Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

27. Empatie

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 27.06. 2011 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Prozatímní nezkontrolovaná verze.


18 stránek, doporučuju najít si dostatek času k vychutnání (a, samozřejmě, k napsání komentáře, kterých nikdy nemůže být dost Cool)

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autorova poznámka: Roger Bacon žil ve třináctém století a je považován za jednoho z nejstarších zastánců vědecké metody. Dát vědci jeho experimentální deník, je jako dát spisovateli pero, nikoli Shakespeara, ale někoho, kdo psaní pomohl vynaleznout.


Harryho Pottera jste neviděli prosit zrovna každý den.

"Prosíííím," zaskučel Harry Potter.

Fred s Georgem s úsměvem zavrtěli hlavou.

Na Harryho tváři se objevil zmučený výraz. "Ale já jsem vám řekl, jak jsem udělal to s kočkou Kevina Entwistla, a s Hermionou a mizející limonádou, a nemůžu vám říct o Moudrém klobouku nebo o pamatováčku nebo o profesorovi Snapeovi..."

Fred s Georgem pokrčili rameny a otočili se k odchodu.

"Pokud to někdy zjistíš," řekla Weasleyova dvojčata, "nezapomeň nám o tom dát vědět."

"Jste zlí! Oba dva jste zlí!"

Fred s Georgem za sebou pevně zavřeli dveře do prázdné učebny, a dali si pozor, aby se ještě chvíli nepřestávali šklebit, čistě pro případ, že by Harry Potter dokázal vidět skrze dveře.

Pak zatočili za roh, a tváře jim sklesli.

"Hádám, že Harryho dohady-"

"-ti nic nenapověděly?" řekli jeden druhému najednou; a pak jim ramena poklesla ještě víc.

Jejich poslední relevantní vzpomínka byla, jak jim Flume odmítá pomoci, i když už si nedokázali vybavit, co že to po něm vlastně chtěli...

...ale museli se poohlédnout jinde a najít někoho, kdo jim pomohl udělat něco nelegálního, jinak by potom nesouhlasili s vymazáním paměti.

Jak jen všechno tohle dokázali udělat jen za čtyřicet galeonů?

Nejprve se lekli, že zfalšovali tak dobré důkazy, že si Harry Ginny nakonec doopravdy bude muset vzít... ale zdálo se, že na to pamatovali také. S protokoly starostolce si někdo znovu pohrál a byly vráceny do původního stavu, falešná zásnubní dohoda zmizela z drakem-střeženého trezoru u Gringottů, a tak dále. Vlastně to bylo docela děsivé. Většina lidí si teď myslela, že Denní věštec si celou tu záležitost z nějakých záhadných důvodů jen tak vymyslel, a Jinotaj ochotně zakroutil nožem v ráně svým následujícím titulkem: HARRY POTTER TAJNĚ ZASNOUBEN S LENKOU LÁSKORÁDOVOU.

Zoufale doufali, že ať už najali kohokoli, řekne jim to potom až vyprší promlčecí lhůta. Ale teď to bylo prostě příšerné, uskutečnili svůj nejdokonalejší žertík, možná nejdokonalejší žertík v celé historii kanadských žertíků, a nedokázali si vybavit jak. Bylo to šílené, poprvé to byli schopni vymyslet, tak proč jim to nemohlo nedojít teď, když věděli o všem, co udělali?

Jejich jedinou útěchou bylo, že Harry nevěděl, že oni neví.

Dokonce ani máma se je na to nevyptávala, navzdory tomu očividnému spojení s Weasleyovými. Ať už udělali cokoli, bylo to daleko za možnostmi jakéhokoli bradavického studenta... možné až na jednoho, který, pokud byly jisté pověsti pravdivé, to mohl udělat lusknutím prsty. Harry byl vyzpovídán pod veritasérem, jak jim řekl... Brumbál byl u toho a vysílal k bystrozorům děsivé pohledy. Bystrozoři se zeptali jen na tolik, aby mohli určit, že Harry ten žertík sám neuskutečnil, nebo nepřispěl k ničímu zmizení, a pak zatraceně rychle vypadli z Bradavic.

Freda s Georgem napadlo, jestli by se měli cítit uraženi tím, že Harry byl zpovídán kvůli jejich žertíků, ale ten výraz na Harryho tváři – z přesně toho samého důvodu – jim to bohatě vynahradil.

Jak Rita Holoubková, tak šéfredaktor Denního věštce nepřekvapivě zmizeli, a pravděpodobně teď už dávno byli za hranicemi. O tuhle část by se se svou rodinou rádi podělili. Táta by jim asi pogratuloval, hned po tom, co by máma skončila s jejich zabíjením a Ginny s pálením jejich ostatků.

Ale i tak bylo všechno v pořádku, tátovi to jednou řeknou, a mezitím...

...mezitím Brumbál, míjející je na chodbě, náhodou kýchl a z kapsy mu nedopatřením vypadal malý balíček, uvnitř něhož byli dva identické monokly lamačů-ochran, a to neuvěřitelně kvalitní. Weasleyova dvojčata své nové monokly vyzkoušela na "zakázané" chodbě ve třetím poschodí, udělala si krátký výlet ke kouzelnému zrcadlu a zpátky, a přestože stále nebyli schopni spatřit všechny detekční sítě, monokly jim jich ukázali o hodně víc, než napoprvé.

Samozřejmě, budou muset být velmi opatrní, aby se s těmi monokly nedali chytnout, nebo by skončili v ředitelně a dostalo by se jim přísného proslovu a možná i pohrůžek vyloučení.

Bylo hezké vědět, že ne z každého, kdo byl zařazen do Nebelvíru, vyroste profesorka McGonagallová.


Harry se nacházel v bílé místnosti bez oken, ničím nezdobené, seděl před stolem, naproti bezvýraznému muži v čistě černém formálním hábitu.

Ona místnost byla jištěná proti detekci, a onen muž uskutečnil přesně dvacet sedm kouzel, než řekl třeba jen "Dobrý den, Pane Pottere."

Bylo zvláštně přiměřené, že se ten muž v černém chystal číst Harryho myšlenky.

"Připravte se," řekl muž bezbarvě.

Lidská mysl, psalo se v Harryho knize o nitroobraně, mohla být nitrozpytu vystavena jen na určitých povrchách. Pokud se vám nepodařilo ony povrchy ubránit, nitrozpytec prošel skrz, a byl tak schopný zpřístupnit si jakoukoli vaši část, které jeho vlastní mysl byla schopná porozumět...

...což obvykle nebývalo hodně. Jak se zdálo, pro lidi bylo těžké lidské mysli porozumět na vyšší než nejpovrchnější úrovni. Harryho napadlo, jestli z něj to, že zná dost kognitivní vědy udělá neuvěřitelně mocného nitrozpytce, ale opakované zkušenosti do něj konečně vtloukly poučení, že s podobnými očekáváními by se měl trochu krotit. Rozhodně to nebylo tak, že by nějaký kognitivní vědec rozumněl lidem natolik, aby nějakého dokázal sestavit.

Pro naučení opaku, nitroobrany, bylo prvním krokem představit si sám sebe jako jiného člověka, předstírat to tak důkladně, jak jen jste dokázali, zcela se do té alternativní osoby ponořit. Později to nebylo vždy třeba, ale na začátku to byl způsob, jak se naučit, kde leží vaše vrstvy. Nitrozpytec se vás pokusí přečíst, a když budete dávat dostatečný pozor, vycítíte, že přesně to se děje, že se snaží vejít. A vaším úkolem bylo postarat se o to, aby se vždy dotkli jen vaší imaginární osobnosti a ne té skutečné.

Až v tom budete dostatečně dobří, můžete si představit, že jste velmi jednoduchou osobou, předstírající, že je kámen, a ze zvyku tuhle přetvářku nechávat na místě, kde se nacházejí všechny vaše povrchy. To byla standartní nitroobranná bariéra. Předstírat, že jste kámen, se nebylo lehké naučit, ale nadále už to bylo lehké udržovat, a ty odkryté vrsty mysli byli mnohem povrchnější než její vnitřek, takže s dostatečnou praxí jste si z toho mohli udělat trvalou kulisu.

Nebo, pokud jste byli dokonalým nitroobráncem, mohli jste předehnat všechny sondy, odpovídat na dotazy tak rychle, jak byli pokládány, takže nitrozpytec by prošel přes všechny vaše povrchy a spatřil by mysl nerozeznatelnou od mysli kterékoli to osoby, kterou jste předstírali, že jste.

Dokonce i nejlepší nitrozpytce bylo možné takto ošálit. Pokud dokonalý nitroobránce tvrdil, že shazuje všechny své bariéry, neexistoval způsob, jakým se přesvědčit, že nelže. Co hůř, ani jste nemuseli vědět, že jednáte s dokonalým nitroobráncem. Byli vzácní, ale samotný fakt, že existovali znamenal, že jste s nitrozpytem nemohli věřit nikomu.

Smutný komentář k tomu, jak málo si lidé rozumí, jak málo dokáže jakýkoli kouzelník porozumnět hloubkám, které leží pod povrchem lidské mysli, když i ty nejlepší telepaty jste mohli ošálit předstíráním, že jste někdo jiný.

Ale lidské bytosti jedni druhým už od začátku rozumněli jen díky předstírání. Lidské chování jste nepředpovídali tak, že jste si představili stovky trilionů synapsí v jejich mozku jakožto oddělené objekty. Požádejte nejlepšího sociálního manipulátora na zemi, aby vám od podlahy stvořil umělou inteligenci, a jen se na vás prázdně podívá. Lidské chováni jste předvídali tak, že jste vlastnímu mozku řekli, aby se choval jako jejich. Položili jste se na jejich místo. Pokud vás zajímalo, co by udělal vzteklý člověk, aktivovali jste své vlastní mozkové obvody, a cokoli ty obvody vychrlily, takový byl váš předpoklad. Jak nervové obvody pro hněv vypadali z vnitřku? Kdo to mohl tušit? Nejlepší sociální manipulátor na zemi nemusel vědět, co jsou to neurony, a zrovna tak i nejlepší nitrozpytec.

Cokoli, čemu nitrozyptec dokáže porozumnět, nitroobránce dokáže předstírat. Tak jako tak to byl ten samý trik – pravděpodobně i v obou případech zprostředkovaný stejnými obvody, jediná souprava pro rekonfigurování vašeho vlastního mozku, aby se choval jako model někoho jiného.

A tak závod mezi telepatickým útočením a telepatickou obranou skončil rozhodujícím vítězstvím obrany. Jinak by celý kouzelnický svět a možná i celá Země vypadali velmi odlišně...

Harry se zhluboka nadechl, soustředil se. Na tváři měl lehký úsměv.

Pro jednou, jen pro jednou, Harryho v oddělení pro tajemné osobní síly neoškubali.

Po takřka celém měsíci práce, a spíš z rozmaru než z nějaké předtuchy, se rozhodl zkusit dostat se do chladného stavu a pak znovu zkusit nitroobranná cvičení z knihy. V té době už se svých nadějí v podobné věci téměř vzdal, ale pořád mu připadalo, že to stojí za rychlý test...

Všemi nejobtížnějšími cvičení z knihy prolétl během méně než dvou hodin, a následujícího dne profesorovi Quirrellovi řekl, že je připraven.

Jak se ukázalo, jeho temná stránka byla velmi, velmi dobrá v předstírání, že je někým jiným.

Harry pomyslel na svůj standartní spouštěč z té chvíle, kdy poprvé zcela propadl své temné stránce...

Severus se odmlčel, vypadal docela spokojeně sám se sebou. "A to bude... pět bodů? Ne, udělejme z toho rovných deset bodů z Havraspáru za drzé odmlouvání."

