Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

45. Lidství III.

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 06.12. 2011 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Beta: Kometa, Richenza

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Fawkesova píseň se jemně vytratila.

Harry se posadil z místa, kde ležel na trávě zničené zimou, Fawkes mu stále hřadoval na rameni.

Všichni okolo něj zatajili dech.

"Harry," řekl Seamus kolísavým hlasem, "jsi v pořádku?"

Fénixův mír byl stále v něm, stejně jako teplo v místě, kde byl fénix usazený. Teplo se jím šířilo, spolu se vzpomínkou na píseň, stále živou ve fénixově přítomnosti. Staly se mu příšerné věci, prošly jím příšerné myšlenky. Znovu získal nemožnou vzpomínku, navzdory všemu, co mozkomor udělal, aby ji znesvětil. Zvláštní slova se mu stále ozývala v mysli. A všechno to mohlo být odloženo na později, zatímco fénix stále červeně a zlatě svítil pod zapadajícím sluncem.

Fawkes na něj zakrákal.

"Něco, co musím udělat?" řekl Harry Fawkesovi. "Co?"

Fawkes pokývl hlavou směrem k mozkomorovi.

Harry zmateně pohlédl na nespatřitelnou hrůzu v kleci a zpátky na fénixe.

"Pane Pottere?" ozval se za ním hlas Minervy McGonagallové. "Jste v pořádku?"

Harry se vyškrábal na nohy a otočil se.

Minerva McGonagallová na něj hleděla, vypadala velmi ustaraně; Albus Brumbál vedle ní jej pečlivě studoval; Filius Kratiknot vypadal, že se mu nesmírně ulevilo; a všichni ostatní studenti na něj prostě jen zírali.

"Myslím, že ano, profesorko McGonagallová," řekl Harry klidně. Málem řekl Minervo, ale stihl se zarazit. Minimálně dokud byl Fawkes na jeho rameni, byl v pořádku; bylo možné, že se zhroutí chvilku po tom, co ho opustí, ale takové myšlenky mu teď nějak nepřipadaly důležité. "Myslím, že jsem v pořádku."

Mělo se ozvat zajásání nebo výdechy úlevy nebo něco, ale zdálo se, že nikdo, vůbec nikdo neví, co říct.

Fénixův mír přetrvával.

Harry se otočil. "Hermiono?" řekl.

Všichni s nejmenší špetkou romantiky v srdci zadrželi dech.

"Nevím, jak bych ti mohl poděkovat," řekl Harry tiše, "o nic víc, než vím, jak se omluvit. Mohu jen říct, že pokud přemýšlíš o tom, jestli to bylo správné, bylo."

Chlapec s dívkou si chvíli hleděli do očí.

"Je mi líto," řekl Harry. "To, co se teď stane. Pokud tu je něco, co bych mohl udělat-"

"Ne," odpověděla Hermiona. "Není. Ale to je v pořádku." Pak se otočila a odešla pryč, k cestě, která vedla k bradavické bráně.

Množství dívek se na Harryho zmateně podívalo, a pak ji následovalo. Jak šly, bylo slyšet začínající vzrušené tázání.

Harry se díval, jak odcházejí, pak se otočil, aby pohlédl na ostatní studenty. Viděli ho na zemi, ječícího a...

Fawkes se mu krátce přitiskl ke tváři.

... a to jim jednoho dne pomůže: pochopení, že Chlapec-který-přežil také může být raněn, může být ponížen. Takže, až jednou budou sami zraněni a poníženi, vzpomenou si na Harryho svíjejícího se na zemi a budou vědět, že jejich vlastní bolest a problémy neznamenají, že nikdy ničeho nedosáhnou. Počítal ředitel s tím, když ostatním studentům dovolil zůstat a sledovat?

Harryho oči se vrátily k potrhanému plášti a Harry, téměř nepřítomně, a aniž by si skutečně uvědomoval, co říká, řekl: "Ta věc by neměla existovat."

"Ach," řekl suchý a precizní hlas. "Myslel jsem si, že byste to mohl říct. S velkou lítostí vám musím oznámit, pane Pottere, že mozkomoři nemohou být zničeni. Mnozí to zkoušeli."

