dávno... jenže Nick s Ellí to tak nechtěli nechat.“

„Nick s Ellí?“ zopakoval Severus zmateně. Neznal nikoho těch jmen.

„Flamelovi,“ usmál se Remus láskyplně a Severus cítil, jak se mu vzdor vší snaze rozšiřují zornice... Nicolas a Perenella Flamelovi! „Žil jsem u nich, když jsme ukončili školu, a dál se vzdělával. Poslal mě k nim Albus. Zdokonalovali tehdy vlčí zhoubu a na mně testovali první výsledky.“ Severus se téměř zachvěl. Počáteční pokusy měly hrůzné vedlejší následky. „Po jednom úplňku jsem měl namále a oni viděli jen jedinou možnost, jak mě zachránit. Nikdy bych je o to nežádal, ve svém stavu nemám o nesmrtelnost zájem.“

„Ty ses napil elixíru života?“ zeptal se Harry, který právě do pokoje vlevitoval tác s čajovým náčiním. Odložil ho tiše na konferenční stolek, okolo něhož se usadili, a všichni si posloužili.

Remus se otočil na Harryho: „Jak víš...?“

Harry se zazubil. „Kámen byl schovaný v Bradavicích, když jsem byl v prváku. Zničili ho po tom, co Voldemort posedl učitele obrany, aby ho pro něj ukradl.“

„Albus se o čemsi zmínil...“ potřásl hlavou Remus a začal si masírovat spánky.

„Nechceš trochu peprné vzpruhy?“ zeptal se ho Harry opatrně. Věděl přesně, jak se Remus cítí, ať už se to vlkodlak snažil skrývat sebevíc. „Dopoledne jsem uvařil čerstvou.“

Remus si povzdechl, a když mu Josef položil ruku na rameno, neochotně přikývl. Harry přivolal lahev a pohár, nalil a podal Remusovi. Ten se napil, z uší mu vytryskl proud páry a očividně se mu ulevilo – konečně se natáhl po čaji.

„Samozřejmě jsem už dávno o tobě, Harry, slyšel, většinou od Remuse,“ začal Josef polohlasem. Mluvil pomalu, s tichou jistotou. „Nemusíš se mne ani v nejmenším obávat, vždyť jsi skrze Remuse součástí mé širší rodiny. Přináším ti poselství od našeho společného známého: můj přítel Bertold byl velice potěšen, když se dozvěděl, že ses z jeho lesa šťastně dostal.“

Severus byl naštěstí zvyklý navenek se neprojevovat, díky čemuž se mu podařilo neutopit se v čaji. Nebýt v pohodlí vlastního domova, za něhož tento dům považoval, a kdyby ten podivný host nebyl přiveden dobrým přítelem, poznal by hned, s kým má tu čest. Harry byl celý napjatý a ve střehu, ale Remus se naopak uvolnil.

„Remusi,“ téměř zavrčel, odhalení ho nepotěšilo.

„Už před lety mě přijal do rodiny, Severusi,“ uklidňoval ho Remus, „a skrze mne je pod ochranou celý náš spolek. Neublíží ti stejně, jako ti neublížím já.“

„Kromě toho jsem už večeřel,“ usmál se Josef vlastnímu vtipu a Severus si všiml, že Harry polevil v ostražitosti. Jistě sledoval emoce všech v místnosti.

„On se jmenuje Bertold?“ zeptal se Harry a Josef graciézně přikývl. „Vyřiďte mu prosím mé díky, že mě nechal jít a že mě ochránil před vlky.“

„Vyřídím,“ usmál se Josef. „Chtěl, abys věděl, že jeho nabídka platí, kdybys změnil názor.“

„Nabídka?“ dožadoval se Severus vysvětlení.

Harry se přikrčil a omluvně se usmál. „Říkal, že bych se k němu mohl přidat...“ Severus vzdor všemu pocítil bodnutí obav, ale Harry ho hned začal uklidňovat, „...jenže o nesmrtelnost nestojím, i když by se proti Voldemortovi hodila.“

Josef uznale pokýval. „Je jen málo těch, kteří by dokázali odmítnout. Podobná nabídka se vyskytuje pouze výjimečně, protože my netoužíme rozšiřovat naše řady, ať už si ministerstvo myslí, co chce, a aby byla učiněna kouzelníkovi, je ještě zřídkavější. Žádný z nás nebyl na počátku kouzelníkem, nevíme tedy, zda by tato vlastnost proměnu neovlivnila.“

„Nějaké informace bych možná najít dokázal,“ zavzpomínal Severus na knihy uložené v trezoru rodu Snapeů. Některé z nich byly staré mnoho set let a byly mezi nimi i spisy o vampirismu. Josef vypadal, že ho to zaujalo.

Konverzace, která se zdála nabírat jasný směr, byla náhle přerušena Remusovým prudkým pohybem; vyskočil na nohy. Ostatní následovali jeho příkladu a Severus špicoval uši, odkud hrozba přichází. Remus máchl rukou a zamířil ke schodišti. Harry chtěl jít za ním, ale Josef ho zadržel. Vlkodlak se záhy vrátil, svíraje jakýsi černý cár, a oči mu divoce žhnuly.

„Uklidni se, chlapče,“ chlácholil ho Josef, který k němu přistoupil.

„Jeden z nich,“ zavrčel Remus a Severus se okamžitě znovu nachystal k případnému boji. „Ten pach znám. Kde se to tu vzalo?“

Cár dopadl na podlahu a Severus v něm poznal plášť, ve kterém Harry uprchl od Voldemorta. Léčitelé nevěděli, že se jedná o část smrtijedského stejnokroje, takže ho pospravili a vrátili Harrymu, než odcestoval z Rumunska. Severus nevěděl, že ho jeho syn stále má.

Harry opatrně postoupil vpřed a levačkou zvedl plášť ze země; dominantní ruku si pečlivě nechával volnou, jak si Severus povšiml. „Vzal jsem ho Rookwoodovi, abych mohl utéct.“

„Rookwood,“ chrčel Remus, Josef ho stále držel. „Zrádcem byl Augustus Rookwood.“

„Remusi, pokud se neuklidníš, budu muset použít násilí,“ pronesl Josef přísně a Severus pro jistotu o krok couvl. Nečekal, že by se někdy v životě stal svědkem přetlačované mezi dvěma stvořeními temnoty. „Rookwood tu není. Počkej si – dočkáš se.“

Remus těžce oddechoval, ruce měl sevřené v pěst. Severus cítil syrovou magii, jež z něho čišela; Harry seděl se zavřenýma očima, zřejmě sváděl vnitřní boj s bariérami, které se pokoušel znovu vztyčit. Severus přešel k němu, aby mu poskytl podporu.

„Zabil mi tátu,“ zaúpěl Remus, čímž Severuse znovu překvapil. Upír držel Remuse jako vynervované děcko. „Byl tam tenhle pach. Je to už dvaadvacet let, ale pořád ho cítím.“

„Potkáš ho v bitvě, tam ho budeš moci beztrestně zabít, Remusi,“ tišil ho Josef. „Nejsi vrah. Nikdy jsi nevraždil, a ani teď nebudeš.“ Remus poslušně přikývl. „Omluv se Harrymu, Remusi. V jeho společnosti nad sebou nesmíš ztrácet kontrolu.“

Severus musel přiznat, že na něho udělal upír dojem.

Remus poklekl vedle Harryho, který už konečně otevřel oči. „Omlouvám se, štěňátko.“

„Není zač, Náměsíčníku.“ Harry si přivinul Remusovu hlavu na svou hruď. „Kdybych se měl omluvit za každou situaci, kdy mě něco vytočilo, tak bych měl několik týdnů co dělat.“

Severus hodil nešťastný plášť do plamenů, nehodlal déle dráždit vlka skrytého v Remusovi. Když se Remus s Harrym přestali objímat, oba měli v očích slzy. Vlkodlak se nejistě vyštrachal na nohy.

„Po úplňku se vrátím,“ řekl a odchrchlal si do kapesníku. „Neměl jsem sem dnes chodit, když nejsem ve své kůži. To nachlazení má zhoubný vliv na mé sebeovládání.“

Severus kývl. James mu nesčíslněkrát vysvětloval, jak moc Remus lpí na důsledné kontrole vlka, jenž v něm dříme, kolik důležitosti tomu přikládá. Severusovi začínal dělat starosti následující školní rok – zařekl se, že nastuduje vše, co se mu dostane do rukou, aby se co nejvíce dozvěděl o průběhu onemocnění lykantropií. Bude-li muset, kontaktuje Flamelovy, snad od nich zjistí, jak přesně se elixír na Remusovi podepsal.

Hosté odešli poté, co si převzali dopisy, jež Harry napsal, a na oplátku obyvatelům samoty předali kupku pergamenů, většinou určených Harrymu. Severus věděl, že dopis od Jamese pro Remuse Harry nenápadně vložil mezi dopisy k odeslání.

„Proč je Remus nemocný?“ vyzvídal Harry. „Myslel jsem, že vlkodlaci...“

Severus si povzdechl. „Tu esej, co jsem vám uložil, jsi nevypracoval, že?“

„Tu napsala jen Hermiona,“ podotkl Harry s úsměvem.

„Ta dnešní mládež,“ potřásl Severus hlavou. Pochyboval, že by Remus učil studenty o vlkodlacích, a věděl, že Lockhart jim také nic užitečného nesdělil. „O vlkodlacích se mnoho pravdivého nedočteš, ačkoliv několik málo postačujících textů by se našlo. Albus ti je měl podstrčit už dávno.“ Severus si stiskl kořen nosu, následující informaci nebude pro Harryho snadné strávit.

„Mezi vědecky podchycenými vlkodlaky není žádný, který by žil déle než dvacet let od nakažení. Remus byl nejmladším dítětem, které kdy pokousání přežilo, a od té doby uplynulo již třiatřicet let. Mnohokrát jsem se pozastavil nad tím, že je ještě naživu. S nejvyšší pravděpodobností za to může děkovat elixíru života. Současné nachlazení je první známkou hlubšího postupu nákazy, jakou jsem na něm pozoroval. Dle mého odhadu mu zbývá něco mezi dvěma a deseti roky.“

Harry vypadal překvapeně. Pokud ho něco zaskočilo, nebyl stále schopen skrýt své emoce... nebo se o to možná ani nepokoušel. Zoufalství přešlo rychle v rozhodnost, Harry pevným hlasem nevědomky vyřkl tentýž slib, jaký před pětadvaceti lety složili tři dvanáctiletí kluci:

„Nenechám ho zemřít.“

Severus se kousl do jazyka, neměl to srdce Harrymu říct, že tady se už nic udělat nedá. Místo toho si ho jen přitáhl do náruče.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-