Harryho úsměv zchladl, a on pohlédl na černě oblečeného muže, který si myslel, že Harrymu bude číst myšlenky.

A pak se Harry proměnil v někoho naprosto jiného, v někoho, kdo mu pro tuto příležitost připadal vhodný.

...v bílé místnosti bez oken, ničím nezdobené, seděl před stolem, naproti bezvýraznému muži v čistě černém formálním hábitu.

Kimball Kinnison pohlédl na černě oblečeného muže, který si myslel, že bude číst mysl Lensmana druhého stupně z Galaktické patroly.

Říci, že Kimball Kinnison si byl výsledkem jist by bylo hrubé podřeknutí. Byl trénován mudrcem z Arisie, nejmocnější myslí známou tomuto nebo kterémukoli jinému vesmíru, a pouhý kouzelník sedící naproti němu uvidí přesně to, co Šedý Lensman chce, aby uviděl...

...mysl chlapce, za kterého se právě vydával, nevinného dítěte jménem Harry Potter.

"Jsem připraven," řekl Kimball Kinnison nervózním tónem naprosto vhodným pro jedenáctiletého chlapce.

"Legilimens," řekl černě oděný kouzelník.

Následovalo ticho.

Černě oděný kouzelník zamrkal, jako by spatřil něco tak šokující, že to stačilo k tomu, aby to přimělo jeho oční víčka k pohybu. Jeho hlas nebyl tak docela bezbarvý, když řekl, "Chlapec-který-přežil má tajemnou temnou stránku?"

Po Harryho tváří se zvolna začínalo plížit horko.

"Dobrá," řekl muž. Jeho tvář se znovu usadila do naprostého klidu. "Omluvte mě. Pane Pottere, je dobré znát své silné stránky, ale to není to samé, jako klást v ně divoce přehnanou důvěru. Doopravdy můžete být schopný naučit se nitroobranu v jedenácti letech. To mě udivuje. Myslel jsem si, že Brumbál znovu předstírá, že je šílený. Váš disociativní talent je tak silný, že mě překvapuje, že nenacházím žádné další znaky dětského zneužívání, a časem se můžete stát dokonalým nitroobráncem. Ale je významný rozdíl mezi tím a mezi očekáváním, že se vám na první pokus podaří vytvořit úspěšnou nitroobrannou bariéru. To je prostě směšné. Cítil jste něco, když jsem vám četl myšlenky?"

Harry, teď s divokým ruměncem, zavrtěl hlavou.

"Pak příště dávejte lepší pozor. Cílem není stvořit perfektní obraz prvního dne vašich lekcí. Cílem je naučit se, kde leží vaše povrchy. Připravte se."

Harry se znovu pokudil předstírat, že je Kimball Kinnison, zkoušel dávat větší pozor, ale jeho myšlenky teď byly tak trochu roztříštěné a náhle si uvědomil všechny ty věci, na které by myslet neměl...

Ach jo, tohle bude stát za houby.

Harry sevřel zuby. Alespoň, že tomu instruktorovi bude později vymazána pamět.

"Legilimens."

Nastalo ticho-


...v bílé místnosti bez oken, ničím nezdobené, seděl před stolem, naproti bezvýraznému muži v čistě černém formálním hábitu.

Byla to jejich čtvrtá lekce, v neděli večer. Když jste platili tolik, mohli jste si schůzky určit na kdy se vám sakra zachtělo, víkend nevíkend.

"Dobrý den, pane Pottere," řekl telepat bezbarvě, po tom, co seslat kompletní sadu kouzel k zajištění soukromí.

"Dobrý den, pane Bestere," řekl Harry unaveně. "Proč prostě ten počáteční šok nedostat z cesty hned?"

"Vám se podařilo mě překvapit?" řekl muž, teď lehce zaujatým tónem. "Dobrá tedy." Namířil hůlku a pohlédl Harrymu do očí. "Legilimens."

Nastalo ticho, a pak s sebou černě oděný kouzelník trhnul, jako by dostal ránu elektrickým proudem.

"Pán zla je naživu?" zakuckal se. Náhle se mu rozšířily oči. "Neviditelný Brumbál se plíží do dívčích ložnic?"

Harry si povzdechl a podíval se na hodinky. Přibližně za další tři vteřiny...

"Takže," řekl muž. Ještě se mu tak úplně nepodařilo zotavit se zpátky ke své bezvýraznosti. "Vy skutečně věříte, že se vám podaří odhalit tajné zákony magie a stát se všemocným."

"Správně," řekl Harry vyrovnaně, pohled stále upřený na hodinky. "Jsem tak přehnaně sebevědomý."

"Nevím, nevím. Zdá se, že Moudrý klobouk si myslí, že se stanete příštím pánem zla."

"A vy víte, že se snažím, co jen dokážu, aby se to nestalo, a viděl jste, že už jsme měli dlouhou diskuzi na téma, jestli jste ochotný mě nitroobranu učit, a nakonec jste se rozhodl to udělat, takže mohli bychom se prostě posunout dál?"

"Dobrá," řekl muž přesně o šest vteřin později, zrovna jako minule. "Připravte se." Odmlčel se, a pak tak trochu toužebně dodal, "I když si přeji, abych si dokázal zapamatovat ten trik se stříbrem a zlatem."

Harry zjistil, že ho mimořádně znepokojuje, jak reprodukovatelné jsou lidské myšlenky, když lidi zresetujete znovu na ty samé počáteční podmínky a znovu je vystavíte těm samým podnětům. Ničilo to iluze, které by dobrý redukcionista v první řadě vůbec neměl mít.


Harry se příštího pondělí ráno vyřítil z výuky bylinkářství v docela špatné náladě.

Hermiona vřela vzteky vedle něj.

Ostatní děti byly stále uvnitř, věci ještě neměli sesbírané protože mezi sebou vzrušeně žvatlaly o havraspárské výhře ve druhém letošním famfrpálovém zápase.

Vypadalo to, že včera večer, chvíli po večeři, jedna dívka třicet minut létala na koštěti a pak chytila nějaký druh obrovského komára. Existovala i jiná fakta o tom, co se během toho zápasu stalo, ale ta byla naprosto nepodstatná.

Harry tuto vzrušující sportovní událost zmeškal díky svým lekcím v nitroobraně a díky tomu, že měl vlastní život.

V ložnici se veškerým hovorům vyhnul, nebyly utišující kouzla a magické kufry prostě skvělé. Snídani snědl u nebelvírského stolu.

Ale bylinkářství se vyhnout nemohl, a havraspárští o tom mluvili před výukou a po výuce a během výuky, dokud Harry nevzhlédl od malé furkotky, které vyměňoval plenky a hlasitě oznámil, že někteří z nich se tu pokouší dozvědět se něco o rostlinách a zlatonky na ničem nerostou, takže mohli by všichni prosím zmlknout o famfrpálu. Všichni přítomní něj šokovaně pohlédli, až na Hermionu, která vypadala, jako by chtěla začít tleskat, a profesorku Prýtovou, která ho odměnila bodem pro Havraspár.

Bodem pro Havraspár.

Jedním bodem.

Těch sedm idiotů létajících na svých idiotských koštětech hrajícících svoji idiotskou hru získali Havraspáru sto devadesát bodů.

Jak to tak vypadalo, famrfpálové skóre se přidává rovnou do celkového školního skóre.

Jinak řečeno, chycení zlatého komára bylo hodno 150 školních bodů.

Harry si nedokázal ani představit, co všechno by musel udělat, aby získal sto padesát školních bodů.

Teda kromě, no, však víte, zachránění sto padesáti mrzimorů, nebo vymyšlení patnácti tak dobrých nápadů jako dávat na stroje času bezpečnostní schránky, nebo vymyšlení patnácti set kreativních způsobů, jak někoho zabít, nebo být Hermionou Grangerovou po celý rok.

"Měli bychom je zabít," řekl Harry Hermioně, která šla vedle něj ve stejně uražené atmosféře.

"Koho?" zeptala se Hermiona. "Famrfpálový tým?"

"Měl jsem spíš na mysli kohokoli kdekoli jakkoli zapojeného do famrfpálu, ale ano, havraspárský tým by byl dobrý začátek."

Hermiona nesouhlasně sešpulila rty. "Víš, že zabíjení lidí je špatné, Harry?"

"Ano," řekl Harry.

"Dobře, jen kontroluju," řekl Hermiona. "Chytačku bysme mohli vzít jako první. Četla jsem pár detektivek od Agathy Christie, nemáš tušení, jak bysme ji mohli dostat do vlaku?"

"Dva studenti plánující vraždu," řekl suchý hlas. "Jak šokující."

Zpoza rohu vyšel muž v lehce potřísněném hábitu, s mastnými vlasy padajícími mu přes ramena. Zdálo se, že z něj vyzařuje smrtelné nebezpečí a celou chodbu plní vůní nesprávně namíchaných lektvarů, a nešťastných pádů a lidí umírajících v postelích z důvodů, které později bystrozoři označí jako přirozené.

Aniž by o tom přemýšlel, Harry vykročil před Hermionu.

Za jeho zády se ozval prudký nádech, a o chvilku později se o něj Hermiona otřela a vykročila před něj. "Utíkej, Harry!" řekla. "Kluci by neměli být v nebezpečí."

Severus Snape se nevesele usmál. "Zábavné. Požaduji chvilku vašeho času, Pottere, pokud se dokážete odthnout od vašeho flirtování se slečnou Grangerovou."

Hermiona se náhle zatvářila velmi znepokojeně. Otočila se k Harrymu a otevřela pusu, pak se se zoufalým pohledem zarazila.

"Ach, nebojte se, slečno Gragerová," řekl Severusův sametový hlas "Slibuji, že se váš beau vrátí nezraněn." Jeho úsměv zmizel. "Potter a já teď půjdeme pryč a v soukromí si promluvíme, jen mezi námi. Doufám, že je jasné, že vy nejste zvaná, ale jen pro případ, považujte to za příkaz od havraspárského profesora. Jsem si jistý, že hodná mladá dívka jako vy uposlechne."

A Severus se otočil a vzdálil se zpátky za roh. "Jdete, Pottere?" ozval se jeho hlas.

"Umm," řekl Harry Hermioně. "Mohl bych prostě tak nějak odejít a sledovat ho, a nechat tebe vymyslet, co jsem měl říct, abys nebyla celá ustaraná a uražená?"

"Ne," řekl Hermiona třesoucím se hlasem.

Zpoza rohu se ozval Severusův smích.

Harry sklonil hlavu. "Promiň," řekl tiše, "vážně," a odešel za mistrem lektvarů.


"Takže," řekl Harry. Kolem se neozýval jiný zvuk, než dvou párů nohou, jedněch dlouhých a druhých krátkých kráčejících přes blíže neurčenou kamennou chodbu. Mistr lektvarů šel rychle, ale ne tak rychle, aby mu Harry nestačil, a nakolik se Harrymu podařilo uplatnit svou představu o Bradavické směrovanosti, vzdalovali se od rušných oblastí. "O co tu jde?"

"Nepředpokládám, že byste dokázal vysvětlit," řekl Severus suše, "proč jste vy dva plánovali vraždu Cho Chang?"

"Nepředpokládám, že byste vy dokázal vysvětlit," řekl Harry suše, "v rámci vaší kapacity uvnitř bradavického školního systému, proč je chycení zlatého komára považováno za akademický výkon hodný sto padesáti školních bodů?"

Přes Severusovy rty se mihl úsměv. "No tedy, a to jsem si myslel, že máte být vnímavý. Doopravdy jste natolik neschopen pochopit své spolužáky, Pottere, nebo je nenávidíte příliš, abyste to zkusil? Pokud by se famrfpálové skóre nepřipočítávalo ke školnímu, pak by nikoho z nich školní body ani v nejmenším nezajímaly. Stala by se z toho jen nesrozumitelná soutěž mezi studenty jako jste vy a slečna Grangerová."