"Opravdu?" řekl Harry, stále nepřítomně. "Co zkoušeli?"

"Existuje jisté mimořádně nebezpečné a destruktivní kouzlo," řekl profesor Quirrell, "které zde nebudu jmenovat; kouzlo zakletého ohně. Jedná se o něco, co byste použil ke zničení starobylého výtvoru, jako je například Moudrý klobouk. Na mozkomory nemá žádný vliv. Jsou nesmrtelní."

"Nejsou nesmrtelní," řekl ředitel. Ta slova byla jemná, jeho pohled ostrý. "Nevládnou věčným životem. Jsou to rány světa a útoky ránu jen zvětšují."

"Hmm," řekl Harry. "Řekněme, že byste jednoho mrštili do Slunce, zničilo by ho to?"

"Mrštit ho do Slunce?" vykvikl profesor Kratiknot, vypadal na pokraji mdlob.

"To se zdá nepravděpodobné, pane Pottere," řekl profesor Quirrell suše. "Přece jen, Slunce je velmi velké; pochybuji, že by na něj mozkomor měl velký efekt. Přesto se nejedná o test, který bych rád zkoušel, pane Pottere, čistě pro případ."

"Chápu," řekl Harry.

Fawkes naposledy zakrákal, křídly přikryl Harryho hlavu, a pak se z něj vznesl. Vznesl se přímo proti mozkomorovi, s hlasitým, pronikavým křikem vzdoru, který se rozlehl po celé louce. A než kdokoli stačil zareagovat, objevil se záblesk ohně a Fawkes zmizel.

Mír trochu opadl.

Teplo trochu opadlo.

Harry se zhluboka nadechl a vydechl.

"Jep," řekl Harry. "Stále naživu."

Znovu to tichu, znovu ta absence jásání; zdálo se, že nikdo nevěděl, jak odpovědět-

"Je dobré vědět, že jste se plně zotavil, pane Pottere," řekl profesor Quirrell pevně, jako by tím chtěl vyloučit jakoukoli jinou možnost. "Věřím, že nyní by měla přijít na řadu slečna Ransomová?"

To odstartovalo malou hádku, ve které měl profesor Quirrell pravdu a všichni ostatní se mýlili. Učitel obrany poukázal na to, že, navzdory pochopitelným emocím všech zúčastněných, šance, že se podobná nehoda stane dalšímu studentovi, se pohybovala v nekonečně malých číslech; v o to menších, že si nyní dají pozor na jakékoli nešťastné náhody s hůlkami. A přitom tu byli další studenti, kteří potřebovali dostat nejlepší příležitost k seslání tělesného Patrona, nebo poznat vliv mozkomora, aby mohli utéct a objevit svou vlastní míru citlivosti...

Nakonec se ukázalo, že jen Dean Thomas a Ron Weasley z Nebelvíru jsou stále ochotní vůbec se k mozkomorovi přiblížit, což hádku značně zjednodušilo.

Harry pohlédl mozkomorovým směrem. Ta slova se mu znovu ozvala v mysli.

Dobrá, řekl si Harry, pokud je mozkomor hádankou, co je odpovědí?

A náhle to bylo zřejmé.

Harry se podíval na matnou, lehce zrezivělou klec.

Viděl, co se nalézá pod tím dlouhým, potrhaným pláštěm.

A to to také bylo.

Profesorka McGonagallová si s Harrym přišla promluvit. Neviděla z toho to nejhorší, takže se jí oči leskly jen lehce. Harry jí řekl, že si s ní později bude potřebovat promluvit a položit jí otázku, kterou už chvíli odkládá, ale to nemusí udělat hned teď, pokud je zaneprázdněná. Její výraz nějak naznačoval, že byla odtrhnuta od něčeho důležitého; Harry ji na to upozornil a řekl, že se nemusí cítit špatně, pokud odejde. To mu vysloužilo tak trochu ostrý pohled, ale potom, se slibem, že si promluví později, skutečně spěšně odešla.

