Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
"A Janet byla moták," řekl portrét menší mladé ženy se zlatě lemovaným kloboukem.
Draco to zapsal. Tohle byl teprve dvacátý osmý údaj, ale už byl čas se vrátit a setkat se s Harrym.
Musel požádat další portréty o pomoc s překladem, angličtina se dost změnila, ale nejstarší portérty popsaly kouzla pro první ročník, která zněla neuvěřitelně podobně těm, která se učili teď. Draco z nich poznal přibližně polovinu, a ta druhá polovina nezněla o nic náročněji.
Ta nevolnost v žaludku se s každou odpovědí zvětšovala, až už to konečně nebyl schopný snést, a odešel se místo toho zeptat jiných portrétů na Harryho divné otázky o motáckých párech. Prvních pět portrétů nikoho neznalo, nakonec je tedy požádal, aby se zeptaly svých známých, aby se zeptaly svých známých, a tak byl konečně schopen najít někoho, kdo skutečně přiznal, že se přátelil s motáky.
(Zmijozelský prvák vysvětlil, že pracuje na důležitém projektu s jedním havraspárem, a ten havraspár mu řekl, že potřebují tyhle informace a pak utekl, aniž by řekl proč. To mu získalo mnoho soucitných pohledů.)
Dracovi cestou bradavickými chodbami těžkly nohy. Měl by běžet, ale nedokázal k tomu sebrat energii. Pořád myslel na to, že o tomhle nechce vědět, že do tohohle nechce být zapleten, nechce, aby se z toho stala jeho odpovědnost, prostě to měl nechat na Harrym Potterovi, pokud se magie vytrácí, ať se o to Harry Potter postará...
Ale Draco věděl, že tak to není správné.
Chlad zmijozelského podzemí s jeho šedými kamennými zdmi, Dracovi se ta atmosféra obvykle líbila, ale teď mu to příliš připomínalo vytrácení.
Otevřel dveře a spatřil, že Harry Potter, oblečen ve svém plášti, už čeká uvnitř.
"Někdejší kouzla pro první ročník," řekl Harry Potter. "Co jsi zjistil?"
"Nebyla o nic náročnější než kouzla, která používáme teď."
Harryho pěst tvrdě dopadla na lavici. "K sakru. Dobrá. Můj vlastní experiment selhal, Draco. Existuje něco, čemu se říká Merlinův interdikt-"
Dracovi to došlo a praštil se do čela.
"Díky kterému není možné získat vědomosti o mocných kouzlech z knih. Dokonce, i kdybys našel a přečetl kouzelníkovy poznámky, nebudou ti dávat smysl, musí to jít od jedné živoucí mysli k druhé. Nedokázal jsem najít žádná kouzla, pro která bychom měli instrukce, ale nedokázali bychom je seslat. Ale pokud se nedají zjistit z knih, proč by se je někdo obtěžoval šířit dál ústně, pokud by přestala fungovat? Získal jsi ta data o motáckých párech?"
Draco k němu natáhl ruku s pergamenem-
Ale Harry Potter zvedl ruku. "Zákon vědy, Draco. Nejprve ti řeknu svou teorii a předpoklad. Pak mi ukážeš ta data. Tak budeš vědět, že si tu teorii jen nevymýšlím, aby pasovala; budeš vědět, že ta teorie ta data předpovídala už v předstihu. Tak jako tak ti tohle budu muset vysvětlit, takže to udělám předtím, než mi ta data ukážeš. Tak zní zákon. Tak si obleč plášt a posaď se."
Harry Potter se posadil k lavici na jejímž povrchu byly uspořádány kusy papíru. Draco vytáhl plášť z tašky, natáhl si ho, posadil se naproti Harrymu a zmateně pohlédl na útržky papíru. Byly vyrovnané ve dvou řadách, obě řady dlouhé asi dvacet útržků.
"Tajemstvím krve," řekl Harry Potter s intenzivním pohledem na tváři, "je něco, čemu se říká kyselina deoxyribonukleová. To jméno neříkej před nikým, kdo není vědcem. Deoxyribonukleová kyselina je receptem, který tvému tělo říká, jak má růst, že má mít dvě nohy, dvě ruce, krátké nebo dlouhé, jestli má mít hnědé nebo zelené oči. Je to fyzická věc, můžeš jí vidět, když máš mikroskop, což je jako teloskop, jenom se dívá na velmi malé věci místo těch velmi vzdálených. A ten recept má dvě kopie všeho, pokaždé, pro případ, že by se jedna kopie pokazila. Představ si dvě dlouhé řady papírů. Na každém místě v řadě, jsou dva kusy papírů, a když máš dítě, tvoje tělo náhodně vybere jeden kus papíru z každého místa v řadě, a matčino tělo udělá to samé, a tak dítě dostane dva kusy papíru na každé místo v řadě. Dvě kopie všeho, jedna od tvé matky, druhá od tvého otce, a když máš děti, dostanou od tebe náhodně vybraný kus papíru pro každé místo."
Jak Harry mluvil, prsty mu přejížděly přes páry papírů, ukázaly na jednu část páru, když řekl "od tvé matky", a na druhou, když řekl "od tvého otce". A když mluvil o náhodném vybírání papíru, vytáhl z hábitu scvrček a hodil jím; podíval se na minci, a pak ukázal na vrchní papír. Všechno to aniž by přestal mluvit.