To byla překvapivě dobrá odpověď.

A to překvapení Harryho mozek také plně probudilo.

V retrospektu nemělo být překvapující, že Severus svým studentům rozuměl, rozuměl jim velmi dobře.

Četl jim myšlenky.

A...

...v té knize se psalo, že úspěšní nitrozpytci jsou velmi vzácní, vzácnější než dokonalý nitroobránci, protože takřka nikdo nemá nezbytnou duševní disciplínu.

Duševní disciplínu?

Harry sesbíral historky o muži, který ve třídě pravidelně ztrácel nervy a řval na malé děti.

...ale ten samý muž, když Harry řekl, že Pán zla je pořád naživu, odpověděl okamžitě a perfektně – zareagoval přesně tak, jak by zareagoval někdo, kdo naprosto nic netušil.

Ten muž se po Bradavicích plížil se stylem nájemného vraha vyzařujícího nebezpečí...

...což je přesně to, co by skutečný nájemný vrah dělat neměl. Skuteční assassini měli vypadat jako pokorní úředníčci, přesně až do chvíle, než vás zabili.

Byl ředitelem koleje pro hrdé a aristokratické zmijozely, a nosil hábit se skvrnami od lektvarů a přísad, které by dvě minuty kouzlení mohly odstranit.

Harry si všiml, že je zmatený.

A jeho odhad nebezpečí ředitele zmijozelské koleje astronomicky vystřelil.

Zdálo se, že Brumbál si myslí, že Severus je jeho, a nebylo tu nic, co by tomu protiřečilo; mistr lektvarů byl "děsivý, ale nediskriminující", jak bylo slíbeno. Takže, jak si Harry odvodil dříve, tohle byla záležitost Společenstva. Pokud by Severus plánoval něco zlého, určitě by pro Harryho nepřišel před Hermionou, před svědkem, když si mohl jednoduše počkat, až bude Harry sám...

Harry se tiše kousl do rtu.

"Jednou jsem znal chlapce, který opravdu zbožňoval famrpál," řekl Severus Snape. "Byl to naprostý tupec. Přesně jak bychom očekávali, my dva."

"O co tu jde?" řekl Harry pomalu.

"Trpělivost, Pottere."

Severus otočil hlavu, a pak ve svém assissinském stylu vzklouzl do blízkého vchodu ve zdech chodby, menší a užší chodby vedoucí pryč.

Harry ho následoval, přemýšleje, jestli by nebylo moudřejší jednoduše utéct.

Zabočili a ještě jednou, a přišli do uličky ústící slepě v jednoduchou holou zeď. Pokud byly Bradavice opravdu postavené, a ne vykouzlené nebo přivolané nebo zplozené nebo cokoli, pak by Harry měl pár pěkně ostrých slov pro architekta, který lidem platil za vybudování chodeb, které nikam nevedou.

"Quietus," řekl Severus, a pak pár dalších věcí.

Harry se zaklonil, založil si ruce na hrudi a sledoval Severusův obličej.

"Díváte se mi do očí, Pottere?" řekl Severus Snape. "Vaše lekce v nitroobranně ještě nemohli pokročit tak, abyste dokázal zablokovat nitrozpyt. Ale možná už pokročili dost na to, abyste ho byl schopný vycítit. Vzhledem k tomu, že si nemohu být jistý, nebudu to riskovat." Muž se lehce usmál. "A myslím, že to samé platí pro Brumbála. Což je důvodem, proč se tenhle náš malý rozhovor koná teď."

Harryho oči se bezděčně rozšířily.

"Pro začátek," řekl Severus s lesknoucíma se očima, "bych rád, abyste přísahal, že o této konverzaci nebudete hovořit s nikým. Pokud jde o celou školu, mluvíme o vašem úkolu z lektvarů. Zda tomu budou věřit nebo ne je bezpředmětné. Pokud jde o Brumbála a McGonagallovou, zrazuji důvěru, kterou ke mně chová Draco Malfoy, a nikdo z nás si nemyslí, že je vhodné mluvit o dalších podrobnostech."

Harryho mozek se pokusil vykalkulovat všechny ramifikace a implikace a došla mu volná operační paměť.

"Takže?" zeptal se mistr lektvarů.

"Dobrá," řekl Harry pomalu. Těžko si představit, jak mít konverzaci a nemoci o ní nikomu říci, by mohlo být víc omezující než nemít ji, v kterémžto případě by její obsah také nebyl schopen nikomu sdělit. "Přísahám."

Severus Harryho upřeně sledoval. "Jednou jste v ředitelně řekl, že nebudete tolerovat šikanu ani zneužívání. A tak jsem přemýšlel, Harry Pottere. Jak moc, to připomínáte svého otce?"

"Pokud nemluvíme o Michaelu Verresovi-Evansi," řekl Harry, "odpověď zní, že o Jamesovi Potterovi vím velmi málo."

Severus si, jako by sám pro sebe, přikývl. "Je zde jeden zmijozelský páťák. Chlapec jménem Lesath Lestrange. Je šikanován nebelvíry. Já jsem... omezen ve svých schopnostech vypořádat se s podobnými situacemi. Vy byste mu možná mohl pomoci. Pokud byste chtěl. Nežádám vás o laskavost, a nebudu vám žádnou dlužit. Je to jednoduše příležitost udělat, co chcete."

Harry se na Severuse zamyšleně díval.

"Přemýšlíte, jestli to není past?" řekl Severus, nepatrný úsměv mu přeběhl přes rty. "To není. Je to test. Nazvěme to zvědavostí z mé strany. Ale Lesathovy problémy jsou skutečné, zrovna tak jako mé problémy v zasahování."

V tom spočíval ten problém, když ostatní věděli, že patříte k těm dobrým. I když jste věděli, že oni vědí, stále jste tu návnadu nemohli ignorovat.

A pokud jeho otec také ochraňoval studenty... nezáleželo na tom, že Harry věděl, proč mu to Severus řekl. Stále ho to uvnitř hřálo a naplňovalo pýchou, a znemožnilo mu to jen tak odejít.

"Dobrá," řekl Harry. "Řekněte mi o Lesathovi. Proč je šikanován?"

Ze Severusovy tváře se ztratil ten lehký úsměv. "Vy si myslíte, že pro to existují důvody, Pottere?"

"Možná ne," řekl Harry tiše. "Ale napadlo mě, že možná mohl strčit nějakou nedůležitou mudlovskou šmejdku ze schodů."

"Lesath Lestrange," řekl Severus, teď chladným hlasem, "je synem Bellatrix Blackové, nejfanatičtější a nejpodlejší služebnice Pána zla. Lesath je uznaným levobočkem Rastabana Lestrange. Krátce po smrti Pána zla byli Bellatrix, Ratastaban a Rastabanův bratr Rudolfus zajmuti během mučení Alice a Franka Longbottomových. Všichni tři jsou na doživotí v Azkabanu. Longbottomovi byli opakovaným Cruciatem přivedeni k šílenství a zůstávají v oddělení Svatého Munga pro nevyléčitelné případy. Je něco z toho dobrým důvodem, proč ho šikanovat, Pottere?"

"Není to vůbec žádný důvod," řekl Harry, stále tiše. "A Lesath sám neudělal nic špatného o čem víte?"

Přes Severusovy rty znovu přeběhl ten slabý úsměv. "Není o nic svatější než kdokoli jiný. Ale žádné mudlovské šmejdky ze schodů nestrčil, ne, pokud jsem slyšel."

"Nebo viděl v jeho mysli," řekl Harry.

Severusův výraz byl mrazivý. "Nenarušil jsem jeho soukromí, Pottere. Spíše jsem se podíval mezi nebelvíry. Je jednoduše vhodným cílem pro jejich malé radosti."

Harryho páteří projela chladná vlna vzteku, a musel sám sobě připomenout, že Severus by nemusel být důvěryhodným zdrojem informací.

"A vy si myslíte," řekl Harry, "že intervence Harryho Pottera, Chlapce-který-přežil by mohla být efektivní."

"Přesně tak," řekl Severus Snape, a pověděl Harrymu kdy a kde si Nebelvírští plánovali svou další malou hru.


Existuje hlavní chodba vinoucí se přes celý střed bradavického druhého patra na severo-jižní ose, a blízko středu této chodby se nalézá vchod do kratší chodby, která pokračuje asi tucet kroků dál, než se stačí do pravého úhlu, ve tvaru písmene L, a pak pokračuje dalších tucet kroků dál, než končí u jasného, širokého okna, shlížející z třípatrové výšky na lehké mrholení snášející se na východní pozemky Bradavic. Když stojíte u onoho okna, nemůže zaslechnout nic z hlavní chodby, a nikdo v chodbě nemůže slyšet, co se děje u okna. Pokud si myslíte, že je na tom něco zvláštního, pak jste očividně v Bradavicích ještě nebyli moc dlouho.

Čtyři kluci v červeně-lemovaných hábitech se smějí a kluk v zeleně-lemovaném hábitu ječí a rukama zběsile svírá kraje otevřeného okna, jak ti čtyři kluci dělají, jako by ho chtěli vystrčit ven. Je to jenom vtípek, samozřejmě, a krom toho, pád z téhle výšky by kouzelníka nezabil. Prostě dobrá zábava. Pokud si myslíte, že je na tom něco zvláštního-

"Co to děláte?" ozval se hlas šestého kluka.

Čtyři kluci se poplašeně otočili a chlapec v zeleně-lemovaném hábitu se zběsile odstrčil od okna a spadl na podlahu, tvář zmáčenou slzami.

"Oh," řekl s úlevou nejhezčí z kluků v červeně-lemovaných hábitech, "to jsi ty. Hej, Lessy, víš, kdo tohle je?"

Od chlapce na podlaze, který se snaží ovládnout vzlykání, se neozve žádná odpověď, a chlapec v červeně-lemovaném hábitu pokrčí nohu ke kopanci-

"Přestaň s tím!" zakřičí šestý kluk.

Chlapec v červeně-lemovaném hábitu zakolísá jak přeruší kopnutí. "Umm," řekne, "víš ty, kdo tohle je?"

Dýchání šestého chlapce zní zvláštně. "Lesath Lestrange," řekne, nádechy a výdechy z něj vycházejí přerývavě, "a on mým rodičům nic neudělal, bylo mu pět let."


Neville Longbottom zíral na čtyři obrovské rváče z pátého ročníku před ním, a pracně se snažil kontrolovat svoje chvění.

Měl prostě říct Harrymu Potterovi ne.

"Proč ho ty bráníš?" řekl ten pohledný pomalu, zmatený z těch prvních náznaků ofensivy. "Je to zmijozel. A Lestrange."

"Je to kluk, který ztratil své rodiče," řekl Neville Longbottom. "Já vím jaké to je." Netušil, odkud se v něm ta slova vzala. Znělo to cool, jako něco, co by řekl Harry Potter.

Třást se ale nepřestal.

"Kdo si myslíš, že jseš?" řekl ten pohledný, začínal znít vztekle.

Jsem Neville, potomek vznešeného a nejstarobylejšího rodu Longbottomů-

Neville to nedokázal říct.

"Já myslím, že je to zrádce," řekl jeden z dalších nebelvírů, a Nevillovým žaludkem se začal šířit nanicovatý pocit.

Věděl to, prostě to věděl. Harry Potter se přeci jen zmýlil. Rváči nepřestanou jenom protože jim to Neville Longbottom řekne.

Ten pohledný o krok postoupil a ti tři ostatní ho následovali.

"Takže tak to tedy s vámi je," řekl Neville, překvapený tím, jak jistě z něj hlas vyšel. "Nezáleží vám na tom, jestli jde o Lesatha Lestrange, nebo Nevilla Longbottoma."