Dean Thomas i v přítomnosti mozkomora znovu seslal svého bílého medvěda; Ron Weasley vykouzlil adekvátní štít jiskřící bílé mlhy. Tím byl den uzavřen, co se všech přítomných týkalo, a profesor Kratiknot začal nahánět studenty zpátky do Bradavic. Když se ukázalo, že Harry chce zůstat pozadu, profesor Kratiknot na něj tázavě pohlédl, a Harry se významně podíval na Brumbála. Harry netušil, co si z toho profesor Kratiknot vzal, ale po ostrém varovném pohledu se ředitel jeho koleje vzdálil.

A tak tu zůstali jen Harry, profesor Quirrell, ředitel Brumbál a bystrozorské trio.

Bylo by lepší nejprve se zbavit bystrozorů, ale Harryho nenapadl žádný dobrý způsob, jak to provést.

"Dobrá," řekl bystrozor Komodo, "vezměme to zpátky."

"Promiňte," řekl Harry, "rád bych si to proti mozkomorovi vyzkoušel ještě jednou."


Harryho požadavek se setkal s jistým množství odporu druhu přišel jste snad úplně o rozum, i když jen bystrozor Butnaru to skutečně řekl nahlas.

"Fawkes mi to řekl," řekl Harry.

To, navzdory výrazu šoku, který to vykouzlilo na Brumbálově tváři, nepřemohlo veškerý odpor. Hádka pokračovala a začínala brousit okraje fénixova zbývajícího míru, což Harryho podráždilo, i když je lehce.

"Podívejte," řekl Harry, "jsem si docela jistý, že už vím, co jsem minule udělal špatně. Existuje druh lidí, kteří potřebují odlišný druh vřelé a šťastné myšlenky. Jen mě to nechte zkusit, dobrá?"

Ani to se neukázalo přesvědčivým.

"Myslím," řekl profesor Quirrell konečně, zúžené oči upřené na Harryho, "že pokud mu to nedovolíme udělat pod dozorem, mohl by, dříve či později, vyklouznout a vydat se za mozkomorem sám. Obviňuji vás neprávem, pane Pottere?"

Na to nastalo vyděšené ticho. Harrymu to přišlo jako dobrý čas k vytasení svého esa.

"Nevadí mi, pokud pan ředitel nechá seslaného svého Patrona," řekl Harry. Protože v přítomnosti mozkomora budu tak jako tak, Patron nebo ne.

To vyvolalo zmatení, dokonce i profesor Quirrell vypadal nejistě; dokud ředitel konečně nesvolil, vzhledem k tomu, že se zdálo nepravděpodobné, že by Harry mohl být zraněn přes čtyři Patrony.

Pokud by se k vám mozkomor nedokázal dostat na nějaké úrovni, Albusi Brumbále, neviděl byste nahého muže, pohled na nějž bolí...

Z očividných důvodů to Harry neřekl nahlas.

Rozešli se k mozkomorovi.

"Pane řediteli," řekl Harry, "předpokládejme, že by vám havraspárské dveře položily hádanku: Co leží ve středu mozkomora? Co byste řekl?"

"Strach," řekl ředitel.

Byl to prostý omyl. Mozkomor se přiblížil, a vy jste pocítili strach. Ten strach bolel, cítili jste, jak vás oslabuje, chtěli jste, aby zmizel.

Bylo přirozené myslet si, že hlavním problémem je tu onen strach.

Takže usoudili, že mozkomor je stvořením čirého strachu, že tu není čeho se bát kromě strachu samotného, že vás mozkomor nedokáže zranit, pokud se nebudete bát...

Ale...

Co leží v mozkomorově středu?

Strach.

Co je tak strašné, že to mozek odmítá spatřit?

Strach.

Co je nemožné zabít?

Strach.

...to tak docela nesedělo, když jste se nad tím zamysleli.

I když bylo dostatečně jasné, proč se lidem nechtělo pátrat dál než za první odpověď.

Lidé rozuměli strachu.

Lidé věděli, co se strachem dělat.

Takže, když jste čelili mozkomorovi, nebylo zrovna příjemné klást si otázku: 'Co když strach je jen vedlejší efekt, a ne hlavní problém?'