"Když příjde na něco takového jako je malá nabo větší výška, existuje spousta míst v receptu, která určují drobné rozdíly. Takže, když si vysoký otec vezme menší matku, dítě dostane některé kusy papíru říkající 'vysoký' a některé kusy papíru říkající 'menší', a obvykle pak skončí jako středně vysoké. Ale ne vždy. Může náhodou dostat spoustu papíru říkající 'vysoký' a málo papírů říkající 'menší' a vyrůst dost vysoko. Můžeš mít vysokého otce s pěti papíry říkající 'vysoký' a vysokou matku s pěti papíry říkající 'vysoká' a úžasnou shodou okolností dítě dostane všech deset papírů říkají 'vysoký' a nakonec bude vyšší než oba z nich. Chápeš? Krev není ideální tekutina, nemíchá se ideálně. Deoxyribonukleová kyselina se skládá z malých kousků, jako sklenice plná kamínků místo sklenice vody. To proto dítě vždycky neodpovídá přesně průměru rodičů."
Draco poslouchal s otevřenou pusou. Jak při Merlinovi mudlové něco podobného zjistili? Dokázali ten recept vidět?
"Takže," řekl Harry Potter, "předpokládejme, že, zrovna jako je tomu s výškou, existuje v receptu spoustu míst, kde můžeš mít kus papíru říkají 'magie' nebo 'bez magie'. Pokud máš dost papírů říkajících 'magie', stane se z tebe kouzelník, pokud máš hodně kusů papíru říkajících 'magie', stane se z tebe mocný kouzelník, pokud jich máš příliš málo, jseš mudla, a pokud něco mezi, jsi moták. Takže, když se vezmou dva motáci, většina dětí bude rovněž motáky, ale jednou za čas se dítěti poštěstí a získá většinu z otcových magických papírů a většinu z matčiných magických papírů, a bude dost silné, aby bylo kouzelníkem. Ale pravděpodobně ne příliš silným. Pokud začneš se spoustou mocných kouzelníků, kteří se berou mezi sebou, měli by zůstat mocnými. Ale pokud by si začali brát mudlorozené, kteří jsou stěží kouzelníky, nebo motáky... chápeš? Krev se nemísí ideálně, je to sklenice kamínků, ne sklenice vody, protože tak prostě krev funguje. Čas od času by se pořád vyskytovali mocní kouzelníci, kteří díky štěstí dostanou hodně papírů s magií. Ale nebudou tak mocní jako dřívější nejmocnější."
Draco pomalu přikývl. Takhle to nikdy předtím neslyšel vysvětlovat. V tom, jak přesně to sedělo, byla překvapivá krása.
"Ale," řekl Harry. "To je jen jedna hypotéza. Předpokládej, že je tu jen jedno jediné místo v receptu, které z tebe dělá kouzelníka. Jen jediné místo, kde papír říká 'magie' nebo 'žádná magie'. A ve všech případech jsou tu vždy dvě kopie všeho. Takže tu budou jen tři možnosti. Obě kopie říkají 'magie'. Jedna kopie říkající 'magie', druhá kopie říkající 'žádná magie'. Nebo obě kopie říkající 'žádná magie'. Kouzelníci, motáci, mudlové. Mudlorození by se pak ve skutečnosti nerodili mudlům, ale dvěma motákům, dvěma rodičům z nichž by každý měl jednu magickou kopii a vyrostl by v mudlovském světě. Teď si představ, že si čarodějka vezme motáka. Každé dítě získá jeden papír říkají 'magie' od své matky, vždy, nezáleží na tom, které papír bude náhodně zvolený, oba říkají 'magie'. Ale jako když házíš mincí, dítě dostane od otce v polovině případů papír říkající 'magie' a v druhé polovině případů papír říkající 'žádná magie'. Pokud si čarodějka vezme motáka, výsledkem nebude hodně slabých kouzelnických dětí. Polovina dětí bude kouzelníky a čarodějkami zrovna tak silnými jako jejich matka, a polovina dětí bude motáky. Protože pokud v receptu existuje jen jedno místo, které z tebe dělá kouzelníka, pak magie není jako sklenice kamínků, které se mohou míchat. Je jako jediný magický kámen, kámen mudrců."
Harry srovnal tří páry papírů vedle sebe. Na jeden pár napsal 'magie' a 'magie'. U druhého páru napsal 'magie' jen na vrchní papír. Třetí pár nechal prázdný.
"V kterémžto případě," řekl Harry, "buď máš dva kameny nebo ne. Buď jsi čaroděj nebo ne. Mocní kouzelníci se stali mocnými buď tak, že pilněji studovali, nebo více trénovali. A pokud se kouzelníci stávají vrozeně méně mocnými, ne protože jsou zapomínána kouzla, ale protože už je nedokážou seslat... pak je možná něco špatného s jejich jídlem, nebo tak něco. Ale pokud se to v posledních osmi stech letech stabilně zhoršuje, znamená to, že magie mizí ze světa."
Hary sroval další dva páry papírů stranu po straně, a vzal si brk. Brzy na jednom kousku z každého páru stálo 'magie' a ten druhý zůstal prázdný.
"A to mě přivádí k mé předpovědi," řekl Harry. "Co se stane, když se dva motáci vezmou. Dvakrát hodíš mincí. Může to vyjít jako orel a orel, orel a panna, panna a orel, nebo panna a panna. Takže v jedné čtvrtině případů dostaneš dva orly, v druhé čtvrtině dvě panny, a v polovině případů jednoho orla a jednu pannu. To samé, když se dva motáci vezmou. Jedna čtvrtina dětí dostane dvakrát 'magii' a stane se kouzelníky. Jedna čtvrtina dostane dvakrát 'žádnou magii' a skončí jako mudlové. A polovina z nich budou motáci. Je to velmi starý, klasický vzor. Byl objeven Gregorem Mendelem, jehož jméno není zapomenuto, a byla to první stopa k odhalení, jak funguje celý ten recept. Každý kdo něco ví o vědě o krvi ten vzor okamžitě pozná. Nebude to o nic přesnější, než když čtyřicetkrát hodíš dvěma mincemi, pak také nedostaneš přesně deset párů orlů. Ale pokud to bude sedm až třináct kouzelníků ze čtyřiceti dětí, bude to silný indikátor. To je ten test, který jsem tě nechal udělat. Teď mi ukaž svoje data."
A než se Draco vůbec stačil zamyslet, Harry Potter mu vzal pergamen z ruky.
Dracoví vyschlo hrdlo.
Dvacet osm dětí.
Nepamatoval si přesný počet, ale byl si docela jistý, že asi čtvrtina z nich byli kouzelníci.
"Šest kouzelníků z dvaceti osmi dětí," řekl Harry Potter po chvíli. "No, tak to bychom tedy měli. A prváci také sesílají stejně náročná kouzla jako před osmi stoletími. Tvůj i můj test ukazují stejným směrem."
Ve třídě nastalo dlouhé ticho.
"Co teď?" zašeptal Draco.
Nikdy v životě nebyl tak vyděšený.
"Ještě to není definitivní," řekl Harry Potter. "Můj experiment selhal, pamatuješ? Potřebuju navrhnout jiný test, Draco."
"Já, já..." řekl Draco. Lámal se mu hlas. "Já tohle nezvládnu, Harry, je toho na mě příliš."
Harry měl zapálený výraz. "Ano, zvládneš, protože musíš. Také jsem o tom přemýšlel, když jsem zjistil o Melrinově interdiktu. Draco, existuje nějaký způsob, jak pozorovat sílu magie přímo? Nějaký způsob, který nemá nic společného s kouzelnickou krví, nebo s kouzly, které se učíme?"
Dracův mozek byl jednoduše vymetený.
"Cokoli co ovliňuje magii, ovlivňuje kouzelníky," řekl Harry. "Ale pak není možné říct, zda jde o kouzelníky, nebo o magii. Ovlivňuje magie i něco jiného kromě kouzelníků?"
"Kouzelnické tvory, očividně," řekl Draco, aniž by nad tím přemýšlel.
Harry Potter se pomalu usmál. "Draco, to je geniální."
Byl to přesně ten druh hloupé otázky, kterou by nepoložil nikdo, kdo by nebyl vychován mudly.
Pocit nevolnosti v Dracově žaludku se ještě zhoršil, když si uvědomil, co by znamenalo, kdyby se kouzelničtí tvorové stávali slabšími. To by znamenalo, že se magie vytrácí, a jistá Dracova část už byla přesvědčená, že to je také přesně to, co zjistí. Nechtěl to vidět, nechtěl to vědět...
Harry Potter už byl na půli cesty ke dveřím. "Pojď, Draco! Nedaleko odsud je portrét, prostě je požádáme, aby sehnali někoho staršího, a hned to zjistíme! Máme kápě, když nás někdo uvidí, můžeme prostě utéct! Pojďme!"
Potom to už dlouho netrvalo.
Byl to široký obraz, ale ti tři lidé v něm vypadali poměrně vměstnaně. Byl tu muž středního věku z dvanáctého století oblečený v závinech černé látky; který mluvil ke smutně vypadající mladé ženě z čtrnáctého století, které se neustále kroutily vlasy kolem hlavy, jako kdyby byla nabitá statickým kouzlem; a ta mluvila k důstojnému, prošedivělému starému muži ze sedmnáctého století, s motýlkem z čirého zlata; jemuž byli schopni rozumnět.
Ptali se na mozkomory.
Ptali se na fénixe.
Ptali se na draky a troly a domácí skřítky.
Harry se zamračil, poukázal na to, že kouzelní tvorové, kteří potřebují nejvíce magie, by klidně mohly vymírat, a zeptal se na nejsilnější známou magickou bytost.
Na seznamu se neocitlo nic neznámého, až na temné stvoření zvané mozkožrout, které bylo vyhubeno Haroldem Sheaou, a které nebylo ani z poloviny tak strašlivé jako mozkomoři.
Zdálo se, že magičtí tvorové byli stejně silní jako kdykoli dřív.
Nevolnost v Dracově žaludku povolila, teď se cítil jen zmatený.
"Harry," řekl Draco v polovině stracova překladu všech jedenácti dovedností beholderových oči, "co to znamená?"
Harry pozvedl prst a starý muž dokončil výčet.
Pak Harry všem portrétům poděkoval za pomoc – Draco, více méně automaticky, udělal to samé a s větší grácií – a zamířili zpátky do třídy.
A Harry vytáhl původní papír s hypotézami a začal psát.
Pozorování:
Kouzelníci nejsou tak mocní jako byli v době založení Bradavic
Hypotézy:
1. Magie sama se vytrácí
2. Kouzelníci se kříží s mudly a motáky
3. Ztrácí se vědomosti o mocných kouzlech
4. Kouzelníci v dětství jedí špatný druh jídla, nebo je oslabuje něco jiného kromě krve.
5. Mudlovská technologie interferuje s magií (posledních 800 let?)
6. Silnější kouzelníci mají méně dětí (Draco= jedináček? Zkontrolovat zda 3 mocní kouzelníci, Quirrell/ Brumbál/ Pán zla, mají nějaké děti.)
Testy:
A. Existují kouzla, která známe, ale nejsme schopni seslat (1 nebo 2), nebo existují ztracená kouzla, která už nejsou známa (3)? Výsledek: Neřešitelné následkem Merlinova interdiktu. Není známé žádné nesesílatelné zaklínadlo, ale je možné, že žádná taková jen nebyla předávána dál.
B. Sesílali někdejší prváci stejné druhy kouzel, stejně náročné jako dnes? (Slabý důkaz pro 1 oproti 2, ale s krví by se také mohla vytrácet jen silná kouzla.) Výsledek: Úroveň kouzel pro první ročník je stejná teď jako kdysi.
C. Dodatečný test, který rozliší mezi 1 a 2 za pomocí vědeckých poznatků o krvi, vysvětlím později. Výsledek: Existuje jen jedno místo v receptu, které s člověka dělá kouzelníka, buď máte dva papíry říkající 'magie' nebo ne.
D. Ztrácejí kouzelní tvorové svou sílu? Rozlišuje 1 od (2 nebo 3). Výsledek: Kouzelní tvorové jsou stejně silní jako kdysi.
"A selhalo," řekl Harry Potter. "B je slabý důkaz pro 1 oproti 2. C falsifikuje 2. D falsifikuje 1. 4 bylo nepravděpodobné a B svědčí i proti 4. 5 bylo nepravděpodobné a D svědčí proti němu. 6 je falsifikováno spolu s 2. Takže zbývá 3. Merlinův interdikt nebo ne, nedokázal jsem najít žádná známá kouzla, která by nemohla být seslána. Takže když to všechno sečteme, vypadá to, že se ztrácí vědomosti."
A past sklapla.
Hned jak panika opadla, hned jak Draco pochopil, že ne, magie se nevytrácí, trvalo jen pět vteřin než mu to došlo.
Draco se odstrčil od stolu a vstal tak prudce, že židle se skřípavým zvukem projela po podlaze a spadla.
"Takže to všechno byl jen hloupý trik."
Harry Potter na něj stále ze své židle na chvíli zadíval. Pak tichým hlasem promluvil. "Byl to spravedlivý test, Draco. Kdyby vyšel nějak jinak, přijmul bych to. S takovou věcí bych nepodváděl. Nikdy. Nepodíval jsem se na tvá data, než jsem vyslovil svoji předpověď. Rovnou jsem ti řekl, že Merlinův interdikt znemožnil první experiment -"
"Ach," řekl Draco, do hlasu se mu začínal vkrádat vztek, "tak ty jsi nevěděl, jak celá tahle věc vyjde?"
"Nevěděl jsem nic, co bys nevěděl ty," řekl Harry, stále tiše. "Přiznávám, že jsem měl podezření. Hermiona Grangerová je příliš silná, měla by být sotva čarodějkou, a to není, jak může být mudlorozená nejlepší kouzelnící v Bradavicích? A ze svých esejů také dostává nejlepší známky, bylo by příliš velkou shodou okolností, aby jediná dívka byla nejsilnější jak magicky, tak akademicky, pokud pro obojí neexistuje společná příčina. Existence Hermiony Grangerové napovídala, že tu je jen jedna věc, která z tebe dělá kouzelníka, něco, co buď máš anebo ne, a rozdíl v síle pochází z toho, jak mnoho známe, a jak mnoho trénujeme. A neexistuje jiné vyučování pro mudlorozené a čistokrevné, a tak dále. Bylo tu mnoho věcí, které by neseděly, pokud by svět fungoval, jak jsi tvrdil. Ale, Draco, neviděl jsem nic, co bys neviděl i ty sám. Neprovedl jsem žádné testy, o kterých bys nevěděl. Nepodváděl jsem. Chtěl jsem, abychom našli odpověď spolu. A nikdy mě ani nenapadlo, že by se z našeho světa mohla vytrácet magie, dokud jsi to neřekl. Ten nápad vyděsil i mě."
"Pro mě za mě," řekl Draco. Urputně se snažil kontrolovat hlas a nezačít na Harryho ječet. "Říkáš, že o tom nikomu neřekneš."
"Ne, aniž bych to s tebou předem zkonzultoval," řekl Harry. Rozevřel dlaně v prosebném gestu. "Draco, jsem tak milý, jak jen dokážu, ale ukázalo se, že svět takový prostě není."
"Fajn. Pak jsme spolu skončili. Prostě odsud odejdu a zapomenu, že se cokoli z toho kdy stalo."
Draco se otočil na patě, v hrdle ho pálil pocit zrady a v tu chvíli si uvědomil, že Harryho Pottera měl doopravdy rád, a ta myšlenka ho ani na chvilku nezpomalila, když vyrazil ke dveřím ze třídy.
A znovu se ozval Harryho hlas, tentokrát hlasitější a znepokojený.
"Draco... nemůžeš zapomenout. Copak to nechápeš? To byla tvoje oběť."
Draco se v polovině kroku zastavil a otočil se. "O čem to mluvíš?"
Ale v páteři už ho ledově mrazilo.
Věděl to, ještě než to Harry Potter vyslovil.
"Aby ses stal vědcem. Zpochybnil jsi jednu svou víru, a ne jen tak kdejakou, ale něco, co pro tebe mělo obrovskou důležitost. Provedl jsi experimenty, shromáždil jsi data a výsledek prokázal, že tvoje víra byla nepravdivá. Viděl jsi výsledky a pochopil jsi, co znamenají." Harry hlas zaváhal. "Pamatuj, Draco, pravdivou víru takovým způsobem obětovat nemůžeš, protože pak by jí experimenty potvrdily, a ne vyvrátily. Tvojí obětí, aby ses stal vědcem byla tvoje falešná víra, že kouzelnická krev se míšením oslabuje."
"To není pravda!" řekl Draco. "Tu víru jsem neobětoval. Stále jí mám!" Jeho hlas byl hlasitější a chlad se zhoršoval.
Harry Potter zavrtěl hlavou. Hlas z něj vyšel jen jako šepot. "Draco... je mi líto, Draco, ale ty už tomu nevěříš, už ne." Harryho hlas znovu zesílil. "Dokážu ti to. Představ si, že ti někdo řekne, že mají doma draka. Ty jim řekneš, že ho chceš vidět. Oni řeknou, že je to neviditelný drak. Ty řekneš fajn, pak ho chceš slyšet se hýbat. Oni řeknou, že je to neslyšitelný drak. Řekneš, že vezmeš trochu mouky a hodíš ho na draka, abys mohl vidět jeho obrys. Oni řeknou, že mouka drakem jen projde. Jde o to, že oni dopředu vědí, že všechno vyjde přesně tak, jak by to vyšlo, kdyby tam žádný drak nebyl, dopředu vědí, jaké výmluvy musejí vytvářet. Takže možná říkají, že tam drak je. Možná i věří, že věří tomu, že tam drak je, tomu se říká víra ve víru. Ale ve skutečnosti tomu nevěří. Můžeš se mýlit v tom, čemu věříš, většina lidí si nikdy neuvědomí, že je rozdíl mezi věřením v něco a přesvědčením, že je dobré v něco věřit." Harry Potter teď vstal z lavice a udělal pár kroků k Dracovi. "A Draco, ty už nevěříš v krevní purismus. Ukážu ti, že tomu tak je. Pokud má krevní purismus pravdu, pak Hermiona Grangerová nedává smysl, takže, co by ji mohlo vysvětlit? Možná je to kouzelnický sirotek vychovaný mudly, zrovna jako já? Můžu za Grangerovou jít a požádat ji o fotku jejích rodičů, abychom se podívali, jestli se jim podobá. Čekáš, že jim nebude podobná? Měli bychom jít ten test udělat?"
"Dali by ji k jejím příbuzným," řekl Draco třesoucím se hlasem. "Pořád by vypadali podobně."
"Tak vidíš. Už sám víš, pro jaký experimentální výsledek musíš vytvářet výmluvu. Pokud bys stále věřil v krevní purismus, řekl bys, jasně, pojďme se podívat, vsadil bych se, že se svým rodičům vůbec nepodobá, je příliš silná, než aby skutečně byla mudlorozená-"
"Dali by ji k jejím příbuzným!"
"Vědci umí udělat test, kterým zkontrolují, jestli je někdo skutečně něčím dítětem. Grangerová by k tomu pravděpodobně svolila, kdybych její rodině dostatečně zaplatil. Ona by se výsledků nebála. Takže, co očekáváš, že ten test ukáže? Řekni mi, abychom ho udělali, a uděláme ho. Ale ty už víš, jak to dopadne. Vždycky to budeš vědět. Nikdy nebudeš schopný zapomenout. Můžeš si přát, abys v krevní purismus věřil, ale sám budeš vždycky očekávat, že se věci stanou přesně tak, jako kdyby existovala jen jediná věc, která dělá z člověka kouzelníka. To byla tvá oběť, aby ses stal vědcem."
Draco přerývavě dýchal. "Uvědomuješ si, co jsi to udělal?" Draco se vrhl dopředu a popadl Harryho za límec hábitu. Hlas mu vystoupal k jekotu, v tichu zavřené třídy zněl nesnesitelně hlasitě. "Uvědomuješ si, co jsi to udělal?"
Harryho hlas se třásl. "Měl jsi víru. Ta víra byla falešná. Pomohl jsem ti si to uvědomit. Co je skutečné, už je skutečné, tím, že toho držíme se to nezhorší-"
Prsty Dracovy pravé ruky se sevřely v pěst, která klesla, nezastavitelně vypálila a přaštila Harryho Pottera do čelisti tak tvrdě, že jeho tělo narazilo na lavici a pak na podlahu.
"Pitomče!" zaječel Draco. "Pitomče! Pitomče!"
"Draco," zašeptal Harry z podlahy, "Draco, je mi to líto, nemyslel jsem si, že se něco takového stane ještě měsíce, nečekal jsem, že se v tobě vědec probudí takhle rychle, myslel jsem, že budu mít delší čas, abych tě připravil, naučil tě techniky, díky kterým bude omyl méně bolet-"
"A co otec?" řekl Draco. Hlas se mu třásl vztekem. "Chystal jsi se připravit jeho, nebo tě prostě jen nezajímalo, co se stane potom?"
"Jemu nic nesmíš říct!" řekl Harry, hlas se mu poplašeně zvedl. "Není vědec! Slíbil jsi, Draco!"
Na chvilku mu myšlenka, že se otec nic nedozví přinesla úlevu.
A pak se v něm začal zvedat skutečný vztek.
"Takže jsi plánoval, že mu budu muset lhát a tvrdit mu, že stále věřím," řekl Draco třesoucím se hlasem. "Vždycky mu budu muset lhát a teď, až vyrostu, nebudu moci být smrtijedem, a ani mu nebudu schopný říct proč ne."
"Pokud tě tvůj otec skutečně miluje," zašeptal Harry z podlahy, "bude tě milovat dál, i když se nestaneš smrtijedem, a zní to, že tě tvůj otec skutečně miluje, Draco-"
"Tvůj nevlastní otec je vědec," řekl Draco. Slova z něj vystřelila jako vrhací nože. "Pokud by ses nehodlal stát vědcem, bude tě stále milovat. Ale budeš pro něj o něco méně speciální."
Harry sebou trhl. Otevřel pusu, aby řekl 'omlouvám se', a pak si to rozmyslel a pusu zase zavřel, což od něj bylo buď velmi chytré nebo velmi šťastné, protože Draco by se ho v tom případě klidně mohl pokusit zabít.
"Měl jsi mě varovat," řekl Draco. Stoupl mu hlas. "Měl jsi mě varovat!"
"To...to jsem udělal, pokaždé, když jsem ti říkal o moci, řekl jsem ti o její ceně. Řekl jsem, že musíš přiznat, když se mýlíš. Řekl jsem, že tahle stezka pro tebe bude nejtěžší. Že tohle je oběť, kterou musí podstoupit každý, kdo se chce stát vědcem. Řekl jsem, 'co když experiment řekne jednu věc, a tvoje rodina a přátelé jinou'-"
"Tomu říkáš varování?" Teď už Draco křičel. "Tomu říkáš varování. Když děláš rituál, který vyžaduje trvalou oběť?"
"Já...asi..." Chlapec na podlaze polkl. "Možná to nebylo jasné. Omlouvám se. Ale co pravda dokáže zničit, to zničit má."
Praštit ho jednou nestačilo.
"V jedné věci se mýlíš," řekl Draco vražedným hlasem. "Grangerová není nejsilnějším studentem v Bradavicích. Jenom ve výuce dostává nejlepší známky. Brzy poznáš ten rozdíl."
Na Harryho tváři se objevil náhlý šok, a rychle se zkusil vyškrábat na nohy -
Ale už pro něj bylo příliš pozdě.
"Expelliarmus!"
Harryho hůlka přelétla přes místnost.
"Gom jabbar!"
Do Harryho levé ruky se zabodla dávka inkoustové černoty.
"Tohle je mučící zaklínadlo," řekl Draco. "Slouží k získávání informací. Chystám se ho na tobě nechat a na odchodu za sebou zamknout dveře. Možná nastavím zamykací kouzlo tak, aby po pár hodinách zmizelo. Možná nezmizí dřív, než tu zemřeš. Užij si to."
Draco hladce ustupoval, hůlku stále namířenou na Harryho. Dracova ruka se natáhla dolů a, aniž by se mu zachvěla paže, popadla jeho brašnu.
Bolest se začala objevovat na Harryho tváři už když promluvil. "Takže Malfoyovi nepodléhají zákonům omezujícím magii nezletilých? Není to tím, že by tvoje krev byla silnější. Je to protože jsi už cvičil. Na začátku jsi byl zrovna tak slabý, jako kdokoli jiný. Mám pravdu?"
Dracova ruka svírající hůlku zesinala, ale jeho paže zůstala neochvějná.
"Jenom abys věděl," řekl Harry skrz sevřené zuby, "kdybys ty řekl mě, že se mýlím, vyslechl bych tě. Nikdy bych tě nemučil, kdybys mi ukázal, že se mýlím. A to mi ukážeš. Jednou. Už se v tobě probudil vědec, a i kdyby ses nikdy nenaučil své síly využívat, vždycky budeš," Harry zalapal po dechu, "hledat, způsoby, jak, otestovat, svoje domněnky-"
Draco teď ustupoval o něco méně elegantněji a o něco rychleji, a musel se snažit, aby udržel hůlku namířenou na Harryho, zatímco se natahoval dozadu, aby otevřel dveře a vystoupil z učebny.
Pak Draco dveře znovu zavřel.
Seslal nejmocnější zamykací zaklínadlo, jaké znal.
Počkal, dokud neuslyší Harryho první výkřik, než seslal Quietus.
A pak odešel pryč.
"Áááááááhh! Finite incantatem! Áááááááhhh!"
Harryho levou ruku jako by ponořili do vařícího oleje, a nechali ji v něm. Vložil do Finite Incantatem tolik síly, kolik jen dokázal, a stále to nezabíralo.
Některé kletby vyžadovaly specifická protikouzla, nebo ani nebyly odvolatelné, nebo byl Draco možná prostě o tolik silnější.
"Ááááááááhh!"
Harryho jeho ruka teď vážně začínala bolet a to narušovalo jeho pokusy myslet kreativně.
O několik výkřiků později si Harry uvědomil, co musí udělat.
Jeho váček byl, bohužel, na špatné straně jeho těla, a vyžádalo si trochu kroucení, aby k němu došáhl, obzvlášť když s sebou jeho druhá ruka v reflexu mlátila v nezastavitelném pokusu setřást zdroj bolesti.
"Léčitelův áááááá balíček! Léčitelův balíček!"
Na podlaze bylo zelené světlo příliš slabé, než aby se podle něj dalo pořádně orientovat.
Harry se nedokázal postavit. Nedokázal se plazit. Dokutálel se po podlaze k místu, kde si myslel, že by měla být jeho hůlka, a nebyla tam, a podařilo se mu se na jedné ruce dost zvednout, aby spatřil, kde hůlka je, dokutálel se tam, sebral hůlku, a odkutálel se zpátky k léčitelovu balíčku. Celé to zahrnovalo i hodně křičení a trochu zvracení.
Lumos se Harrymu podařilo seslat až na osmý pokus.
A potom, no, balíček nebyl navrhnutý k otevírání jednou rukou, protože všichni kouzelníci byli idioti, jak jinak. Harry musel použít zuby a chvíli mu zabralo, než se mu podařilo omotat si tlumící látku přes levou ruku.
Když všechen cit z levé ruky konečně zmizel, Harry dovolil svému mozku se na chvíli rozpadnout, zůstal nehybně ležet na podlaze a chvíli plakal.
Dobrá, řekla si Harryho mysl tiše sama pro sebe, když se vzpamatovala dost na to, aby znovu byla schopna myslet ve slovech. Stálo to za to?
Harryho funkční ruka se pamalu natáhla k lavici.
Harry se vytáhl na nohy.
Zhluboka se nadechl.
Vydechl.
Usmál se.
Nebyl to moc veselý úsměv, ale i tak to úsměv byl.
Děkuji vám, profesore Quirrelle, bez vás bych prohrát nedokázal.
Ještě Draca nenapravil, ani zdaleka ne. Navzdory tomu, čemu Draco sám teď může věřit, pořád ještě je dítětem smrtijeda skrz naskrz. Pořád je klukem, který vyrostl v přesvědčení, že "znásilnění" je něco, co dělají všechny cool starší děti. Ale že to byl sakra začátek.
Harry by nemohl říct, že všechno šlo podle plánu. Všechno šlo přesně podle naprosté momentální improvizace. Plán po něčem takovém nevolal přibližně až do prosince, dokud Harry Draca nenaučí techniky, jak neodmítat pozorované důkazy.
Ale když na Dracově obličeji spatřil ten strach, uvědomil si, že Draco už bere alternativní hypotézu vážně, a chopil se příležitosti. Jeden případ skutečné zvědavosti měl v racionalitě stejnou vykupovací sílu jako jeden případ pravé lásky ve filmech.
Když se nad tím tak zamyslel, dal si několik hodin na učinění nejvýznamnějšího objevu v historii magie, a měsíce na prolomení nevyvinutých mentálních bariér jedenáctiletého kluka. To by mohlo ukazovat na nějaký hlavní kognitivní deficit, pokud šlo o jeho odhadování času potřebného k splnění daných cílů.
Dostane se za tohle do vědeckého pekla? Nebyl si jistý. Snažil se Draca udržet soustředěného na možnost, že by se magie mohla ztrácet, ujistil se, že Draco sám udělá první část experimentu, který tím směrem bude nejprve ukazovat. Počkal až po tom, co vysvětlí genetiku, aby Draca podnítil, aby si vzpomněl na kouzelné tvory (i když Harry přemýšlel spíš o starodávných artefaktech, jako byl Moudrý klobouk, jemuž podobný už nikdo nedokázal stvořit, ale který stále fungoval). Ale ve skutečnosti nezveličil žádný důkaz, nepřekroutil žádné výsledky. Když Merlinův interdikt znemožnil test, který měl být definitivní, řekl to Dracovi narovinu.
A pak, pokud jde o tu další část...
Ale on ve skutečnosti Dracovi nelhal. Draco tomu uvěřil, a to z toho udělalo pravdu.
Konec, po pravdě, nebyl zrovna zábavný.
Harry se otočil a doklopýtal ke dveřím.
Čas na otestování Dracova zamykacího kouzla.
Prvním krokem bylo jednoduše zkusit otočit klikou. Draco mohl blafovat.
Draco neblafoval.
"Finite Incantatem." Harryho hlas vyzněl docela ochraptěle, a cítil, že kouzlo se nechytlo.
Takže to Harry zkusil znovu, a tentokrát mu připadalo, že uspěl. Ale další zakroucení klikou ukázalo, že kouzlo nefungovalo. No, žádné překvapení.
Čas na větší kalibr. Harry se zhluboka nadechl. Tohle kouzlo patřilo mezi nejmocnější, co se zatím naučil.
"Alohomora!"
Potom co to řekl, se trochu zapotácel.
A dveře od třídy se stále neotevřely.
To Harryho šokovalo. Samozřejmě, k Brumbálově zakázané chodbě se neplánoval ani přiblížit. Ale kouzlo na otevírání magických zámků se mu i tak zdálo užitečné, takže se je stejně naučil. Sloužila snad Brumbálova zakázaná chodba k lákání lidí tak hloupých, že si nevšimli, že zabezpečení je horší, než sjakým se dokázal vytasit Draco Malfoy?
Harrymu se znovu začínal vkrádat do těla strach. Štítek v léčitelském balíčku říkal, že tlumící látku je bezpečné použít jen po dobu třiceti minut. Potom automaticky odpadne a bude k nepoužití po dalších 24 hodin. Právě teď bylo 18:51. Tlumící látku na sebe omotal asi před pěti minutami.
Takže o krok ustoupil a prohlédl si dveře. Byly tvořeny solidním panelem tmavého dubového dřeva, narušeného jedině kovovou mosaznou klikou.
Harry neznal žádná výbušná nebo řezací nebo rozbíjející kouzla, a přeměněnit něco ve výbušninu by porušilo přeměňovací pravidlo o věcech, které se nesměly pálit. Kyselina byla tekutinou a vytvořila by dým...
Ale něco takového nebylo žádnou překážkou pro kreativního myslitele.
Harry položil hůlku na dveřní mosazné trámy a soustředil se na bavlnu, ne v žádné materiální podobě, ale jako pouhou abstrakci, a také na čistý materiál beze vzoru, který by z něj tvořil mosazný trám. Přenesl obě představy dohromady, vnutil tvar do substance. Hodina procvičování přeměňování každý den po dobu jednoho měsíce Harryho dostala do stádia, kdy byl schopen přeměnit objekt pod pět čtverečních centimetrů za necelou minutu.
Po dvou minutách se trám vůbec nezměnil.
Ať už Dracovo zamykací kouzlo vymyslel kdokoli, očividně ho to napadlo také. Nebo dveře byly součástí Bradavic, a hrad byl immuní.
Jeden pohled mu prozradil, že stěny jsou tvořeny solidním kamenem. Podlaha zrovna tak. Strop také. Nemohli jste odděleně přeměnit něco, co bylo součástí jednolitého kamene; Harry by musel přeměnit celou zeď, což by mu zabralo hodiny nebo možná dny soustavné námahy, pokud by něco takového vůbec zvládl, a pokud stěna nebyla nedotknutelná spolu se zbytkem celého hradu...
Harryho obraceč času se neměl otevřít před devátou hodinou. Po tom by mohl jít zpátky do šesté hodiny, kdy dveře ještě zamčené nebyly.
Jak dlouho tak to mučící zaklínadlo může vydržet?
Harry ztěžka polkl. Do očí se mu znovu začaly vkrádat slzy.
Jeho brilantně kreativní mozek mu právě učinil geniální návrh, že by si mohl ruku jednoduše uříznout za pomoci pilky ze sady nářadí, kterou měl uloženou ve váčku, což by očividně bolelo, ale mohlo by to bolet o hodně méně, než Dracovo mučící zaklínadlo, vzhledem k tomu, že nervy budou pryč; a v léčitelově balíčku měl škrtidla.
A to byl zjevně neuvěřitelně stupidní nápad, kterého by Harry litoval po celý zbytek svého života.
Ale Harry nevěděl, jestli vydrží dvě hodiny mučení.
Chtěl se dostat ze třídy, chtěl se dostat ze třídy hned teď, nechtěl tu dvě hodiny s křikem čekat, až bude moci použít obraceč času, potřeboval se dostat pryč a najít někoho, kdo to mučící kouzlo dokáže sejmout...
Mysli! Zakřičel Harry na svůj mozek. Mysli! Mysli!
Zmijozelské místnosti byly z větší části prázdné. Lidé byli na večeři. Draco sám z nějakého důvodu neměl hlad.
Zavřel ze sebou dveře do svého soukromého pokoje, zamkl je, seslal na ně zamykací a tišící kouzlo, sedl si na postel a rozbrečel se.
Nebylo to fér.
Nebylo to fér.
Tohle bylo poprvé, co Draco doopravdy prohrál, otec ho varoval, že skutečná prohra bude bolet, ale on toho prohrál tolik, nebylo to fér, vůbec nebylo fér, prohrát všechno hned poprvé, co prohrál.
Někde v podzemí kluk, kterého měl Draco doopravdy rád, křičel bolestí. Nikdy předtím nezranil někoho, koho by měl rád. Trestání lidí, kteří si to zasloužili měla být zábava, ale z tohohle mu jen bylo nanic. Na tohle ho otec neupozorňoval a Draca napadlo, jestli je to těžká lekce, kterou se musí naučit v dospívání každý, nebo to jen on sám je tak slabý.
Draco si přál, aby ječela Pansy. Tak by to bylo lepší.
A nejhorší na tom bylo, že věděl, že by mohlo být chybou zranit Harryho Pottera.
Kdo jiný tu teď pro Draca byl? Brumbál? Po tom co udělal? To raději uhoří zaživa.
Bude se muset vrátit k Harrymu Potterovi, protože nikam jinam jít nemůže. A pokud Harry Potter řekne, že o něj nestojí, pak se z Draca stane nicka, jenom ubohý malý chlapeček, který nikdy nebude smrtijedem, nikdy se nepřipojí k Brumbálově straně, nikdy se nenaučí vědu.
Ta past byla perfektně nastražena, perfektně provedena. Otec Draca znovu a znovu varoval, že to, co jste obětovali temným rituálům, není možné získat zpět. Ale otec netušil, že ti proklatí mudlové vymysleli rituály, ke kterým nebylo třeba hůlek, rituály, do kterých jste mohli být vlákáni, aniž jste to tušili, a to bylo jen jedno z těch příšerných tajemství, které znali vědci, a které s sebou přinesl Harry Potter.
Draco se rozplakal víc.
Tohle nechtěl, tohle nechtěl, ale nedalo se to vzít zpátky. Bylo příliš pozdě. Už byl vědcem.
Věděl, že by se měl vrátit, osvobodit Harryho a omluvit se mu. Tak by vypadalo chytré jednání.
Místo toho Draco zůstal v posteli a brečel.
Už Harryho Pottera zranil. Tohle mohla být jediná příležitost, kterou k tomu kdy dostane, a tahle jediná vzpomínka mu možná bude muset vystačit do konce života.
Jen ať si ječí.
Harry upustil pozůstatky své pilky na zem. Ukázalo se, že mosazné trámy jsou odolné, ani je nepoškrábal. A teď začínal mít podezření, že i zoufalý čin v podobě přeměnění kyseliny nebo výbušnin, by možná na tyhle dveře nemusel stačit. Na druhou, lepší, stranu, ten pokus zničil pilku.
Jeho hodinky oznamovaly 19:02, což znamenalo, že zbývalo méně než patnáct minut, a Harry se pokoušel si vzpomenout, jestli má ve váčku i jiné ostré předměty, které je třeba zničit, a pocítil další příval slz. Kdyby se tak mohl vrátit, až se jeho obraceč času otevře, a zabránit-
A Harry uvědomil, že je hloupý.
Tohle nebylo poprvé, co byl zamčený v místnosti.
Profesorka McGonagallová mu už řekla, jak tohle dělat správně.
... také mu řekla, aby obraceč času na takovéhle věci nepoužíval.
Uvědomí si profesorka McGonagallová, že tahle situace má nárok na speciální výjimku? Nebo mu prostě vezme obraceč času úplně?
Harry si posbíral všechny věci, všechny důkazy, do svého váčku. Pulírexo se postaralo o zvratky na podlaze, i když už ne o potem zmáčený hábit. Nechal převržené lavice převržené, nebylo to tak důležité, aby se je pokoušel obracet jednou rukou.
Když skončil, podíval se na hodinky: 19:04.
A pak čekal. Ubíhající vteřiny mu připadaly jako roky.
V 19:07 se dveře otevřely.
Hlava profesora Kratiknota, se svým nadýchaným plnovousem, vypadala poměrně znepokojeně. "Jste v pořádku, Harry?" zeptal se pisklavým hlasem ředitel havraspárské koleje. "Dostal jsem vzkaz, že tu budete zamčený-"