Lesathovi Lestrangovi, ležícímu na podlaze, uniklo náhlé zalapání po dechu.

"Zlo je zlo," zavrčel ten samý kluk, který promluvil předtím, "a pokud se se zlem přátelíš, jseš zlý sám."

Ti čtyři postoupili o další krok vpřed.

Lesath se nejistě zvedl na nohy. Tvář měl šedou. Postoupil o pár kroků dopředu, opřel se o zeď a nic neřekl. Oči měl upřené na zabočení do chodby, na cestu pryč.

"Přátelé," řekl Neville. Teď mu hlas vyskočil o trochu výš. "Ano, mám přátele. Jedním z nich je Chlapec-který-přežil."

Pár nebelvírů náhle vypadalo znepokojeně. Ten pohledný se nezachvěl. "Harry Potter tu není," řekl tvrdým hlasem, "a pokud by tu byl, nemyslím, že by se mu líbil pohled, jak Longbottom brání Lestrangeho."

A nebelvírští postoupili o další krok, a za nimi se Lesath plížil po zdi, čekal na svou šnaci.

Neville polkl a zvedl pravou ruku s palcem a prostředníčkem přitisknutými proti sobě.

Zavřel oči, protože Harry Potter ho donutil přísahat, že se nebude koukat.

Pokud tohle nebude fungovat, už nikdy nikomu nebude věřit.

Hlas z něj vyšel překvapivě jasně, vzhledem k tomu všemu.

"Harry Jamesi Pottere-Evansi-Verresi. Harry Jamesi Pottere-Evansi-Verresi. Harry Jamesi Pottere-Evansi-Verresi. Při dluhu, kterým jsi mi povinován a při síle tvého pravého jména tě přivolávám, otevírám ti cestu, vzývám tě, aby jsi se přede mnou objevil."

Neville luskl prsty.

A pak Neville otevřel oči.

Lesath Lestrange na něj zíral.

Čtyři nebelvíři na něj zírali.

Ten pohledný se začal smát a to odstartovalo i zbylé tři.

"To měl Harry Potter vyjít zpoza rohu nebo tak něco?" řekl ten pohledný. "Ou. Vypadá to, že tě někdo napálil."

A postoupil o další hrozivý krok k Nevillovi.

Tři ostatní ho v závěsu následovali.

"Ehm," ozval se Harry Potter zpoza jejich zad, opírající se o stěnu u okna, ve slepém konci chodby, kam se nikdo žádným způsobem nemohl dostat, aniž by byl spatřen.

Pokud sledovat křičící lidi bylo vždycky takhle příjemné, pak Neville dokázal tak trochu pochopit, proč se lidé dávali na šikanování.

Harry Potter přešel dopředu, postavil se mezi Lesatha Lestrange a ostatní. Přejel svým ledovým pohledem přes chlapce v červeně-lemovaných hábitech, a pak se jeho oči zastavily na tom pohledném, jejich vůdci. "Pane Carle Slopere," řekl Harry Potter. "Myslím, že jsem této situaci plně porozuměl. Pokud Lesath Lestrange sám spáchal cokoli špatného, mimo to, že se narodil špatným rodičům, vám to není známo. Pokud se v tom mýlím, pane Slopere, navrhuji, abyste mě o tom informoval ihned."

Neville spatřil strach a hrůzu na tvářích ostatních. Sám to cítil. Harry tvrdil, že to všechno bude jen trik, ale jak by mohlo?

"Ale on je Lestrange," řekl ten vůdce.

"Je to chlapec, který ztratil své rodiče," řekl Harry Potter, jeho hlas ještě zchladl.

Tentokrát sebou škubli všichni tři ze zbylých nebelvírů.

"Takže," řekl Harry Potter. "Viděli jste, že Neville nechce, abyste mučili nevinného chlapce jménem Longbottomů. To na vás nikterak nezapůsobilo. Pokud vám řeknu, že Chlapec-který-přežil si také myslí, že nejste v právu, a že to, co jste dnes udělali je příšerná chyba, změní to něco?"

Vůdce udělal krok směrem k Harrymu.

Ostatní ho nenásledovali.

"Carle," řekl jeden z nich s polknutím. "Možná bysme měli jít."

"Říkají, že z tebe bude další pán zla," řekl jejich vůdce s očima upřenýma na Harryho.

Přes tvář Harryho Pottera přeběhl úšklebek. "A také říkají, že jsem tajně zasnouben s Ginevrou Weasleyovou a existuje proroctví, že spolu dobyjeme Francii." Úsměv opadl. "Vzhledem k tomu, že jste odhodlán trvat na svém, pane Carle Slopere, dovolte mi věci ujasnit. Nechte Lesatha na pokoji. Budu vědět, pokud to neuděláte."

"Takže ti Lessy bonzoval," řekl jejich vůdce chladně.

"Jistě," řekl Harry Potter suše, "a také mi řekl, co jste dělal dnes potom, co jste vyšel z třídy formulí, v soukromém a odlehlém místě, kde vás nikdo nemohl vidět, s jistou mrzimorskou dívkou s bílou stuhou ve vlasech-"

Vůdci v šoku klesla čelist.

"Ííp," řekl jeden z ostatních nebelvírů vysoko posazeným hlasem, otočil se na patě a vyběhl z kouta. Jeho kroky se rychle vzdalovali a pak odezněli.

A tak jich tu zbylo šest.

"Ach," řekl Harry Potter, "tady máme lehce inteligentního mladého muže. Zbytek z vás by si mohl vzít z Betrama Kirkeho příklad, než se, řekněme, dostanete do problémů."

"Vyhrožuješ, že na nás budeš bonzovat?" řekl ten pohledný nebelvír hlasem, který se snažil být vzteklý, ale docela kolísal. "Bonzákům se stávají špatné věci."

Zbylí dva nebelvíři začali pomalu couvat zpět.

Harry Potter se začal smát. "Ale, ne, to jsi právě nemohl říct. Vážně se mě snažíš zastrašit? ? Ale no tak, to si upřímně myslíš, že jsi děsivější než Peregrine Derrick, Severus Snape, nebo, když už jsme u toho, Ty-víš-kdo?"

Na to se otřásl i vůdce.

Harry Potter s připravenými prsty zvedl ruky, a všichni tři nebelvíři klopýtli nazpátek, a jeden z nich vyhrkl "Ne-!"

"Pochopte," řekl Harry Potter, "tohle je ta část, kdy já lusknu prsty, a vy se stanete součástí nějaké zábavné historky, která bude dnes kolovat u večeře spolu se slušným množstvím nervózního smíchu. Ale jde o to, že lidé, kterým věřím mi říkají, abych to nedělal. Profesorka McGonagallová mi říká, že se ze všeho snažím lehce dostat a profesor Quirrell říká, že se musím naučit, jak prohrát. Takže, pamatujete si ten příběh, jak jsem se nechal zbít staršími zmijozeli? Mohli bysme to udělat. Mohli byste mě chvilku šikanovat, a já bych vás mohl nechat. Ale... pamatujete si na tu část, kde jsem řekl svým mnoha, mnoha přátelům ve škole, aby ohledně toho nic nedělali? Tu část tentokrát přeskočíme. Takže jen do toho. Šikanujte mě."

Harry Potter postoupil dopředu, ruce ve výzvě široce rozevřené.

Tři nebelvíři utekli, Neville musel rychle ustoupit stranou, aby se nepřehnali přes něho.

Následovalo ticho, jak jejich kroky doznívaly, a potom se ticho ještě prohloubilo.

A tak tu zbyli tři.

Harry Potter se zhluboka nadechl, pak vydechl. "Uf," řekl. "Jak jsi na tom, Neville?"

Z Nevilla hlas vyšel v podobě vysokého pískotu. "O.k., tohle bylo vážně cool."

Přes tvář Harryho Pottera přeběhlo zašklebení. "To jsi byl i ty, víš."

Neville věděl, že to Harry Potter říká jen tak, že se ho snaží potěšit, ale i tak mu to v hrudi rozdmíchalo vřelý pocit.

Harry se otočil k Lesathovi Lestrangeovi-

"Jsi v pořádku, Lestrange?" řekl Neville, než Harry stihl otevřít ústa.

No, to bylo něco, co by nikdy, ani za milión let, neočekával že řekne.

Lesath Lestrange se pomalu otočil, a upřel oči na Nevilla, tvář sevřenou, už nebrečel, ale zaschlé slzy se mu leskly na obličeji.

"Ty si myslíš, že víš, jaké to je?" řekl Lesath vysokým a třesoucím se hlasem. "Myslíš si, že to víš? Moji rodiče jsou v Azkabanu, snažím se na to nemyslet, a oni mi to vždycky připomenou, oni si myslí, jak je skvělé, že moje matka je tam v chladu a ve tmě a mozkomoři z ní vysávají život, přeju si, abych byl jako Harry Potter, jeho rodičům alespoň nic neubližuje, moji rodiče neustále trpí, každičkou vteřinu každého dne, přeju si, abych byl jako ty, alespoň svoje rodiče můžeš někdy navštěvovat, alespoň víš, že tě milují, pokud moje matka někdy milovala mě, mozkomoři už to z ní stačili vysát-"

Nevillovi oči se rozšířily šokem. Tohle neočekával.

Lesath se otočil k Harrymu Potterovi, jehož oči byly plné děsu.

Lesath se vrhl na podlahu před Harryho Pottera, čelem se dokl země, a zašeptal, "Pomozte mi, pane."

Nastalo příšerné ticho. Nevilla nenapadala jediná věc, co by mohl říct, a soudě podle toho čistého šoku na Harryho tváři, jeho také ne.

"Říkají, že dokážete cokoli, prosím, prosím, můj pane, dostaňte mé rodiče z Azkabanu, navěky budu vaším věrným služebníkem, můj život bude váš a má smrt zrovna tak, jen prosím-"

"Lesathe," řekl Harry lámajícím se hlasem, "Lesathe, já nemůžu, já takové věci ve skutečnosti nedokážu, všechno to jsou jen hloupé triky."

"To nejsou!" řekl Lesath, hlasem vysokým a zoufalým. "Viděl jsem to, ty historky jsou pravdivé, dokážete to!"

Harry polkl. "Lesathe, celou tu věc jsme s Nevillem nastražili, naplánovali jsme ji v předstihu, zeptej se ho!"

To ano, i když Harry neřekl, jak cokoli z toho udělá...

Když Lesath vzhlédl od podlahy, tvář měl sinalou a hlas z něj vyšel ve výkřiku, který Nevilla zabodal v uších. "Ty synu mudlovský šmejdky! Mohl bys ji dostat ven, jenom se ti nechce! Klesl jsem na kolena a prosil jsem tě, a ty stejně nepomůžeš! Měl jsem to vědět, jsi Chlapec-který-přežil, myslíš si, že tam patří!"

"Já to nedokážu!" řekl Harry, hlasem stejně zoufalým jako byl Lesathův. "Není to o tom, co chci, nemám k tomu sílu!"

Lesath se zvedl na nohy, plivl na podlahu před Harrym, a pak se otočil a odešel pryč. Když byl za rohem, zvuk jeho kroků se zrychlil, a než se zcela vytratily, Neville si myslel, že zaslechl vzlyknutí.

A tak tu zbyli dva.

Neville se podíval na Harryho.

Harry se podíval na Nevilla.

"Wow," řekl Neville tiše. "Nevypadal moc vděčně za to, že byl zachráněný."

"Myslel si, že mu dokážu pomoct," řekl Harry ochraptělým hlasem. "Poprvé za léta měl naději."

Neville polkl a řekl to. "Omlouvám se."

"Co?" řekl Harry naprosto zmateně.