Přišli velmi blízko k mozkomorově kleci chráněné čtyřmi Patrony, když se od tří bystrozorů a profesora Quirrella ozvalo prudké zadržení dechu. Všechny tváře se otočily k mozkomorovi, zdálo se, že poslouchají; na tváři bystrozora Goryanova se objevilo zděšení.

Pak profesor Quirrell s tvrdým výrazem zvedl hlavu a plivl směrem k mozkomorovi.

"Hádám, že se mu nelíbí, když se mu bere kořist," řekl Brumbál tiše. "Dobrá. Pokud to bude nezbytné, Quirine, v Bradavicích se pro vás vždy najde útočiště."

"Co to řeklo?" zeptal se Harry.

Všechny hlavy se otočily, aby na něj vytřeštily oči.

"Ty jsi to neslyšel...?" řekl Brumbál.

Harry zavrtěl hlavou.

"Řeklo mi to," řekl profesor Quirrell, "že mě zná, a že mě jednoho dne dostane, ať už se pokusím skrýt kdekoli." Jeho tvář byla jako z kamene, neukazovala žádný strach.

"Aha," řekl Harry. "Tím bych se netrápil, pane profesore." Ne snad, že by mozkomoři doopravdy dokázali mluvit nebo myslet; struktura, kterou mají, je vypůjčena z naší mysli a očekávání...

Teď se na něj všichni dívali velmi podivně. Bystrozoři nervózně pohlédli jeden na druhého, na mozkomora, na Harryho.

Stáli přímo před mozkomorovou klecí.

"Jsou to rány světa," řekl Harry. "Je to jen divoký odhad, ale hádal bych, že to řekl Godric Nebelvír."

"Ano..." řekl Brumbál. "Jak jsi to věděl?"

Je rozšířeným omylem, pomyslel si Harry, že všichni nejlepší racionalisté jsou zařazeni do Havraspáru a na ostatní koleje tak nic nezbyde. Není to tak; zařazení do Havraspáru značí, že vaší nejsilnější ctností je zvědavost, přemítání a touha po správné odpovědi. A to není jediná ctnost, kterou racionalista potřebuje. Někdy je třeba na problému tvrdě pracovat a chvíli u něj vydržet. Někdy na jeho vyřešení potřebujete chytrý plán. A někdy je tím, co potřebuje více, než co jiného k spatření odpovědi, odvaha jí čelit...

Harryho pohled se přesunul k tomu, co bylo pod pláštěm, hrůze horší než byla jakákoli rozpadající se mumie. Rowena z Havraspáru to možná také věděla, protože to byla dost očividná hádanka, když jste se na to podívali jako na hádanku.

A bylo rovněž očividné, proč Patronové byli zvířata. Zvířata nevěděla, a tak byla před strachem ochráněna.

Ale Harry věděl, a vždy vědět bude, nikdy nebude schopen zapomenout. Snažil se naučit pohlédnout skutečnosti do tváře bez ucuknutí, a i když to umění ještě plně neovládl, ty vzory se mu přesto vryly do mysli; naučený reflex pohlížet k bolestivé myšlence, namísto od ní. Nikdy nebude schopný zapomenout tím, že bude myslet na vřelé vzpomínky o něčem jiném, proto pro něj kouzlo nemohlo fungovat.

Takže bude myslet na vřelé a šťastné myšlenky, které nebudou o něčem jiném.

Harry vytáhl hůlku, kterou mu profesor Kratiknot vrátil, a postavil se do úvodního postoje k Patronovu kouzlu.

Ve své mysli zahnal poslední zbytky fénixova míru, odložil ten klid, ten snový stav a místo toho si vybavil Fawkesův pronikavý křik, a obrnil se do boje. Vyzval všechny své části a elementy k probuzení. Sebral v sobě veškerou sílu, ze které by Patronovo kouzlo kdy mohlo čerpat, naladil se do správného stavu mysli pro tu poslední vřelou a šťastnou myšlenku; vybavil si všechny skvělé věci.

Knihy, které mu otec koupil.

Mámin úsměv, když jí vyrobil kartičku ke dni matek, složitou věcičku, na kterou použil čtvrt kila přebytečné elektroniky z garáže, aby blikala a zahrála krátkou melodii, a kterou mu trvalo vyrobit tři dny.

Profesorka McGonagallová říkající mu, že jeho rodiče zemřeli se ctí, při jeho ochraně. A to se také stalo.

Pochopení, že Hermiona s ním drží krok a dokonce nad ním vyhrává, takže mohou být skuteční rivalové a přátelé.

Mámit Draca z temnoty, pozorovat, jak se pomalu posunuje ke světlu.

Neville a Seamus a Levandule a Dean a všichni, kdo k němu vzhlíželi, všichni, které by bránil, pokud by něco ohrozilo Bradavice.

Všechno, díky čemu stálo za to život žít.

Zvedl hůlku do začáteční pozice k Patronovu kouzlu.

Harry pomyslel na hvězdy, na světlo, které mozkomora málem udrželo i bez Patrona. Až na to, že tentokrát Harry přidal chybějící ingredienci. Nikdy ji ve skutečnosti neviděl, ale viděl obrázky a videa. Země, zářivě modrá a bílá, odrážející sluneční světlo, visící v prostoru mezi černým prázdnem a zářivými body světla. Patřila do toho obrazu, protože všemu ostatnímu dávala význam. To Země dělala hvězdy významné, dělala z nich víc než jen nekontrolovatelné fúzní reakce, protože Země jednoho dne kolonizuje galaxii, splní příslib noční oblohy.

Budou stále sužovány mozkomory, děti dětí dětí, vzdálení potomci lidstva putující od hvězdy ke hvězdě? Ne. Samozřejmě, že ne. Mozkomoři jsou jen malé nepříjemnosti, které bledly až do nicoty ve světle toho slibu; nebyli nezabitelní, nebyli nezničitelní, ani zdaleka ne. S podobnými nepříjemnosti jste se museli potýkat, pokud jste byli jedním z těch několika šťastných a nešťastných narozených na Zemi; na Prastaré Zemi, jak na ni budou jednoho dne pamatovat. To také byla část toho, co znamenalo být naživu, pokud jste byli jedním z té malé hrstky rozumných bytostí narozených na úplném počátku, dříve než inteligentní život dosáhl své plné moci. O mnoho rozsáhlejší budoucnost pak záležela na tom, co jste udělali tady a teď, v nejranějších dnech úsvitu, kdy ještě existovalo množství odporující temnoty a dočasné nepříjemnosti jako mozkomoři.

Máma a táta, Hermionino přátelství a Dracova cesta, Neville a Seamus a Levandule a Dean, modrá obloha a zářivé Slunce a všechny skvělé věci, Země, hvězdy, příslib, všechno, co lidství znamenalo, a všechno, čím se stane...

Harryho prsty se na hůlce pohnuly do počáteční pozice; teď už byl připravený na správný druh vřelé a šťastné myšlenky.

A Harryho oči pohlédly přímo na to, co leželo pod potrhaným pláštěm, pohlédly přímo na to, co bylo nazýváno mozkomorem. Ta nicota, prázdno, díra ve vesmíru, absence barvy a prostoru, otevřená rána, kterou teplo vytékalo ze světa.

Strach, který vyzařovala, kradl všechny šťastné myšlenky, její blízkost z vás vysávala moc a sílu, její polibek zničil všechno, čím jste kdy byli.

Teď už tě znám, pomyslel si Harry, a jeho hůlka sebou jednou, dvakrát, třikrát a počtvrté škubla a jeho prsty sklouzly do přesně těch správných vzdáleností, chápu tvou podstatu, symbolizuješ Smrt, jsi stínem, který skrze nějaký magický zákon Smrt sesílá do tohoto světa.

A Smrt není něčím, co kdy přijmu za své.

Je to jen dětinská věc, ze které lidský rod jednou vyroste.

A jednoho dne...

Ji přemůžeme...

A lidé už nebudou muset říkat sbohem...

Hůlka se zvedla a namířila rovnou na mozkomora.

"EXPECTO PATRONUM!"

Ta myšlenka z něj explodovala jako drtící hráz, pohltila ruku do jeho hůlky, vybuchla z ní jako spalující bílé světlo. Světlo, které se stalo tělesným, nabralo podobu a tvar.

Postava se dvěma rukama, dvěma nohama a hlavou, stojící zpříma; zvíře druhu Homo sapiens, podoba lidské bytosti.

Zářila jasněji a jasněji, jak Harry lil všechnu svou sílu do kouzla, spalující, žhnoucí světlo jasnější než zapadající slunce, bystrozoři a profesor Quirrell si v šoku zastínili oči-

A jednoho dne, až se potomci lidstva rozprostřou od hvězdy k hvězdě, nepoví svým dětem historii Prastaré Země, dokud nebudou dostatečně staré na to, aby ji unesly; a až se to dozví, budou brečet, že taková věc jako Smrt vůbec kdy existovala!

Postava člověka teď zářila silněji než polední slunce, tak sálavá, že Harry cítil její teplo na kůži; a Harry svůj odpor poslal proti stínu Smrti, otevřel všechny své zábrany, aby jasný tvar zářil jasněji a ještě jasněji.

Nejsi nezničitelná, a jednoho dne s tebou lidský rod skoncuje.

Já s tebou skoncuji, pokud to dokážu, silou své mysli a vědy a magie.

Nebudu se choulit ve strachu ze Smrti, ne, když mám šanci vyhrát.

Nedovolím smrti, aby se mě dotkla, nedovolím, aby se dotkla mých milovaných.

A pokud mě ukončíš dříve než já tebe,

Další a další zaujmou mé místo,

Dokud svět konečně nebude uzdraven...

Harry sklonil hůlku a jasná lidská postava se rozplynula.

Pomalu vydechl.

Jako by se probudil ze sna, jako by otevřel oči po dlouhém spánku, Harryho oči se odvrátily od klece, rozhlédly se a spatřily, že na něj všichni zírají.

Albus Brumbál na něj zíral.

Profesor Quirrell na něj zíral.

Bystrozorské trio na něj zíralo.

Všichni se na něj dívali, jako by ho právě viděli zničit mozkomora.

V kleci ležel prázdný, potrhaný plášť.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 45. Lidství III. Od: Lily - 12.12. 2011
Jsem unešená a nadšená a já nevím co ještě.. Jo musím říct, že mi vždycky přišlo báječné jak Brumla říkal, že se nebojí smrti, ale já si to prostě nedokážu představit.. jak by někdo nemohl?? Copak to jde? Pokud nevěřím v další život pak je to prostě nesmysl.. vždycky tu budou povídky, které nestihnu přečíst.. a autoři které nestihnu poznat.., takže ano rozhodně se bojím.. to s mozkomorem je skvělé.. byla jsem opravdu velmi zvědavá jak na něj Harry zareaguje.. říkala jsem si, že to bude velmi zvláštní reakce a tohle jsem nečekala, ale jsem ráda, že nakonec patrona má.. Je to prostě tak, že se všichni snaží před mozkomorem prostě ochránit a proto ho neumějí zničit.. protože se o to prostě nesnaží, nebo je v tom zase něco "jen z Harryho".. jsem zvědavá na další pokračování.. je to velmi zajímavé... Taky jsem zvědavá jestli se ostatní dozví, že Harry mozkomora nakonec zvládl.. a myslím, že se ho budou ještě víc bát..

Re: 45. Lidství III. Od: Nadarja - 08.12. 2011
Nevěřím. Nesouhlasím. Napsané i přeložené je to moc hezky, to uznávám, ale na věci to nic nemění. Přesto na tom shledávám cosi okouzlujícího, má to svou myšlenku i sílu.
Re: 45. Lidství III. Od: Tersa - 09.12. 2011
No, po pravdě... tahle kapitola mě na první čtení taky docela odradila - předtím jsem s povídkou téměř úplně souhlasila, skvěle se bavila, a pak tohle... názorově jsem byla, a pořád jsem, trochu jinde :/(viním přílišné čtení Anatola France) Ale následovaly další kapitoly, které to tak trochu vrátily do kolejí. Teď už mám tuhle kapitolu i ráda - jak píšeš, je to hezký sentiment.

Re: 45. Lidství III. Od: Samarka - 07.12. 2011
WOW tak tohle je něco! já prostě nemám slov jen zírám a naprosto se ztotožňuji s každým Harryho slovem a celou mě zaplňuje...jestli to doteď bylo úžasné, tak tohle MoR vyneslo na naprosto novou úroveň...neuvěřitelné
Re: 45. Lidství III. Od: Tersa - 09.12. 2011
Díky, tahle kapitola mívá takový efekt

Re: 45. Lidství III. Od: Vanar - 07.12. 2011
Tak jsem přečetl kapitolu "Lidství" na jeden zátah a hlavně z toho konce třetí části mě mrazí a zároveň pociťuji lítost, že já souboj se "Smrtí" prohraji a nebude mi umožněno vidět dobu, kdy dosáhne inteligentní život své plné moci, ale doufám, že budu svědkem několika mílových kroků a skoků k tomuto stavu. Jinak výborná povídka, dokonalá kapitola a parádní překlad. Těším se na další dávku příjemného mrazení.

Re: 45. Lidství III. Od: luisakralickova - 07.12. 2011
Díky, díky. Trocha filozofie do předvánočního šílenství, zastavit a podumat.

Re: 45. Lidství III. Od: Jimmi - 06.12. 2011
Čo mi to robíš dievča? Stíham len po očku sledovať komentáre, tak som sa len začudovala, čo Elza znova napísala - a ajhľa, nová kapitola. Príjemné prekvapenie. Lenže náš pes sa rozhodol, že sa NB trávim priveľa času, takže otravoval, až som sa mu musela ísť venovať (defacto pospať si a on pri mne - ale neurobí to, keď ťukám do NB), ani som nestihla odoslať komentár. Tak ma tu pekne počkal :D Fantastická kapitola! Som spokojná, pretože som to pochopila rovnako z angličtiny. A bolo to rovnako úžasné! ĎAKUJEM!

Re: 45. Lidství III. Od: Luccasino - 06.12. 2011
Naprostá bomba a super závěr kapitoly !!! Už ted se nemohu dočkat pokračování :-)
Re: 45. Lidství III. Od: Tersa - 06.12. 2011
Díky S pokračováním se pokusím pospíšit.

Re: 45. Lidství III. Od: Elza - 06.12. 2011
Náááádhera. Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je Smrt. Originální zpracování. Pochopil Quirrellmort, kteráto Harryho "temná stránka" na chvíli převzala vládu nad jeho tělesnou schránkou? Nebo to tušil předem a jen si to ověřoval...? Proto přivedl mozkomora do Bradavic? Nebo jsem jen paranonidní...? Harry rozhodně si potřebuje z nějakého důvodu promluvit s Minervou... tak jsem zvědavá, jestli o tomto. *;-) 
Re: 45. Lidství III. Od: Tersa - 06.12. 2011
Ha - Quirrellmort v této kapitole, téhle látce jsem věnovala mnoho přemýšlení Vzhledem k tomu, že se zdá, že Quirrellmort velmi přesně ví (20.kapitola), co Harryho temná stránka je, nemohl ji tu mít problém rozeznat. Zbývá otázka, jestli to takhle plánoval nebo ne... Můj názor je, že ne, tohle nebyl plán. Ať už s Harrym zamýšlí cokoli, v podobném stavu by mu k ničemu nebyl - vysátý Harry nevidí problém v tom zbavit se i Quirrella. A na hůlku v nebezpečné poloze upozornil Voldy sám... (jasně, mohl to udělat až potom, co si byl o výsledku jistý, jakožto odvrácení podezření). Ale já bych mu zdejší paniku i věřila - zatraceně pitomá náhoda snadno pokazí pečlivý plán, bylo by to hezky realistické. Tak jako tak, jen blázen by si myslel, že teď nového obratu co nejlépe nevyužije...

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce