Preklady fanfiction Harryho Pottera

Popis: Pokračování OSVOBOZENÍ (Harryho Pottera) – Severus Snape již není zvědem, oficiálně uznal Harryho Pottera za svého syna. Užuž se zná, že se Harryho život konečně bude ubírat směrem k lepším zítřkům...

Kánonu se dodrží v rozsahu prvních pěti knih, tedy nezahrnuje dění Prince dvojí krve a následující vývoj. Dokončeno. 53 kapitol. Pro čtenáře od 16 let (pro rozumně vyspělé dospívající a starší). Oceněno cenou ZLATÉHO BRKU pro rok 2006.

Postavy: Harry P./Charlie W., Severus S. a další. Stejně jako náš běžný svět obsahuje milostné vztahy bez ohledu na pohlaví aktérů.

Prohlášení: Autorce nepatří práva k postavám ani světu, které vytvořila J. K. Rowlingová. Překladatelka vychází při překladu z díla pánů Medků (ne dogmaticky) a celé skvělé bezejmenné HP komunity; autorka s přeložením svého díla souhlasila.

Kapitola třetí

Harry byl, přirozeně, paf. Ani mu na mysl nepřišlo, že by mu někdo mohl uspořádat oslavu, natož že by se jednalo o sdruženou oslavu pro něho a Nevilla. Spoluoslavenec se očividně cítil stejně, Harry na zjištění jeho pocitů ani nemusel zapojit své schopnosti empatika.

„Tak to... promiňte?“ osmělil se Harry. Neville jen hbitě přitakal, na slovo se nezmohl.

Charlie, stále se nekontrolovaně pochechtávaje, přešel místností a vtáhl Harryho do náruče. „Neomlouvej se. Bylo to skvostné! Varovali jsme je, ale Ron s Fredem a Georgem si to nenechali vymluvit.“

Harry ho objal na oplátku a všiml si, že dvojčata, která už mezitím někdo vzkřísil, se netváří ani přinejmenším dotčena skutečností, že za vší námahu spojenou s přípravou oslavy byla dobře mířenou kletbou sražena k zemi; naopak, oba kolem Harryho s Nevillem rozradostněně poskakovali. Ostatní členové Řádu, Rona nevyjímaje, si s daleko menším nadšením třeli naražená místa i bolavé hlavy a trousili cosi o nakažlivosti Pošukovy paranoie.

„Všechno nejlepší, kucí!“ vykřikl Fred.

„Říkali jsme si...“

„...že by se vám šiklo se trochu...“

„...nebo víc než trochu...

„...pobavit,“ dokončil Fred oznámení přednášené v tandemu.

Harry se zakřenil, neutuchající veselost dvojčat a Charlieho tiché pobavení ho začínaly nezadržitelně ovlivňovat. „Díky. Narozeninovou oslavu mi ještě nikdo neuspořádal.“

„Nikdy?“ ozval se Neville překvapeně.

Harry jen potřásl hlavou. Měl příliš dobrou náladu na to, aby se šťoural v ‚péči‘, jaké se mu u Dursleyových dostalo. Raději pominul i výmluvný pohled, jímž počastoval Nevilla Ron. Tonksová, ledva se oklepala z ponížení, že se nechala zaskočit omračující salvou, se měla zase důvod červenat, protože zakopla o nohu židle a vlétla do náruče panu Weasleymu.

Večeře proběhla v hlučné atmosféře plné škádlení a pleskání po zádech. Harry si bedlivě kontroloval každé předložené jídlo ještě před ochutnáním, čistě pro jistotu, jestli si s ním nepohrála dvojčata. Jeho počínání neušlo vedle sedícímu Nevillovi.

„Plnoletý jsi až zítra,“ poznamenal podezíravě.

Harry se usmál a šeptem vysvětlil: „Kouzlím bez hůlky, ale nechci, aby si toho někdo moc všímal, takže používám tuhle napodobeninu z dílny Greda a Forge.“

Že na většinu kouzel opravdovou hůlku stále používat nedokáže, zatajil. Až se vrátí do školy, začne na tom pracovat.

Neville tiše hvízdl. „No páni.“

Po jídle se přesunuli do salónu a Harry zaznamenal, že jeho otec na kupku dárků pro Nevilla nenápadně přidal balíček, který dopoledne obstarali. Takových dárků pohromadě neviděl ani na ony Vánoce, kdy Dudley dostal od Dursleyových víc než padesát dárečků, z nichž ovšem dobrá polovina byly stejně jen sladkosti a jiné mňamky. Harry tehdy dostal mop. V domácnosti jeho příbuzných se totiž zásadně nevyskytovala košťata ani smetáky, což Harrymu odjakživa připadalo k smíchu, i když dlouho nechápal proč.

Tentokrát Harry dostal hlavně různé detektory černé magie a haldu oblečení. Moody mu dokonce obstaral plně vybavené slídivé kukátko, zrovna takové, jaké viselo v kabinetě falešného Moodyho. Tonksová ho obdarovala různými tričky jak s krátkým, tak s dlouhým rukávem popsanými různými průpovídkami od vtipných až po ty, jež se nehodily do slušné společnosti. Nevillova babička se dostavila na oslavu nedlouho po večeři; dárky od rodiny si Neville rozbalil už ráno.

Kdyby se Harryho někdo v dětství zeptal, jak by si představoval narozeninovou oslavu – tedy ne že by snad Dursleyovi, kteří si ani nepamatovali, kdy Harry narozeniny má, jevili kdy ochotu pořádat mu oslavu – nevěděl by, jak odpovědět. Pravděpodobně by si vzal za vzor některé z Dudleyho narozenin. Večírek takového typu, na němž se nyní nalézal, by mu na mysl rozhodně nepřišel. Už proto, že většina přítomných byla ve věku jeho rodičů, byli to jejich přátelé. Dle informací poskytovaných Dursleyovými to vypadalo, že jeho rodiče žádné přátele neměli. Však také za celé roky žádný nepřišel na návštěvu, aby se podíval, jak se Harrymu daří.

Vzdor neobvyklosti si Harry nedovedl představit lepší narozeninovou sešlost. Dům na Grimmauldově náměstí byl celý proměněný a ono ponuré, artefakty černé magie přeplněné stavení, které Sirius tak nenáviděl, připomínal pouze okrajově. Některá zákoutí, hlavně kuchyně, už působila docela vesele. Po více než roční přítomnosti Molly Weasleyové začínal dům zvolna nabírat atmosféru, již měl Harry spojenou s Doupětem; do svého nyní vylidněného rodinného domu docházeli pouze Artur s Billem na příležitostné obhlídky.

Jakmile byly dárky rozbaleny a dort spořádán, oslavující společnost se rozpadla na malé skupinky. Někteří se vrhli na Třaskavého Petra, další se začali věnovat méně výbušným, ale zato duševně uspokojivějším hrám, například šachům, utvořilo se i několik čistě konverzačních hloučků. Harry zaznamenal, že členové Řádu se po dvou, po třech nenápadně přesunují do kuchyně. Fred s Georgem a Harrym za tiché přítomnosti Charlieho a Billa vzpomínali na svou slavnou famfrpálovou minulost. Ron se Snapem hráli šachy; během loňského roku objevili, ke zděšení Harryho otce, že jsou zcela vyrovnanými soupeři.

Když své posluchače už zase seznámili do nejmenšího detailu se zápasem, kvůli němuž přišli všichni tři o možnost hrát s famfrpálovým týmem, což Charlie s Billem pravděpodobně slyšeli už asi tak po sté, soudě dle toho, jak po sobě koukali, vyrazili Fred s Georgem za Ginny, aby s ní prohodili pár slov, zatímco Bill si pospíšil zachránit Fleur, která taktak uhýbala před rozmáchlou gestikulací Tonksové.

„A co v Rumunsku, jak tam se všichni mají?“ zeptal se Harry Charlieho, když osaměli na gauči před krbem.

Charlie se pousmál. „Chaoticky, ale máme pár teorií, kam to povede.“ Harry se k Charliemu zvědavě otočil, takovou odpověď rozhodně nečekal. „Na schůzi se dozvíš víc. Což mi připomíná, že už bychom měli jít.“

Sešli společně do kuchyně, cestou se potkali s Molly Weasleyovou, která nesla do salónu tác s čajem a sušenkami pro omladinu, jež se neúčastnila řádových setkání. „Harry, zlatíčko, dnes budeš spát s Charliem. K Ronovi jsem nastěhovala Nevilla a Lenka bude bydlet s Hermionou a Ginny, pokoj děvčat je přeci jen větší.“

Minula je a Harry zaraženě pohlédl na obdobně vykuleného Charlieho. „Myslel jsem, že vaše mamka zásadně nedovoluje...“

„Taky že ne. Fleur určitě sdílí pokoj s Tonksovou,“ zakřenil se Charlie, „i když bych nevsadil zlámaný svrček, že se nevyplíží k Billovi, jakmile mamka usne.“

Harry jen rozpačitě potřásl hlavou a raději se nepokoušel pochopit myšlenkové pochody paní Weasleyové. Jediné, nač dokázal v tu chvíli myslet, bylo, že si dnes konečně nebude muset brát lektvar a že se mu po týdnech nulového soukromí u Dursleyových dostane tolik potřebného uvolnění. Začal se ho zmocňovat neklid – jen už aby to bylo.

V kuchyni si posloužil toho dne už pátým hrnkem kávy, a zatímco ji pomalu popíjel, místnost se zaplnila. Občas míval chuť proklít Cho za to, že ho tehdy u Madam Pacinkové seznámila s tímto proklatým nápojem. Tehdy do sebe obrátil dva šálky, aby zakryl nervozitu, a za poslední rok se propracoval až do situace, že musel každé ráno vyžahnout alespoň dva pucláky, aby se vůbec probral. Ovšem káva paní Weasleyové stála za to, o tom žádná.

„Poslední dva měsíce byly neskutečně hektické,“ zahájil Charlie referát a už tak naježené vlasy si prohrábl rukou. „Eliza, velšanka, která si osvojila Harryho, červnovou návštěvou Bradavic odstartovala nový trend.“ Harry se nenápadně rozhlédl – všichni přítomní napjatě poslouchali. „Od chvíle, kdy prolomila ohrady, uniklo pět dalších draků. Dva ohniváči, maďarka, co se s ní Harry utkal při turnaji, a ještě Norbert s jedním dalším ostrohřbetem.“

„To je Vítekdo...?“ ozval se panikou zvýšený hlas.

Charlie rychle zavrtěl hlavou a usmál se. „Všichni až na jednoho se objevili v dalších rezervacích a vlétli do nich naprosto dobrovolně. Ten jeden se zřejmě pohybuje po hnízdištích divokých draků.“

„Cože?“ zeptali se nevěřícně Fred s Georgem.

„Od Harryho jarního pobytu u nás byli všichni draci jako vyměnění, začali se najednou chovat úplně jinak než obvykle.“ Charlie se zhluboka nadechl, Harry němě zíral. „Draci běžně nejsou zrovna stádní tvorové. Jakmile opustí rodné hnízdo, žijí samotářsky, výjimečně ve společnosti jednoho maximálně dvou dalších jedinců. Spousta rezervací bojuje s tím, že sdružují příliš mnoho draků na omezeném prostoru. Jenže kdekoliv se objevili naši útěkáři, tam se draci zčistajasna začali chovat společensky, dokonce pořádají jakési debatní dýchánky.“

Většina přítomných na Charlieho zaraženě civěla, zřejmě nebyli s to pobrat, co se děje, ani proč jim to vypráví. Málokdo z nich totiž tušil, že Harry dokáže mluvit s draky, natož že jim zjara povyprávěl svůj životní příběh.

„Nechceš doufám naznačit, že klevetí o mně,“ dožadoval se Harry nevěřícně.

„Myslíme si to,“ ušklíbl se Charlie – další nebelvír trávící ve Snapeově společnosti více času, než mu bylo zdrávo. Nebelvíři neovlivnění oním zmijozelem se nikdy takto provokativně neušklíbali.

Harry potřásl hlavou, odhodil brýle na stůl a složil tvář do dlaní. „Tý vole, já se toho jaktěživ nezbavím!“ Protřel si oči a zajel si oběma rukama do vlasů.

„Pokud bys chtěl žít jinačí život, musel by ses narodit jiným rodičům,“ usoudila Tonksová rozvážně.

Harry na ni pohlédl, jako kdyby se dočista zbláznila. Tonksová už z přirozenosti nevynikala klidnou prozíravostí a nikdy opatrně nevážila slova. Nakonec smíchy nevydržel, což vyvolalo nepříjemné ticho rušené jen tu a tam tichým odkašláním či zašeptáním.

„Nu, mohlo by nám to být i k užitku,“ zahloubal se Brumbál, v očích mu už zase jiskřilo.

Harry jen vyprskl: „Jasně! Chlapec, který zůstal naživu, a jeho dračí armáda!“ Odpovědí mu byly vytřeštěné pohledy, v mnohých očích se zračil strach. Charlie zvolna potřásal hlavou a Snape nadzdvihl jedno obočí. „Ehm... jen žertuju.“

„Harry,“ otočil se k němu Brumbál vážně. „Musím se ti k něčemu přiznat.“

„Už zase?“ odtušil Harry otráveně. Měl za to, že dnes už před ním Brumbál neskrývá nic, co se ho bezprostředně týká. Užaslé výrazy vyvolané jeho drzováním na ředitele raději ignoroval.

 „Před lety jsem nastavil přesměrování naprosté většiny pošty, která ti byla adresována, jednak proto, aby sovy nebudily rozruch mezi mudly ve tvém sousedství, ale také z důvodu ochrany před prokletými či jinak nebezpečnými zásilkami. Přímo k tobě se dostává jen pošta od tvých blízkých kamarádů a bradavických spolužáků,“ vysvětloval Brumbál.

Harryho to oznámení nejprve překvapilo, ale pak si vzpomněl na posledního Valentýna. Takové množství pošty nutně muselo člověku jeho ražení chodit častěji, nejen onoho jediného dne v roce. „Jedna ze školních skřítek, jistě ji znáš, dostala před časem za úkol kontrolovat neznámou poštu docházející na tvé jméno; a musím říci, že ji zaměstnání mimo kuchyni přišlo k duhu. Dnes mi Winky předala toto.“

Otevřel dopis, který mu byl podán, s nepříjemným mrazením. Skutečnost, že mu Brumbál list doručil při schůzi, místo aby to nechal až na potom, nevěstila nic dobrého.

HJP,

je na čase, abys vyplnil svou část dohody. Nenechej mne čekat, trpělivost není mou ctností.

Vše nejlepší k narozeninám

TRR

Harry dopis odhodil, jako kdyby se o něho popálil. Brumbál tedy věděl, jak změnit téma!

„TRR?“ zajímal se Charlie, který očima přelétl list ležící na stole lícem vzhůru.

Harry si vyžádal pohledem Brumbálův souhlas, a když se na něho ředitel usmál, vysvětlil nahlas pro celý Řád: „Tom Rojvol Raddle, bradavický primus pro ročník 1944, dnes známý jako Lord Voldemort.“

Na druhém konci místnosti se ozvalo překvapené vyprsknutí: „Tím šílencem je Tom?“

„Ano, Vilemíno,“ kývl Brumbál se stínem smutku v hlase. „Vím, že jsi to netušila, když jste tehdy spolu byli prvními ze všech studentů. Ale on si svou cestu vybral již o rok dříve, kdy otevřel Tajemnou komnatu a obvinil z toho Hagrida.“

„A nemůže to být mýlka, Albusi?“ dožadovala se Nevillova babička mdle.

Harry odpověděl za ředitele: „Sám mi to řekl... a viděl jsem i hrob jeho otce. Ke svému návratu z nebytí byl nucený použít i otcovu kost.“ Švihl hůlkou a předvedl tutéž hříčku se jmény, kterou mu v Tajemné komnatě ukázala Raddleova oživená vzpomínka.

„To ovšem znamená, že je smíšeného původu,“ pronesl zamyšleně Kingsley Pastorek s pohledem nepřítomně upřeným do dáli. „Mohli bychom to využít...“

„Měl bys zase promluvit s Ritou, Harry,“ zavrčel Moody. „Ta afektovaná osina v zadku bývá občas užitečná.“

Dvojčata zdušeně vyprskla smíchy, Harry se naštěstí udržel. Jen málokdo věděl, proč vlastně Rita Holoubková skáče, tedy píše, jak Harry píská. I Charlie pokukoval zvídavě; Harry mu ústy naznačil: ‚Později.‘

„Odepiš mu, Harry,“ přikázal Brumbál. „Udělej to prosím, ještě než půjdeš zítra na Příčnou, a dopis pak pošli po sově z poštovního úřadu.“

„O Hedvice bych ani neuvažoval,“ uklidňoval ho Harry okamžitě.

Zbytek schůze ukázal, jak málo mají informací o Voldemortových aktivitách. Bylo zřejmé, že Brumbál má na nepřátelské straně stále ještě přinejmenším jednoho špeha, ale získané údaje nebyly té podrobnosti ani důležitosti, jako dokud jim donášel Snape.

Znovu se probíralo, co by asi tak mohl Voldemort na Harryho chystat, ke starším nápadům přibylo několikero nových. Kohosi napadlo, že by Voldemort mohl pověřit některou smrtijedku Harryho svedením, aby pak mohl vychovávat potomka Chlapce, který zůstal naživu. Harry se krvavě zarděl a pevně si v duchu slíbil, že si žádnou náhodnou známost do postele nikdy nepustí. Tonksová ho zapřísahala, aby promerlina nezapomněl při každé příležitosti použít ochranu – a Harry se až do konce schůze snažil tvářit, že se vsákl do sedadla.

Snape poté zůstal ještě na chvíli v kuchyni, aby Harrymu pomohl sestavit odpověď Voldemortovi, v podstatě mu jen napsali, kam si své požadavky může strčit.

Krátce po půlnoci se konečně Harry s Charliem dostali do ložnice, jenže tam nalezli Billa, Fleur, Freda, George, Tonksovou, Hermionu, Rona, Ginny, Nevilla a Lenku, jak na ně čekají.

Fred se vytasil s lahví Vanájevovy vodky, která, dle Harryho úsudku, pocházela z moskevské kouzelnické čtvrti. „Hodně štěstí, zdraví! Normálně bychom teď Harryho začali zasvěcovat do tajů správného chlastání, ale Charlie se o to už postaral sám... Takže nám zbývá Neville?“

Jindy plachý hoch jen potřásl hlavou. „Loni mě zaučil Dean.“

„Tudíž milánka Ronánka můžeme taky vyloučit,“ povzdechl si George a bezmocně zavrtěl hlavou. Harry se zapřel o Charlieho a vychutnával si divadýlko dvojčat.

„A co roztomilá, vždy zákonů dbalá prefektka Hermionka?“ zadoufal Fred. Charlie se ušklíbl, když jmenovaná zavrtěla hlavou s nefalšovanou pýchou. Hermiona sice mohla příležitostně být zvána roztomilou, ale k důslednému dodržování řádů měla poměrně daleko.

„Lenka?“ nadhodil George, leč také vyšel s prázdnou.

„Naše sestřička Imogena?“ nevzdával se Fred.

Ginny se nejprve potutelně uculila a pak zavrtěla hlavou. George ji vtáhl do pevného objetí. „Ani nevíš, jak jsme pyšní!“

„Konec představení,“ vyhlásil Bill a máchl hůlkou, načež se mezi nimi zhmotnil tác se skleničkami, které vzápětí začala sama plnit další z lahví. Ginny odstrčila bratra a hravě ho pleskla. Našpulil uraženě pusu a okatě si třel ‚postižené‘ místo, ale dlouho mu to trucování nevydrželo.

Fred si zamnul ruce. „Konečně pořádná oslava!“

Bill se na svou sestru zářivě usmál způsobem téměř okouzlujícím. „Přistřihneš mě?“

Přitakala a odběhla, aby se v rychlosti vrátila s nůžkami, hřebínkem a osuškou. Bill si rozpustil svůj věčný koňský ohon a Ginny rozprostřela osušku na zem za bratrovu židli. Ron jí přišoupl stolek, aby měla kam odkládat náčiní, a ona začala Billovi rozčesávat vlasy.

Charlie se naklonil k Harrymu: „Ginny je už roky prakticky rodinnou kadeřnicí. Nikdo z nás totiž nevěří máti, že by nám na hlavách něco nechala, kdyby nás měla stříhat sama.“ Zaculil se na sestru. „Hlásím se jako další.“

Přikývla, aniž by zvedla zrak od Billa. „Co Ron?“

Ten zavrtěl hlavou, i když měl vlasy pomalu až po ramena. „Nechám si to ještě trochu vyrůst.“

Dvojčata si cosi zašeptala a Ron je zpražil pohledem. Harry si říkal, že jeho kamarád se zřejmě snaží přiblížit vizáží spíš Billovi než Percymu.

Tonksová se usadila v nohách postele a začala se bavit s Charliem o dobách, kdy spolu studovali v Bradavicích. Harry se za poslední rok s Tonksovou docela dobře seznámil během jejich studijních lekcí probíhajících stylem škola hrou. Pokud se nepřimíchala do souboje nebo jiné nebezpečné situace, kdy byla nucena se chovat jako správná bystrozorka, nebrala v životě vůbec nic vážně. Fleur znal jen jako soupeřku z turnaje, jinak si byli cizí.

Místností se linul hovor o všem možném, jen ne o válce, o Chlapci, který zůstal naživu, o divně se chovajících dracích a o Dursleyových. Ginny a Lenka seznámily Harryho a Nevilla se svými známkami z NKÚ. Ginny, k radosti svého početného bratrstva, vyrovnala Billovo do té doby rekordní rodinné skóre v počtu úspěšně absolvovaných předmětů. Hermiona nevycházela z údivu, že Lenka složila stejný počet zkoušek jako ona sama, ale Harry si říkal, že podivně působící plavovláska jistě nebyla zařazena do Havraspáru jen tak pro nic za nic.

Charlie s Harrym se dozvěděli, že Fleur se zná s Jean-Pierrem a Renée z rezervace; Jean-Pierre studoval v Krásnohůlkách o dva roky výš a Renée byla Fleuřinou vzdálenou sestřenicí z matčiny strany.

Ginny se za vydatné pomoci zbytku osazenstva podařilo Harryho přesvědčit, aby se také nechal ostříhat, i když nutno přiznat, že povolil až po několika panácích. Neopomenul ji varovat, že její snaha může docela dobře přijít vniveč, protože mu sestříhané vlasy většinou do rána znovu dorostly do obvyklé délky. Že si po jeho prohlášení ostatní vyměnili zvláštní pohledy, si ani nevšiml, plně si totiž vychutnával péči ohleduplné kadeřnice, která mu upravovala účes, aniž by se mu přitom snažila vyškubat všechny vlasy z hlavy. Takové stříhání ještě nezažil.

K opilecké rozjařenosti dvojčat nezměnil alkohol Lenčinu osobnost ani o chlup, leč nejmladší děvčata se zanedlouho, po delším šeptem vedeném hovoru, odebrala jako první do soukromí své ložnice. Harry s Charliem se záhy poté převlékli z denního do nočního úboru; všichni přítomní už stejně Harryho jizvy viděli, tak co si neudělat pohodlí. Od loňského předvedení se na hodině lektvarů a od následného hovoru s otcem se za své tělo už tolik nestyděl.

Fred s Georgem odešli až nakonec, kdy už se Harrymu přivírala víčka a napolo dřímal opřený o Charlieho hruď. Dvojčata za sebou zavřela s vědoucími úšklebky a Harry byl okamžitě přiveden zpět k plnému vědomí horkými rty hýčkajícími jeho zátylek i párem rukou prozkoumávajících jeho trup a přilehlé destinace. Ovšem během přibližně půl hodiny už doopravdy spal, jako když ho do vody hodí.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

 Pozn. překl.: Tentýž postřeh jako v minulé části – Ginny je v podání Sarini Imogena, nikoliv Guinevera, jak je tomu dle JKR. Opět konstatuji, že autorka je v tom nevinně, pravé Ginnyino jméno při psaní Hledání znát nemohla, to bylo odtajněno až v HP 7.