"Nebyl jsem vděčný, když jsi pomohl mě-"

"Každá jediná věc, kterou jsi mi předtím řekl byla pravdivá," řekl Chlapec-který-přežil.

"Ne," řekl Neville, "to nebyla."

Současně se jeden na druhého krátce smutně usmáli, oba blahoskloní k tomu druhému.

"Vím, že tohle nebylo skutečné," řekl Neville, "vím, že bych nic nedokázal, kdybys tu nebyl, ale díky, že jsi mě to nechal předstírat."

"Dej mi pokoj," řekl Harry.

Harry se otočil od Nevilla a pohlédl z okna na temné mraky.

Nevilla náhle napadla naprosto směšná myšlenka. "Cítíš se provinile, protože nedokážeš dostat Lesathovi rodiče z Azkabanu?"

"Ne," řekl Harry.

Uběhlo pár vteřin.

"Ano," řekl Harry.

"Jsi hloupý."

"Vím o tom."

"Musíš udělat doslova všechno, o co tě kdo požádá?"

Chlapec-který-přežil se otočil zpátky a znovu na Nevilla pohlédl. "Musím udělat? Ne. Cítit se provinile, když to neudělám? Ano."

Neville měl problém najít ta správná slova. "Po tom, co Pán zla zemřel, Bellatrix Black byla doslova tím nejzkaženějším člověkem na celém světě, a to bylo předtím, než šla do Azkabanu. Mojí matku a mého otce mučila až je přivedla k šílenství, protože chtěla zjistit, co se stalo Pánu zla-"

"Já vím," řekl Harry tiše. "Chápu to, ale-"

"Ne! Ne, to nechápeš! Pro to měla důvod, a oba moji rodiče byli bystrozoři! To není ani zdaleka to nejhorší, co kdy udělala!" Nevillovi se třásl hlas.

"I tak," řekl Chlapec-který-přežil, oči upřené do dálky, k nějakému místu, které si Neville nedokázal představit. "Možná exituje nějaké neuvěřitelně chytré řešení, které by dokázalo všechny zachránit a dovolilo jim navěky žít šťastně, a kdybych jen byl dost chytrý, už by mě napadlo-"

"Máš problémy," řekl Neville. "Myslíš si, že musíš být vším, o čem Lesath Lestrange věří, že jsi."

"Jo," řekl Chlapec-který-přežil, "to to hezky vystihuje. Pokaždé, když někdo vykřikne v modlibě a já nedokážu odpovědět, cítím se provinile, že nejsem bůh."

Tomu Neville tak docela nerozumněl, ale... "To nezní dobře."

Harry si povzdechl. "Chápu, že mám problém, a vím, co musím udělat, abych ho vyřešil, dobře? Pracuju na tom."


Harry sledoval, jak Neville odchází.

Samozřejmě, neřekl mu, jaké to řešení je.

Řešením, očividně, bylo pospíšit si, a stát se bohem.

Nevillovy kroky se vzdalovaly a zakrátko už nebyly slyšet.

A tak tu zbyl jeden.

"Ehm," ozval se hlas Severuse Snapea přímo za jeho zády.

Harrymu unikl malý výkřik a okamžitě se za to nesnášel.

Harry se pomalu otočil.

Vysoký, mastný muž v ušpiněném hábitu se opíral o zeď v přesně té samé pozici jako předtím Harry.

"Hezký plášť neviditelnosti, Pottere," protáhl mistr lektvarů. "Mnohé se tím vysvětluje."

Ale, kurva.

"A možná jsem v Brumbálově společnosti strávil až příliš dlouhou dobu," řekl Severus, "ale nedá mi to než přemýšlet, zda to není ten Plášť neviditelnosti."

Harry se okamžitě proměnil do někoho, kdo o Plášti neviditelnosti nikdy neslyšel, a kdo byl přesně tak chytrý, jak si Harry myslel, že si Severus myslí, že Harry je.

"Ach, možná," řekl Harry. "Věřím, že si uvědomujete ty důsledky, pokud tomu tak je?"

Severusův hlas zněl pohrdavě. "Vy nemáte nejmenší představu, o čem to mluvím, že ano, Pottere? Poněkud neobratný pokus se chytit."

(Profesor Quirrell během jejich oběda poznamenal, že Harry se opravdu potřebuje naučit skrýt stav své mysli nějakým lepším způsobem, než nasazením prázdného výrazu, a vysvětlil mu vše o obelstění na první úrovni, obelstění na druhé úrovni a tak dále. Takže Severus si buď skutečně představoval Harryho jako hráče na první úrovni, což by Severuse samotného stavělo na druhou úroveň, a Harryho manévr třetí úrovně byl úspěšný; nebo byl Severus hráčem na čtvrté úrovni, a chtěl, aby si Harry myslel, že jeho obelstění bylo úspěšné. Harry se s úsměvem zeptal profesora Quirrella na jaké úrovni hraje on, a profesor Quirrell mu, rovněž s úsměvem, odpověděl, O úroveň výše než vy.)

"Takže jste to celou tu dobu sledoval," řekl Harry. "Zastírací zaklínadlo se tomu myslím říká."

Tenký úsměv. "Bylo by ode mě pošetilé sebeméně riskovat, že přijdete k úhoně."

"A chtěl jste vidět výsledky svého testu z první ruky," řekl Harry. "Takže. Jsem jako můj otec?"

Přes mužovu tvář přeběhl zvláštní smutný výraz, na jeho tváři vypadal cize. "Měl jsem říci dříve, Pottere, že připomínáte-"

Severus se prudce zarazil.

Upřel na Harryho oči.

"Lestrange vás nazval synem mudlovské šmejdky," řekl Severus pomalu. "Nezdá se, že by vás to příliš trápilo."

Harry svraštil obočí. "Ne, za těch okolností, ne."

"Právě jste mu pomohl," řekl Severus. Oči nespouštěl z Harryho. "A on vám to vrhl zpátky do tváře. To určitě není něco, co byste dokázal jen tak odpustit?"

"Právě si prošel pěkně trýznivým zážitkem," řekl Harry. "A nemyslím si, že být zachráněn prváky by jeho pýše také pomohlo."

"Řekl bych, že pro vás bylo dost jednoduché odpustit," řekl Severus a jeho hlas byl zvláštní, "vzhledem k tomu, že pro vás Lestrange nic neznamená. Pokud by to byl přítel, pak byste se možná cítil více raněn tím, co řekl."

"Pokud by to byl přítel," řekl Harry, "tím více důvodů, proč mu odpustit."

Nastalo dlouhé ticho. Harry cítil, a nedokázal říct proč nebo jak, že se vzduch plní příšerným napětím, jako voda, která stoupá a stoupá a stoupá.

Pak se Severus usmál, znovu náhle vypadal uvolněně, a všechno napětí zmizelo.

"Máte velmi odpouštějící povahu," řekl Severus, stále s úsměvem. "Předpokládám, že váš nevlastní otec, Michael Verres Evans, vám ji vštípil."

"Spíše tátova sbírka sci-fi a fantasy," řekl Harry. "Tak trochu můj pátý rodič. Žil jsem životy všech postav ve všech svých knihách, a všechna jejich úžasná moudrost mi duní v hlavě. Někde tam byl i někdo jako Lesath, řekl bych, ale už si nemůžu vzpomenout kdo. Nebylo těžké vcítit se do jeho kůže. A moje knihy mi řekly i co s tím dělat. Dobří lidé odpouštějí."

Severus se zlehka, pobaveně zasmál. "Obávám se, že nevím moc o tom, co dělají dobří lidé."

Harry se na něj podíval. To bylo po pravdě tak nějak smutné. "Půjčím vám nějaké knihy s dobrými lidmi, pokud chcete."

"Rád bych vás požádal o radu v jedné záležitosti," řekl Severus nenuceným hlasem. "Znám jiného zmijozela z pátého ročníku, který byl šikanován nebelvíry. Dvořil se krásné mudlorozené dívce, která se nachomítla kolem, když byl šikanován, a pokusila se ho zachránit. A on ji nazval mudlovskou šmejdkou, a tím to pro ně skončilo. Omluvil se, mnohokrát, ale ona mu nikdy neodpustila. Máte nějaké nápady, co by mohl říci nebo udělat, aby si od ní zasloužil stejné odpuštění, jako jste vy dal Lestrangeovi?"

"Ehm," řekl Harry, "soudě jen podle téhle informace, nejsem si jistý, že on byl tím, kdo měl problém. Řekl bych mu, aby nechodil s někým, kdo je neschopný odpouštění. Řekněme, že by se vzali, dokážete si představit život v té domácnosti?"

Nastalo ticho.

"Ach, ale ona dokázala odpouštět," řekl Severus pobaveným hlasem. "Proč by se jinak potom stala přítelkyní toho rváče? Řekněte mi, proč by měla odpustit někomu kdo šikanuje, a ne někomu, kdo je šikanován?"

Harry pokrčil rameny. "Pokud si mám tipnout, pak protože ten, kdo šikanoval zranil někoho jiného velmi hodně, zatímco ten, který byl šikanován, zranil ji jen lehce, a jí to nějak připadalo mnohem neodpustitelnější. Nebo, aniž bych na to kladl přílišný důraz, byl ten, se kterým skončila pohledný? Nebo, když už jsme u toho, bohatý?"

Nastalo další ticho.

"Ano na obojí," řekl Severus.

"A tady to máte," řekl Harry. "Ne snad, že bych si sám prošel střední školou, ale moje knihy mi daly na vědomí, že existuje jistý druh náctiletých dívek, které budou pobouřené jedinou urážkou, pokud je daný kluk obyčejný nebo chudý, a přesto dokážou ve svém srdci nějak najít místo k odpuštění bohatému a pohlednému klukovi jeho šikanování. Jinými slovy, je povrchní. Řekněte tomu, o koho se jedná, že ho nebyla hodná a že se přes to musí přenést, žít dál a příště chodit s dívkami, které se pyšní hloubkou a ne krásou."

Severus s lesknoucíma se očima zíral na Harryho. Pak jeho úsměv opadl, a i když sebou Severusova tvář zaškubala, už se nevrátil.

Harry se začínal cítit lehce nervózně. "Um, ne že bych v tomhle ohledu měl sám jakékoli zkušenosti, očividně, ale myslím, že tohle je to, co by řekl moudrý rádce z mých knih."

Následovalo více ticha a více lesku.

Pravděpodobně bylo načase změnit téma.

"Takže," řekl Harry. "Prošel jsem vaším testem, ať už byl jakýkoli?"

"Myslím," řekl Severus, "že mezi námi by se v budoucnu už žádné rozhovory konat neměli, Pottere, a že by od vás bylo mimořádně moudré, kdybyste o tomhle nikdy nepromluvil."

Harry zamrkal. "Vadilo by vám říci mi, co jsem udělal špatně?"

"Urazil jste mě," řekl Severus. "A já už vašemu důvtipu nadále nedůvěřuji."

Harry poměrně zaraženě zíral na Severuse.

"Ale dal jste mi dobře míněnou radu," řekl Severus Snape, "a tak vám dám jednu skutečnou radu nazpátek." Jeho hlas byl téměř perfektně stálý. Jako vlákno natažené takřka horizontálně, navzdory obrovské váze, která visela z jeho středu, natažené napětím miliónů tun z obou směrů. "Dnes jste málem zemřel, Pottere. V budoucnosti nikdy s nikým nesdílejte své moudrosti, pokud nevíte přesně, o čem oba mluvíte."

Harryho mozek konečně provedl to spojení.

"Vy jste byl ten-"

Harryho ústa se zavřela, jak mu došla ta část s málem zemřel, o dvě vteřiny příliš pozdě.

"Ano," řekl Severus, "to jsem byl."

A to příšerné napětí se nahrnulo zpátky do místnosti jako voda tlačící na dno oceánu.

Harry nemohl dýchat.

Prohraj. Hned.

"To jsem nevěděl," zašeptal Harry. "Omlou-"

"Ne," řekl Severus. Jen to jedno slovo.

Harry tiše stál na místě, jeho mozek zběsile pátral po možnostech. Severus stál mezi ním a oknem, což byla vážně škoda, protože pád z téhle výšky by kouzelníka nezabil.

"Vaše knihy vás zradily, Pottere," řekl Severus, stále tím hlasem vyrovnaným z milionů tun tahu. "Neřekly vám tu jedinou věc, kterou jste potřeboval vědět. Příběhy vás nemohou naučit, jaké je ztratit někoho, koho jste miloval. To je něco, čemu nikdy neporozumíte, pokud to nezažijete sám."

"Můj otec," zašeptal Harry. Byl to jeho nejlepší odhad, jediná věc, která mohla zachránit. "Můj otec se vás pokusil zachránit před šikanováním."

Přes Severusovu tvář se natáhl příšerný úsměv, a muž vykročil směrem k Harrymu.

A prošel kolem něj.

"Sbohem, Pottere," řekl Severus, neohlížeje se na své cestě pryč. "Od tohoto dne si budeme mít málo co říci."

A, u rohu, se muž zastavil a bez otočení naposledy promluvil.

"Váš otec, byl tím rváčem," řekl Severus Snape, "a co v něm vaše matka viděla, je něčím, co jsem až do dnešního dne nechápal."

Odešel.

Harry se otočil a přešel k oknu. Třesoucí se ruce položil na římsu.

Nikdy nikomu nedávat moudré rady, pokud nevím, o čem to přesně oba mluvíme. Pochopil jsem.

Harry chvíli zíral na mraky a lehké mrholení. Okno shlíželo na východní pozemky a bylo odpoledne, takže i pokud by slunce bylo přes mraky viditelné, Harry ho spatřit nemohl.

Ruce se mu přestaly třást, ale hruď měl stále sevřenou, jako by byl obmotaný kovovými obvazy.

Takže jeho otec byl rváč.

A jeho matka byla povrchní.

Možná z toho později vyrostli. Zdálo se, že dobří lidé jako profesorka McGonagallová o nich měli neuvěřitelně vysoké mínění, a nemohlo to být jen proto, že byli hrdinými mučedníky.

Samozřejmě, to byla jen chabá útěcha, když vám bylo jedenáct, brzo se z vás měl stát puberťák, a přemýšleli jste, jak vás to může ovlivnit.

Tak strašně příšerné.

Tak strašně smutné.

Tak hrozný život Harry vedl.

Dozvědět se, že jeho genetičtí rodiče nebyli perfektní a hned se kvůli tomu muset chvíli soužit a litovat sám sebe.

Možná by si mohl postěžovat Lesathovi Lestrangeovi.

Harry četl o mozkomorech. Obklopoval je chlad, temnota a strach, vysávali z vás všechny vaše šťastné myšlenky a v tom prázdnu se všechny vaše nejhorší vzpomínky draly na povrch.

Dokázal si představit sám sebe v Lesathově kůži, s vědomím, že jeho rodiče jsou v Azkabanu na doživotí, v tom místě, ze kterého nikdy nikdo neuprchl.

A Lesath si bude představovat sám sebe na místě své matky, v chladu a temnotě a strachu, kde je sama se svými nejhoršími vzpomínkami, i ve svých snech, každou vteřinu, každého dne.

Na okamžik si Harry představil svou vlastní mámu a tátu v Azkabanu, kde z nich mozkomoři vysávají život, berou jim šťastné vzpomínky jejich lásky k němu. Jen na okamžik, než jeho představivost vyrazila pojistky a ohlásila pohotovostní výpadek a řekla mu, aby si to už nikdy znovu nepředstavoval.

Bylo správné udělat něco takového komukoli, i té druhé nejzkaženější osobě na světě?

Ne, řekla moudrost Harryho knih, ne pokud existuje jiná možnost, naprosto jakákoli.

A pokud kouzelnický soudní systém nebyl zrovna tak perfektní jako jejich vězení – a to při zvážení všech věcí, znělo docela nepravděpodobně – někde v Azkabanu byla osoba, která byla naprosto nevinná, možná i více než jedna.

Harryho pálilo v hrdle, a do očí se mu začaly drát slzy. Chtěl všechny azkabanské vězně teleportovat do bezpečí, a z nebe svolat plameny a vypálit to příšerné místo do základů. Ale nemohl, protože nebyl bohem.

A Harry si vzpomněl, co mu profesor Quirrell řekl tehdy pod hvězdami: Někdy, když mi tento pokažený svět přijde až příliš nenávistný, přemýšlím, jestli by tu mohlo být nějaké jiné místo, kde bych mohl být... Ale hvězdy jsou tak moc, moc daleko... A zajímalo by mě, o čem bych snil, kdybych spal dlouhou, dlouhou dobu...“

Právě teď se Harrymu tenhle pokažený svět zdál neobyčejně nenávistným.

A Harry nedokázal pochopit profesorova slova; zrovna tak by se mohlo jednat o projev mimozemšťana, nebo umělé inteligence, něco postaveného na tak odlišném základě od Harryho, že se jeho mozek nedokázal donutit, aby tím způsobem fungoval.

Nemohli jste opustit svou domovskou planetu, pokud stále obsahovala místa jako je Azkaban.

Museli jste zůstat a bojovat.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 27. Empatie Od: Lily - 06.08. 2011
Páni nevím co říct. Měla jsem spoustu hodnocení na začátek kapitolky, ale ted je to samozřejmě zapomenuto v tom úchvatném konci.. Je mi Severuse a Harryho líto. Slyšet takovou kritiku na Lily od jejího syna, pro něj musela být opravdu ledová sprcha.. jenže nemohl předpokládat jiný závěr po předložení takových osekaných dat, no ne? Vždycky mi v tom příběhu bylo Severuse a Lily líto a tak docela jsem nechápala, jak někdo kdo má být neskutečně skvělý a milující nedokáže odpustit příteli.. dokonce i tak hroznou urážku. Nepasovalo mi to tam.. no nic.:)

Re: 27. Empatie Od: Jacomo - 22.07. 2011
A sakra... Řekla jsem si, že teď už budu komentovat každou kapitolu, a zrovna u téhle nemám slov Zkusím to s rekapitulací - převezení Weasleyovčat: tak to už je konec (kouzelnického) světa na obzoru - Snape žádající Pottera o laskavost: spím, jiná možnost neexistuje - Longbottom zachraňuje Lestrangeho: to je tak nemožné, až je to geniální - Snape se ptá Harryho, proč si Lily vzala Jamese: COŽE??! Sečteno, podtrženo = tohle všechno se děje jen v mé hlavě. Jenže, sakra Brumbále, nemůže to i tak být skutečné?!  a palec nahoru!

Re: 27. Empatie Od: Airiny - 01.07. 2011
Moc děkuji. Harry je tady úžasný, citlivý a empatický. Nějak nechápu Severuse - o co mu jde? Proč říká, že Harry dnes málem zemřel? Někdy si připadám jako úplný blb, když čtu tuhle povídku. Ale jinak je to úžasná povídka, originální a vtipná.

Re: 27. Empatie Od: Furthad - 29.06. 2011
Tak... poslední dvě kapitolky byli docela zajímavé. Opravdu mě trochu zamrzela absence deníku, který tu byl zmíněn letmo, ale tak si počkáme. Harryho mesiášský komplex je tu super stvárněný... prostě se bude muset bohem stát o dost dřív, že? Celý "neproveditelný" žert byl skutku brilantní, navíc tak trochu pochybuji, že v tom nebude zapleten Brumbál... přeci ví všechno co se ve zdech bradavic děje. Konsternování učitele Nitrobrany je zábavné, a Harryho odevzdanost s tím také... přesně ví co bude následovat a učitel reaguje stejně a to je pro chlapce Harryho smýšlení trochu frustrující. Potomek Lestrange a Blackové je zajímavou postavičkou, ale nemyslím si že bude dál figurovat. Ale Severus "Assassino" Snape je perfektně v hlavě malého havraspára zveličován. Dalo by se říct, že Harry moc čte a také tak moc lpí na knihách, podobně jako Hermiona. Bude to možná i jeho kámen úrazu. Jinak k Severusově reakci - nevím proč jej nechápete. On tu ženu miloval, a její syn před ním řekne že byla povrchní, to s ním MUSELO zamávat a když vezmeme v potas, že se k ní upnul tak moc(jak jinak by ho pořád "strašila" v hlavě), musel takhle reagovat, nebo podobně. Je to jen člověk, ať si myslí Harry co chce. Brumbálova nenucenost a hraní na magora, když je ještě větším magorem, je úsměvná, jak mu to všichni(ne všichni) žerou. Mno a jeho libůstky(šokování okolím vzhledem, špehování dívek, fixace na citrony, ujíždění na sladkém) je jen bonus navíc. Já ho takhle beru/žeru a Kámen Harryho otce je jen třešnička na dortu. Harry má zajímavé plány s kouzelnickým světem. Změnit politiku, stvořit si vlastní bankovnický systém(po tom co bude vlastnit veškeré finance kouzelnického světa), zrušit famfrpál, pokořit krevní purismus vědeckými pokusy, osvobodit celý azkaban, mozkomory vymítit... nepřipadá to nikomu jako plány Pána zla? Ne toho starého, ale "novodobého"? ať se snaží jakkoli to popřít, on tak přemýšlí a koná proto je pro mě bezpředmětné to jeho "dobrácké chování" aby to v sobě popřel. Ale jistě je to pro něj nutné, protože si to tak nebere. Pak se ale musíme zeptat, jestli titul "Pán zla" je to co chápeme my mudlové. Pro kouzelníky(respektive Quirella) je to jakýsi titul člověka, který chce změnit kouzelnický svět k obrazu svému, i když jeho cíle budou dosaženy třeba bez mučení a teroru, jaký Voldík vždycky rozpoutá. Celkově skupina lidí založená na nenávisti vůči "většině" je trochu padlá na hlavu. Kdyby Voldemort přemýšlel trochu víc jako Harry, spíš by vytáhl proti čistokrevným, kteří jsou početně v menšině. Zase jsem si tu zapřemýšlel a už ani nevím jak se k tomu vždycky dostanu. popis Nitrobrany a Nitrozpytu je zajímavý, i když osobně mám trochu jiný. Zajímalo by mě zda Harry pokračuje pořád se svými vzkazy kvůli mazání vzpomínek, kterého se děsí. Architektura Bradavic jej docela ničí jak tak koukám, což se není čemu divit. Když jedny dveře vedou v úterý a každý osmý, patnáctý a třiadvacátý den v měsíci do chodby k učebně formulí, ale ostatní dny vede do prázdné chodby v sedmém patře se sochou nudného tlouštíka s pohárem medoviny. Nechám pitomostí... Smekám stetsonem za překladatelské umění a s očekáváním hledím do budoucna, ve kterém figuruje další kapitolka. Děkuji, Furthad...
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 30.06. 2011
No, počkej až bude Voldy mluvit o své matce (nepřímo, samozřejmě), to teprve na ni nenechá nitku suchou... Jistě, pointa je v tom, že všem okolo Harryho přesně tyhle jeho plány jasně definují ambice (budoucího) pána zla - to je tu vážně dost neutrální pojem (no, to byl  i tyran v původním smyslu ). V aj to zní líp jako Dark Lord - a jak Harry poznamená v jedné kapitole (v souvislosti s Quirrellem) temný neznamená nutně zlý. To je docela výrazný odklon od canonu, kde Pánem zla Voldemorta zvali jen jeho služebníci... Těžko říct, co měl přesně Quirrellmort v plánu... ale bylo by velmi neuvážené jeho plány označovat za hloupé nebo nepromyšlené - musel si uvědomovat, že krevní purismus nemá pravdu, na druhou stranu má slušně zapuštěné kořeny, z vlastní povahy je fanatický=výhoda, je latentně přítomný u mnohem širší vrstvy obyvatel než by se mohlo zdát, plus jsou jeho zastánci ti nejbohatší a nejvlivnější.  Věřím tomu, že možná i Voldemortův pád byl součástí jeho původního plánu A kam to směřuje, to si nezbývá než počkat...
Re: 27. Empatie Od: Furthad - 01.07. 2011
Pročpak jsi nepoužila tedy radši překlad Temný pán než Pán Zla? Myslím, že bychom ti to prominuli... :)
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 01.07. 2011
Protože mi vždy neuvěřitelně vadili lidé, kteří to používali, aniž by se obtěžovali zjistit, že zavedený český překlad zní jinak... a jména jako Nebelvír nebo mozkomor přitom používali běžně. Kdykoli vidím "Temný pán", mám alergickou reakci. Čímž neříkám, že by "Pán zla" byl ideální. To v žádném případě. Jen už je prostě na případnou změnu pozdě.

Re: 27. Empatie Od: Zuzana - 28.06. 2011
Na začiatok to bola uvoľňujúca zábava s Fredom a Georgom, ale po tom keď Severus požiadal Harryho o pomoc pri šikane Lesatha a všetko vyzeralo tak perfektne sa to surovo zvrtlo. Malý potomok Bely svoje gény nezaprie  Nemyslím si, že Belatrix musela Nevillových rodičov mučiť, keď chcela vedieť pravdu. Stačilo do nich naliať predsa veritaserum. Severus bol skvelý keď si pýtal od Harryho vysvetlenie prečo mu Lily neodpustila. Harry mu to naservíroval krásne po lopate. Povrchná baba, ktorá radšej odpustí bohatému a peknému tyranovi ako priateľovi, ktorý ju raz urazil. Nechápem veľmi Severusa prečo to vzal tak veľmi zle. Myslím, že ku koncu získal Harry ďalší bod pri zmene sveta. Zrušiť Azkaban. Toto bola zase silná kapitola. Ďakujem za preklad.
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
Díky Právě že pokud byli Nevillovi rodiče nitroobránci, což se zdá jako hodně pravděpodobné, veritasérum by na ně nefungovalo (i když by to mohli předstírat). Krom toho, Bellatrix musela být značně flustrovaná a mučení je její odpovědí na většinu problémů. Sama na Lesathovi nevidím nic tak špatného - chová se naprosto přirozeně, každý s ním zachází příšerně (i zmijozelové Bellatrix považovali za nebezpečného šílence, ani tam moc zastání nedostane), chce jen své rodiče... A Severus při svém vyprávění chytře vynechal celou tu část se smrtijedy... pak by Harryho vysvětlení možná mohlo znát jinak
Re: 27. Empatie Od: Anino - 11.09. 2011
Nemyslím si, že nitrobranci sú odolní proti veritaséru. Skôr si myslím, že veritasérum zabráni niekomu klamať, ale nedonúti ho hovoriť.
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 11.09. 2011
Hmm... naznačuje se to tu na několika místech, přímo to padne v 47. kapitole - když Draco po Harrym požaduje, aby své tvrzení zopakoval pod veritasérem. Harry namítne, že je nitroobránce, takže by jeho účinkům mohl odolat.

Re: 27. Empatie Od: Elza - 28.06. 2011
No nazdar! Tak jsem si kapitolu vytiskla a vlezla si s ní do postele... no, výsledkem bylo, že jsem během jejího čtení 2x usnula, což se mi většinou stává nad opravdovou vědeckou literaturou. Ale zato starší synek (čerstvých 7 let) v čirém zoufalství nad mým stavem uvařil oběd (brambory na loupačku) a něžně mě vzbudil, když bylo jídlo na stole... *;-) Aneb zase se potvrdilo, že hlad je nejlepší kuchař, tak si nemůžu stěžovat, že... *:DD Ke kapitole: a sakra! Jak ušetřit 40 tisíc galeonů? Mít stejné cíle jako jistý předseda starostolce, ehm, ehm, mno, odstranili jsme z Věštce nejvlivnější Malfoyovy lidi (např. šéfredaktora), to zas bude muset Lucius sáhnout do trezoru...  Ve třetím patře už je kouzelné zrcadlo? Já myslela, že tam přišlo až po Vánocích... mno, tak né, no, on se s ním vlastně Harry musel nejprve seznámit, aby tušil, jak pracuje, a když tam sám nevlezl, tak musela hora za Mohamedem, tedy zrcadlo za Harrym. *;-) Chudák odborník na nitroobranu - nebo tedy lépe řečeno chudák Harry. Tohle muset sledovat... *:DDD Půvabné, že Snape je téměř neustále nazývaný Severusem... to má nějaký hlubší důvod?!? Já myslela, že je to z Harryho úhlu pohledu a ten nemá důvodu říkat lektvaristovi křestním jménem... Ale že si pěkně notovali, klucí. *;-) Harryho mozek se pokusil vykalkulovat všechny ramifikace a implikace a došla mu volná operační paměť. Pokud sledovat křičící lidi bylo vždycky takhle příjemné, pak Neville dokázal tak trochu pochopit, proč se lidé dávali na šikanování. - Představení na chodbě nemělo chybu. Prostě geniální. Pokaždé, když někdo vykřikne v modlibě a já nedokážu odpovědět, cítím se provinile, že nejsem bůh. - Postřeh hodný hrdiny Harryho formátu. Bohužel jím navržené řešení je nějak špatně... nezdá se vám?!?!? "Půjčím vám nějaké knihy s dobrými lidmi, pokud chcete." Řekl Harry. SNAPEOVI. Kdy zamrzlo peklo? ...jeho představivost vyrazila pojistky a ohlásila pohotovostní výpadek... Náááádhera!!! Proč, proč, proč, proč, proč, proč, proč???!!! Prozradil o sobě Snape Potterovi to, co mu prozradil?!?!? Do háje! Zase se nechytám... *:-( Díky za překlad a příjemnou ukolébavku. *;-) 
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
Že by Brumbál vážně věřil, že dokáže Luciuse zlikvidovat... finančně? Takový šílenec to snad být nemůže... Ale podle mě - kdyby v tom měl vážně prsty - by si z očividných důvodů zatraceně pohlídal, co se s Ritou stane. Myslím, že chodbou za kouzelným zrcadlem už přišla valná většina nebelvírským "Mohamedů" (s tou kolejí je vážně něco špatně, pokud přijde na dobrodružství) Nechápu, jak může Brumbál věřit, že Harryho (nebo Quirrellmorta, když už jsme u toho), vláká do tak očividné pasti. I když... možná je to dvojitý blaf a Brumbál se s bezpečně skrytým kamenem mudrců směje oběma Že je Snape neustále nazýván Severusem... má teorie u komentáře JSark. A k celému tomu rozhovoru... myslím si, že takhle to původně být nemělo. Snape si podle mě chtěl Harryho jen skrytě vyzkoušet (a pravděpodobně měl o Lesathův osud i upřímný zájem). No, a po tom, co slyšel, se prostě musel zeptat... A po tom, co uslyšel v odpověď musel zareagovat... A tak se nám to rozvinulo celé. Takhle mi to alespoň dává smysl, ze začátku jsem u téhle kapitoly taky z jejich "familiérního" tónu nemohla No, ale alespoň máme tohle odhalení z cesty. Vážně, proč u něho příliš otálet, když nás čeká ještě tolik dalších lákavějších?
Re: 27. Empatie Od: Elza - 28.06. 2011
No, jak už nám laskavě vysvětlil Voldyrrell, pohrát si s dokumenty Starostolce není jen tak ... a hned dvakrát za sebou?!?!? Brumbál má svou síť informátorů, co dělají studenti také většinou ví ... toho mi nerozmluvíš. Nějak nevím, proč by měl chránit Ritu. Nota bene si naběhla sama a její vražda s tímto případem přímo nesouvisí - nezemřela v důsledku napsání článku podvrženého z vnější. A jak víme, v Maryině salónku odposlouchávala leckoho ... a při lecčems.
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
Nemyslím chránit per se, jen by podle mě za a) nevěřil, že si zaslouží smrt (která by, pokud by jí udělal něco takového velmi vážně hrozila; cynicky ji předhodit Luciusovi a pak ani nehnout brvou když tajemně zmizí, mi k Brumbálovi prostě nesedne), za b) nespouštěl by z ní oči, právě pro případ, že si Lucius něco zkusí - to, pokud by mu to byl schopný dokázat, by byla dost cenná karta. A vysvětlení Wizard Dumbledore did it mi přijde tak nějak... na autora málo elegantní. Tuším za tím něco spletitějšího (zatím moje nejlepší teorie - Ritě byla změněna pamět - je vážně ubohá). Nezbývá než počkat na autorovo laskavé vysvětlení  (a slavnostně ti slibuju, že pokud se ukáže, že v tom měl Brumbál vážně prsty, budu se cítit jako naprostý pitomec )
Re: 27. Empatie Od: Jirka - 30.06. 2011
I tak se mi ale zdá ten Brumbál nejpravděpodobnější. Mohl to celé udělat a pak, aby dodržel své ušlechtilé zásady (nemluvím v jeho případě záměrně o svědomí ..), nějak naznačit Luciusovi například, že jeho pomsta vůči Ritě má mít nějaké meze, nebo prostě že o Ritin život je zájem, že se mu z nějakého důvod nevyplatí Ritu eliminovat. Tím měl věc za odbytou. A i kdyby Ritu preventivně sledoval, těžko by se snažil tolik, aby ji v té pro ni zdánlivě všední situaci dokázal zachránit. A když bylo najednou po všem, neměl moc důvodů nějak reagovat. Přece nechce učit Obranu sám .. Možná tedy Brumbál ví, co se s Ritou stalo, možná není rád, že se to stalo. To ho nevyřazuje ze seznamu podezřelých u této akce, aspoň podle mě . Jediné co mluví proti tomu, je jeho zjevná radost a dárek Weysleovým dvojčatům, ale ten jim mohl dát, když ještě Rita žila. Elzo, doufám že nevadí, že vstupuju do cizího vlákna diskuse, rozvinula jsi tady co i mě šlo hlavou, tak odpovídám radši tady, než bych se snažil celou úvahu rozepsat ve vlastním příspěvku.  

Re: 27. Empatie Od: Vanar - 28.06. 2011
Děkuju za novou kapitolu. Někdy se sám ptám, proč čtu něco tak složitého, když si říkám, že si přečtu něco lehčího na čtení. S tak složitým popisem nitrobrany a nitrozpytu jsem ještě dosud nebyl obeznámen. Také mě zaujali Harryho filozofické úvahy k závěry této úžasné kapitoly. Ještě jednou děkuju a těším se na překlad další kapitoly.
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
Ups, tak to přeju hodně síly do další kapitoly. Protože to je vážně... no, síla. Ale je poslední taková, pak už jen akce, zábava a intriky

Re: 27. Empatie Od: JSark - 28.06. 2011
Páni, to bola kapitola, že nemám slov. Fakt. Možno až si ju prečítam druhý raz, tak ma nejaké napadnú. V každom prípade skvelý Snape. Ozaj, bude niekde vysvetlené, prečo im Harry v duchu hovorí krstnými menami, alebo je to len nevysvetlená anomália? Pár preklepov (myslím): - bubudu vám žádnou dlužit. - nebudu - a ani mi to vždycky připomenou, oni si myslí, jak je skvělé, - ani/oni - Mohl bys jít dostat ven, jenom se ti nechce! - jí? - vás ji vštípil." - vám?
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
Nevysvětlitená anomálie. Pokud tedy není správný můj dřívější typ, že to má něco společného s respektem. Koukni: Profesor Quirrell, McGonagallová, Brumbál, Severus. Vidíš ten trend? (i když zrovna se Severusem to tahle kapitola docela vyvrací - Harry vypadá, že z něj konečně má slušně nahnáno). Pak je tu samozřejmě Lucius (no, občas se o něm Harry vyjadřuje jako o Malfoyovi seniorovi) I když... to, že ho Harry osloví jako Luciuse, mu v jistém směru...no, ne přímo zachrání život, ale rozhodně značně pomůže. Do kontextu se pouštět nemůžu, je to příliš šílené... Ale možná proto, mohlo by to mít vyšší smysl

Re: 27. Empatie Od: Vruon - 28.06. 2011
Skvělé Tahle kapitolka byla perfektní Pravda trošku mě zamrzelo jak ten vtípek s domluvenou svatbou autor zahnal do kouta (i když dost brilantně) ale jinak prostě geniální kapitolka... Trošku jsem nepochopil proč že to byl Snape vlastně naštvaný... ptal se přeci a tak dostal zcela nezaujatou odpověď měl by jí umět přijmout... ten konec byl perfektní... takovej menší příslib rozhodně hodně povedený a jsem zvědav jak bude pokračovat Harryho cesta k tomu stát se Bohem určitě to vypadá minimálně tak že Azkaban padne dříve či později (nejspíš dříve) Taky by mě docela zajímalojestli se tam mladý Lestrange ještě objeví a bude nějak řešeno osvobození jeho rodičů? Jsem si docela jistý, že by to Harry dokázal kdyby se opravdu snažil Samozřejmě jsem i zvědav na další legendu o Potterovy a jak se rozšíří po Bradavicích Každopádně zase smekám nad tvými překladatelskými schopnostmi, jelikož takhle dobrý překlad takhle rychle je opravdu obdivuhodný (máš stroj času?) už se těším na další dílek
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
Trochu důvěry v autora, takhle lacině by se toho vtípku (snad) nezbavil. Máme od něj slovo, že řešení má vymyšlené, a v povídce se jednou objeví, i když ne v příští kapitole (popravdě, ani v 72. ho ještě neznáme...) Jestli by Harry měl na Azkaban? Zajímavá otázka (hahah- ehm ). Pokud ho dřív jeho ctižádostivost nezabije nebo nesemele tak, že ho odradí od zvolené cesty... Lesath v Bradavicích nadále existovat bude, to žádný strach. Jen... no, asi už jsi si všiml, jaký má autor styl psaní - v každé kapitole se důkladně věnuje dvěm, třem postavám, max. A že jich má dost - způsobeno i tím, že se velkému množství vedlejších postav snaží dát vlastní příběh. S touto konkrétní se ještě setkáme, ale v tak trochu ujetém kontextu... A k rychlému překladu... Díky Flákám se u toho od učení, je to tak hezky přiměřeně náročná odpočinková aktivita... A dost jsem měla předpřeloženo, než jsem sem začala vkládat, samozřejmě. (teď se snažím, abych stihla dát první bitvu - k ní ještě dvě kapitoly - než zmizím na prázdniny )

Re: 27. Empatie Od: Jirka005 - 28.06. 2011
Tak Terso, k týhle kapitole ti píšu koment hned po přečtení, protože jsem si tentokrát jistý, že nic chytřejšího mě pozděj nenapadne. Jistě, dá se krásně spekulovat o tom, kdo vlastně a jak, zavinil pád Rity Holoubkové a rozhodně je to zajímavý. Mohli to opravdu být dvojčata, škoda je podceňovat, ale daleko spíš šlo o někoho s větší skutečnou mocí. Samozřejmě Quirrelmort, ale zdálo se mi, že ten Ritě výslovně řekl, že nebude kout pikle, ale prostě ji rozdrtí - věřím, že přesně to taky udělal. Ačkoliv - jak došel na Weysleye jako pachatele? I Brumbál mohl mít důvod i moc do toho vstoupit - kvůli ochraně pověsti svého "bojovníka Dobra", na Brumbála ukazuje nejen dárek Weysleyům, ale i jeho pilná asistence u Harryho výslechu bystrozory a Fred a George ho nakonec mohli o pomoc výslovně požádat .. Prostě, krásný intriky a zápletky. Jenže ve srovnání s emocemi a překvapením nabitým zbytkem kapitoly je to celý jaksi méně důležitý. A k tomu většímu zbytku této kapitoly nedokážu říct nic . Pokud budeš mít u týhle kapči náhodou míň komentů, může to být tím, že víc lidem přijde těžký stejně jako mě, vyjádřit se nějak k její důležitější části.
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
Zajímavé, Brumbál mě nenapadl... je Luciusův politický protivník, pokud by se mu něco takového podařilo nenápadně...Ale myslím, že kdyby s tím měl něco společného, sakra by dával pozor na to, co se s Ritou stanu potom  Myslím, že Quirrellmorta pro jednou (a velmi výjimečně ) můžeme položit mimo podezření - nic by tím nezískal, jeho plán byl jiný, navíc vypadalo, že ho Weasleyvic uměleckého dílo opravdu šokovalo A jak mu to došlo? Hej, je to génius, chytřejší než Harry... A zbytek kapitoly... no tak, čtenáři to tu zvládají docela hezky
Re: 27. Empatie Od: Jirka - 30.06. 2011
to zbytek kapitoly: jojo, jen mě to asi na chvíli vytřelo zrak úžasem :-). Ostatní komentí ostošest. Nakonec i mě k tomu ještě došel jeden postřeh: Snape dělá chybu víceméně podobnou, jako v kánonu, reaguje na Harryho, jakoby to byl dospělý, jenže Harry není, je jen mimořádně chytrý kluk, takže ani inteligence ho nezachrání od necitlivých odpovědí tam, kde by dospělý možná vytušil nějaký podtext a dával si větší pozor. Jen je otázka, jestli je to celé od Snapea více nějaké gesto, spojené s manipulací Harrym, nebo se prostě snaží vyrovnat s vlastními city a normálně v tom lítá, takže reaguje nepřiměřeně.

Re: 27. Empatie Od: larkinh - 27.06. 2011
Úžasná kapitola, legrační i smutná... dostal mě zlatý komár a "Bylo hezké vědět, že ne z každého, kdo byl zařazen do Nebelvíru, vyroste profesorka McGonagallová." ... Severus dal Harrymu opravdu dobrou radu, ale i Harry měl v něčem pravdu - je třeba se pohnout dál. Na druhou stranu - láska bývá slepá. A Severus se neměl ptát jedenáctiletého kluka...
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
No, on se jako jedenáctiletý tak docela nechová... Vůbec, popravdě. Myslím, že i od Severuse bylo chytřejší si to s ním narovinu (ehm, na zmijozelská měřítka narovinu) vyříkat, než k němu v sobě sedm let dusit nenávist, a pak whauá - velké odhalení. Seriózně, lepší tohle dostat z cesty, na odhalování máme lepší věci

Re: 27. Empatie Od: zelaaa001 - 27.06. 2011
Nádhera! Pravda, čo iné som mohla čakať od mojej obľúbenej poviedky a prítomnosť Snapea to len istí. Aj keď popravde: aj moja "operačná pamäť" nestíhala... to preto, že si celú dobu počas čítania premýšlam- "kde na to ten chlap (autor) chodí?" Normálne neskutočne ho túžim spoznať... jeho spôsob myslenia je L"neopísaťeľný"... súdiac z toho čo čítam. páči sa mi, ako autor ponechal Harrymu "komplex hrdinu"... samozrejme že to zahnal opäť do extrému... A celá tá časť s Lili a Jamesom...na jednej strane krásne, dych berúce čítanie, na druhej strane autorovi už neverím... sakra, to musí mať nejaký hlbší zmysel, možno z toho bude niečo v ďalších kapitolách... a vo chvíľach ako je táto ľutujem, že neviem anglicky tak dobre aby som mohla MOR čítať v originále.  Iné povieky, ako napríklad AYLNO, s tým nemám problém- to si prečítam po anglicky, no v MOR mám problém podchytiť všetky informácie  "medzi riadkami" po česky, nieto ešte po anglicky. Preto moc dakujem za to, že to pre nás Tersa prekladáš:) a veľmi dobre!
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 28.06. 2011
Poznat? Já uvažuju o nabídce k sňatku   Mimochodem, můžeš mrknout na wiki, tady: http://en.wikipedia.org/wiki/Eliezer_yudkowsky Lily a James... nezapomeň, že Harry ví jen to, co mu řekl Severus - který vhodně vypustil celou tu část o smrtijedech, samozřejmě... Ale ano, něco takového je to prostě příliš normální a realistické, než aby to alespoň někoho nenapadlo :/ Už jsme za třetinou dostupných kapitol - zatímco tady přibylo 27 kapitol, autor přidal 2. Na jednu stranu mám radost, že to vypadá, že ho doženeme před koncem, a já si tu tak budu moci se čtenáři vychutnat spekulování, kdy všichni víme stejně, ale na druhou stranu... je tu ta očividná nevýhoda. Tohle dávkování je prostě mnohem zdravější 

Re: 27. Empatie Od: Jimmi - 27.06. 2011
Dobre, toto si fakt budem musieť prečítať znova. To s Lestrangeom a Snapom bolo ale dokonalé. Myslím ale, že Harry v tých teóriách má pravdu, Severus sa mal pohnúť ďalej... :D Len dúfam, že fakt neoslobodí Bellatrix z Azbakanu. Je tam síce ešte Sírius, že? Díky moc
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 27.06. 2011
Che, k tomu by snad Harry nebyl dostatečně šílený.... že... A Sirius? Záleží na tom, jestli je viný nebo ne - počítej s tím, že v téhle povídce na to rozhodně neexistuje jednoznačná odpověď. Je to sakra alternativní realita A já osobně všem těm šíleným konspiračním teoriím o Blackově nevině nevěřím

Re: 27. Empatie Od: denice - 27.06. 2011
Úžasná kapitola, přečetla jsem ji jedním dechem. Dvojčata, telepat, stopadesát školních bodů za chycení zlatého komára, všechno bezvadně zábavné. A potom Lestrange a skvělý, dechberoucí mrazivý Severus. Jak brilantní je autor, pokud zapomene na vědecké teorie a věnuje se příběhu! Díky za nádhernou kapitolu.
Re: 27. Empatie Od: Tersa - 27.06. 2011
Jsem tak ráda, že se líbilo Celou druhou polovinu jsem přeložila na jeden zátah (i když to zabralo hezkých pár hodin), nedokázala jsem se od toho odtrhnout. A i když jsem kapitolu původně chtěla rozdělit, po druhém přečtení jsem k tomu nenašla srdce, pokazit tuhle atmosféru by byl zločin... Když se do toho autor položí, vážně umí - a to nejen zábavné scénky, ale i ty smrtelně vypjaté. Jak se ještě přesvědčíme  
Re: 27. Empatie Od: denice - 27.06. 2011
Nejen líbilo, nadchlo. Musela jsem si znovu přečíst tu část o vztahu Lily a Jamese, po tolika letech najednou nový úhel pohledu, tak chytrý a realistický. Po dokončení překladu si budu muset ještě jednou přečíst celou Rowlingovou - a obávám se, že se už nedokážu vrátit k původní víře v Jamesův a Lilyn dokonalý vztah (krom spousty jiných věcí, samozřejmě), už se na to těším, bude to jako číst úplně jinou knihu. I za toto děkuji.  

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce